Názor k článku Dětství hackera? Hlavně to přežít od BLEK. - Chodil jsem k psychologovi, který odmítal škatulkování a...

Chodil jsem k psychologovi, který odmítal škatulkování a rozhovor s ním byl mnohem horší než s psychiatry dělajícími diagnózy.

Vypadalo to asi jako:
psycholog: "máte kladné osobnostní vlastnosti"
já: "jaké? já žádné nevidím"
psycholog: "třeba ke mně chodíte včas"
já: "a čím to teda je, že jsem nikdy neměl žádnou ženu a nezapadám do kolektivu? není to porucha osobnosti?"
psycholog: "poruchy osobnosti jsou pro pojišťovnu. to je škatulkování."
já: "a jaký je novější způsob popisu těchto povahových vad? co mi vlastně je?"
psycholog: "ne, ne, nic špatného na vás nevidím!"
já: "ale já si s těmi lidmi fakt nerozumím, jsem pořád sám."

... takovýto rozhovor skončil tím, že jsem dostal úzkost a šel do blázince, tam mi poruchu osobnosti diagnostikovali a úzkost léčili. Když jsem si opravdu uvědomil, že mám poruchu osobnosti, že ženu mít nikdy nebudu, a že je moje situace beznadějná, úzkost odešla.

Ad to "porozumět a pochopit vlastní myšlení" --- to je problém, normální lidé si určitá fakta neuvědomují, a pokud mezi ně chci zapadnout nesmím si to také uvědomovat. Čím víc jsem se v tom babral, tím víc jsem si uvědomoval, a tím byla moje sociální integrace horší.