Digitální vize Českého Telecomu (3.)

V říjnu loňského roku, po skončení tehdejšího Invexu, jsem zde na Lupě publikoval dva články s názvem Digitální vize Českého Telecomu (první, druhý). Snažil jsem se v nich popsat koncept digitální domácnosti a digitální firmy, se kterým tehdy obě firmy přišly. Pravdou je, že popis nebyl příliš podrobný, protože šlo skutečně jen o první koncept.

V mezidobí však přece jen došlo k dalšímu zajímavému vývoji a do pomyslné mozaiky zapadly i některé dřívější události. Díky tomu se začal poněkud konkrétněji rýsovat celkový obrázek toho, co asi inkumbent chystá. Takže je vhodný čas na další pokračování volného seriálu o digitálních vizích Českého Telecomu. Dnes zůstaneme hlavně u „digitálních domácností“.

Rád bych také hned v úvodu zdůraznil, že zde nebudu popisovat žádný koncepční materiál ČTc, neboť žádný takový nemám k dispozici. Půjde jen o moje vlastní dedukce a závěry, vycházející z jednotlivých dílčích skutečností a usilující o zachycení jejich vzájemných souvislostí a pochopení celku, který vytváří.

Z čeho všeho se mozaika skládá

Podnikání v oboru elektronických komunikací má řadu dílčích oblastí. Subjekty podnikající v tomto oboru se mohou různě specializovat jen na jednu oblast nebo některé z nich, nebo mohou usilovat o všechny. Z dosavadních aktivit ČTc mi vychází, že aspiruje na pokrytí většiny, ne-li všech těchto oblastí.

V prvním přiblížení si můžeme jednotlivé oblasti vymezit takto:

• obsah: sem určitě patří například poskytování videa, vytváření živých rozhlasových a televizních pořadů, poskytování informačních služeb (zpravodajství apod.), aplikační služby (e-mail), služby charakteru zábavy (nejrůznější hry), služby z oblasti e-commerce (prodej), vzdělávání (e-learning) atd. Ve druhém přiblížení si můžeme tuto oblast rozdělit na tři části:
  • obsah charakteru audio a video poskytovaný „na žádost“ („on demand“) – konzument si sám vybírá, kdy a co chce vidět, slyšet atd.,
  • obsah charakteru audio a video poskytovaný „živě“ („live“) – kdy a co bude poskytováno, určuje producent (např. klasické rádiové a TV vysílání),
  • ostatní služby, převážně interaktivního charakteru.
• „platforma“: obsah včetně služeb musí být v něčem „zabalen“ (sestaven, formátován, naprogramován atd). Jednou z možností je „zabalení“ obsahu do WWW stránek, které pak mohou být dále šířeny skrze Internet (a ten obecně jakoukoli IP sítí). Další alternativou je platforma MHP (Multimedia Home Platform), specificky určená k šíření po některé ze sítí DVB (Digital Video Broadcasting). Ještě další alternativou jsou různé varianty IPTV (obraz, resp. televize přes IP), které již podle svého názvu počítají se šířením pomocí protokolu IP.
• koncové zařízení (terminál): poskytovaný obsah musí být na něčem „konzumován“ (zobrazován, přehráván, spuštěn atd.). Zde opět připadá v úvahu řada řešení, od libovolného počítače s WWW browserem (a audio/video přehrávačem) či PDA s vhodným klientem, případně chytrého mobilu (smartphone), přes DVB set-top box (s podporou MHP) až po specializované set-top boxy s podporou IPTV a multimediální „tlusté klienty“, např. v podobě PC s Windows Media Center Edition. Samozřejmě ne každý terminál může být kombinován s libovolnou platformou a formátem, protože ty bývají uzpůsobeny možnostem daného klienta (např. jeho zobrazovacím schopnostem) a charakteru přenosu dat (zejména přenosovou kapacitou).

Vše se snaží naznačit také následující obrázek.

Obecná představa – obsah, platforma a terminál

Nyní si již můžeme snáze zasadit jednotlivé události kolem digitální domácnosti do celkového kontextu.

Starzone.cz

Je to již nějaký ten pátek, co ČTc spustil svůj portál Starzone.cz a skrze něj začal poskytovat obsah způsobem „on demand“. Platformou je zde World Wide Web, klientem může jakýkoli počítač podporující používaný systém DRM (zatím jen Windows Media Player). Přístup k poskytovanému obsahu je bohužel vázán jen na uživatele ADSL služeb od ČTc. Již dříve byl ohlášen záměr umožnit přístup k poskytovanému obsahu i zákazníkům Eurotelu, kteří využívají jeho datových služeb (Eurotel Data Expres).

Zasazení do celkového kontextu naznačuje následující obrázek podbarvením příslušných částí.

Představa – poskytování obsahu „on demand“ z portálu Starzone.cz, přes WWW stránky

Digitální vysílání DVB-T

V oblasti „živého obsahu“ se zatím ČTc angažuje jen jako subjekt zajišťující vysílání. Jde konkrétně o digitální vysílání televizních a rozhlasových programů (od jiných producentů, než je on sám), které ČTc spustil v experimentálním režimu 1. srpna 2004 nejprve v Praze a od září 2004 také v Brně. Jedná se o pozemní vysílání (DVB-T), do kterého od října 2004 ČTc zařazuje také interaktivní aplikace, provozované na platformě MHP (Multimedia Home Platform) – mj. programového průvodce, launcher pro spouštění MHP aplikací, Info ČTc (informační stránky MHP o experimentálním vysílání, na bázi prohlížeče xHTML), DigiText (další informační aplikace, podobná teletextu) a dvě jednoduché hry napsané v MHP (Penguin a Golf).

Příklad spouštění MHP aplikace (zdroj)

Potřebné vybavení pro provozování MHP ČTc nakoupil v září od finské společnosti Sofia Digital. Ta mu podle vlastní tiskové zprávy dodala řešení ve velkém rozsahu („large scale“), zahrnujícím specializované nástroje pro MHP Service Management (produkt Sofia Backstage Manager) a pro vytváření a provoz MHP služeb.

Příklad MHP aplikace (zdroj)

Na straně koncových uživatelů toto řešení vyžaduje tzv. set-top box pro DVB-T s podporou platformy MHP, a pak samozřejmě i TV přijímač. Alternativou je stejná funkčnost, realizovaná DVB kartou do počítače.

Zasazení do celkové mozaiky naznačuje následující obrázek.

Představa – Digitální pozemní vysílání (přes DVB-T, aplikace v MHP)

Digital Home

Na loňském Invexu představil ČTc spolu s Eurotelem koncept své digitální domácnosti (Digital Home, resp. eHome).

Z toho, co ČTc tehdy ukázal a byl ochoten sdělit, vyplynulo, že půjde o poskytování všech typů obsahu – živého TV a rádiového vysílání, obsahu na objednávku (z portálu Starzone) a nově pak interaktivních služeb – od elektronické pošty přes zpravodajství, služby e-commerce, hry atd. až třeba po ostrahu domácnosti.

O technické realizaci moc detailů nezaznělo, ale ze způsobu předvádění bylo jasné, že nejde o klasické WWW stránky a že terminálem má být televizní obrazovka, nikoli počítač. V úvahu tedy připadala realizace na platformě MHP, kterou již ČTc v té době měl. Na straně koncového uživatele by pak byl zapotřebí vhodný DVB-T set-top box s podporou MHP. Stejně tak by ale koncový uživatel potřeboval ještě nějaký zpětný kanál, aby byla možná (plná) interaktivita a ne pouze interaktivita „lokální“ (jako např. v rámci běžného teletextu, kdy si uživatel vybírá pouze mezi tím, co k němu tak jako tak „přiteklo“).

Ačkoli lidé od ČTc toho přímo na Invexu moc prozradit nechtěli, alespoň něco přece jen řekli – služby Digital Home (eHome) nemají být realizovány na platformě MHP (a DVB-T), ale na jiné platformě. Zmínili, že to má být „něco na bázi IP protokolu“.

Představa (částečná) konceptu Digital Home

Co konkrétně, nebylo tehdy jasné. Dnes už je představa jasnější, ale o tom si povíme příště.