Martine, nemohu s Vámi souhlasit. Za prvé bych se ohradil proti slovu lynč. C.R. se v politice (=ve veřejném životě) nějak svobodně, vědomě a dobrovolně projevila (např. podporou pro věci jmenované v článku). Nyní se ve veřejném životě nějak projevují ostatní lidé (např. autor petice) v reakci na projev C.R. Tvrdit o jedné straně, že se dopouští lynčování je stejné, jako tvrdit o C.R., že se dopustila lynčování na svobodě, příp. mučených vězních.
Jak by se tedy měli zachovat majitelé firem v podobných případech? Souhlasím, že by neměli podléhat tlakům "propouštět". Stejně tak by ale neměli podléhat tlakům "nepropouštět". Měli by s chladnou hlavou racionálně zhodnotit situaci a na jejím základě (tzn. nejen na základě schopností dotyčné osoby, ale i na základě jejího dosavadního projevu a reakce společnosti/zákazníků na něj) rozhodnout. Ostatně, Vy byste jako majitel automobilky zaměstnal jako ředitele výkonného a schopného člověka, co o uživatelích aut tvrdí, že jsou "líná, vyžraná prasata"? Navíc reagují-li na něj zákazníci výhružkami o přechodu k jiné značce?