eGON se žení – kvůli penězům

Počátkem tohoto týdne, konkrétně v pondělí 4. a v úterý 5. dubna, se v Hradci Králové konala již tradiční a hojně navštěvovaná konference Internet ve státní správě a samosprávě (ISSS). Byl to již její 14. ročník – a přímo na místě se mne hned několik lidí ptalo, zda takového monstrakce mají stále ještě smysl. Zda se na nich účastníci ještě mohou dozvědět něco nového a přínosného.

Z mého pohledu byla odpověď jednoznačně kladná: kde jinde by veřejná správa skládala účty z toho, co a jak v oblasti eGovernmentu a informatizace veřejné správy dělá? To mi v současné době přijde ještě aktuálnější než dříve, protože stávající resort vnitra o svých aktivitách v této oblasti informuje čím dál tím méně.

Hlavní zpráva z ISSS: staré časy jsou pryč

To nejpodstatnější, co na letošním ISSS zaznělo přímo či mezi řádky, si dovolím shrnout takto: staré časy jsou snad už pryč. A to hned v několika ohledech.

Například v tom, že dříve – a tím míním éru Topolánkovy vlády a panování Ivana Langera v roli ministra vnitra – stát myslel pouze na sebe a na potřeby svého eGovernmentu. Potřeby a zájmy ostatních částí společnosti, spadající do širšího záběru informační či znalostní společnosti, se v této době neřešily.

Dnes už se začíná rýsovat určitý obrat. Jakoby si stát konečně uvědomil, že nemůže „hrát jen na sebe“ a prosperovat ve společnosti, která ztrácí konkurenceschopnost a ekonomicky i jinak „jde ke dnu“. A tak se začínají objevovat koncepce usilující o posílení konkurenceschop­nosti (viz nedávno představený materiál NERVu, s názvem Rámec strategie konkurenceschop­nosti), s akcentem i na využití ICT technologií a přínosů informační společnosti.

K obratu snad dochází i na „koncepční a koordinační“ úrovni: dvakráte zrozená Rada vlády pro informační společnost, která z celé této široké problematiky řešila pouze oblast eGovernmentu (a to ještě spíše neřešila, protože fakticky nefungovala), právě v současné době prochází již třetím oživením – ale již jako Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. Své zasedání měla právě na letošním ISSS.

Dovolím si tomu rozumět tak, že alespoň do určité míry dochází k opětovnému spojení toho, co bylo za éry Ivana Langera (na vnitru) a Martina Římana (na průmyslu a obchodu) rozděleno a řešeno zcela samostatně: eGovernement tehdy získalo do své gesce na vnitro, zatímco elektronické komunikace, rozvoj infrastruktury, broadband atd. se dostaly do gesce rezortu průmyslu a obchodu.

Každý z nich se o ně ale začal „starat“ zcela odlišně. Zatímco u eGovernementu byl „tah na branku“ výrazný (dokonce možná až příliš), tehdejší resort průmyslu (pod vedením ministra Římana) nedělal nic. A ještě sám zdůrazňoval, že by bylo špatně, aby stát nějak zasahoval do dění, třeba jen nějakými svými koncepcemi a představami.

To dnešní ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (na rozdíl od svých předchůdců) na ISSS letos přijel. Zúčastnil se zde ICT summitu, zahrnujícího i prezentaci nově oživované Rady vlády. Svým časovým rozsahem (necelé hodiny) sice byl tento summit spíše symbolickou záležitostí, ale snad bude jeho symbolika naplněna: snad už stát přestane „hrát jen na sebe“ a začne se skutečně starat o konkurences­chopnost celé společnosti. A také spolupracovat s privátní sférou, což dosud moc nedělal.

Memorandum o spolupráci

Právě tento aspekt byl na ISSS podpořen podepsáním společného memoranda mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a ICT Unií. Jeho podstatou je právě vyjádření ochoty státu bavit se s oborovými sdruženími (nejen ICT Unií, ale i dalšími) o připravovaných vládních koncepcích v oblasti elektronických komunikací.

Bude ale nesmírně důležité, jakou skutečnou pozici nově reinkarnovaná Rada vlády (nyní již „pro konkurenceschopnost a informační společnost“) doopravdy získá. V rámci jejího nynějšího oživení (z původní „jednooborové“ Rady vlády pro informační společnost) totiž nedochází k žádné změně kompetencí, které byly přerozděleny na začátku Topolánkovy vlády, při destrukci resortu informatiky.

Připomeňme si, že Rada vlády (pro informační společnost) tehdy měla i formálně mít koordinační roli. Ale na poslední chvíli, pozměňovacím návrhem poslance Koníčka, byla koordinace v oblasti ICT přidělena ministerstvu vnitra. A to ji následně vykonávalo sice velmi aktivně a důrazně, ale jen v oblasti eGovernmentu.

eGONovi dochází peníze – a tak se žení

Další aspekt, ve kterém jsou „staré časy pryč“, se týká financování a finančních zdrojů. Tedy peněz na nejrůznější projekty z oblasti eGovernmentu.

I zde si připomeňme, že „rozjezd“ eGovernmentu za éry ministra Langera byl opravdu impozantní i co do očekávaných nákladů. Svou roli v tom nejspíše sehrály i přísliby štědrých možností jednorázového financování projektů eGovernmentu z prostředků Evropské unie. Jenže i ty vyžadují určitou míru tzv. kofinancování (tj. peněz z vlastní kapsy), obvykle ve výši 15 procent. Což pro notně vybrakovanou státní kasu už představuje problém. Stejně jako následné financování průběžného provozu projektů, které již obvykle musí hradit stát sám a plné výši.

Problém s financováním projektů eGovernmentu dopadl asi nejvíce na stávající vedení resortu vnitra, v čele s ministrem Johnem. To již na začátku signalizovalo, že některé projekty eGovernmentu jsou megalomanské a bude nutné je zredukovat. Připomeňme si to následujícím obrázkem, který pochází z prezentace úspor v resortu vnitra:

Jak tedy dopadla revize projektů eGovernmentu, avizovaná v rámci programu úspor na MV ČR?

Kdo by čekal, že představitelé resortu vnitra vystoupí na letošním ISSS s příspěvkem o tom, jak tato revize dopadla – a který projekt a jak bude krácen -  musel být zklamán. Nic takového zde (uceleně a na rovinu) nezaznělo. Ale určité odpovědi, či náznaky odpovědí, bylo možné vytušit alespoň z kontextu.

Asi nejmarkantnějším signálem byla „eGonova svatba“: prý se oženil se slečnou Klaudií Fialovou.

Jenže ty tam jsou i doby, kdy vnitro dokázalo své kroky vysvětlit širší veřejnosti. Zde to bylo hodně patrné. Lidé kolem PR se sice snažili, takže nový symbol byl k vidění často a na nejrůznějších místech. Jenže už se (z mého pohledu) příliš nedařilo vysvětlit, co nová postavička Klaudie doopravdy symbolizuje. Tedy pokud nebudeme brát vážně „PR řeči“ o dosavadní genderové nevyváženosti symboliky českého eGovernmentu, či o smutku eGONa z jeho osamocenosti atd.

Podle toho, jak jsem celou záležitost s Klaudií pochopil já, jde o snahu ušetřit na provozu eGovernmentových projektů, a také rozložit jejich provozní financování rovnoměrněji mezi jednotlivé resorty. To vše díky využití cloud computingu. Proto také ona „Klaudie“.

Proč cloud computing?

Na první pohled to ale působí nelogicky a protichůdně k záměrům a potřebám: samo vnitro říká, že sice má peníze na jednorázovou realizaci projektů (hlavně díky penězům z fondů EU), ale bojí se nedostatku peněz na následný provoz těchto projektů (který určitě nebude bez nákladů).

Jenže cloud computing je řešením přesně opačného problému: když někdo nemá peníze na jednorázové pořízení vlastního řešení, tak platí průběžně za jeho používání tomu, kdo zafinancuje jeho nákup či implementaci. Dříve se o tom mluvilo jako o ASP (Application Service Provider), dnes se spíše hovoří o cloud computing.

Moc logicky nezní ani to, jak vše prezentuje samo vnitro:

úkol Klaudie bude pouze jeden, nicméně zásadní:

Má jako nová partnerka eGONa symbolizující prostředky cloud computingu zajistit, aby byly ICT projekty nejen efektivnější a levnější, ale aby také umožnily přechod od současného stavu blížícího se správě majetku k modelu poskytování a odebírání služeb.

Jak ale chce vnitro řešit svůj problém s nedostatkem „provozních“ peněz tím, že místo jednorázových investic (do majetku) bude průběžně nakupovat služby? Právě za ty „provozní“ peníze, kterých má málo?

Něco takového zde už bylo nejméně jednou. Třeba v případě Internetu do škol, kde stát také raději nakupoval služby od komerčního subjektu. Snad netřeba připomínat, jak to dopadlo: zaplatil opravdu hodně, ale dostal za to minimum muziky.

Zde by se ale (zřejmě) mělo jednat o trochu jiné pojetí „nákupu služeb“: pokud tomu rozumím správně, poskytovatelem těchto služeb by nebyl komerční subjekt, ale stát sám. Usuzuji tak z toho, že vnitro v souvislosti s Klaudií hovoří o „orchestrovaném privátním cloudu veřejné správy“. Snad tedy půjde o „privátní“ cloud i ve smyslu vlastnictví a správy, a nikoli jen ve smyslu výlučného využívání.

Jenže i pak: jaký to vlastně má smysl? Proč stát raději neřekne, že se o své potřeby v oblasti ICT bude starat sám a nebude příslušné služby outsourcovat? Proč se tolik ohání moderním termínem cloud computing?

Jistě, může to být jen PR záležitost: je potřeba vypadat moderně a ohánět se moderními termíny.

Ale existuje ještě prozaičtější vysvětlení: vnitro chce uspořit hlavně na tom, že bude vše budovat a provozovat centrálně. Že přiměje resorty k tomu, aby si nebudovaly svá vlastní řešení (zejména ta infrastrukturní), ale používalo se jedno centrální řešení – za které pak také budou resorty státu (resp. provozovateli cloudu platit, formou nákupu jeho služeb). Proto také (jeden) společný privátní cloud pro celou veřejnou správu.

Pravdou také je, že většina již rozjetých velkých projektů – jako jsou základní registry, datové schránky či CzechPointy – již vlastně má charakter jednoho centrálně provozovaného a spravovaného řešení. Takže do konceptu cloud computingu vcelku zapadají. Možná i proto se o nějaké změně jejich koncepce na ISSS vůbec nemluvilo.

Změní se KIVS?

Jinak je tomu ale s projektem KIVS, alias Komunikační infrastrukturou veřejné správy. Právě zde asi bude mít „příchod Klaudie“ největší dopady.

KIVS měl v nedávné době projít novým výběrovým řízením na dodavatele, protože původní smlouvy skončily a nebylo možné je prodloužit. Vnitro ale výběrové řízení včas nevypsalo, a místo toho přeci jen dosáhlo jakéhosi prodloužení. Na ISSS to pak bylo prezentováno jako „zamrazení projektu“ na 18 měsíců, s tím že pak se bude měnit celková koncepce projektu. A to právě ve výše popisovaném smyslu cloud computingu.

Problém současného řešení byl popisován tak, že vnitro u něj nese významné náklady samo, a to i za ostatní resorty. Zřejmě hlavně v souvislosti s tzv. centrálním místem služeb (CMS). To je navíc prý ještě špatně umístěno, v budově která stavebně nevyhovuje a bude nutné ji buď náročně rekonstruovat, nebo CMS přenést někam jinam.

 A tak vnitro hledá alternativu, v rámci které by jeho dosavadní náklady (na CMS i další „centrální“ části řešení) dokázalo rozložit mezi jednotlivé resorty, a tím „relativně“ ušetřit (tj. ušetřit ve svém vlastním rozpočtu, nikoli v celkovém součtu přes všechny resorty).

Asi nejkonkrétnější popis toho, co nová Klaudie doopravdy znamená, se objevil ve speciálu eGON NEWs, který vyšel právě u příležitosti letošní konference ISSS. Zde je Klaudie popisována tak, že jejím srdcem bude CMS 2.0 (nová verze Centrálního místa služeb), a dalšími důležitými prvky pak eGON centra a eGON služby, dostupné přes přístupové body ke KIVSu.

Financování datových schránek

Úvahy o změnách financování se na letošním ISSS točily hodně i kolem datových schránek. A to především kolem ceny za jednotlivé zprávy.

Opakovaně zaznělo ujištění, že k 1. dubnu skutečně klesla cena jedné zprávy z 15,04 Kč na 13,36 Kč (bez DPH). K tomu jen připomenu to, co jsem podrobněji popisoval v tomto předchozím článku zde na Lupě:  že se tak mělo stát již koncem ledna, protože snížení bylo vázáno na překročení hranice 33 milionů odeslaných zpráv (což nastalo 28.1.2011). Jenže pak vyšlo najevo, že resort vnitra s provozovatelem podepsal dodatek, podle kterého cena skutečně klesá až první den příštího kvartálu. Což bylo až k 1.4.2011, místo k 28.1.2011.

Mezitím se přeneslo cca 6 milionů dalších zpráv (k 31.3.2011 jich bylo celkem 38 805 239). Což při rozdílu v ceně 1,68 Kč (bez DPH) odpovídá cca 10 milionům Kč bez DPH. Tolik tedy mohla ušetřit státní kasa, která platí za datové zprávy (ze své kapitoly všeobecné pokladní správy, a nikoli z rozpočtu MV ČR). Stačilo jen dodržet původně sjednané podmínky a ne domlouvat nové, pro stát méně výhodné.

Nicméně přímo na ISSS představitelé resortu vnitra mluvili o tom, že stávající cena za jednotlivé datové zprávy je neúnosně vysoká a je třeba se domluvit nejen na zlevnění, ale hlavně na jiném modelu. A to paušálním, v rámci kterého by stát platil jeden paušál za všechny datové zprávy.

Jednání o nové ceně prý probíhají už čtyři měsíce, ale zatím – jak se zdá – k žádné změně již dříve stanovených cen nevedly. No, uvidíme. Další konkrétnější novinky kolem datových schránek si už nechám na další samostatný článek.

Kdy budou spuštěny základní registry?

Na závěr si neodpustím alespoň stručnou zmínku o asi nejpřevratnějším projektu českého eGovernmentu, kterým je projekt základních registrů. Na letošním ISSS jen opatrně a potichu zaznívalo, že poslední rok práce na tomto projektu nijak významněji nepokročily, hlavně kvůli problémům kolem příslušných výběrových řízení.

Největší problémy přitom měly ty dílčí projekty, které jsou v gesci resortu vnitra: výběrová řízení na registr obyvatel (ROB) a registr práv a povinností (RPP) byla „restartována“ a teprve probíhá nové vyhodnocení tendru. To mi přijde (časově) dosti na pováženou vzhledem k tomu, že k ostrému startu má dojít v plánovaném termínu 1.7.2012 – a představitelé MV ČR na letošním ISSS několikrát zdůraznili, že tento termín stále platí a bude dodržen.

Osobně to nepovažuji za reálné. A i kdyby se podařilo samotné základní registry nějak uvést do provozu a naplnit daty (podle právě připravovaného harmonogramu, který je právě takto naplánován), bude ještě třeba změnit fungování všech agendových informačních systémů ve veřejné správě tak, aby se základními registry spolupracovaly a referenční údaje přebíraly od nich. Což dosud nedělají a dělat ani nemohou.  A jen tato změna je tak velký a rozsáhlý úkol, že jeho náročnost si ani netroufám odhadovat.