Když jsem nedávno o tomto tématu více méně náhodou debatoval se svou přítelkyní, byl jsem označen za pesimistu. Kdo jiný prý by měl podporovat rozvoj internetových technologií, než ten, kdo se jimi živí a kdo je s nimi ve vzájemné interakci denně.
Nedovedu si ale stále moc představit, že elektronická výměna dat nejen mezi občanem a úřadem, ale i mezi úřady může prakticky fungovat. Alespoň ne v horizontu několika málo let. A hned uvedu několik argumentů.
Jsem zastáncem bezpapírové kanceláře. Musím přiznat, že se mi poslední dva roky docela daří omezovat počet vytisknutých stránek na minimum. Můj papírový archív je opravdu archív, naposledy byl aktualizován před mnoha měsíci. Co nemám v počítači, jako by neexistovalo. (Asi bych měl dostávat od zaměstnavatele odměnu za to, že mu šetřím náklady na tisk :-). Pracuji v části firmy, která žije hlavně díky Internetu. A přesto tu i ti, kteří jsou „velmi Internetem postižení“, běžně raději e-maily tisknou, každou pracovní verzi smlouvy musí mít na papíře a spousta dalších dokumentů tu koluje jen v materializované podobě. Nikomu to samozřejmě neberu, pro někoho je papír stále ještě jediná nejvhodnější zobrazovací jednotka.
Zdá se, že ani my, tedy lidé, kteří komunikují elektronicky docela běžně, jsme zatím nebyli schopni plně přejít na elektronickou výměnu dat a jejich efektivní archivaci. Nejde o technické prostředky, jde o návyky lidí a jejich přístupy. A teď si představte běžnou úřednici (úředníka), která počítač považuje za vylepšený psací stroj, jak používá elektronický podpis, umí pracovat se znalostní databází či dokáže efektivně prohledávat elektronický archív katastrálního úřadu, matriky či rejstříku trestů.
Je fajn, že se situace pomalu mění, také je cítit určitý (mírný) tlak shora. Vzpomeňme na docela viditelnou kampaň exministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Dále projekt eStat, který zejména v posledních dnech živě propaguje Mirek Topolánek, by snad mohl vnést trochu světla. I když mám tedy spíše pocit, že se jedná o předvolební populistickou bublinu. Ale alespoň kolem toho přestali chodit jako kolem horké kaše.
Začít se musí ale zejména dole. Na těch nejnižších úrovních pracují lidé, kteří se s novými technologiemi budou denně setkávat a budou je muset umět ovládat. A přesně odtud pramení můj pocit skepse.
Když nedokáží ani ti, kteří se Internetem a moderními technologiemi živí, přijmout za své ten fakt, že žijeme v informačním věku, kde nosič informace nemá žádnou cenu a cení se hlavně obsah v dematerializované podobě, pak není myslitelné, aby s těmito technologiemi začali pracovat ti, kteří se Internetu a počítačů dodnes bojí.
I když pro tyto lidi, kteří mají dnes na úřadech své nezastupitelné místo, vytvoříme takové podmínky, aby stroje a hlavně software, který musí ovládat, k nim byl user-friendly, přesto to pro ně bude něco, co budou ovládat stylem naučené básničky. Proto si myslím, že bude muset na těchto místech proběhnout nejprve generační výměna a až teprve poté budeme moci mluvit o tom, že se nám podařilo vybudovat moderní stát, fungující efektivně s využitím informačních technologií. Do té doby to budou jen více či méně úspěšné pokusy a bojování s nepřekonatelným (a dosud nepřekonaným) byrokratickým molochem.
Je hezké, že už i politici pochopili (nebo, abych byl přesnější – jejich poradci), že informační technologie vzájemně propojené do inteligentního celku dokáží snížit náklady na provoz státní správy a zrychlit celou agendu. Ale dokud se jim nepodaří přesvědčit ty, kterých se to týká zejména, zůstanou všechny projekty typu eStat, eGovernment a další pouze na papíře a jako ozvěna na předvolebních mítincích.
ČLÁNKY DO MAILU