Dočkáme se Matrixu?

Navzdory některým pesimistům, kteří každý rok předpovídají, že jsou Gibsonovy vize mrtvé, zůstávám zarytým optimistou. Gibson, alespoň pokud sahají mé soukromé znalosti, nikde nepopisuje fakt, že se k Síti nedá připojit klasickými prostředky dneška – počítač, mobilní telefon apod. Naopak ony hory dat, do kterých pronikají útočníci, musí k něčemu sloužit.

Bohužel (pro okolí, nikoliv pro příznivce Williama Gibsona) se svět k Matrixu pomalu blíží. Pokusím se vyjmenovat několik symptomů posunu k této společnosti a také několik omezujících faktorů.

1. Pro vznik Matrixu musí existovat základna vzájemně propojených dat. Tato základna v dnešní době existuje a dokonce se prohlubuje, a to nejen tím, že se k Internetu připojuje stále více datových zdrojů, ale zároveň začínají vznikat datové sklady, které umožňují data uživatelů Internetu ukládat.
2. Druhým faktorem pro využití Matrixu je rozvoj biotechnologií. Člověk s Matrixem komunikuje prostřednictvím adaptérů připojených víceméně přímo k mozku. Zároveň je Gibsonův svět zaplaven ukázkami vylepšování možností lidí pomocí bioimplantátů. Pokud se v současné době vrhají rizikoví investoři na biotechnologie, dá se v této oblasti čekat pokrok, neboť jak zkušenost ukazuje, rizikový kapitál stimuluje rozvoj v dané oblasti.
3. Třetím faktorem je radikalizace mládeže. Většina Gibsonových „kovbojů“ je proti establishmentu, přičemž jej převažují ve využívání technologií. Tento fakt je již skutečností, vzpomeňme na zasedání MMF v Praze a s tím spojenou radikalizaci mládeže a zároveň snižujícím se věkem lidí, kteří cosi v IT a telekomunikacích dokázali.
4. Stoupající radikalizace mládeže jde ruku v ruce s rozšiřováním vlivu nadnárodních koncernů. Jak se mění establishment z klasického schématu politických stran na management nadnárodních firem, roste zároveň frustrace lidí, kteří na rozdíl od svých politických reprezentací nemohou dění vůbec ovlivňovat (a ani nevidí žádné šidítko v podobě voleb).

1. Asi hlavní překážkou faktu, že Matrix není k dispozici už dnes v nějaké semivirtuální podobě (zobrazení na monitoru a ovládání klávesnice + myš), je fakt, že neexistují vizualizační nástroje, které by dokázaly modelovat datové toky na různých úrovních síťového modelu (ať již OSI/ISO či TCP/IP). Zatímco dnešní technologie se orientují na vizualizaci aktivních síťových prvků (směrovače, přepínače) či datových okruhů, pro potřeby Matrixu je potřeba zobrazovat datové toky. Vzhledem ke skutečnosti, že statistiky provozu na skutečně širokopásmových zařízeních začínají migrovat směrem ke vzorkování dat (tj. prvek neposkytne informace o celém provozu, ale pouze o statistickém vzorku), je budoucnost modelování datových toků značně problematická.
2. Druhou vážnou překážkou je pomalé lokální připojení. Vzhledem k pomalu pokračujícímu procesu liberalizace a „local loop unbundlingu“ stále lokální uživatelé nedokáží možností Internetu plně využít. Přestože kabelové modemy a (zvlášť) XDSL technologie nabízejí i rychlosti v řádu jednotek megabitů za sekundu, většina uživatelů se plahočí rychlostmi jen málo přesahujícími sto kilobitů za sekundu.
3. Posledním, spíš nechtěným elementem Gibsonových románů je postválečný svět (či svět se značně poškozenou fyzickou infrastrukturou). Přestože většina lidstva věří, že ke katastrofě globálního dopadu v brzké době nedojde, je třeba si uvědomit, že dnes globální katastrofa nehrozí pouze od tisíců jaderných zbraní v silech raket států jaderného klubu, ale také od fanatiků, kteří si dokáží zbraně (například biologické nebo chemické) opatřit. O faktu, že tento fenomén není možné podceňovat, svědčí například rozptýlení sarinu v tokijském metru.

Závěr? Možná je Matrix blíž, než si dokážeme představit.