Příběh začal v prosinci 2013. Do dnes už neexistujícího podniku dorazili kontroloři najatí spolkem Intergram, který zastupuje práva výkonných umělců. Zjistili, že v pohostinství hraje televize a rádio. Intergram potom s argumentem, že majitel hospody nemá se spolkem uzavřenou smlouvu, podal žalobu kvůli „bezdůvodnému obohacení“ a požadoval po něm devět tisíc korun.
V červnu 2016 hostinský soudní spor prohrál. Krajský soud v Praze rozhodl, že nárok Intergramu je oprávněný. Navrch musel podnikatel uhradit Intergramu i náklady na soudní spor.
Na místě je vysvětlení, proč spolek zastupující výkonné umělce požaduje od hospodského smlouvu. Platba, kterou vyžadoval Intergram, se týká takzvané veřejné produkce. Tím je myšleno jak přehrávání hudby nebo klipů ze záznamu, tak veřejné zpřístupnění rozhlasového a televizního vysílání. Když je puštěná televize ve veřejně přístupné restauraci, není to osobní potřeba. A v tu chvíli se ozývají kolektivní správci autorských práv, kteří chtějí zaplatit za licenci k užívání autorských děl.
„Nevzdal jsem to a díky výbornému advokátovi jsme to dotáhli až k Ústavnímu soudu,“ okomentoval spor majitel provozovny Petr Houlík na svém facebookovém profilu.
Po třech letech Ústavní soud stížnosti vyhověl. Letos v květnu rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil. „Úkolem krajského soudu bude posoudit daný případ znovu, přičemž je vázán právním názorem Ústavního soudu v tom směru, že musí řádně posoudit, zda skutečně došlo k bezdůvodnému obohacení stěžovatele tím, že bez řádně uzavřené licenční smlouvy užíval a sděloval veřejnosti produkci chráněnou autorským zákonem, již kolektivně spravuje právě vedlejší účastník (Intergram – pozn. red.),“ uvádí nález Ústavního soudu.
Královéhradecký advokát Marian Pavlov postavil argumentaci na tom, že krajský soud nerespektoval existující judikaturu Ústavního soudu. Ta zjednodušeně říká, že když chce kolektivní správce někoho popotahovat za porušení autorských práv, musí prokázat, že se týkalo osob, které zastupuje. To se ale Intergramu nepodařilo. Krajský soud ignoroval i některé důkazy. Advokát Pavlov zpochybnil také částku, kterou kolektivní správce požadoval.
„Povinnost hradit licenční poplatky může být uložena pouze těm, kteří objektivně do autorských práv zasahují,“ konstatoval Ústavní soud už v roce 2015 v jiném sporu. Krajský soud to nejspíš považoval za prokázané. V provozovně podle rozsudku běžely v televizi sportovní přenosy a Intergram prohlásil, že mimo jiné zastupuje moderátora Petra Vichnara. Navíc se na přenášených akcích používá hudba, a i její autory přece Intergram zastupuje. „S pravděpodobností blížící se jistotě“ tak prý v hospodě docházelo k veřejné produkci autorských děl chráněných Intergramem.
Ústavní soud takovou logiku zpochybnil. „Není zřejmé, jaký význam měla pro řízení předložená smlouva o zastupování práv výkonného umělce uzavřená s Petrem Vichnarem. Vzhledem ke skutkovým zjištěním, ze kterých prokazatelně vyplynulo pouze to, že v provozovně docházelo opakovaně ke zpřístupňování sportovních přenosů vysílaných Českou televizí, je možno usuzovat, že předložená smlouva má dokládat, že je vedlejší účastník povolán ke kolektivní správě práv výkonných umělců v rámci sportovních přenosů v České televizi,“ uvedl v nálezu ústavní soudce Josef Fiala.
Jak dále naznačil, moderátora ani komentátora sportovních přenosů není možné považovat za výkonného umělce. Respektive krajský soud se ani nepokusil vyložit, proč by tyto profese měly být považovány za umělecké.
Krajskému soudu v podstatě stačilo, že v provozovně byl televizor a rádio, a to bez ohledu na to, jestli na nich kromě sportovních přenosů běželo i něco jiného. „S výjimkou tvrzeného výkonu Petra Vichnara přitom v řízení nebylo prokázáno, že stěžovatel vskutku zpřístupňoval (resp. s maximální možnou mírou pravděpodobnosti mohl zpřístupňovat) právě produkci těch osob, jejichž autorská práva vedlejší účastník spravuje,“ podivil se Ústavní soud.
Nález končí zhodnocením, že závěry krajského soudu byly nedostatečné. Prokázat se podařilo jenom to, že televizor byl zapnutý kvůli sportovnímu přenosu. Ale to nestačí k tomu, aby Intergram mohl tvrdit, že v něm hospodský pouštěl i tvorbu zastupovaných autorů. A tím pádem lze pochybovat o legitimnosti celé žaloby.
Činnost kolektivních správců autorských práv chtěla už loni upravit také pirátská poslankyně Lenka Kozlová. Při projednávání novely autorského zákona předložila tři pozměňovací návrhy a jeden z nich se týkal odškodnění za neoprávněné použití autorského díla.
Dnes se „bezdůvodné obohacení“ vypočítává jako dvojnásobek částky za legální licenci k nakládání s dílem. Kozlová navrhovala tuto pasáž zrušit. „V našem právním řádu to je unikum a neexistuje věcné opodstatnění, proč by autorské právo mělo mít privilegované postavení – například proti neoprávněnému odebrání cizího majetku, kde se platí rozdíl majetku, nikoliv jeho dvojnásobek,“ argumentovala poslankyně.
S návrhy ale neuspěla. „Předložený návrh zákona je čistou implementací evropského zákona a my jsme do něho nevkládali nic dalšího. V tomto smyslu by tyto návrhy (poslankyně Kozlové) byly úplně nekoncepční. Máme v legislativním plánu přípravu novely autorského zákona, kde pro tyto změny bude prostor,“ slíbil tehdy ministr kultury Antonín Staněk.
ČLÁNKY DO MAILU