Daniel Dočekal: placené zpravodajství na Internetu je zatím utopie

Osobu Daniela Dočekala není třeba lidem, kteří se pohybují kolem českého Internetu, příliš představovat. Většina z nich se shodne na tom, že kontroverznější osobu než je právě Daniel Dočekal bychom na českém Internetu našli jen stěží. Jako novinář ve svých článcích nikdy nikoho nešetřil a obecně si příliš nedělal velkou hlavu z toho, zda svými názory a postřehy nepíchá tak trochu do vosího hnízda. V roce 2000 vyšel na Lupě článek o chlapíkovi jménem Matt Drudge, který byl o šest let později magazínem TIME vyhlášen za jednoho ze sta nejvlivnějších lidí na světě.

Tehdy o něm Miloš Čermák psal jako o člověku, jehož jméno je synonymem všeho dobrého i zlého v internetové žurnalistice. Američtí novináři proklínají jeho neochotu pracovat s fakty a ověřovat si informace, ale zároveň připouštějí, že si na jeho stránku chodí pro potenciální sólokapry, říkal před devíti lety Miloš Čermák a snažil se na českém Internetu najít osobnost, která by se Mattovi nějakým způsobem podobala. Mezi kandidáty na českého Matta se tehdy objevil právě i Daniel Dočekal, o kterém Miloš Čermák napsal, že je mužem bezstarostně lehkého pera a nebezpečně rychlého úsudku.

O téměř devět let později si Miloš Čermák hned na úvod postěžoval, že nerad zpovídá lidi, které má rád. Nejdříve to byl Tomáš Baldýnský, poté Petr Koubský a pro tentokrát Daniel Dočekal, kterého Miloš už v devadesátých letech označil za Jiřího X. Doležala Internetu.

První otázky moderátora NetClubu Miloše Čermáka logicky směřovaly k začátkům působení Daniela Dočekala na Internetu. Daniel se přiznal, že už si nepamatuje, kterou stránku si jako první na Internetu otevřel.

Jaká byla tedy první stránka, kterou jsi vytvořil?

Když vynechám svoje angažmá v CompuServe, tak to byl Svět Namodro, který byl nejdříve připojený k serveru Neviditelný Pes. Samostatně se to rozjelo až v okamžiku, kdy Ondřej Neff řekl, ať si to dělám sám, že ho vlastně k tomu vůbec nepotřebuji. Stalo se to asi po čtrnácti dnech od spuštění. Původně se to mělo jmenovat Svět tmavomodrými sklíčky, což jistě uznáte, je příliš dlouhé, ale jako název domény by to bylo originální. Už tehdy Svět Namodro nebyl nic jiného než blog.

Živil ses tím?

Ne, Svět Namodro fungoval jako místo pro „vypouštění přetlaku“. Já jsem tehdy dělal šéfa hardwarové firmy, takže se to k tomu docela hodilo.

Jak dlouho Svět Namodro fungoval? Rostla mu návštěvnost?

Tehdy se neřešilo, zda weby rostou. Na návštěvnost se příliš nehledělo. Opět si nepamatuji konkrétní datum, ale změna nastala v okamžiku, kdy zmiňovaná hardwarová firma ukončila činnost. A já jsem se společně se Světem Namodro ocitl v agentuře M.I.A., což je podstatná epizodní část mého života, doprovázená důležitým jménem, kterým je paní Juráňová.

Vzpomínám si, že ses paní Juráňové nabízel sám…

Já se většinou nabízím sám, protože si své budoucí působení také snažím sám vybírat. Toto byl jeden z případů, kdy to vyšlo. Paní Juráňová agenturu vedla celkem úspěšně, protože ji nakonec prodala tehdejšímu Českému Telecomu.

Měl Svět Namodro už v době, než si nastoupil do agentury M.I.A., nějakou reklamu?

Neměl. Pak na něm nějakou reklamu prodávala M.I.A., ale tohle šlo mimo mě. Já jsem se staral o technické a obsahové záležitosti. Obchodní záležitosti jsem přenechal s díky někomu jinému. Jestli něco dělám nerad, tak je to právě obchodování.

V roce 2001 koupil tedy agenturu M.I.A tehdejší Český Telecom, jak dlouho jsi v Telecomu vydržel?

Asi rok a půl nebo dva roky. Vydržel jsem tam přesně do oněch památných pražských povodní v roce 2002, kdy mi zrušili pracovní místo. Musím říci, že to pro mě byla určitá zkušenost, protože jsem zjistil, že s firmou podobné velikosti nikdy nebudu kompatibilní. M.I.A. se pod Telecomem rozdělila na dvě části, jedna se starala o reklamní prostory na serverech Telecomu a technická a obsahová část začala budovat portál Quick. Já jsem šéfoval této technické části, vyvíjeli jsme jak portál, tak i další služby, které s ním souvisely. Byla to doba, kdy se věřilo, že každá velká firma by měla mít portál.

Z Telecomu tě vyhodili, co jsi provedl?

Asi jsem byl jako obvykle příliš „držkatý“ a kritický.

A doména svetnamodro.cz?

Ta zůstala Českému Telecomu. Pravděpodobně ji ale časem pustili, a když jsem se na ni nedávno díval, tak tam byla nějaká záhadná záležitost.

Co bylo po Telecomu?

Chvíli jsem se vesele flákal, protože jsem dostal královské odstupné, na základě zrušení pracovního místa. Já se musím přiznat, že jsem v té době zoufale přemýšlel, jak z Telecomu vycouvat, protože to nemělo žádnou budoucnost a přitom jsem zase nechtěl zradit tým lidí, který se mnou přišel z agentury M.I.A. Nakonec to Telecom vyřešil za mě. Pak jsem si vybral AutoCont, kde jsem dělal komunikaci se školami v rámci „nenáviděného“ projektu Internet do škol (Indoš), o kterém si i dnes myslím, že byl správný, ale asi jsem jediný v republice, tedy kromě ministra, který ho tehdy podepisoval.

Tehdy jsi „páru upouštěl“ kde?

To už si ani nevzpomínám. Každopádně pak přišlo rozjetí Digiwebu pro vydavatelství Economia.

Zase ses nabídl?

Ano. Oslovil jsem Michala Klímu s tím, že jim chybí obsah o IT a Internetu. Byli jsme domluveni, že ten projekt nastartuju. Nakonec jsem plánovaného půl roku „přesloužil“ o dva měsíce, protože nebylo jednoduché najít za mě nástupce.

Jak zpětně Digiweb hodnotíš?

Domnívám se, že se to podařilo rozjet tak, jak to bylo původně zamýšleno. Ze začátku měl samozřejmě stoupající tendenci a nějakou dobu se mu dařilo. Pak to ale šlo dolů, stejně tak jako další servery, které Economia provozuje.

Co přišlo po Digiwebu?

Ještě jednou jsem se vrátil do Digiwebu, když odešel jeho šéfredaktor. Zkoušel myšlenku o IT titulu prodat i Centru, ale to nedopadlo. Pravděpodobně pro ně bylo lepší rozjet tituly o ženách a bulvár. IT titul přece jenom není tak lákavý. V době, kdy jsem byl podruhé v Digiwebu, bylo vypsáno výběrové řízení na šéfredaktora pro iHNed.cz. Já jsem ho vyhrál nejen s koncepcí, ale i se změnou vzhledu.

Tvoje působení v iHNed.cz ale zase netrvalo příliš dlouho…

Z IHNedu jsem odešel sám, protože vydavatel neustále škrtal v rozpočtu, bylo to zejména proto, že management v té době usilovně pracoval na prodeji, a potřeboval dostat náklady a výsledky do určité podoby. Za peníze, které na iHNed vynakládali, nebylo možné čtyřiadvaceti­hodinové zpravodajství sedm dní v týdnu dělat. Rozhodně ne v kvalitě, která byla požadována. Nakonec tam nechali jenom pár lidí, které připojili k Hospodářským novinám, ale to už měli udělat dávno. Řešila se tam ta klasická otázka, zda má být internetová redakce součástí té papírové.

Jak se dnes díváš na iHNed.cz?

Pořád stejně. Je to nevýznamný titul, který nedokáže překročit svůj vlastní stín. Zasloužil by si více prostředků a pozornosti. Hospodářské noviny jsou určitým způsobem výjimečný titul. Na Internetu je titul úspěšný ne tím, že má návštěvnost, ale tím, že se na něm prodá dostatek reklamy. Economia má tradičně nesmírně šikovné obchodníky na papír, ale v internetové oblasti se jim bohužel nikdy nedařilo.

Jak bude do budoucna vypadat ideální soužití tištěných a internetových verzí titulů?

Skutečnost je taková, že papírová redakce se konkrétně v Hospodářkách dívala na tu internetovou jako na bandu exotů, kteří ničemu nerozumějí a nic neumí a všechno dělají špatně. Co oni nechápali, bylo to, že zatímco oni si mohou psát svoje články dlouhé hodiny, tak v internetové novinařině to vypadalo tak, že se něco stalo a do 5 minut o tom musel být článek venku, protože 5 minut a 30 sekund poté volal někdo z vedení, že to visí na aktualne.cz a proč to tam ještě nemáme? My jsme řekli, že to máme, ale publikační systém to vypublikuje až za 15 minut a tím to bylo samozřejmě vyřešené. Ideální stav je bezpochyby takový, kdy „papíroví“ redaktoři jsou současně i internetoví. Realitou ale je, že „papíroví“ redaktoři nejsou schopni psát pro Internet a naopak.

Jak se díváš na zpoplatnění obsahu?

Podle mého názoru není za co platit. Umím si představit, že budu platit za nějaké speciální analýzy. Představy, že někdo bude vybírat peníze za zpravodajství, mě rozesmávají nejvíce. Z mého pohledu je tam jeden zásadní problém. Já nepotřebuji konkrétní zprávu hned, bohatě mi stačí si na ni počkat do večera, do televizních novin. Jedna zpráva z tisíce je taková, kterou bych potřeboval vědět okamžitě. Ve skutečnosti je zpravodajství na Internetu zcela irelevantní. Většině populace stačí právě ten denní souhrn, který získají například v hlavních televizních zprávách. A dokud budou televize a rádio zadarmo, tak nemůže dojít k tomu, že internetové zpravodajství bude zpoplatněno. U českého Internetu je navíc hodnota agenturních zpráv, která je poskytovaná, nulová nebo snad dokonce záporná.

Nevěříš tomu, že by si někdo zaplatil například za komentáře?

Když už jsme u té Economie, tak oni mají také určitou část obsahu zpoplatněnou. Je to neuvěřitelně složitý systém, který leckdy nechápali ani lidé v redakci. Všechna tato sranda stojí více peněz, než kolik za to vyberou – to vystihuje celkovou pointu. Musím si totiž spočítat, zda příjem ze zpoplatněného obsahu přinese více peněz, než mě bude stát administrace související s výběrem. Po zkušenosti z Economie musím říci, že je to nereálná záležitost nejen v Čechách, ale i ve světě. Jediný obsah, který je na Internetu reálně placený, je porno a hry.

Existuje nějaký reálný model, který bude fungovat? Kde se do budoucna vezmou peníze?

Je to pořád jeden ten samý model, a to je reklama. Klasická reklama některé z novin uživí, protože mají schopné obchodní oddělení, některé to neuživí, protože jejich obchodní oddělení je na odstřel a reklamu neprodává. Tento obchodní model funguje Googlu takovým způsobem, že je to firma s jedním z největších obratů na světě v této oblasti. Reklamu prý budou firmy kupovat vždycky. Pokud na tomto tvrzení něco je, tak nevidím důvod, proč by nemohl existovat model založený na reklamě, zejména pokud se to dá spojit s papírem. Internet nemá podle mého názoru ještě hodně dlouho šanci papír zlikvidovat. Je ale potřeba si uvědomit, že magazínů a časopisů je několikanásobně více, než je trh schopen snést.

Vzpomeneš si, kdy vznikl Medvídek Pooh?

Po AutoContu.

Proč Medvídek Pooh?

To byla přezdívka od mé druhé ženy.

Do blogování ses pustil proč?

V té době to vypadalo jako jeden z trendů, který se objeví. Měl jsem štěstí nebo schopnost, že jsem vyhmátl věci, které se rozvíjejí. Do blogování jsem se pustil proto, že jsem chtěl mít něco, do čeho budu moct psát.

Co děláš v současné době?

Poté, co jsem skončil v Ihnedu a Economii, tak jsem začal pracovat pro Inside, což je analytický časopis, který je zázračný tím, že jedno číslo stojí 1000 Kč a je to měsíčník. Začal jsem tam každý měsíc psát, co se událo v Internetu. Okolo Westminsteru, což je společnost, která Inside koupila, se pohybuje i společnost Proximity, což je pro změnu součást agentury Mark BBDO. Proximity budovala v té době digitální divizi, která se věnuje Internetu, digitálním médiím a novým médiím a já jsem pro ně začal dělat. Podařilo se mi celkem úspěšně zmizet z novinařiny, což vnitřně oceňuji. Už mě to totiž přestávalo bavit a navíc novinařina je současnou krizí postižena nejvíce. Jedna z hlavních věcí, kterou v rámci Proximity dělám, jsou informační architektury webů a to, jak mají weby fungovat.

Jak by měl vypadat ideální firemní web?

Problém většiny firemních webů je, že jsou buď absolutně použitelné a vypadají hnusně, anebo vypadají absolutně geniálně a jsou zcela nepoužitelné.

Jedna z věcí, která tě taky baví, jsou sociální sítě, např. Facebook…

Když se to objevilo, tak to vypadalo jako jedna z dalších trendových věcí. Tomuto trendu to trvalo nějakých 5 let, než se stal opravdovým hitem, což u blogů bylo daleko rychlejší. Myslím si, že tento způsob publikování na Internetu, který je spojen s používáním mobilu, Internet dramaticky změní. Jednoho dne budeme všichni nepřetržitě online. Sociální sítě v tom hrají podstatnou roli. Část věcí, které jsem publikoval na Pooh.cz, publikuji nyní na Facebooku.

Kde si na Facebooku stanovuješ hranici soukromí?

Určitě jsou některé věci, které bych na Facebook nenapsal. Blog reflektoval, jakým způsobem žiji, a tak nevidím důvod, proč by ho tato síť nemohla reflektovat taky. Je samozřejmě potřeba brát v úvahu, zda to, co tam člověk prezentuje, odpovídá realitě, je to kalkul nebo budování virtuální identity.

Nestává se Facebook potenciálním problémem pro Google? Nevzniká místo, kam algoritmus Googlu nedosáhne?

Určitě ne. V tuhle tu dobu je v Googlu zaindexována spousta obsahu z Facebooku. Rozdíl mezi Googlem a Facebookem je 40 milionů měsíčních návštěvníků. Facebook je jediná celosvětová služba, které se daří spolehlivě stíhat Google a má velký potenciál ho překročit.

Budou to paralelní světy, nebo se budou prolínat?

To jsou jiné světy. Google nikdy nedokázal do sociálních médií vstoupit. Orkut je populární jenom v Brazílii, protože autor je Brazilec, takže asi z nostalgie všichni Brazilci zavrhli Facebook a používají Orkut.

Neparcelují si ale obě firmy Internet?

Svým způsobem ano. Google má ale například zájem o vyhledávání v reálném čase v souvislosti s Twitterem. Možnost vidět do statusů v reálném čase je k nezaplacení. Když posbíráte statusů dostatek a podrobíte je analýze tím, že spojíte podobné ohlasy a podíváte se na jejich tonalitu, podle záporných nebo kladných slov, tak budete perfektně vědět, kdy lidé například nadávají na politiku.

Mají sociální sítě potenciál pro firemní stránky?

Sociální sítě jsou ve stejné situaci, jako byly dříve webové stránky. Jinými slovy je špatné tam nebýt. Dnes nikdo nepřemýšlí, jestli má firma mít webovou stránku. Stejně tak by firmy měly mít svůj profil se základními informacemi na sociálních sítích, protože je to místo, kam se lidé přesunuli. Používají je i jako expertní systémy nebo jako vyhledávače. Musím ale firmy také varovat. Představa, že vstoupím na Facebook a budu mít rázem tisíce fanoušků a budu jim moci něco vnucovat, je naivní. Nejúspěšnějším českým stránkám na Facebooku to trvalo několik týdnů či měsíců, než si získaly fanoušky. Velmi dobré stránky má na Facebooku například Baťa nebo pořad Otázky Václava Moravce.

Kolik času trávíš na Facebooku?

Jsem na něm od rána až do půlnoci. Mám ho puštěný nepřetržitě na pozadí.