Od 1. října začne společnost Google účtovat nové příplatky za reklamu zobrazovanou ve třech evropských státech – Rakousku, Velké Británii a Turecku. Poplatek vysvětluje tím, že inzerentům účtuje daně z digitálních služeb (DST), které tyto země zavedly. Vyplývá to z e-mailů, které Google rozesílá inzerentům a které má Lupa.cz k dispozici.
„Digitální daně a další předpisy zvyšují náklady na digitální reklamu, přičemž podobné zvyšování nákladů je v technologických i jiných odvětvích běžně přenášeno na zákazníky. Od listopadu budeme na naše faktury za reklamu zobrazenou ve Velké Británii, Turecku a Rakousku přidávat poplatky,“ potvrdila Lupě novinku mluvčí českého Googlu Alžběta Houzarová.
„Samozřejmě budeme i nadále platit daně v každé zemi, kde působíme. Zároveň budeme ale nadále doporučovat vládám po celém světě, aby se zaměřily spíše na mezinárodní daňovou reformu než na zavádění nových, jednostranných poplatků,“ dodala.
V případě Turecka, které 7,5% digitální daň zavedlo s platností od března 2020, má být oficiálním důvodem nového poplatku „značné zvýšení obtížnosti dodržování tureckých právních předpisů a s tím souvisejících nákladů“. Zavedení digitální daně má v plánu také Česko.
Nové poplatky se inzerentům zobrazí přímo na jejich fakturách, a to jako 5% regulační provozní poplatek (Turecko), 5% DST (Rakousko) a 2% DST (Velká Británie). První faktury s novým příplatkem mají klientům přijít v listopadu.
E-mail s oznámením změny, který Google rozesílá inzerentům
Digitální daň zavedla z evropských zemí ještě Itálie (3 % od ledna 2020), Francie svůj 3% návrh pozastavila do prosince a v Maďarsku, které má digitální daň 7,5 %, je do prosince 2022 efektivní sazba 0 %.
DST, neboli Digital Services Tax, je původní název daně z digitálních služeb ze společného návrhu, který dříve vypracovala Rada Evropské unie. Původní evropský plán nové digitální daně byl oficiálně představen v březnu 2018 a postupně rozštěpil Evropu. Proti se postavily země s nižšími daňovými sazbami jako Irsko a Lucembursko, kde mají často nadnárodní internetové společnosti svá evropská sídla, ale také severské státy Finsko a Švédsko.
Digitální daň se snaží daňovou povinnost, která je normálně vázána na daňové sídlo, navázat na to, kde se generuje zisk a vzniká hodnota. Daň by neměla dopadnout na každého podnikatele v oblasti digitálních služeb, ale, jak naznačuje francouzská přezdívka daně „GAFA“ (Google, Amazon, Facebook, Apple), jen na skutečné giganty internetového podnikání, což z daně činní poněkud kontroverzní záležitost. Proti digitálnímu zdanění nejostřeji vystupují Spojené státy, kde například právě v případě Google končí 80 % celosvětového zdanění této společnosti.
Nový poplatek se má zatím týkat pouze hlavní reklamní sítě Google, tedy Google Ads. Platforma DV360 má fungovat beze změny. K podobnému kroku se uchýlil také Amazon, který začátkem srpna oznámil, že přenese náklady na 2% digitální daň ve Velké Británii na své prodejce.
Digitální daň v Česku
V České republice se v červnu vládní koalice shodla na 5% sazbě digitální daně, která má nahradit původní 7% návrh. Úprava prošla v podobě, jak ji navrhla ministryně financí Alena Schillerová v květnu. Zákon měl původně platit již od 1. července 2020 a počítal s ním původní letos schválený státní rozpočet, v nové podobě ale začne platit k 1. 1. 2021.
Jedná se o nepřímou daň, která se skládá ze tří samostatných daní (daně z provedení cílené reklamní kampaně, daně z využití mnohostranného digitálního rozhraní, daně z poskytnutí dat o uživatelích), jejichž správa má probíhat jednotně pod souhrnným označením digitální daň.
V České podobě má být jejím subjektem ten, kdo buď sám, nebo coby skupina překročí částku 750 milionů eur v konsolidovaných výnosech a poskytuje digitální služby na území České republiky, za které přijal úplatu nejméně 100 milionů korun. Současně musí být splněna jedna z následujících podmínek: přijetí úplaty převyšující 5 milionů Kč nebo provozování rozhraní s více než 200 tisíci uživatelskými účty.
Předmětem daně je úplatné poskytování vybraných služeb vymezených všemi třemi uvedenými body. Jde jednak o reklamní kampaně, které využívají osobní informace, které uživatelé poskytli digitální společnosti, zprostředkování smluvního vztahu mezi uživateli (typicky prodej nebo nájem), inzerci a poskytnutí souboru uživatelských údajů jinému (prodej dat).
Základ daně tvoří úhrn úplat za předmět daně na území České republiky. Sazbou daně je 5 % ze základu daně a zdaňovacím obdobím je kalendářní rok.
Oficiálním zdůvodněním zavedení nové daně je úmysl zdanit podnikatele v oblasti digitálních služeb, kteří poskytují služby na území České republiky, ale působí ze zahraničí. Tím dochází k tomu, že formálně nenaplňují podmínky zákona o daních z příjmů a zákona o dani z přidané hodnoty ve stejné míře jako podnikatelé z ostatních odvětví, což jim umožňuje velmi efektivní a agresivní daňovou optimalizaci.
Důvodová zpráva českého návrhu potřebu zákona obhajuje také tím, že příjmy předních digitálních společností rapidně rostou, a přitom čelí nižšímu efektivnímu průměrnému daňovému zatížení (9,5 %) než společnosti obchodující na bázi „tradičních“ obchodních modelů (23,2 %), což je argumentace převzatá z průvodního dokumentu k návrhu směrnice Rady Evropské unie. Důvodem, proč se tak děje, je již zmiňované současné navázání vzniku daňové povinnosti na daňové sídlo podnikatele. Digitální daň jej nahrazuje místem vzniku tržních hodnot (bod 3. obecné části důvodové zprávy k českému vládnímu návrhu).
ČLÁNKY DO MAILU