Doběhne kameníky hudba šířená na Internetu?

Dobrým ponaučením je nám ostatně historie. Když Edison sestrojil fonograf a zaznamenal s ním první hudbu, měl stejné problémy, jako má dnes Internet. Do té doby bylo nemyslitelné, aby se hudební produkce umělce odehrávala bez tohoto umělce. Napříště to možné bylo: lidé si pustili fonograf. Edisonovi to vyneslo několik soudních pří, které skončily spíše rozpačitě a lidstvu to přineslo další a velmi důležitý impuls ke zdokonalení autorského práva. Vše nakonec dopadlo kompromisem, který byl relativně výhodný pro obě strany – umělci inkasují peníze i za fonografové (a dnes i za jiné :-) nahrávky a zařízení zaznamenávající hudbu se vesele prodávají. Ostatně, nešlo o nic moc jiného než o peníze – a výše uvedený kompromis je přinesl oběma stranám v míře vyšší, než kdyby k podobné dohodě nedošlo.

Situace na Internetu je obdobná. Namísto fonografu tu máme Internet jako médium, které umí uchovávat a dodávat k lidem nahrávky bez vědomí autora, zatímco na straně druhé jsou autoři těchto nahrávek s právy, jež je jistě možno označit jako nezadatelná. To je souboj, který nemůže vyhrát ani jedna strana – Internet stejně jako fonograf bude svojí podstatou existovat, ať budou umělci říkat cokoliv. Pokud se ale ze způsobu používání tohoto média stane celospolečenský problém (a to se již stal), těžko půjde tento konflikt řešit jinak než kompromisem. A kompromisy se zpravidla zakládají na společném jmenovateli zvaném peníze.

Ten kompromis bude podle mého soudu vypadat nějak takto: skladby se budou po Internetu šířit systémem mikroplateb a je dnes lhostejné, jak ten systém bude vypadat. Čím dříve tento systém vznikne, tím dříve se problém vyřeší ku spokojenosti obou stran. Čím později vznikne, tím hůře se bude problém řešit. Za každou staženou písničku tedy bude i nadále potřeba platit – zdarma budou písničky začínajících kapel, případně nějaké propagační nahrávky, ale nevěřím tomu, že si světové superstar stáhnu legálně zdarma.

Sami kameníci (ti chytřejší) si do svého distribučního listu k LP, MC, CD a DVD přidají i Internet. Jen namísto kamenných obchodů budete chodit na jejich servery propagované masivní reklamou na všech portálech a zpravodajských místech. Rozdíl od současných hudebních megastorů bude pramalý – kamennou realitu nahradí virtuálno, do peněženky ale ve výsledku budete muset sáhnout stejně.

Hudebníci si samozřejmě budou moci zvolit i nezávislé servery, jenže původní svoboda Internetu už bude stejná jako v normálním korporátním světě. Nezávislé prodejní servery musí mít peníze na propagaci a pokud je nebudou mít, nebudou se přes ně dostatečně prodávat skladby a nebudou příjmy. Ano, možná přes ně bude nakupovat pár nadšenců, možná jich bude i hodně, ale mainstream bude někde jinde – a mainstream je to, co mají velké firmy rády. Okraje trhu nakonec i nezávislým serverům nechají.

Oproti současné scéně plné kameníků se tak nic moc nezmění. Hudba bude stále závislá na tom, kdo ji dokáže šířit mezi lidi a inkasovat za to peníze. Sám Internet tomu nepomůže – Internet je pro hudbu totéž, co kazeta nebo CD. Bez propagace a zázemí se prodej hudby po Internetu nepohne a obojí stojí peníze. Hodně peněz. Myšlenka, že stačí na zem vyložit hromadu CD, zapíchnout do ní ceduli s nápisem „CD megastore“ a tím se automaticky stáváte úspěšným distributorem hudby, dnes nefunguje ani na Internetu.

Bezmezná „korporátní“ svoboda Internetu (tedy schopnost prosadit garážovou firmu proti gigantům) pomalu odchází s dolary, které na Internet přicházejí. Tak to bylo s každým druhem podnikání a zatím se mi nezdá, že by Internet měl být v tomto směru výjimkou.