Eurotarify už skutečně fungují

Letošní letní prázdniny a hlavní dovolenková sezóna pomalu, ale jistě končí. A tak je určitě vhodný čas poohlédnout se za jednou z kauz, která byla svým způsobem vztažena právě k letošnímu létu. Z titulku již tušíte, že jde o nové unijní nařízení ohledně cen za roaming mobilních hlasových služeb. Prosadila si ho Evropská komise, přičemž samotný návrh pochází z dílny komisařky Redingové a jejího direktorátu pro informační společnost a média. Jedním z hlavních slibů, které toto nařízení doprovázely, byl záměr dosáhnout požadovaného efektu – tedy levnějšího volání v rámci roamingu – ještě během letošních prázdnin.

Aby toho mohla dosáhnout, nemohla se Unie vydat obvyklou cestou, která by trvala dlouhé měsíce. Tedy cestou nové směrnice (direktivy), kterou by členské státy nejprve přejímaly do své legislativy (s termíny v řádu mnoha měsíců). Místo toho to musela Unie vzít zkratkou a využít přímé nařízení, které se stává pro všechny členské země závazné následujícím dnem po svém publikování. K tomu došlo 29. června 2007. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že si úředníci mohou odškrtnout splněný úkol: zlevnili roaming dokonce ještě před začátkem prázdnin.

Jenže vše je trochu komplikovanější. Samotné nařízení muselo dát mobilním operátorům určitý časový prostor k naplnění příslušných požadavků. Současně s tím chtělo nařízení umožnit zrychlený přístup k eurotarifům těm zákazníkům, kteří se pro ně sami a aktivně rozhodnou. A tak vznikla poměrně komplikovaná struktura časových limitů („dnů D“), do kterých musí operátoři stihnout to či ono. Tedy například připravit samotné nové (regulované) tarify, společně označované jako eurotarify, představit je veřejnosti, začít je nabízet, zájemcům je také skutečně zprovoznit (aktivovat) a v neposlední řadě převést na eurotarify všechny zákazníky, kteří si sami nevybrali nějaký jiný roamingový tarif.

Celkový výsledek si pak dovolím shrnout a zhodnotit tak, že skutečný efekt nových eurotarifů má šanci se dostavit až s koncem prázdnin. Vlastně až koncem září, kdy už dovolenková sezóna víceméně končí. Ale nepředbíhejme.

O samotném načasování požadovaných změn jste se mohli podrobněji dočíst i zde na Lupě, proto jen velmi stručné shrnutí:

• první den D, 29. června 2007: nařízení k roamingu vychází v úředním věstníku Unie a nabývá účinnosti následující den (30. června 2007)
• druhý den D, 30. července 2007: nejpozději do tohoto dne museli mobilní operátoři představit své verze eurotarifů a začít je zájemcům nabízet
• třetí den D, 30. srpna 2007: nejpozději do tohoto dne musí mobilní operátoři své verze eurotarifů skutečně zprovoznit (těm, kteří o ně sami požádali)
• čtvrtý den D, 30. září 2007: nejpozději do tohoto dne musí mobilní operátoři (automaticky) převést na eurotarif ty své zákazníky, kteří se sami nerozhodli pro jiný roamingový tarif

Jak to udělali naši mobilní operátoři?

Ačkoli by se na první pohled mohlo zdát, že unijní nařízení nechává operátorům jen málo prostoru k vlastnímu odlišení a volnosti k naplnění příslušných požadavků, opak je pravdou. Lze to vidět i na příkladu našich tří operátorů, protože i každý z nich se s naplněním požadavků vyrovnal poněkud odlišně.

Tak například Vodafone změnil svůj standardní roamingový tarif (Vodafone World) tak, aby právě on byl jeho verzí eurotarifu. Prakticky to znamenalo především snížení hovorného (v zemích EU) na úroveň požadovanou pro eurotarif. Tím se Vodafone elegantně vyhnul povinnosti převádět na nový tarif ty své zákazníky, kteří si sami nevybrali něco jiného. Vzhledem k časovým souslednostem požadovaným v nařízení však musel příslušnou změnu udělat nejpozději do „třetího dne D“. Vybral si dnešní den a změny v jeho tarifu Vodafone World tak platí právě ode dnešního dne. Jeho tarifní i předplacení zákazníci tak mohou využívat výhod nižšího hovorného v roamingu již ode dneška – a to aniž by museli hnout prstem. Dokonce z principu ani nemohli o aktivaci nového eurotarifu žádat a mohli pouze přecházet z jiného roamingového tarifu (například z Vodafone Passport) na tarif Vodafone World, plnící roli eurotarifu.

V tomto kontextu je také vhodné interpretovat následující vyjádření českého Vodafone pro ČTK:

Podle mluvčího Vodafonu Jakuba Hrabovského zákazníci nejeví o regulovaný tarif příliš velký zájem a za poslední měsíc a půl se na něj informovalo jenom 150 zákazníků. „Popravdě řečeno, není se čemu divit, protože na trhu existují tarify, jako je například Vodafone Passport, které zákazníkům umožňují volat ze všech zemí EU za stejné minutové sazby jako doma a spojovací poplatek,“ dodal s tím, že Passport si od května aktivovalo 100.000 uživatelů.

Relativně „přímočarý“ přístup zvolila O2 (resp. TO2 CR) – vytvoření nového roamingového tarifu s názvem O2 Eurotarif. Nabízen je ode „druhého dne D“ – 1, tedy od 29. července 2007, skutečně zprovozněn je právě k dnešnímu dni (tj. k 29. srpnu 2007, neboli ke „třetímu dni D“ – 1), a zbývající zákazníci na něj budou automaticky převedeni nejpozději do „čtvrtého dne D“. Podrobnosti zde.

Dnes O2 hlásí, že k 27. srpnu 2007 si aktivaci O2 Eurotarifu explicitně vyžádalo již 57.000 zájemců.

Asi nejkomplikovanější je vše u českého T-Mobile, kvůli jeho struktuře roamingových tarifů. Ta je totiž rozdělena na „základní“ tarify, ke kterým je možné si přikupovat různá cenová zvýhodnění či nadstavbové balíčky. A eurotarif je u T-Mobile koncipován nikoli jako „základní“ tarif, ale právě jako cenové zvýhodnění. Konkrétně jako „roamingové zvýhodnění EU“. To si zákazník může pořídit k jednomu ze dvou základních roamingových tarifů, kterými jsou tarify Happy Roaming a Happy Holiday Roaming. Oba tyto roamingové tarify mají obecně stejné ceny hovorného, ale varianta „Holiday“ je omezena jen na některé nejfrekventovanější destinace (včetně celé EU), neumožňuje roamingové hovory do třetích zemí a pro aktivaci nevyžaduje složení zálohy (resp. bezproblémovou historii plateb). No a teprve k těmto „základním“ tarifům je možné si pořídit již zmiňovaná zvýhodnění, případně balíčky. Mezi nimi i „roamingové zvýhodnění EU“, které fakticky realizuje eurotarif.

Na rozdíl od O2 a Vodafone, kteří fakticky zprovoznili své verze eurotarifů teprve k dnešnímu dni, si T-Mobile pospíšil a jeho „roamingové zvýhodnění EU“ funguje již od začátku srpna. Tedy o 30 dnů dříve oproti „třetímu dni D“. Ovšem jen pro ty uživatele, kteří si o toto zvýhodnění požádali sami. Těch prý bylo až dosud 31.000, což je oproti O2 něco málo přes polovinu. Jde však jen o tarifní zákazníky T-Mobile, protože zákazníkům používajícím předplacené služby byly sníženy ceny hovorného (na úroveň eurotarifu, resp. roamingového zvýhodnění EU) automaticky a všem k 1. srpnu 2007. Zbývajícím tarifním zákazníkům, kteří se dosud sami nerozhodli pro žádné roamingové zvýhodnění, začne T-Mobile aktivovat roamingové zvýhodnění EU počínaje začátkem září (v rámci požadavku na automatický převod na eurotarif).

Jak se liší ceny?

Také u cen by se na první pohled mohlo zdát, že zde není moc prostoru k odlišení a vlastní tvořivosti. Zejména pokud bychom věřili dřívějším nářkům operátorů, jak jsou jejich náklady s roamingem vysoké a regulované ceny naopak příliš nízké. Ale opak je pravdou, a i v cenách se operátoři dokázali odlišit. Viz následující tabulka, kterou jste mohli vidět už u předchozího článku o eurotarifech.

Zajímavé ovšem je, že naši operátoři se „rozešli“ jen o velmi malé částky, zatímco celková konstrukce ceny (pouze minutová cena) je u všech stejná. To někteří zahraniční operátoři zvolili radikálněji odlišný přístup a zavedli kromě minutových cen i jednorázový sestavovací poplatek (viz jejich přehled). Udělali to nejméně tři, po jednom z Dánska, Švédska a Španělska. Jak se to ale slučuje s nařízením Komise, které hovoří jen o minutových cenách a nezmiňuje žádný sestavovací poplatek?

Odpověď je nejspíše taková, že ani s uvážením jednorázového sestavovacího poplatku nesmí pro žádnou délku hovoru vyjít minutová cena vyšší než strop, který stanovilo samotné nařízení. Jde tedy o první minutu, kde součet sestavovacího poplatku a minutového hovorného za jednu minutu nesmí překročit daný strop. V dalších minutách pak už může být průměrná minutová cena jen nižší.

Tak například španělský operátor Yoigo takto zavedl sestavovací poplatek ve výši 12 eurocentů a minutovou sazbu 36 eurocentů. Dohromady to za první minutu dává 48 eurocentů, což je stále méně než strop, stanovený nařízením pro letošní rok na 49 eurocentů. A za dvouminutový hovor zaplatí zákazník operátora Yoigo 12+2*36=84 eurocentů, což za minutu dává jen 42 eurocentů. U tříminutového hovoru už jen 40 eurocentů za minutu, a tak dále, až k limitním 36 eurocentům. Vida, kolik prostoru pro snižování cen, ještě pod direktivně stanovený strop, někteří operátoři ještě našli.

Vlastní tarify

Nařízení Komise, které direktivně zavedlo eurotarify, samozřejmě nijak nebrání mobilním operátorům v tom, aby podle svého uvážení nabízeli také další (už neregulované) roamingové tarify. A zákazníkům pochopitelně nijak nebrání je využívat. Projevuje se to například i tím, jak nařízení požaduje, aby na eurotarif byli automaticky převedeni jen ti zákazníci, kteří si sami nevybrali některý jiný roamingový tarif.

Naši mobilní operátoři této možnosti pochopitelně využívají – a kde mohou, tam zdůrazňují výhodnost „svých“ roamingových tarifů oproti eurotarifům. Viz třeba výše citované vyjádření mluvčího Vodafone. Nebo viz „jemná pobídka“ na webu T-Mobile, na stránkách které popisují eurotarif (resp. roamingové zvýhodnění EU):

TIP! Pro delší hovory, SMS i datové služby je stále výhodnější zvýhodnění Cestovatel.

Poněkud „neúplné“ pak mohou být i statistiky, které uvádí sami operátoři ve prospěch svých neregulovaných tarifů. Třeba O2 zdůrazňuje výhodnost svého roamingového tarifu O2 Smart Roaming oproti eurotarifu (O2 Eurotarifu), skrze následující čísla (vztažená ke dni 27. srpnu 2007):

• žádosti o aktivaci O2 Eurotarif – 57.000
• aktivace O2 Smart Roaming – 263.000

Jenže k tomu je třeba dodat také to, že tarif O2 Smart Roaming skutečně funguje již od 20. června 2007, a tedy přes celé prázdniny, zatímco O2 Eurotarif fakticky funguje (byl spuštěn) až ode dneška! A žádat o jeho aktivaci se dalo až od 29. července 2007! Z tohoto pohledu mi výše uvedených 57.000 „dopředných“ žádostí o aktivaci eurotarifu přijde naopak jako argument ve prospěch eurotarifu. Doložit to mohu i jinou statistikou, již zmíněnou výše: u T-Mobile si jeho verzi eurotarifu (roamingové zvýhodnění EU) aktivovalo již 31.000 tarifních zákazníků. Přitom za stejné období si jiné (neregulované) roamingové zvýhodnění – tolik propagovaného Cestovatele  – zvolilo jen 20.000 zájemců. Celkově si pak Cestovatele aktivovalo na 140 000 zákazníků, ale to za celou dobu, kdy je nabízen (od roku 2005).

Na druhou stranu tím rozhodně nechci tvrdit, že (neregulované) roamingové tarify, navržené našimi mobilními operátory, nemohou být pro zákazníky zajímavé a výhodnější než eurotarify. Každý tarif může být pro někoho zajímavý a výhodný, v závislosti na jeho chování, preferencích a požadavcích. A „neregulované“ tarify obvykle více vyhovují uživatelům, kteří v roamingu komunikují častěji a intenzivněji než příležitostní uživatelé, pro které asi bude výhodnější zase eurotarif. Přitom sami mobilní operátoři již pozorují, že chování uživatelů v roamingu se mění: že lidé ho začínají používat více než dříve. A tak operátoři, i s nižšími maržemi, mohou v konečném součtu na roamingu vydělat naopak ještě více.

Je zde ale ještě jeden důležitý fakt, který je vhodné si zdůraznit: direktivní regulace cen, kterou si prosadila Evropská komise, se netýká jen koncových cen, ale také cen velkoobchodních, neboli propojovacích poplatků za roaming. A to všech propojovacích poplatků, bez ohledu na to, jak je příslušný roamingový hovor zpoplatněn na úrovni koncové ceny – zda v rámci regulovaného eurotarifu či v rámci neregulovaného tarifu. Takže tolik kritizovanou regulací se operátorům otevřela cesta k tomu, aby své neregulované roamingové tarify stavěli na nižších (regulovaných) propojovacích poplatcích, které jsou v daném případě jejich hlavními náklady.