Osobně to mám zcela opačně. Přijde mi nesmyslné se zabírat někým kdo dal 1000 dolarů na něco s čím nesouhlasím. Nebyl to hybatel a každý má právo se vyjádřit.
Kdežto Riceová v tom byla velmi významnou osobou. A mám hodně velký problém s někým kdo na úrovni státu pomáhá zavádět mučení nepohodlných osob (ten zbytek bych byl ochoten skousnout).
A to až takový, že bych DropBox opustil.
Takže člověk, který projevil svůj názor a dal penize na "reklamu v TV", která má říci jsem pro tradiční rodinu je nepřijatelný?
Ale člověk, co schvaloval a hlasoval pro mučení, sledování atd., tedy aktivně konal proti svobodě a pro můčení lidí je přijatelný?
Chlape, když řeknu "neraděj bych ho zabil", bys mě zavřel, kdežto, kdybych bodnul bys řekl "to je ok"?
Tvůj pohled na svět je hodně zajímavý :D
Nemyslím si, že by v té větě bylo řečeno, že o to jde všem lidem. K lynčování ale není potřeba, aby se zapojili všichni, stačí na to vlastně dost malá skupinka, pokud je dost hlasitá.
Riceová možná zneužívala pojem svoboda, jenže proti ní stojí lidé, kteří ten pojem zneužívají ještě daleko víc – a lynč je jejich oblíbený způsob „argumentace“. Je klidně možné, že proti ní jsou i lidé, kteří to se svobodou myslí vážně – ale ti v tom řevu určitě slyšet nebyli a určitě by se nesnížili k lynčování.
U Eicha byli lidé, kteří mají v oblibě lynčování, na obou stranách, a shodou okolností vyhráli ti, kteří byli na stejné straně jako ti, kteří nechtějí svobodu jen pro sebe. Takže to taky moc slavné vítězství nebylo. Dostat Eicha pryč správným způsobem by samozřejmě trvalo mnohem déle – což ale není špatně, ten čas vytváří možnost diskutovat o tom, najít chyby a vyřešit nejasnosti.
Nějak to pořád neumíme uchopit, aby demokracie nebyl hlas skandování z náměstí, ale hlas, kdy na konci pořádné diskuse jeden člověk řekne to, na čem se v té diskusi všichni shodli.
Martine, nemohu s Vámi souhlasit. Za prvé bych se ohradil proti slovu lynč. C.R. se v politice (=ve veřejném životě) nějak svobodně, vědomě a dobrovolně projevila (např. podporou pro věci jmenované v článku). Nyní se ve veřejném životě nějak projevují ostatní lidé (např. autor petice) v reakci na projev C.R. Tvrdit o jedné straně, že se dopouští lynčování je stejné, jako tvrdit o C.R., že se dopustila lynčování na svobodě, příp. mučených vězních.
Jak by se tedy měli zachovat majitelé firem v podobných případech? Souhlasím, že by neměli podléhat tlakům "propouštět". Stejně tak by ale neměli podléhat tlakům "nepropouštět". Měli by s chladnou hlavou racionálně zhodnotit situaci a na jejím základě (tzn. nejen na základě schopností dotyčné osoby, ale i na základě jejího dosavadního projevu a reakce společnosti/zákazníků na něj) rozhodnout. Ostatně, Vy byste jako majitel automobilky zaměstnal jako ředitele výkonného a schopného člověka, co o uživatelích aut tvrdí, že jsou "líná, vyžraná prasata"? Navíc reagují-li na něj zákazníci výhružkami o přechodu k jiné značce?
Pokud nějaký politik prosazoval, či prosazuje kontroverzní postupy, či názory, je v pořádku, že v "politickém důchodu" jsou mu jeho činy připomínány. Má určitě právo na svůj názor, proto rozhodně neschvaluji žádnou formu veřejného lynče, ale pokud se voličům nelíbilo, co politik "ve světle reflektorů" dělal a prosazoval, určitě mají právo mu později "vystavit účet" a klidně i bojkotovat službu, do jejíhož predstavenstva nastoupil. Pokud bych já prosazoval kontroverzní názory a postupy, rozhodně bych nemohl čekat, že mi budou lidé na potkání třást tlapou, takhle to nefunguje ani v politice, ani v životě.
Člověk na něhož se takto upozorní, se stává jakousi nálepkou, značkou té firmy. Je jenom na ní jak vliv takové značky vyhodnotí.
Podle mně bude záporný. Příznivci daných názorů kvůli tomu Firefox s Dropboxem používat nezačnou. Nezasáhne je to tolik aby přecházeli od konkurence kde jsou spokojeni. Ale odpůrce mezi stávajícími uživatel to popudí, protože si to spojí s produktem který používají.
Pokud $1000 by dokázalo ten zákon změnit, tak je vidět, že stál na velmi chatrných základech a jeho zrušení by bylo spravedlivé.
Někdo si myslí, že jsou správné potraty, a dá tisíc dolarů na kampaň za zrušení veškeré jejich regulace, někdo si myslí, že potraty jsou špatné a dá peníze na kampaň za jejich úplný zákaz. Podle vás to jsou oba všiváci a nemají nárok být zaměstnáni, nebo je ve vašich očích všivák jen ten, co podporuje názor, který se vám nelíbí?
A jen tak mimochodem, myslíte, že homosexuálové si ty zákony o registrovaném partnerství a manželství vydupali bez finanční podpory lobistů?
Tak určitě musíme brát ještě v úvahu "intenzitu" daného problému. Někde je hranice, kde končí pragmatismus a začíná něco jako ideály. Pod šéfem, který by se otevřeně angažoval proti minoritě, ke které patříte, byste asi pracovat nechtěl, ne? Ano, někdo si řekne "tak s ním holt nepůjdu na pivo", ale třeba já mám tu hranici trochu jinde.
> otáčení významu (záměna povolení za zákaz)
Ale ono slo opravdu o zakaz a ne o povoleni. Manzelske svazky stejneho pohlavi uz povolil soud, kdyz prohlasil za prislusne casti zakonu (ktere je zakazovaly) za neplatne. Od te chvile jiz byly takove svazky povolene a lide to vyuzivali. Na to zareagovali odpurci homosexualnich svazku tim, ze usporadali referendum, ktere by onen zakaz dostalo do ustavy (a to je to referendum, ktereho se tykala 'Eichova afera'), to referendum nakonec odpurci tesne vyhrali, ale soud to referendum nasledne prohlasil za odporujici ustave Kalifornie.
> O to víc by se tato svobodomyslná skupina měla soustředit na získání aspoň elementárních práv pro své příslušníky menšiny v těchto státech
Mnoho lidi soudi, ze je lepsi si nejdrive zamest pred vlastnim prahem a resit problemy doma, ktere se vas osobne dotykaji, nez kritizovat cizi staty, kde stejne nic nezmuzete.
Druhý je pak, ponecháme-li stranou určitou jednostrannost přiznání práva na názor. Má takové právo nějaké hranice? Co ještě mohu podporovat nebo se na tom dokonce podílet? Zakazovat někomu jinému svatbu (protože dvě ženské, protože černoch a běloška...)? OK/nebo ne? Mučení neobčanů (podlidí), abych chránil životy občanů? OK/ne? Invaze/únosy? OK/ne? Právo Arizoňanů (já jsem třeba Kaliforňan, abych se přímo neúčastnil) střílet lidi, co vypadají mexicky? OK/ne? Vyhlazení etnické skupiny, protože s nimi mám potíže/je nemám rád/můžu? OK/ne?
Ani jedno z jmenovaných není projevem "práva na názor". Stejně tak není projevem "práva na názor", pokud někdo z vrcholné exekutivní pozice sám takové věci jako je bezbřehé šmírování všech, věznění lidí bez soudu nebo mučení podporuje, implementuje nebo politicky kryje.
Ten článek je prostě úplně praštěný na hlavu. To je asi, jako bychom řekli, že zloděj prostě vyjadřuje svůj názor, že lidé nemají právo vlastnit majetek, nebo že vrah vyjadřuje názor, že lidé nemají právo na život.
usvědčených zločinců je to, co by mi na této dámě vadilo nejméně.
Faktem ovšem je, že pokud si firma, provozující úložiště dat, dá do svého představenstva někoho, kdo prosazoval politiku zaměřenou proti právu na soukromí (plošnou, nikoli omezenou na osoby důvodně podezřelé), tak se stává nedůvěryhodnou a řada uživatelů svá data přesune jinam. A je to jejich plné právo.
Také bych nedal své díte do školky, která by měla v představenstvu člověka, hlásícího se k pedofilii.
Ano, tohle je spravna poznamka. Vlasne Eich se stal obeti toho, ze misto "kecu" presel "k cinum", cili ze si za svym nazorem tak stal, ze se rozhodl jej aktivne podporit.
Ta cara mezitim co je ok a co neni se hodne meni s casem. Ja se ridim univarezalnim jednoduchym pravidlem, teda tam kde to jde.
Predsatv si, ze jsi v kuzi toho druhyho, toho, komu bys rad neco zakazal.
U toho potratu je to pekne vybranej priklad, protoze tam svoboda jednoho (matka) narazi na svobodu druheho (dite), tady neexistuje nejaky reseni, kde by nekdo nebyl "bit" .
Nicmene zaklad je tento, krome obavy z neznamyho a touhy drzet se zavedenych poradku nevidim naprosto zadnej duyvod, proc by se gayove nemeli brat.
Zakazovat to tim, ze to neni tradicni rodina, to mi prijde jako scestny argument. Co je komu do toho jakou ja mam rodinu ?
A nopak vidim v tom nebezpecnou tendenci, co takhle zakazat gayum libat se na verejensoti, nebo aby se drzeli za ruce ? Co treba gaye "zakazat" uplne ? Homosexualita prote bude nezakona, jako v rusku.
Chapete ? Tohle je strasne nebezpecny. Jamile zacnete tvrdit ze vy jste lepsi a vite co je spravne pro toho druheo, az tak ze mu to naridite zakonem, tak je to cesta do pekel.
A toho se bojim, ze ti lide maji dojem ze konaji tolik dobreho pro ostatni, vzdyt chteji jen udrzet rodinu a pritom to ma mnohem hlubsi poddtext.
Já vás můžu chápat, ale naopak mi připadá zvrácené, jakým způsobem argumentujete. Tady se nejedná o nějaké zakazování. Nikdo nic nezakazuje. Více než 3000 let je pod pojmem manželství chápan vztah mezi mužem a ženou. Homosexuálové v posledních 10 letech dosáhli toho, že v naprosté většině demokratického světa mají jejich svazky (ačkoliv se nenazývají manželstvím) identická práva jako manželské páry. Oni ale zpravidla trvají na tom, že chtějí aby se jejich svazek nazýval manželstvím. Mně to zase připadá stejné, jako když ředitel fabriky na pomazánkové máslo brečí nad tím, že od zítřka se to bude muset jmenovat pomazánková pochoutka a jak jsou diskriminovaní.
Ale on se neangažoval proti minoritě (ve smyslu postřílet), on jen chtěl, aby se termínu manželství vrátil jeho význam. A ten význam je svazek dvou osob opačného pohlaví za účelem zplození a vychování dětí. A neargumentujte tu bezdětnými manželstvími, protože ta ještě nedávno byla považovaná za manželství nenaplněná a tedy podmíněně neplatná.
Zajímavý názor. Máme ve firmě několik lidí, kteří mi nejsou sympatičtí a s kterýma bych na pivo určitě nešel (a nejsem sám). Nicméně jsou to odborníci, co tomu, co dělají, rozumí, dělají to dobře a s kterými se dobře spolupracuje, když se člověk osvobodí od osobních pocitů a zůstane v pracovní rovině.
Vyhodit je by byla pro firmu zcela jistě ztráta. Kdyby se firma řídila podle vás (osobní názory a postoje mají přednost před odborností), asi bych už byl nezaměstnaný, neboť by firma zkrachovala.
Co je samozrejme nesmysl, protoze toto je vyznam urcovany kym? Nepatrnou skupinkou krestanskych fanatiku? V jinych kuturach je cela tisicileti bezne pojmout vice manzelek ... nebo vice manzelu ... zcela bezne do svazku vstupuji bud prilis mlade nebo prilis stare osoby, ktere spolu nikdy deti mit nebudou a ani nemuzou ... neb manzelstvi je brano jako socialne-zaopatrovaci institut. Takovych lidi pak zije na teto platene radove cic, nez poblouznenych krestanu ...
A podotykam, ze zastupci techto kultur v US ziji v mnoztvi nikoli nepatrnem.
Nějak moc nerozumím reakcím, kterých se v Česku obě "události" dočkali. Prosazovat zákaz sňatků osob stejného pohlaví (i když se mě to osobně nijak netýká) je nezadatelné právo na názor. Říct, že s někým nechci spolupracovat a odcházím z firmy je nepřípustné vyřvání si něčeho, ba dokonce lynč.
Zasedat v exekutivě, která (kromě mučení, nerespektování mezinárodního práva (invaze a okupace)...) rozjede mohutné špiclování (i vlastních občanů, tento rozdíl lidi s ústavními právy a podlidi je nutné nikdy nezapomenout) je svrchované nezadatelné právo na vlastní názor.
Říct, že svá data nechci svěřit firmě řízené takovým člověkem, zákaznická volba, je nepřípustné vyřvávání a lynč.
Přitom se nemohu zbavit dojmu, že tento pozoruhodný názor přichází z tábora, který jinak obvykle radí, že vše je potřeba řešit volbou peněženkou, pracovní smlouvou (vyjednáváním jejich podmínek).
To je jeden aspekt, kterému nerozumím.
Druhý je pak, ponecháme-li stranou určitou jednostrannost přiznání práva na názor. Má takové právo nějaké hranice? Co ještě mohu podporovat nebo se na tom dokonce podílet? Zakazovat někomu jinému svatbu (protože dvě ženské, protože černoch a běloška...)? OK/nebo ne? Mučení neobčanů (podlidí), abych chránil životy občanů? OK/ne? Invaze/únosy? OK/ne? Právo Arizoňanů (já jsem třeba Kaliforňan, abych se přímo neúčastnil) střílet lidi, co vypadají mexicky? OK/ne? Vyhlazení etnické skupiny, protože s nimi mám potíže/je nemám rád/můžu? OK/ne?
Na něčem se asi shodnou všichni, na nečem možná ne, Kde ja ale pak ta hranice?
Když už, tak on dal peníze na podporu změny legální cestou - prostě legislativní cesta.
Ta usměvavá bestie v černém, ta jednala zcela v rozporu s konvencemi OSN a vlastní země.
Ale ona je sympaťanda, on zlořád! Divný pohled na věc.
Ale co, když tady může být adorován masový vrah a humanitární bombardér Havel...
"člověk, který projevil svůj názor a dal penize na "reklamu v TV", která má říci jsem pro tradiční rodinu je nepřijatelný?"
Ano, tak presne o tomhle to neni. Zvlastni ze lidi to nechteji pochopit.
Pro me je Eich clovek, kterej tvrdi, ze gayove se nemuzou vzit, on nejenom ze to tvdri, ale da prachy organizaci ktera lobuje za to, ze nekdo jinej nesmi delat neco, co je pro ostani uplne samozrejmy, v tomhel pripade to, ze ty lidi se vezmou.
TOHLE mi pride uchylny, ze ma nekdo takovuhle drzost tvrdit, ze on je ten kdo ma pravo rict, ze ten jinej clovek ma mit mensi prava. A jako na zakalde ceho ?
Me totiz, totalne dostava, cim presne jako ublizujou gayove ostatnim, kdyz se chteji "oficialne" vzit ? Ze nesplnujou tu vasi predstavu tradicni rodiny ?
U ty Reecovi, na me je to moc "jestrab" v politice, ale beru to tak, ze to je jen politika, i kdyz se mi to nelibi a je to nahrane.
Ale proste fundamentalne mi to prijde min zvracnejsi nez to, ze nekomu budu na zakaldne svyho pocitu neco zakonem zakazovat a omeozvat ho na pravech, ktery jsou pro jinyho zcela samozrejmy..
Nikdo není všivák. O zaměstnání může eventuelně přijít ten, jehož názory se budou lišit od názorů klíčových zaměstnanců, uživatelů, partnerů... Je to normální proces dosahování konsensu ve společnosti... jeden z možných (nejsou to jen volby). Kdyby mě můj nadřízený otevřeně neměl rád, taky bych řekl "buď já nebo on". No a vidělo by se.
Nikdo není všivák. O zaměstnání může eventuelně přijít ten, jehož názory se budou lišit od názorů klíčových zaměstnanců, uživatelů, partnerů... Je to normální proces dosahování konsensu ve společnosti... jeden z možných (nejsou to jen volby). Kdyby mě můj nadřízený otevřeně neměl rád, taky bych řekl "buď já nebo on". No a vidělo by se.
Pokud je to nějaký bigotní křesťan, tak si asi myslí, že je homosexualita hřích, takže proti ní musí bojovat. To, že chce změnit zákony, je z jeho pohledu zcela logické a nelze to považovat za zvrácené. Za zvrácenou lze považovat leda původní myšlenku. To, že je to pro jiného zcela samozřejmé, taky není žádný argument. Pro každého je samozřejmé něco jiného.
Ale zcela svobodně můžete jít za šéfem a říct mu. Nechci s tím člověkem dělat, jdu. Když budete moc důležitý, tak možná šéf odpoví: když si s ním promluvám a odejde, tak zůstaneš? A jeden z Vás se rozhodne odejít. V čem je problém.
Odbornost je jistě důležitá, ale není vše. Někdy možná firma potřebuje právě jednoho borce, někdy ji mnohem více prospěje hejno prostě "jenom" dobrých lidí.
Proč? Neříkám, že to máte udělat. Ale že to udělat můžete a je to Vaše svrchované právo, žádné uřvanectví.
Zbytek je spíše otázka osobních priorit. Osobně koukám hlavně na tři věci: obsah práce (aby mě bavila), pracovní prostředí/kolektiv/vedení a kompenzace. Zhruba i v tomto pořadí. Nutno přiznat, že jsem měl v životě docela kliku a prosadil se zrovna v oboru, kde ať děláte prakticky cokoliv pro kohokoliv, účty vždy zaplatíte bez přehnaného počítání, takže člověk se může více soustředit na jiné věci než výše odměny a klidně vzít "hůře" placenou práci, protože je zajímavější.
"nikdy jsem to nestavěl "Buď já nebo on", prostě jsem odešel bez zbytečných divadel." - proč by to mělo být divadlo? Pokud chcete firmě prospět, tak je metoda "buď já nebo on" správným nástrojem. Záleží pak už jen na šéfovi, jestli učiní rozhodnutí prospěšné pro budoucnost firmy. A platí to jak v té odborné rovině (ve firmě zůstane ten šikovnější), tak i v té "společenské" (třeba může zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí :)).
Myslím, že odpověď v tom byla taky. Vlastní očekávání, priority. Pisateli jde o mzdu. Osobně např. (a kolikrát jsem viděl, že je to nakonec blbost) vnímá sounáležitost s firmou (taky jsem do ní vrazil spousty svého času a své energie) a řeším, co s ním bude jako s celkem.
To, ale není hodnotící komentář. Je dobré, když má člověk jasno, a ještě lepší když se nebojí to na rovinu říct. A finanční kompenzace je zcela legitimní motivace dobře odvedené práce.
Proč bych to dělal? Od zaměstnání požaduju v první řadě co nejvyšší cifru na výplatní pásce a podobná činnost by měla efekt zcela opačný.
Ano, zažil jsem párkrát (myslím, že to bylo opravdu dvakrát), že jsem kvůli volovi dával výpověď, ale to byl vůl z odborného hlediska který nás nutil dělat nesmysly (a tím pádem snižoval částku na mé výplatnici). A nikdy jsem to nestavěl "Buď já nebo on", prostě jsem odešel bez zbytečných divadel.
Jen tak mimochodem, na kurzech angličtiny nám dávala lektorka docela dobré lekce z tolerance. Ona totiž dost rychle poznala, kdo má jaké názory, a pak nás nutila v diskusích háji názory právě opačné. Zkuste si to někdy, občas vám to pomůže k toleranci, občas vám to pomůže si uvědomit, v čem jsou ty názory špatné jak proti nim lépe bojovat. A taky vás to naučí rozpoznávat argument od demagogie (protože některé názory se jinak než demagogicky hájit nedají).
Tenhle zákon ale neměl zakazovat sňatek mezi mužem a ženou. Podstatné vůbec není to, že někdo loboval pro zákon, ale jak moc ten zákon měl omezit jeho a jak moc ostatní. Homosexuálové (a zastánci rovných práv) chtěli pro sebe získat důležité právo za cenu omezení nedůležitého práva některých jiných. Eich podporoval prosazení svého nedůležitého práva za cenu omezení důležitého práva ostatních. V tom je ten rozdíl.
Dobře, odpovím přesně na položené otázky. Ad 1) Ne. Ad 2) Ne. Také jsem nikdy jsem nic takového netvrdil. Ad 3) Netuším, tazatel si to vymyslel, takže odpovědět musí on.
Jinak otázce jsem porozuměl a pochopil jsem, že se tazatel snaží odvést pozornost jinam. Takže jsem na otázky odpověděl s tím, že jsem se vrátil k původnímu tématu.
Pro pořádek zopakuju, že vůbec nevidím problém v tom jak chtěl Eich něco prosadit, ale co chtěl prosadit.
asi se budete divit, ale myslím, že tento problém nemám. Možná byste si měl přečíst něco o lynči i vy.
Vysvětlení: Pokud jsem proti černochům a veřejně to hlásám, žádného lynče se nedopouštím (ačkoliv se mohu dopouštět protiprávního jednání, záleží na zákonech). Jakmile začnu organizovat skupiny, které je napadají (vraždí), jedná se o lynč.
Přeneseně: Pokud veřejně vystoupím s tím, že se mi nelíbí postoj Eicha (CR) a přestávám proto používat Mozillu, je to regulérní osobní názor, podobně jako když Eich poslal 1000 USD na kampaň nebo když CR v rámci svých pravomocí prosazovala nějaký zákon - nic na tom nemění fakt, že s ním například nesouhlasím. Pokud ale začínám organizovat petice, masově vyzývám uživatele svého webu, aby přestali z tohoto důvodu Mozillu používat, lze to v přeneseném významu od určité chvíle za lynč považovat, zvláště pokud ten důvod nemá s uvedeným webem nic společného. Tu míru, od které se to už dá nazvat lynčem, má samozřejmě každý jinde.
Svoboda ve významu, v jakém se tady o ní bavíme, znamená to, že se věci budou dít podle mých představ. Obvykle ji přiznává tím větší, čím více se to dění dotyčného dotýká. Třeba u takové svobody slova nejde jen o to, abych jen mohl něco napsat na papír, ale hlavně o to, aby se to mohlo dál šířit. A to šíření už se mne bezprostředně netýká, může se to šířit i bez mého přičinění, bez mého vědomí a může se to šířit i po mé smrti. Přesto bych omezení takového šíření chápal jako omezení své svobody. Nebo třeba svoboda nebýt obtěžován kuřáky. Do určité míry to můžeme vysvětlit tím, že vdechování cigaretového kouře má negativní dopad na naše zdraví. Jenže to se těžko prokazuje, zvlášť v jednotlivých případech. Podstatné je ale i to, že nás ten kouř prostě obtěžuje, je nám nepříjemný. Ještě markantnější je to třeba u zapáchajícího bezdomovce v tramvaji, kde nějaký objektivní negativní dopad na něco fyzického je nulový (přestože si někdo bude vymýšlet báchorky "dokládající" opak), a je nám to čistě jenom nepříjemné. A pokud v té tramvaji bude někdo fyzicky postižený, vykládat báchorky o nakažlivosti už naštěstí nikoho nenapadne, a postupně se učíme i tomu, aby nám to nebylo nepříjemné.
V uvedených příkladech šlo stále víc jenom o to, jak moc je mi daná situace psychicky nepříjemná. Ostatně, i v případech brutálních útoků na svobodu typu věznění a mučení nejde jen o fyzická omezení a fyzickou bolest, věznitelé se snaží omezit svobodu oběti i způsoby, které působí čistě jen na psychiku.
No a stejně, jako je někomu nepříjemné jen připomenutí existence postižených, někomu je nepříjemné cítit zápach nemytého člověka, někomu je nepříjemné vidět projevy intimnosti mezi homosexuály (někomu i mezi heterosexuály), někomu může být nepříjemné vědět o existenci jiných než "tradičních" rodin, o existenci někoho, kdo nevěří v toho správného boha, nebo naopak o existenci někoho, kdo věří v boha. Situace se postupně mění, dříve byli postižení zavíráni do ústavů mimo jiné s odůvodněním, aby "slušní lidé" nebyli obtěžováni připomínáním toho, že postižení lidé existují. Dnes už si nikdo nic takového říct nedovolí, a pokud si něco takového myslí, zaobaluje to do vzletných větiček o tom, jak je to pro dobro těch postižených. V případě těch kuřáků nebo bezdomovců je to dnes nerozhodnuté. Kritérium, které se dnes asi nejčastěji uznává, je to, zda za to dotyčný může - pokud ano, mám právo požadovat, aby mne tím neobtěžoval. Pokud ne, má on právo, abych ho já alespoň toleroval. Proto se tolik odpůrců homosexuálů také snaží dokázat, že jejich orientace není daná, ale je to něco, co lze "spravit".
"Takovým tlakům by majitelé firem podléhat neměli." ?? :-D Jistě - rozhodně jsou všichni majitelé firem nedočkaví na to, aby v zájmu "politicko-společenské korektnosti" podrývali svou leckdy pracně budovanou image firmy stavěním se na odpor negativní kampani šířící se mezi zákazníky/uživateli.
Je to manažerka, dneska tam je, zítra tam být nemusí, a pokud se majitelé rozhodnou, že nepřináší (krom "tvrdě" měřitelných výsledků) firmě také pozitivní ohlas mezi jejími příznivci/zákazníky/dodavateli/fanoušky, prostě končí. Anebo se majitelé firmy rozhodnou, že její zřejmý nebo "skrytý" přínos převažuje nad rizikem poškození dobrého jména firmy a negativním dopadem na PR a marketing, potom tam zůstane. Koneckonců, předpokládám, že vědí, proč si toho či onoho manažera najali, a a také že dokázali odhadnout, jak může profesní profil dotyčné(ho) ovlivnit jeho přijetí zákazníky, veřejností a tak dál - a prostě do toho rizika šli.
To nemá co dělat s nějakým filozofickým rozměrem věci. To je byznys.
Pro pořádek, práva homosexuálů na manželství omezují svobodu těch lidí, kteří mají představu, že tradiční rodina na celém světě a pro všechny lidi se má skládat z právě jednoho muže a právě jedné ženy. Takže i v tomto případě se jedná o střet dvou svobod. Ale svobodu nějak se chovat považujeme za mnohem důležitější, než svobodu „ostatní se chovají tak, jak já chci“.
Kdyby Eich argumentoval tím, že je dobré, pokud je ve společnosti všeobecně sdílený takový pohled na rodinu, jako má on, a že by se mělo diskutovat o tom, jak „odomezit“ práva homosexuálů tak, aby to dobré z tradičního pohledu na rodinu zůstalo, neměl bych s tím nejmenší problém. Jenže on se snažil silou získat pro jeho pojetí svobody mnohem větší důležitost, než jakou jí podle všeobecně uznávaných hodnot náleží. To obvykle dělají lidé, kteří svůj pohled na věc považují za důležitější, než pohled ostatních, a kteří svou svobodu považují za důležitější, než svobodu ostatních. Proto bych měl problém s tím, kdyby šéfoval projektu, který chce být svobodný.
"omezují svobodu těch lidí, kteří mají představu, že tradiční rodina na celém světě a pro všechny lidi se má skládat z právě jednoho muže a právě jedné ženy"... to je... ehm... vcelku extenzivní výklad pojmu "omezení svobody" - že by to byl i případ, kdy je realita v rozporu s myšlenkou v mé hlavě. :)
Mýlíte se ivoszzi a mýlíte se již od 1. reakce. Proto ta první reakci v domnění, že vám to dojde. Tak tedy celými větami:
Ne, petice se za lynč skutečně považovat nedá. Obě vámi zmíněné aktivity jsou naprosto regulérním a zcela legáním vystupováním ve veřejném prostoru. Schválně si dejte tu práci (kterou jste mimochodem ukládal mě) a najděte si význam toho slova.
I když budu velmi vstřícný a přistoupím na "Vaši" definici prahu pro lynčování, pak trvám na tom, že je lynčování (základních svobod) i angažmá C.R. ve veřejném životě. Ostatně to SROVNÁNÍ těchto dvou stejných situací bylo předmětem mého původního příspěvku (bez ohledu na to, co vy konkrétně vnímáte jako práh pro lynč). Šlo prostě o to, že buď je lynč obé (pokud budem cimprliši) a nebo ani jedno. Eicha a Mozillu bych pro jednoduchost nechal teď spát, neb máte problém se srovnáním 2 situací natož 3.
Kdyz dam penize nekomu za to ze zabije tchyni, tak sem taky jen projevil nazor? Nebo lepe, ja mu reknu, ze tchyni memam rad ... a ze tu ma 1M, kdyz to nejak vyresi.
S dostatkem penez bych jiste dokazal presvedcit dostatek lidi aby hlasovali v referendu, ze moje tchyne nema pravo na zivot. Nebo lepe ... ze proste tchyne zcela obecne nemaji pravo na zivot. A mozna bych ani nemusel davat tech penez moc ... trebas ma podobny nazor pomerne dost lidi, takze se na to slozime ...
Prasteny? Prevedme tchyni na cikana ... zitra mam k dizpozici 5M hlasu, a zcela jiste minimalne 100M v prispevcich.
Ano, máte pravdu. Z toho příspěvku to ale tolik vystupuje, že jsem to nepovažoval za nutné.
Takže jen několik příkladů:
- otáčení významu (záměna povolení za zákaz)
- vyvozování vlastních závěrů ze zcela nesmyslně zřetězených závěrů (od zákazu líbání na veřejnosti až po zavírání homosexuálů)
Ano, byly doby, kdy výše zmíněné věci byly běžné a stále to v některých státech běžné je. O to víc by se tato svobodomyslná skupina měla soustředit na získání aspoň elementárních práv pro své příslušníky menšiny v těchto státech a ne řešit detaily, kdo je čím prezidentem. Na to jí pravděpodobně asi chybí koule. (další argumentační faul).
Detaily v jiném příspěvku.
V jakém smyslu je "ostatní se chovají tak, jak já chci" svobodou (přímo, nikoliv zprostředkovaně)? Zrovna před prá dny jsem na obdobné tvrzení narazil ve zcela jiných souvisloslostech a od té doby mi to vrtá hlavou, odpovědět umím jen skrze solipsismus, což ale zřejmě neměl na mysli autor onoho výroku a nemáte ani Vy, když zároveň uvažujete o druhých.
Myslím, že je potřeba znát Eicha víc než jen podle té jedné informace o tom jeho angažování.
Celým smyslem mého příspěvku do debaty je to, že někde jsou prostě určité hranice a nelze obecně říct, že práce se má oddělovat od zbytku života a do práce chodit jako pragmatický robot.
Nerad stouram, ale otazka znela nasledovne:
"A vy si myslíte, že když homosexuálové prosazovali své právo na uznaný svazek, tak neplatili penězi lobystům, kteří ten zákon vyjednali a prosadili? Jeden to dělat může a druhý ne? Co to je potom za rovnost?"
Porozumnel jste otazce? Dokazete na polozenou otazku odpovedet nebo zase budete odvadet pozornost jinam?
"Otázkou ale je, zdali vás opozice vůči sňatkům homosexuálů předem automaticky diskvalifikuje" - ale jistě, že ne. Je mnoho jiných případů šéfů firem s kuriozními názory. Tady prostě firma racionálně vyhodnotila, že jí to uškodí na trhu. Tahle třetí fáze té kauzy (generalizační) je stejně přehnaně emotivní jako ty předchozí.
"jde o prachsprostý internetový lynč, který má za cíl dostat z funkcí v soukromých firmách lidi s odlišným názorem či politickou orientací. "
Jasne, protoze vsem lidem jde prsne jen o tohle a treba to vubec neni tim, ze od vedoucich lidi ocekavate i nejaky moralni poselstvi. Kdyz to prezenu, Mengele byl urcite vybornej vedec.
Eicha bych nerozdejchal. Condoleez jo. Nevim kde je ta hranice, ale u ty Riecovy mi to prijde nejak vic prijatelnejsi nez u Eicha.