Ministerstvo kultury loni na podzim oznámilo, že chce zvýšit televizní a rozhlasové poplatky. Zároveň chce rozšířit okruh poplatníků. Proti první verzi novely se hlasitě postavil celý sektor soukromých médií. Ministerstvo pak zástupce komerčních médií přizvalo do pracovních skupin, kde s nimi o zákonu diskutovalo.
Po půl roce vznikla druhá verze, podrobně ji popisujeme v tomto článku. Podle ní má veřejnou službu upřesnit speciální memorandum uzavírané mezi Českou televizí, Českým rozhlasem a ministerstvem. Zároveň zákon omezí vysílání sponzorských vzkazů v České televizi. Novelu by měla vláda schválit v červnu, v červenci se dostane do sněmovny a platit má od začátku roku 2025.
Ředitel pro mediálněprávní záležitosti skupiny Prima Pavel Kubina upozorňuje, že v novele je ještě hodně bílých míst.
Jak hodnotíte aktuální podobu velké mediální novely ve srovnání s podzimní verzí?
Oproti podzimu jsou v návrhu některá dílčí vylepšení. Základní problém ale nezmizel: ministerstvo staví dům od střechy. Evropské právo v oblasti státní podpory jednoznačně zavazuje členské státy, aby definice veřejné služby byla co nejpřesnější. To však není případ novely, kde ministerstvo odmítlo upravit současné gumové a nekonkrétní paragrafy s vymezením veřejné služby v zákonech o České televizi a Českém rozhlase. Připustilo sice vznik určitého memoranda, ale to má spatřit světlo světa až půl roku poté, co budou navýšeny poplatky. Nám se to jeví jako velice nelogické. Nejdřív se zvýší poplatky a až potom se zjistí, co je veřejná služba? To nedává smysl.
Zákon asi nemůže být z podstaty úplně konkrétní, vždy jen stanoví mantinely. Není memorandum elegantní řešení?
Z hlediska státní podpory je to i problém právního charakteru. Kdyby ji náhodou Evropská komise prověřovala, nebude schopna říct, jestli peníze budou utraceny na veřejnou službu, nebo na něco jiného. My jsme navrhovali, aby v zákoně bylo to, co zákon unese, a zbytek byl v závazných pravidlech pro výkon veřejné služby. Chtěli jsme, aby závazná pravidla schvalovala sněmovna, tak jako schvaluje Kodex České televize. V jistém ohledu je ministerský návrh podobný. Souhlasíme s tím, že detailnější úprava vymezení veřejné služby má být v jiném dokumentu, a ne v zákoně. Nesouzníme s ministerstvem ale v tom, jestli je dostatečné to, co je v zákoně dnes. Myslíme si, že by se tam mělo něco přidat a že se do stávajících paragrafů vymezujících veřejnou službu prostě sáhnout musí.
Ministr kultury při představování novely říkal, že stávající vymezení z roku 1991 je stále dostačující. V čem je podle vás gumové?
Dám vám dva příklady. Zákon stanoví, jaké jsou hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního nebo rozhlasového vysílání. Ale jejich výčet je uvozen slovem „zejména“. Z toho plyne, že ještě existují nějaké další úkoly, hlavní i vedlejší, ale nikdo neví, které to jsou. Takže není jasné, co z toho, co Česká televize nebo Český rozhlas dělají, je veřejnou službou. To je problém. Další takový problém je multimediální obsah. Obě instituce podle svých zákonů mohou vytvářet multimediální obsah. V Evropě je obvyklé, že je nějak blíže vymezeno, jaké může dělat televize a rozhlas veřejné služby a jaké naopak nesmí dělat. V našem zákoně o tom není nic, prostě veškerý multimediální obsah.
A má to být přímo v zákoně? Pokud vím, v sousedním Německu to upravuje mezistátní smlouva, třeba omezení sportovního obsahu na internetu.
Prakticky se ale v Německu tato smlouva chová jako zákon. Dokonce je, myslím, v příloze negativní výčet toho, co veřejná služba nesmí dělat. Máme za to, že u nás je potřeba zdokonalit § 2, § 3 a § 3a zákona o České televizi. Současné znění podle nás neobstojí ve světle evropského práva, v tom se s ministerstvem názorově rozcházíme. V existenci dalšího dokumentu na pět let, který by detailněji rozepisoval, co má dělat veřejná služba, jsme zajedno. Trochu máme ještě problém s tím, jakým způsobem má podle ministerského návrhu memorandum vznikat, jestli vůbec bude pro Českou televizi a Český rozhlas závazné a jak má být jeho výsledný obsah navázán na výši poplatku.
Připomenu, že návrh memoranda má sestavit generální ředitel České televize nebo Českého rozhlasu, potom ho schválí příslušné rady a ministr kultury ho podepíše. Ministerstvo dává najevo, že stát nechce mluvit do obsahu. Proč je to špatně?
Je to přesně obráceně, než jak by to mělo být. Úkolem každého státu je, aby aktivně vymezil, co chce za veřejnou službu, co poptává. Ministerstvo nemůže dát ruce za záda a tvářit se, ať si to aktéři vyřeší mezi sebou. To je jeho úkol. Je garantem mediální legislativy a vytváří státní poptávku. Ono má říct, co v České republice chceme jako veřejnou službu. V důsledku konstrukce, kterou na ministerstvu navrhli, vzniká situace, že poplatky jsou na memorandu nezávislé, a kromě toho vůbec není jisté, že to memorandum vznikne.
V novele není žádný donucovací prostředek, jak memoranda dosáhnout?
Co se stane, když ho nepodepíše generální ředitel České televize nebo když ho nepodepíše ministr kultury, případně neschválí rada? Tak memorandum nebude. A k čemu potom celé tohle divadlo? Požadavek evropského práva na co nejpřesnější definici veřejné služby existuje ostatně také proto, aby komerční média měla představu o tom, co bude veřejnou službou, a mohla podle toho plánovat. Chtěli jsme, aby bylo v zákoně alespoň zakotveno právo mediálních asociací být u vyjednávání memoranda, náměstek ministra kultury Michal Šašek se k tomu vyjadřoval kladně, tak doufáme, že se to v konečné podobě návrhu novely odrazí.
Pokud by se tedy účinnost ustanovení o poplatcích posunula až po schválení memoranda, bylo by to pro vás schůdnější?
Určitě. Myslíme si, že by nemělo dojít k navýšení poplatků předtím, než bude memorandum. A poplatky by měly odrážet to, co bude v memorandu. Nejdřív musí být jasné, co má být veřejnou službou, až pak by se mělo rozhodovat, jaký na to bude potřebný rozpočet.
Komerční média se na podzim obávala, aby zvýšení poplatků nenarušilo rovnováhu na trhu. Ministerstvo říká, že upravená novela přinese České televizi asi 865 milionů korun, plus jí zůstane výjimka z odpočtu DPH. Co na tyto úpravy říkáte?
My tuto kalkulaci nikdy neviděli, takže nevíme, jak ministerstvo k těmto číslům došlo. Způsob výpočtu nám nikdy nebyl ozřejměn. Nám tyto sumy podle interních kalkulací vycházely o dost vyšší. Bylo by správné, kdyby ministerstvo svou kalkulaci někde vystavilo a podrobilo veřejné debatě.
Kromě výnosů z poplatků řeší novela i příjmy z obchodních sdělení. Reklamu nechává tak jako dosud, ale sponzoring omezuje na maximálně 260 hodin za rok. Zmírnilo to vaše obavy?
Novela sice předpokládá omezení celkového rozsahu sponzorských vzkazů na programech ČT (což nutně neznamená změnu příjmů), nicméně žádným způsobem neupravuje přesun objemu sponzorských vzkazů mezi jednotlivými programy. Navrhujeme tedy, aby byl stanoven maximální limit sponzoringu na jednotlivých programech.
Připomínkovali jste také obchodní sdělení na internetu. Pokud jsem pochopil správně vyjádření zástupců ministerstva, omezí je tak, že v pořadech vyráběných pro internet nesmí být už nic a u archivu odvysílaných pořadů jen to, co z nich nejde oddělit, třeba umístění produktů. Jaký je váš postoj k této nové úpravě?
Těžko se na to odpovídá, protože ministerstvo deklarovalo to, co říkáte, ale výsledný text, který vyprodukovalo, je jiný. Ten mluví o tom, že pro obchodní sdělení v rámci audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, ať na internetu, nebo v aplikacích, nemá být vůbec žádný limit. Znamenalo by to naprosto otevřené dveře pro Českou televizi, aby dávala do on-demand služeb cokoliv, nejen product placement nebo sponzoring, ale i reklamu speciálně na těchto službách. Věříme, že to ministerstvo v novele opraví. Máme představu, že by v on-demand službách mohl být product placement v pořadech, ve kterých byly v televizi, nebo oznámení o sponzorování výroby, ale reklama ne.
Ministerstvo ale opakovaně ujišťuje, že nechce deformovat trh, jen zajistit udržitelné financování a nový model veřejné služby. Stále tam vidíte něco ohrožujícího pro komerční sektor?
Přijde nám nebezpečné právě toto pořadí úvah, nejdřív peníze a pak až zamyšlení nad tím, co má veřejná služba produkovat. Teď je to tak, že média veřejné služby jsou takový sebedefinující se stroj. A bohužel to tak má podle ministerského návrhu pokračovat.
Mělo by tedy vymezení veřejné služby jít třeba tím směrem, že nesmí vysílat určitý typ sportovních akcí nebo zábavy?
Ano, anebo stanovit pro takové akce limit. Jde nám o to, aby byl nějakým způsobem uzákoněn princip komplementarity k tomu, co produkují komerční stanice. To je vlastní smysl veřejné služby: zalepovat díry, které nezaplní trh, a obsluhovat ty segmenty diváků, pro které není jinde dostatečná nabídka. Neříkám, že jediný, ale primární. A v memorandu by se to mělo v nějaké podobě objevit.
Četl jsem řadu zahraničních memorand a zákonů. V dílčích věcech se sice liší, ale opakovaně se v definicích objevuje, že veřejná služba má být univerzální a oslovovat celé spektrum populace bez ohledu na věk, vzdělání nebo jiné parametry. Když má zasáhnout celou společnost, která si ji platí, dá se z ní něco škrtnout?
V mezinárodním právu ani v právu EU neexistuje žádný požadavek, aby veřejná služba byla univerzální. Nezpochybňuji, že by i v České republice taková být mohla, ale není to právní povinnost. Každý stát má právo vymezit, co pokládá za veřejnou službu, tak, jak chce. Univerzálně, nebo ne.
Nevím o takovém státu, který by veřejnou službu nepojímal univerzálně.
I když stát pojme veřejnou službu univerzálně, neznamená to, že by nemohl na něco v jejím rámci stanovit nějaké priority, nebo naopak limity. Prostě je na státu, jak se rozhodne. Jsou dokonce státy, které vysílatele veřejné služby nemají vůbec. Rád bych ale zdůraznil, že jsme vždycky byli a pořád jsme pro duální systém. Jsme pro to, aby média veřejné služby byla silná. Problém začíná tehdy, když by měla být podpora pro ně bezbřehá a neměla by brát ohled na zbytek mediálního ekosystému. Nechceme systémovou změnu, jenom to, na co máme nárok, to je ta „co nejpřesnější“ definice veřejné služby.
Novela přímo nespecifikuje, jak má memorandum vypadat a co v něm má být. Co by mělo obsahovat, aby v očích komerčních subjektů zachovalo férový duální systém?
Zpracovali jsme svůj návrh závazných pravidel pro výkon veřejné služby, který jsme poslali ministerstvu a České televizi. Například jsme navrhovali, aby existoval minimální podíl z celkového vysílacího času, který by Česká televize věnovala tématům a žánrům přihlížejícím k potřebám a zájmům malých cílových skupin. Nebo že zpravodajství z regionů bude věnováno nějaké procento z vysílacího času hlavních zpravodajských pořadů. Nebo to, aby s výjimkou olympijských her Česká televize nesoutěžila s privátními televizemi o získání práv ke komerčním sportovním soutěžím.
Inspirovali jste se u toho v zahraničí?
Bylo tam několik předobrazů z EU, ale byla to spíš volná inspirace. Náš návrh reaguje na situaci na českém mediálním trhu.
Zmiňoval jste evropská pravidla pro státní podporu. Dá se zjednodušeně říct, v čem může být mediální novela z tohoto pohledu sporná?
Jednak je podstatná hranice navýšení oproti stávající výši. Ta sama o sobě může rozhodnout, jestli vznikne notifikační povinnost u Evropské komise. Potom jsou další okolnosti, které ji mohou vyvolat, i kdyby tato hranice nebyla překročena. Někdo by se tím měl poctivě zabývat, aby tento problém nevznikl.
Co byste řekl na financování veřejné služby plošným poplatkem nebo podílem z vybraných daní?
V některých zemích je to tak, že sice mají plošný výběr poplatků nebo mají určený podíl z vybraných daní, ale zase existují komise, které posuzují veřejnou službu a aktuální situaci na trhu a říkají, kolik peněz z vybraných prostředků mají média veřejné služby dostat. Tím ta plošnost může být trochu korigována.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete dostávat exkluzivní tištěný speciál Lupa 3.0?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU