Až do konce loňského roku bylo možné využívat datové schránky jen pro „veřejnoprávní“ komunikaci: jen mezi úřady (orgány veřejné moci) navzájem, nebo mezi úřady na straně jedné a občany a firmami na straně druhé. Nikoli už pro komunikaci „komerční“ resp. „privátní“, mezi firmami a/nebo občany navzájem.
Nyní se ale situace významně změnila, v tom že určitá forma „komerční“ komunikace – samozřejmě zpoplatněné – je přece možná. Konkrétně:
[od 1.1.2010] … mohou fyzické osoby, podnikající fyzické osoby a právnické osoby dodávat do datové schránky jiné fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby pouze faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení.
Stále to ale ještě není „finální stav“, kdy si FO, PFO a PO budou moci navzájem posílat úplně cokoli a ne pouze faktury, byť stále jen v rozsahu povolených datových formátů – to bude možné až od poloviny letošního roku. Jak se ale pokusím ukázat o v závěru článku, již dnes je omezení jen na faktury a „obdobné žádosti o zaplacení“ spíše formální, zatímco fakticky můžete poslat cokoli. Už i proto, že formátem to vymezeno není, a dívat se dovnitř datových zpráv (a číst je) nikdo nesmí.
Stihne se to?
Ještě na samém konci loňského roku to už mohlo vypadat, že Česká pošta nestihne tuto zákonem danou možnost k 1.1.2010 zprovoznit se všemi náležitostmi které k tomu patří. Třeba včetně stanovení cen za přenos „komerčních“ datových zpráv.
V kuloárech se přitom proslýchalo, že se Pošta nemůže dohodnout s vnitrem právě na ceně. Že Pošta chce, aby cena za komerční datovou zprávu byla ještě vyšší než za zprávu „veřejnoprávní“. A už ta se (současnému) vedení resortu vnitra zdá horentní a přemrštěná.
Soudím tak i podle výroků ministra Peciny na jedné prosincové akci k e-governmentu, kde v souvislosti s cenou jedné „veřejnoprávní“ datové zprávy (17,90 Kč vč. DPH) používal adjektiva jako „neskutečné“, kdy přirovnával datové schránky k sofistikovanému e-mailu a o jejich ceně říkal, že tu „jeho hlava nebere“. A kdy s nadsázkou konstatoval, že datové schránky „jsou dražší než dálnice“.
Jak to tedy nakonec dopadlo? Odsouhlasilo vnitro České poště vyšší cenu za „komerční“ zprávu, nebo ji donutilo přijít s cenou nižší?
Kolik to stojí?
Česká pošta stihla zveřejnit cenové i další podmínky své nové služby (Poštovní datová zpráva) doslova na poslední chvíli, v poslední pracovní den v loňském roce (30.12.2009). No a cena jedné „komerční“ datové zprávy? Nakonec 15,04 Kč, což je na haléř přesně jako cena jedné „veřejnoprávní“ datové zprávy. Jenže bez DPH, takže s dnešní výší daně z přidané hodnoty je to 18,048 Kč.
Opticky to tedy vypadá tak, jak bylo dopředu slibováno: že cena „komerčních“ zpráv bude stejná jako těch „veřejnoprávních“. Jenže to ve skutečnosti není pravda, a Česká pošta se asi poučila ze starých triků telekomunikačních operátorů: jak to navléci, aby to vypadalo levněji, ale ve skutečnosti to bylo dražší.
A tak zatímco u „veřejnoprávních“ zpráv je cena pouze jednosložková (a navíc s časem bude klesat, jak poroste celkový objem přenesených zpráv), v případě „komerčních“ zpráv je cena dvousložková: kromě jednotkové ceny za každou zprávu (oněch 15,04 Kč bez DPH, resp. 18,048 Kč včetně DPH) je zde ještě druhá složka ceny, kterou je měsíční paušál za využívání služby. Činí 50 Kč při přenosu do 10 zpráv měsíčně, 35 Kč při přenosu do 50 zpráv, a 20 Kč při přenosu většího počtu „komerčních“ zpráv měsíčně.
Jinými slovy je to tak, že cena jedné komerční datové zprávy je fakticky vyšší než deklarovaných 15,04 Kč, a pouze s růstem počtu odeslaných zpráv se limitně blíží této hodnotě (samozřejmě shora). V extrémním případě, který potkal právě mne – když jsem pro potřeby tohoto článku odeslal právě jednu „komerční“ datovou zprávu – přijde jedna zpráva na 15,04+50 = 65,04 Kč (resp. 78,048 Kč včetně DPH).
Co je třeba udělat?
Chcete-li využívat novou službu s názvem Poštovní datová zpráva, může to znamenat dvě různé věci:
- chcete být pouze příjemce „komerčních“ datových zpráv (dnes ještě jen faktur, od poloviny roku čehokoli): v tomto případě je třeba nejprve vyjádřit váš souhlas s příjmem komerčních zpráv, což lze udělat jednoduchým způsobem přímo ve vaší datové schránce.
- chcete být aktivním odesilatelem „komerčních“ datových zpráv: pak se musíte stát platícím uživatelem služby „Poštovní datová zpráva“ od České pošty.
Pojďme si nyní probrat krok po kroku nejprve první z obou variant. Přitom si znovu zdůrazněme, že ani pouhý pasivní příjem „komerčních“ datových zpráv není automatický, ale musíte s ním nejprve vyjádřit svůj souhlas.
Chcete-li tak učinit, musíte se nejprve přihlásit do své datové schránky. Nenechte se přitom zmást tím, že původní sekce nazvaná „Doručené zprávy“ byla přejmenována na „Dodané zprávy“. To samozřejmě souvisí s komerčními zprávami, ale ještě to nijak neimplikuje váš souhlas s jejich příjmem.
Svůj souhlas budete muset vyjádřit v sekci Nastavení, v části nazvané příznačně „Poštovní datová zpráva“. Pokud jste dosud nic neměnili, měla by vám vaše schránka v tomto místě hlásit to, co vidíte na následujícím obrázku: že nemáte aktivovánu službu Poštovní datová zpráva, a ani nemáte povolený příjem „komerčních“ zpráv (resp. zpráv od ostatních fyzických osob, podnikajících fyzických osob či právnických osob).
Pokud tedy chcete svůj souhlas vyjádřit, stačí kliknout. Budete ještě jednou dotázáni, zda to myslíte vážně, a bude vám předložen i určitý disclaimer:
Moje vlastní zkušenost se ale poněkud liší od toho, co je v disclaimeru uvedeno, pokud jde o možnost vyhledávání. I když už máte aktivovánu možnost odesílání, stejně nic vyhledávat nemůžete, ale musíte „na pevno“ zadat přesný identifikátor datové schránky zamýšleného příjemce, viz formulář na následujícím obrázku:
Pouze pokud zadáte identifikátor takového subjektu, který svůj souhlas s příjmem nevyjádřil, pak se to dozvíte, skrze lakonickou hlášku na obrázku, viz červený text. Mimochodem, nemaje zrovna po ruce jiné ID právnické osoby, zkoušel jsem datovou schránku samotné České pošty. Ale ta sama ještě nesouhlasí s doručováním v rámci své vlastní služby. No, jistě to znáte, o té kovářově kobyle ….
Přesto má disclaimer pravdu v tom, že potenciální odesilatel se může dozvědět i nějaké údaje o vás. Pokud totiž on zadá správné ID schránky někoho, kdo svůj souhlas vyjádřil, pak se mu rovnou předvyplní nová datová zpráva, s uvedením adresy tohoto subjektu. Viz příklad na následujícím obrázku, kdy jsem já posílal testovací zprávu firmě DIGI TRADE:
Rozdíl mezi doručením a dodáním
Nepředbíhejme ale a vraťme se ještě k příjmu „komerčních“ datových zpráv. S jejich doručováním je to totiž jinak, než u „veřejnoprávních“ datových zpráv.
Rozdíl není v oznamování příchodu nové zprávy na mobil a emailem: v obou případech dostanete úplně stejné oznámení, ze kterého dokonce ani nepoznáte, o jaký druh datové zprávy jde. Rozdíl poznáte, až když se přihlásíte ke své datové schránce a vyjukne na vás obvyklá „bublina“ s počtem právě doručených zpráv: zde se počítají jen ty „veřejnoprávní“ a nikoli ty „komerční“:
Má to ale svou logiku, pramenící z toho, jak je v zákoně vymezeno doručení „komerční“ zprávy (byť sám zákon nemá zcela jasno v tom, co je dokument a co je zpráva):
Dokument [ … ] je doručen okamžikem, kdy jeho převzetí potvrdí odesílateli adresát prostřednictvím své datové schránky; toto potvrzení je bezplatné.
„Komerční“ datové právy se tedy příchodem do vaší datové schránky považují pouze za „dodané“, ale nikoli ještě za „doručené“. Pokud se dobře podíváte na následující obrázek, můžete na něm vidět konkrétní příklad: nejnovější datová zpráva (nejvýše), s fakturou od společnosti DIGI TRADE, je „komerční“ datovou zprávou, a není u ní ještě uveden okamžik doručení.
Že jde o „komerční“ datovou zprávu, poznáte i podle výmluvné ikonky. Mimochodem, pročpak si Česká pošta zvolila symbol dolaru, a ne třeba Eura?
Na stejném obrázku si vlastně můžete povšimnout dvou dodaných komerčních datových zpráv (první a druhé, odshora). Ta druhá, od České pošty, je již považována za doručenou – což signalizuje i tvar ikonky (s již otevřenou obálkou, oproti ještě uzavřené obálce).
A jak a kdy se tedy z „dodané“ komerční zprávy stane „doručená“ komerční zpráva?
Stane se tak, až když sami a explicitně odsouhlasíte její převzetí, viz následující obrázek:
Zajímavé je, že uvedený potvrzovací formulář nemá žádnou možnost pro odmítnutí komerční datové zprávy. Znamená to tedy, že nelze vyjádřit nesouhlas – a že teprve po 90 dnech se již dodaná komerční zpráva automaticky smaže (stále jako nedoručená)? Vztahuje se na takovéto zprávy pravidlo o mazání po 90 dnech, nebo nevztahuje? V zákoně to (pro „komerční“ zprávy) explicitně řečeno není.
V každém případě Česká pošta dostane zaplaceno vždy, protože inkasuje už za dodání „komerčních“ zpráv, a nikoli až za jejich doručení. Samotné přijetí, resp. vyjádření souhlasu s doručením, je již bezplatné (i když generuje přenos určité informace zpět k odesilateli).
Kdy můžete posílat?
Pojďme nyní již k opačné možnosti: k odesílání komerčních zpráv, byť zatím jen v podobě „faktur a obdobných žádostí o zaplacení“.
Nutnou podmínkou k této možnosti je stát se zákazníkem České pošty, a s ní uzavřít smlouvu na využívání její služby Poštovní datová zpráva (s cenami viz výše). Kupodivu k tomu není nutné dostavit se na poštovní přepážku osobně, ale vše potřebné je možné vyřídit čistě online. S využitím datové schránky jako autentizačního mechanismu.
Navázání smluvního vztahu s Českou poštou lze provést přes web, skrze její Klientskou zónu (a nejprve se musíte zaregistrovat do ní). Pak už vyplníte formulář s vašimi údaji, a odešlete.
Podrobnější popis a zkušenosti jiného uživatele najdete zde na blogu. Když jsem vše zkoušel já, hned 2. ledna, ještě jsem nebyl úspěšný: systém ještě měl určité mouchy a neakceptoval ani parametry, které si vyplnil sám, viz obrázek.
O několik dní později (konkrétně 5. ledna) už to bylo lepší, a už se mi podařilo formulář vyplnit. Následně mi Česká pošta zaslala do mé datové schránky první komerční datovou zprávu, ve které byl PIN – a jeho následným zadáním jsem pak smlouvu uzavřel a službu aktivoval. Což se projevilo i na mé datové schránce – jak v sekci nastavení:
tak i v menu, kde se objevila nová sekce s možností odesílat „komerční“ Poštovní zprávy:
Co následuje, když chcete této možnosti využít, jsme si ukazovali již v předchozí části článku: musíte znát přesný identifikátor příjemce, protože systém vám žádnou možnost vyhledávání nenabídne.
Pokud správný identifikátor zadáte, a příslušný příjemce má povolen příjem „komerčních“ zpráv, systém vám nabídne standardní novou datovou zprávu, kterou vyplňujete v zásadě stejně jako novou „veřejnoprávní“ zprávu. Rozdíl jsem nenašel ani ve výčtu přípustných datových formátů toho, co můžete k datové zprávě přiložit. Ty ukazuje následující obrázek:
Jak vidíte, jsou mezi nimi jak formáty určené specificky pro faktury (jako je ISDOC), tak i „velmi obecné“ formáty. Například formáty OpenDocument, i formáty kancelářského balíku MS Office (ale jen jeho starších verzí, a nikoli formáty končící na „x“, z verze MS Office 2007).
Dále zde najdete i některé multimediální formáty, díky kterým by asi mělo být možné fakturu či „obdobnou výzvu k zaplacení“ namluvit či natočit na video. Tedy: datové schránky by takovou fakturu přenesly. Zda by ji akceptoval příjemce, je pak už zcela samostatná otázka.
Za zmínku jistě stojí i formáty, používané pro externí elektronické podpisy.
Co lze přenést?
Závěr předchozího odstavce, specifikující přípustné formáty příloh k datovým zprávám, vede na obecnější otázku: co se od 1.1.2010 smí v rámci „komerčních“ datových zpráv posílat, a co ještě ne?
Formálně je to jasné a vyplývá to z dikce zákona: od 1.1. pouze „faktury a obdobné výzvy k zaplacení“, s tím, že od 1.7.2010 i toto omezení skončí.
Stejně tak bychom určitě měli rozlišovat mezi „transportem“ a „akceptováním“: jedna věc je to, co nám datové schránky vezmou k transportu a přenesou z jedné schránky do druhé, a jinou věcí je co bude příjemce akceptovat.
To druhé nechme v tomto článku stranou, a zůstaňme u toho prvního: co nám datové schránky „vezmou k transportu“? Jak moc se samy řídí zákonem v tom ohledu, že smí jít jen o faktury a obdobné výzvy k zaplacení?
Zkusme se na to podívat z opačného pohledu: co by datové schránky mohly odmítnout? Určitě takové formáty souborů, které nejsou na seznamu přípustných formátů (viz výše). Ale co dál? Když je přílohou třeba nějaké PDFko, kontroluje ISDS, zda je v něm obsažena faktura či „obdobná výzva k zaplacení“?
Alespoň podle mého názoru nemůže nic takového dělat, protože už ze zákona nemají provozovatelé systému přístup k obsahu zpráv. Zřejmě až na nějakou automatizovanou kontrolu na obsah virů – ale určitě to nemůže být tak, že by nějaký člověk četl jednotlivé zprávy a zkoumal, zda jsou fakturou či „obdobnou výzvou k zaplacení“. Navíc když ani právníci, se kterými jsem měl možnost mluvit, netuší, co přesně je míněno „obdobnou výzvou k zaplacení“.
Z toho mi ale vyplývá ten závěr, že již v dnešní době (resp. od 1.1.2010) je fakticky možné přenášet v rámci „komerčních“ datových zpráv (resp. služby Poštovní datová zpráva) cokoli, a ne pouze faktury a výzvy k zaplacení.
Vlastně jsem si to při přípravě tohoto článku trochu vyzkoušel, když jsme si s firmou DIGI TRADE (které tímto děkuji za spolupráci) vzájemně poslali testovací „výzvy k zaplacení“ v poněkud odlehčeném tónu. A informační systém datových schránek nic nenamítal.
 |
 |
ČLÁNKY DO MAILU