Do tří let nakoupí diváci v Česku statisíce set-top-boxů

Co je to set-top-box a kolik jich bude potřeba

Set-top-box je doplňkovým zařízením, které divákovi umožňuje sledovat na jeho stávajícím přijímači nastupující digitální vysílání. Televizi má dnes doma každý, někdo jich má v domácnosti hned několik. K nim si řada lidí nakoupila videa a v posledních letech také DVD rekordéry. Drtivá většina televizní techniky, kterou mají diváci dnes u sebe doma, je schopná přijímat pouze současné, analogové vysílání.

Analogová televize podle plánu Českého telekomunikačního úřadu, správce kmitočtů ČR, ale do 10. října 2010 skončí. Diváci bez kabelové přípojky, satelitní paraboly nebo bez příjmu televizního vysílání přes internet (IPTV) pak uvidí na svých přijímačích jen zrnění nebo modrou obrazovku. Nova, Prima, Česká televize a spolu s nimi i řada nových stanic budou vysílat pouze digitálně.

Domácností závislých na analogovém příjmu zemské televize jsou v Česku zhruba dvě třetiny. Aby lidé odvrátili neradostnou budoucnost televize bez programů, budou si muset chtě nechtě nakoupit digitální přijímače. Každá televize, video a DVD rekordér budou pro plnění svých stávajících funkcí potřebovat vlastní set-top-box. Na jednu domácnost to mohou být tedy klidně dva, tři, čtyři set-top-boxy.

Marketingové odhady z roku 2005 říkají, že televizních domácností bylo v České republice 3,7 milionu. 27 procent z nich mělo více než jeden televizor a 56 procent jich mělo také video. V domácnostech závislých na příjmu zemské analogové televize čeká na svoji digitální konverzi tedy minimálně 4,5 milionu zařízení. Použitý výpočet uvažuje domácnosti s videem a další televizí, ale také skutečnost, že třetina lidí s kabelovým a satelitním příjmem žádnou změnu potřebovat nebude. Přesto je 4,5 milionu výrobků slušný tržní potenciál. Když bychom uvažovali set-top-boxy v nejnižší cenové hladině 1500 korun, utratí čeští diváci během dvou tří let za doplnění televizní výbavy 6,7 miliardy korun. A vzhledem k faktu, že leckdo může chtít náročnější přijímač, to bude pravděpodobně ještě víc.

Jaké digitální přijímače jsou na výběr

Set-top-boxů existuje už dnes na českém trhu několik druhů. Jejich základní rozdělení může být například podle zařízení, se kterým spolupracují. Set-top-box se může stát partnerem televizoru v obývacím pokoji, může přinést ale také digitální vysílání na obrazovky stolních a přenosných počítačů.

Další klasifikace set-top-boxů spočívá v rozmanitosti televizních platforem. Digitální vysílání zemskou cestou naladí diváci s přijímači označenými jako DVB-T, na příjem satelitních programů jsou potřeba přístroje typu DVB-S, kabelová televize zas vyžaduje výrobky pro systém DVB-C. A konečně televizní vysílání internetovým protokolem si naladí jen lidé s přijímači platformy IPTV. Pro obchodníky jsou z představené čtveřice relevantní jen produkty pro DVB-T a DVB-S, set-top-boxy pro kabelovou a internetovou digitální televizi nejsou volně prodejné a zákazníkům je dodávají samotní poskytovatelé příslušné služby.

Zemský a satelitní set-top-box nabízejí výrobci v desítkách provedení pro každou platformu zvlášť. Existují ale i kombinované produkty, pomocí kterých si diváci naladí programy zachytitelné na anténu a na parabolu dohromady. Místo dvou krabiček si tak diváci vystačí s jednou společnou. Nevýhodou je ovšem cena, která se u kombinovaných řešení pohybuje zatím od tří tisíc korun výš.

Připojení set-top-boxu

Ať už si zákazník zvolí jakýkoli televizní set-top-box, musí ho nějak zapojit do stávající soustavy své televizní techniky. U moderních zařízení zvládne všechno kabel SCART. Set-top-boxy mají buď jeden, nebo dva konektory SCART. Jeden konektor slouží pro zapojení televize, případný druhý na spojení s nahrávacím zařízením. Běžné set-top-boxy nedovolují člověku nahrávat jiný program, než na který se právě dívá.

Řada diváků má doma televizory staré deset a více let. Na nich často rozhraní SCART chybí a jediným možným spojením je tu klasická zdířka pro anténu. Ani to není neřešitelný problém, ale takový zákazník nutně potřebuje set-top-box s modulátorem. Modulátor zajistí, že se na programy digitálního vysílání podívají i lidé bez televizoru s konektorem SCART. Při konverzi programu do signálu prostupujícího anténním kabelem sice dochází k mírnému zhoršení kvality obrazu, výsledek je přesto bez obtíží sledovatelný.

Počítačové set-top-boxy mohou mít podobu PCI karty do stolního počítače nebo karty PCMCIA do počítače přenosného. Instalačně jednodušší řešení ale představují přijímače využívající univerzální sériové rozhraní (USB). Ty mají podobu buď malé „klíčenky“, kterou je možné zapojit do počítače přímo, nebo externí krabičky, která na spojení potřebuje samostatný USB kabel.

Televizní i počítačové digitální přijímače každopádně potřebují anténu, kterou budou mít do sebe zapojenou. Set-top-boxy určené pro televizor počítají s klasickou anténou, pomocí které diváci ladili už analogové vysílání. Počítačové výrobky, především ve variantě USB a PCMCIA, ovšem leckdy používají svoji miniaturní anténu prutovou.

Funkce digitálního přijímače

Hlavním účelem set-top-boxu je „přetlumočit“ digitální televizní vysílání pro analogovou televizi a pro video. Divákům jsou ale k dispozici i další služby. Starým známým je teletext na zjišťování rychlých a stručných textových informací. Novinku představuje elektronický programový průvodce (EPG), který obsahuje přehled televizního vysílání na jednotlivých stanicích až na sedm dní dopředu. Zájemci si s jeho pomocí mohou přečíst na jeden stisk ovladače jméno právě vysílaného a následujícího pořadu včetně časů začátku a konce. EPG dává k dispozici také podrobnější informace jako stručný popis děje a jména herců i režiséra vybraného pořadu.

Programový průvodce dovoluje divákům, aby si zobrazili přehled pořadů na jedné stanici v rámci jednoho dne a tyto dny si navíc ještě měnili. Člověk se tak jednoduše podívá, co budou dávat třeba na ČT 1 v neděli od deseti. Některé modely set-top-boxů navíc umožňují zobrazit si programy hned několika stanic najednou v grafickém provedení. Nešvarem, který výrobci naštěstí postupně odstraňují, je špatně zvládnutá česká diakritika. Místo ní se ukazují v EPG a třeba i na teletextu nesmyslné znaky, které divákovi práci s digitálním přijímačem znepříjemňují. Pokud chcete mít jistotu, že vámi nabízený produkt zákazníkům nepříjemnosti tohoto typu nepřinese, podívejte se na přehled set-top-boxů s certifikací „Umí dobře česky“. Naleznete ho na serveru DigiZone.cz.

Další funkcí set-top-boxu je časovač pořadů sloužící lidem se zájmem o nahrávání. Časovač nabízejí digitální přijímače se dvěma konektory SCART a umožňuje automatické zapnutí a vypnutí přístroje ve zvolený den a čas na vybrané programu. Zkrátka pokud si chce váš zákazník nahrávat něco z digitálního vysílá po dobu, kdy nebude u televize, časovač pořadů se mu bude hodit. Pokud by ho totiž jeho výrobek neměl, musel by být kvůli nahrávání v nepřítomnosti stále zapnutý a navíc by se nedokázal sám přepnout mezi různými programy digitálního vysílání. Nebylo by tak možné nahrát si pořady ze dvou různých stanic.

Televizní hry (Humax F3-Fox T)

Digitální přijímače nabízejí v závislosti na modelu i několik jiných funkcí. Mezi ně patří zastavení obrazu, jeho zvětšení, náhled několika programů najednou nebo jednoduché televizní hry. Poznamenejme také, že ačkoli je řeč o digitálním televizním vysílání, na set-top-box si diváci naladí i vysílání rozhlasu, který je digitálně šířený spolu s televizí. Lidé můžou propojit digitální přijímač s věží nebo domácím kinem a jenom poslouchat rozhlas, klidně i s vypnutým televizorem. Potom by ale zákazníci měli pamatovat na set-top-box s displejem, který jim umožní rychlou identifikaci naladěné rozhlasové stanice.

Všechny volně prodejné set-top-boxy pro zemské vysílání a většina set-top-boxů pro satelitní příjem jsou uzpůsobené jen pro digitální televizi v normě MPEG-2. Když by si někdo ale chtěl vymínit možnost být připravený i na uvažovaný budoucí standard MPEG-4, doporučte mu přijímač se zdířkami Common Interface. Do něj si už dnes může vložit zásuvný modul, který set-top-box MPEG-4 „doučí“.

Podrobnější rozlišení televizních set-top-boxů

Základní digitální přijímače jsou určené pouze ke sledování programů bez možnosti nahrávat si něco jiného. Na dvojnásobku jejich ceny začínají dva typy set-top-boxů šikovnějších. První z nich má místo jedné ladicí jednotky takové jednotky dvě, což jeho majiteli umožňuje jeden pořad nahrávat na videu a další sledovat. Pro takové přijímače se používá označení „dvoutunerové“. Také druhý typ má dva tunery, jeden pro DVB-T, druhý k naladění DVB-S. Kombinovaný set-top-box šetří místo majitelům antén a parabol o jednu konverzní krabičku.

Příznivce moderních technologií jistě zaujmou set-top-boxy, které mají navíc pevný disk. Díky zabudovanému disku si mohou diváci patřičného přijímače nahrávat televizní pořady i bez videa, a to v nezměněné digitální podobě. Levnější set-top boxy s pevným diskem mají pouze jeden ladicí obvod a jako plnohodnotné video tak fungovat nemohou. Až výrobky se dvěma tunery dovolují jeden pořad sledovat a jiný nahrávat.

Nevýhodou řešení digitalizace domácnosti pomocí set-top-boxu je nutnost držet si ještě další ovladač pro samostatný televizor. Ideální řešení pro mnohé diváky představuje až integrovaný digitální televizor, který díky svojí výbavě žádnou externí krabičku nepotřebuje. Set-top-box má totiž už zabudovaný v sobě. Překážkou razantnějšímu zájmu o digitální televizory je jejich cena, která u většiny modelů začíná na 20 tisících korunách.

Článek byl napsaný pro specializovaný časopis Reseller Magazine CE, určený zejména prodejcům spotřební elektroniky, kde vyšel 27. července 2007 v čísle 7–8/2007. Verze pro DigiZone.cz je zkrácená a na rozdíl od papírové podoby neobsahuje poslední dvě pasáže: Příslušenství k digitálnímu přijímači, Obchodní strategie a rady na závěr.