Nepamatuji se nijak konkrétně na to, co bylo před deseti lety. Každopádně, bylo mi nějakých třicet jedna plus mínus. A český Internet už měl svůj Seznam (jaro 1996), Neviditelného psa (duben 1996), Svět Namodro (ten vznikl taky v roce 1996), Živě (1996), Mobil Server (leden 1997), MF Dnes či Lidové Noviny. Blížil se první Internet „zadarmo“ v podobě tehdejšího VOL (Video On Line) a českému Internetu vládlo vytáčené připojení (vrcholem technologií bylo začínající ISDN a statistiky hovoří o 81 000 přípojkách k Internetu, ehm) a nechuť k Českému Telecomu (pamatujete na Internetem proti monopolu?). Za velkou louží v té době (září 1998) vznikl Google.
V roce 1998 nikdo pořádně netušil, jak vlastně za deset let Internet bude vypadat. Český ani zahraniční. Pokud se na to podíváte optikou tehdejší doby, tak jsme se na Internetu ploužili běžně rychlost 14 400 bit/s (ti šťastnější měli US Robotics a dokázali se připojovat „až“ 33 600 bit/s). Za připojení jsme platili těžce za každou minutu, Internet byl něco nového a většina dnešních významných hráčů se v něm teprve rozkoukávala. Tištěná média vůbec nevěřila, že něco jako Internet by mohlo být mediálním kanálem zítřka, Microsoft plánoval revoluční změny uživatelských rozhraní a báli jsme se příchodu roku 2000.
Rychlost, ohlédnutí první
Změnilo se toho za těch deset let ale opravdu hodně? Ano i ne. Dnes přistupujeme na Internet megabitovými rychlostmi a v pozici tehdejších trapně pomalých a nespolehlivých modemů je dnes pouze mobilní připojení, které je navíc velmi problematicky dostupné v dobře použitelné podobě. Přitom právě mobilní připojení (a Internet EveryWhere či AnyWhere) mělo být jedním z běžně dostupných faktů budoucnosti. Té dnešní. Stále existuje velké množství míst v ČR, kde si o skutečném vysokorychlostním Internetu můžete nechat zdát. A stále se nějak nedostavila ta revoluční a jiná uživatelská rozhraní, o kterých vývojové týmy po celém světě stále jenom sní. Dodnes je Internet a operační systémy založené na ikonkách, okýnkách a kliknání tu i onde.
Očekávání by bylo jiné. Internet v roce 2008 by měl být dostupný v rychlostech přesahující desítku megabitů za sekundu a mobilní v stovkách až megabitu a opravdu plošně, Internet EveryWhere by měl být zcela běžnou záležitostí. A hlavně cenově běžně dostupnou. Deset let tak svým způsobem sice přineslo velký pokrok, z pohledu praktického ale nedostatečný.
Nakupujeme, ale špatně se platí a hůře se dodává
Před deseti lety bylo nakupování na Internetu opravdu jenom vizí budoucnosti. Pokud jste už tehdy mohli na Internetu něco koupit, o placení online se moc mluvit nedalo. Malé množství šťastlivců s kreditními kartami i nesmělé pokusy o elektronické peněženky (ty mimochodem patřily k jedné z hojně zmiňovaných vizí) jsou asi charakteristické pro tehdejší období. Hodně se diskutovalo o mikroplatbách a placení za obsah a stahování písniček i software po Internetu bylo opravdu vizí budoucnosti, zejména pro nedostatečnou infrastrukturu. A pochopitelně i pro chybějící technologie. Matně si vzpomínám i na skvělé vize, jak budeme nakupovat po Internetu zboží běžné denní potřeby a nebudeme tak muset vůbec chodit do obchodů.
O deset let později jsme mnohem dál, na Internetu se nakupuje „relativně“ běžně, ale stále řešíme problémy s online platbami a ještě více s tím, jak nakoupené zboží efektivně získat. Byť je dostatek možností co se dodávky „až do domu“ týče, online obchodování často znehodnocuje fakt, že prodávat chce každý, ale většinou nemá co – prodává pouze položky na obrazovce, teprve poté je shání někde od svých dodavatelů. Mikroplatební systémy jsou stále hudbou budoucnosti, dílem neochotou platebních institucí přistoupit na něco z čeho si nebudou moci ukusovat jednorázově značnou část platby, dílem nezájmem uživatelů o platby za něco, co je „všude jinde zadarmo“. Dramatickou změnu můžete sice najít v oblasti prodeje hudby a software online, ve skutečnosti ale probíhá dlouholetý boj s nenažranosti nahrávacích společnosti. A výhled do budoucnosti stále není nijak optimistický.
Internet byl bezpečný
Pokud něco Internetové uživatele před deseti lety ohrožovalo, tak to byly klasické viry. Tehdy se ještě šířící hlavně z počítače do počítače a využívající (dnes již prakticky vymírající) diskety. Ne že by se neobjevovaly první internetové viry a červy již dříve, ale rok 1998 byl jedním z přelomových roků, právě v té době se viry, červy a trojany více a více orientovaly na Internet (budete jistě moci nabídnout řadu dřívějších příkladů, proto to berte s rezervou – skutečně jde o přelomové období okolo tohoto roku). Český Internet měl stále výhodu – málo uživatelů a exotický jazyk. Doba globálních virů byla zhruba dva roky daleko – Melissa, PrettyPark či ILOVEYOU přišly až o dva roky později. A většina tehdejších virů se šířila elektronickou poštou.
O deset let starší Internet je nebezpečné místo pro život, stovky tisíc počítačů slouží hackerům, aniž by vlastníci o čemkoliv věděli, poštovní schránky máme zaplněné spamem, vykrádají se online účty, bankovní účty a dějí se vůbec hrůzné věci. Jakákoliv bezpečnostní chyba se stává běžně 0day zneužitelná. A ačkoliv všichni po celém světě deklarují boj proti spamu, hackerům i phishingu, moc se to nedaří.
Český Internet pro české uživatele
Před deseti lety byl český Internet v samém počátku. Pokud se podíváte na roky založení významných serverů, tak zjistíte, že právě plus-mínus před deseti lety vznikla většina toho, co tvořilo český Internet po dalších deset let. Samozřejmě řada z tehdy významných a užitečných věcí dnes neexistuje (včetně Světa Namodro, který uspěl tím, že ho koupil Český Telecom, kteroužto operaci nakonec nepřežil a zanikl). Český Internet roku 1998 byl hladem po informacích, zkoumání toho, co je možné, učením se postupů a absence všudypřítomných financí a vlády reklamy. Právě ta tehdy určitým způsobem začínala aktivně ovlivňovat dění, zejména proto, že byla prakticky jednou z mála možností, jak financovat chod i rozvoj internetových služeb. Návštěvnost nebyla zdaleka nejdůležitější, nejvíce významné bylo, kolik stránek se dodalo a kolik inzerce se mohlo zobrazit. V letech příštích to vedlo k paradoxnímu vytváření až desítek inzertních pozic na každé jednotlivé stránce a bannerová reklama byla budoucnost. Se znalostí demografie a vůbec přiblížením internetové reklamy té klasické se jenom koketovalo. A před deseti lety se předpokládalo i to, že významnější roli by později měly hrát i webové verze počítačových časopisů a magazínů.
Reklama zůstala nejdůležitějším zdrojem financování internetových služeb dodnes. Z milionových obratů se přesunula do miliardových. A pokud se podíváte na rok 2008, najdete další obrovský rozdíl. Po krachu první internetové bubliny se objevila druhá. Investoři stále důvěřivě a záhadně kupují za stamilionové až miliardové částky servery, které vykazují své hodnoty stále pouze v počtech uživatelů. Byť je zde vidět kvalitivní posun v hodnocení inzertních možností serverů – demografie, komunity i cílové skupiny přece jenom hrají velkou roli. Bannerová reklama stále existuje, stále více obtěžuje běžné uživatele. Jedno je ale jisté, před deseti lety byl český Internet otázkou desítek či stovek podnikajících a snažících se firem i jednotlivců. Dnešní český Internet? Asi postižený obrovskou konsolidací, spojením řady dříve samostatných věcí pod jednoho poskytovatele a následkem toho i určité postižení syndromem „příliš mnoho aktivit nezmanená kvalitu“. A poslední zmíněné v předchozím odstavci? Weby IDG spíš nevidíte, Softwarové Noviny se proměnily v Click a nejsou vidět a totéž se dá, bohužel, napsat i o řadě dalších. Televize, noviny a časopisy nepočítačové se sice o ICT obsah snaží, ale většinou jde spíše o úsměvné až trapně chybující snahy.
Čeští internetoví uživatelé
Internet roku 1998 byl Internet vyvolených a odborníků. Byl prostý davů, které se předhánějí v dosažení komentáře stylu „První“ pod libovolným článkem. Technologická bariéra byla o dva řády těžší, dostupnost Internetu ztížená technologiemi i cenou. A pokud měl někdo návštěvnost v řádech tisíců či desetitisíců, byl na tom velmi dobře.
Dnes se na českém Internetu pohybují miliony uživatelů, jenom samotný Seznam jich dokáže za jediný den na své stránky dostat miliony. Je skoro až překvapivé, že tradičním médiím toto obrovské nebezpečí stále nedochází, stejně tak jako je překvapivé, že není lépe využíváno (pokud tedy lze vůbec něco takového využít). Průvodním jevem masovosti je i ztráta původní kultury, té, ve které skoro každý každého znal, věděli jste, kdo stojí za čím. Dnes to není možné a davová anonymita ovlivňuje řadu věcí. V milionových návštěvnostech sice mohou některé portály stále halasně deklarovat zaměření na určité cílové skupiny, ale ve skutečnosti stále stejně nebudou vědět, jestli to, co mají jako cíl, se také stává skutečností. A v desítkách milionů zobrazení reklamy to prostě stejně nakonec končí střílením kanónem na vrabce.
LUPA.CZ a deset let
Jaká byla LUPA.CZ před deseti lety? Asi bych měl přiznat, že si to vůbec nedokážu vyvolat z hlubin paměti. Deset let je prostě deset let. Nepochybně stejná jako většina ostatních věci. V porovnání se dneškem velmi amatérská, na koleně dělaná, učící se všemu – tomu jak provozovat internetový server, jak psát články, jak řídit autory. Byla to doba soupeření mezi více servery, které se věnovaly ICT i českému Internetu. Řada z nich dnes neexistuje (Svět Namodro), některé se proměnily k nepoznání, některé se staly barevným cirkusem, na kterém se nedá vyznat (Živě), některé skončily ve zvláštních rukou po velmi zvláštní pouti (PCTuning.cz) a další sice existují, ale žádný vývoj se nekoná (CDR, Interval, atd).
Dnešní LUPA.CZ? Dle mého by měla být někde jinde, než je. Myslím si, že má prostě na víc, než na informační server, kde vychází jeden, občas dva články denně. Víc by se mohla projevit zpravodajská stránka (třeba něco na způsob TechCrunch.com), paralelní blogy se pořád ne a ne odpíchnout od amatérských zápisků nevalné kvality (s občas vybočující zajímavou věcí). A českému Internetu tak stále chybí něco na způsob zahraničních zdrojů typu News.com, BetaNews.com či Internet.com. Internet Info, vlastník Lupy, si sice zaslouží obdiv za to, co se za deset let podařilo, ale osobně nejsem zcela příznivcem strategie budování dalších a dalších informačních zdrojů, které jsou stavěny pouze na vytvoření obsahu dostatečného na zaujetí „postačující“ cílové skupiny, ale postrádajícího skutečnou invenci a vizi. Ale funguje to, tak proč to nakonec nedělat. A jak už bylo naznačeno dříve, dnešní doba je tvrdě diktována penězi, nikoliv tím dřívějším nadšenectvím a posedlostí.
Za dalších deset let
Sejdeme se na Lupě za dalších deset let? Těžké něco takového odhadovat. Komu bude v té době Lupa.cz patřit? Kolik bude mít český Internet uživatelů? Dočkáme se za deset let opravdového všude dostupného mobilního Internetu a oprostíme se od omezujících a všudepřítomných pevných připojení? Co bych vlastně po Internetu za deset let chtěl (naznačení toho, co dnešní Internet prostě neumí)?
- Všudypřítomné a transparentní internetové připojení v rychlostech desítkách MBit/s,
- Cenovou politiku takovou, aby internetové připojení nebylo výsadou těch, co „na to mají“,
- Hardware takové, které bude skutečně umožňovat použití kdykoliv a kdekoliv bez omezujících faktorů velikosti, váhy atd.,
- Kvalitní 24/7 zpravodajství v oborech, které mě zajímají,
- Skutečně sémantický Internet, který dramaticky zkvalitní možnost vyhledávání konkrétních informací,
- Nástup tak dlouho slibovaných agentů, kteří mi umožní filtrovat záplavu informací,
- Spojení Internetu, telekomunikací a klasických médií tak, aby nebyl patrný žádný rozdíl.
ČLÁNKY DO MAILU