Inu...
Z vlastni zkusenosti musim rict, ze tenhle problem existuje a asi vzdycky existovat bude.
Domnivam se, ze je vhodne dat "nerdum" i v dobe detstvi prostor pro zkoumani a sebeobklopovani hrackami -- tim se zabavi a snizi se jejich pripadny psychicky stres z toho, ze maji ve spolecnosti vrstevniku problem se sebeuplatnenim.
Sam jsem v obdobi prvni az pate tridy na ZS mel problem se zarazenim do kolektivu, proste jsem byl "jiny". Mozna trosku neprizpusobivy :-), prece jen, nechapal jsem poradne zabavu "obycejnych" spoluzaku. Pravdou je, ze na zakladnich skolach se sejdou ruzne typy lidi, od ruznych mensin, pres bezne zaky az po takoveto nerdy. Casto tam take vznikaji zminene "bubliny", tedy skupiny jedincu, kteri jsou "pri sobe" a kteri k sobe nepusti nikoho jineho. Pokud je nerd ve tride jedinym "inteligentnejsim" clovekem, logicky zustava sam (pokud umele svoji inteligenci nesnizuje a nesnazi se tim proniknout do bubliny :-))
S timhle proniknutim do bubliny me napada podstatna myslenka - geek, kdyz chce, tak se muze tvarit jako nekdo, kdo neni, ale vetsinou je takove pretvarovani pomerne narocne (na energii a na psychiku).
Tohle tema je zajimave a dalo by se o nem diskutovat velmi dlouho, urcite presahuje rozsah jednoho clanku, a kdyz tu nekdy bude pokracovani, rad si ho prectu.
A nakonec... asi jsem nerd a i tak se dovedu bavit na spolecenskych akcich, jen proste musim mit okolo sebe lidi, se kterymi to jde -- a kolikrat je o dost lepsi, kdyz to nejsou nerdove, protoze cloveka donuti uvolnit se a prestelovat mysleni jinam. A to se hodi, protoze clovek tak pronikne i do jinych sfer a nemusi se ani vzdavat inteligence za cenu oblibenosti :)
Souhlasim, vystihl jste podstatu! Ano jde to, ale zabira to tolik energie, ze to cloveka dost vycerpa a je to i casove narocne.
V mem pripade to konkretne znamena, ze se musim dopredu pripravit, dost premyslet a snazit se empaticky vzit do mysleni lidi, se kterymi se mam bavit. Coz mi zabere dost casu a v mezidobi pak vypadam tak, ze jsem mimo realitu nebo nevnimam. Je to vec, ktera mne v zivote dost brzdi a tizi. Skoro bych to prirovnal ke galejnikovi, ktery musi nosit tezke balvany na zadech... No a navic v prostredi vice lidi zacinam po urcite dobe trpet obsesí, takze se musim, abych predesel psychoze, uchylit do ustrani...
Jako svym zpusobem pragmatik (INTJ v pojeti Myers-Brigs), se na rozdil od BLEK-a s temito zalezitostmi nesirim v kazde diskuzi na netu :-)
Jsem rad, ze se dobre bavite... Obavam se ale, ze mi nerozumite. Ilustroval bych to napr. za pomoci Otto Wichterleho nebo J. Heyrovského, coz byly jiste velke individuality. Nerekl bych ovsem, ze by to byli sebestredni egoiste, vy ano? Takze proc davate automaticky rovnitko mezi individualitu a egoistu? Neni snad duchovni vudce - Guru taky individualita, nebo chcete-li osobnost, ktera se vyznacuje tim, ze pracuje pro ostatni? Nebyl takovy i sam Buddha? Dosažení ne-ja preci nemuze znamenat popreni ja, ale jeho plne uvedomeni, vcetne vsech omezeni a limitaci - a tim jeho prekonani (ja = Atman je preci SOUCASTI univerzalniho Brahma, problem je, ze si tuhle dulezitou skutecnost nektere bytosti neuvedomuji. Coz je mimochodem zakladní prícina veskerého utrpení! NEUVEDOMUJI si ji proto, ze vedou kazdodenni boj o preziti, "diky" kteremu nemaji cas ani prilezitost premyslet o sve existenci a o svete jako takovem. To plati temer absolutne o chudych rozvojovych zemich.).
Co se týká kolektivu resp. týmu, tak kolektiv je uz principu, tím více, cím vládne kolektivní duch, manipulovatelný nejakým autokratitckým vůdcem. Nepamatujete si snad na nedávnou kolektivní rudou minulost nebo fasisticke rezimy, ktere ji predchazely? Coby vzdelanim takyekonom musim rict (s Adamem Smithem), ze nejlepsi system je ten, ktery je tvoren individualitami, ktere na zaklade ekonomickych podminek pracuji ve vlastni prospech - a soucasne prospech celku...