 |
O vystoupení Václava Klause na letošním Invexu jsem psal zde na Lupě v samostatném článku, proto snad jen některé dozvuky. V kuloárech se o Klausovi samozřejmě živě diskutovalo a mohu-li soudit, všeobecný dojem byl blízký „ledové sprše“. Zaznamenal jsem ale i optimistické názory v tom smyslu, že přeci jen jde o významný obrat, pokud je člověk jako Václav Klaus vůbec ochoten přijet na Invex a bavit se zde s lidmi z oboru o informačních technologiích – byť s vyzněním, že jejich pozitivnímu efektu na ekonomiku nevěří a necítí potřebu jejich rozvoji a nasazení napomáhat. Vždyť člověk jako on by asi těžko přišel, uznal chybu a obrátil o 180 stupňů.
Zajímavé je ostatně i to, že zatímco letošní Invex Václav Klaus navštívil, na zasedání MMF a SB se prý ani neukázal.
Kulatý stůl k el. podpisu
 |
Vedle slavnostního zahájení, které bylo spíše formalitou, se největší účasti politiků dočkal Kulatý stůl k elektronickému podpisu, pořádaný druhý invexový den (10. října), v rámci akce „Informace pro 21. století“ . Kromě čtyř zástupců sponzorů celé konference se zde sešli čtyři reprezentanti politické sféry – ministři Březina a Gross a poslanci Mlynář a Langer.
V pohledu na problematiku elektronického podpisu se vcelku shodli a neobjevil se mezi nimi žádný významnější názorový rozpor – samozřejmě všichni volají po co nejrychlejším vydání příslušných prováděcích vyhlášek (což je jistě velmi potřebné), a všichni se také shodují na tom, že Úřad pro ochranu osobních údajů, od kterého vydání vyhlášek požadují, je nezávislý a nikdo mu nemůže nic nařídit (ani vláda, ani Parlament). Přítomný poslanec Mlynář dokonce použil slovní obrat „teď jsme my jako politici trochu bezmocní“, prohlásil, že jim zbývá pouze vyvíjet politický tlak a řekl, že na zasedání parlamentního podvýboru podrobil předsedu ÚOOÚ „silnému politickému tlaku“. Uvedl také, že od něj získal příslib zavedení podpisů do praxe k březnu až květnu 2001.
U kulatého stolu ovšem nebyl nikdo, kdo by zastupoval kritizovanou stranu. Nikdo z přítomných také neuvedl žádné protiargumenty (v mém podání je lze nalézt zde, oficiální vyjádření ÚOOÚ pak zde) – takže pokud jde o elektronický podpis, bylo z toho spíše nepříliš významné „souznění duší“ na téma liknavého Úřadu, který se nenamáhá plnit své povinnosti s povzdechem, že na něj nikdo z přítomných nemá žádnou „páku“.
Pokud vás tato problematika zajímá podrobněji, doporučuji udělat si vlastní názor po seznámení se s postoji obou zúčastněných stran – vyjádření ÚOOÚ je zde, argumenty poslance Mlynáře asi nejlépe vystihuje tento jeho článek na Neviditelném psu (relevantní je poslední odstavec). Můj podrobnější komentář k tomu najdete zde.
Informační kiosky, podpora domácích počítačů nebo dotace na Internet?
Jelikož se téma elektronického podpisu při absenci názorových rozdílů poměrně brzy vyčerpalo, vyšel čas i na další otázky kolem IT, včetně dotazů na to, co jednotliví politici považují za důležité a hodlají podniknout. Zde mne zaujala například myšlenka ministra Grosse zveřejnit na Internetu seznam ztracených či ukradených občanských průkazů, což by jistě bylo velmi přínosné.
 |
Kromě toho se ministr Gross vyznal i z toho, že je velkým fandou tzv. informačních kiosků. Nic proti nim, jsou to zařízení určitě šikovná a účelná – pro toho, kdo s nimi umí dobře a rychle pracovat. Jedné věci se ale v souvislosti s nimi obávám – pokud by státní správa, například v rámci nedávno vyhlášeného programu PPP, podpořila rozmístění takovýchto informačních kiosků do nejrůznějších lokalit (nejspíše za peníze privátního sektoru), určitě by si mohla udělat příslovečnou čárku na seznamu splněných úkolů. Ale co pak? Půjde státní správa ještě dál a bude podporovat to, aby se informační technologie dostaly až k jednotlivým občanům (v podobě osobních počítačů doma, ve školách, kancelářích atd.), nebo zůstane jen u splněné čárky na které bude dokazovat, že přeci všem poskytla, byť spíše potenciální než aktuální, přístup k tomu báječnému Internetu? Rozdíl by asi byl stejně diametrální, jako přínos mobilních telefonů na možnosti mezilidské komunikace oproti pouhým veřejným telefonním automatům.
Sympatičtěji mi rozhodně vyznívá podpora domácích počítačů, kterou avizuje poslanec Mlynář v podobě jím navrhovaného „zákona o Home PC“ (jde v zásadě o možnost daňových úlev při koupi osobního počítače pro soukromé účely). Poslanec Mlynář u zmíněného kulatého stolu dokonce prohlásil, že „zastupuje lobby uživatelů osobních počítačů“, a že spolu se SPISem hodlá učinit oblast IT politickým tématem.
Na nedávném setkání novinářů s ministrem Březinou, který má ve vládě IT „v resortu“, jsem se ale setkal s poněkud jiným postojem – vláda prý hodlá podpořit ne až tak samotné pořizování domácích počítačů (které prý mohou být používány i ke hrám), jako spíše jejich využívání pro práci s Internetem. To má jak svou logiku, tak i silné protiargumenty – vždyť přeci osobní počítače mohou být smysluplně využívány i off-line, a ne pouze pro hraní her. Pro podporu práce on-line přitom existuje jedna velmi efektivní a přínosná možnost, jak lidem pomoci co nejvíce využít všech možností, které jim Internet a on-line svět nabízí: postarat se o zlevnění telefonních poplatků za komutované připojení, nejlépe formou prosazení důsledné liberalizace trhu, která se následně postará o cenový pokles. Pokud jsem ale vše správně pochopil, stávající úvahy o formě podpory on-line aktivit se ubírají jiným směrem, který má spíše charakter úlev vázaných na faktické využití možností připojení. Že by z toho nakonec byly nějaké dotace či daňové úlevy za protelefonované minuty? Uvidíme.
ČLÁNKY DO MAILU