Datové schránky: 5 miliard na 5 let, bezodstávkový provoz a uchovávání zpráv po neomezenou dobu

Smluvní vztahy mezi Ministerstvem vnitra, coby zřizovatelem a správcem datových schránek, a Českou poštou, coby jejich provozovatelem, se v poslední době aktualizují každých pět let. S koncem loňského roku skončila předchozí smlouva mezi oběma stranami, uzavřená na období 2018 až 2022, a v registru smluv již byla zveřejněna nová smlouva, na období let 2023 až 2027.

Autor: smlouvy.gov.cz

Stejně tak lze v registru smluv nalézt předchozí i aktuální smlouvu mezi Českou poštou a společností O2 IT Services, která pro ni provoz (ale i tzv. rozvoj) datových schránek zajišťuje. 

Autor: smlouvy.gov.cz

Ve zveřejněných smlouvách lze najít řadu zajímavých skutečností. V tomto článku se zaměříme na následující tři oblasti:

• přechod na novou infrastrukturu a zavedení bezodstávkového provozu,
• kolik stojí provoz datových schránek a
• jakých dalších novinek bychom se v datových schránkách mohli (někdy v budoucnu) dočkat, v rámci jejich rozvoje.

Přechod na novou infrastrukturu

Z obou aktuálních smluv vyplývá, že během nedávné třídenní odstávky na přelomu roku došlo k zásadní změně v zajištění provozu datových schránek: k přechodu na novou technickou infrastrukturu. Ta zřejmě byla ihned „otestována“ DDOS útoky.

Autor: smlouvy.gov.cz

O změně svědčí například požadavky na provedení „počáteční migrace“, a to podle konkrétního harmonogramu s tím, že „doba výluky od ukončení provozu původního poskytovatele do TRP (termínu řádného provozu) musí být max. 3 dny“. A také s konkrétními smluvními pokutami pro případ, že by nebyl včas zahájen „řádný a plný provoz ISDS“.

Autor: smlouvy.gov.cz

Dnes již víme, že celý přechod na novou technickou infrastrukturu byl proveden včas, a snad i bez ztráty dat. Stížnosti a problémy, které se k začátku roku doposud objevily, se týkaly spíše problémů s přihlašováním přes NIA (což mohlo souviset i s výměnou certifikátu) a následků DDoS útoku.

Přečtěte si také:

Roman Vrba (Ministerstvo vnitra): V pozadí datových schránek se vede obrovská papírová válka

Jak je to s bezodstávkovým provozem?

O tom, jak nová technická infrastruktura vypadá, jak je dimenzovaná atd., lze ze zveřejněných smluv vyčíst jen velmi málo. Nejspíše je to utajováno. Co je z nich ale patrné, je požadavek na bezodstávkový provoz. Ten by měl fungovat již od 1. 1. 2023 a požadavek na něj je (ve smlouvě mezi vnitrem a poštou, coby Provozovatelem) definován takto:

Provozovatel zajistí Bezodstávkový provoz ISDS za podmínek, které umožní provozovat ISDS bez provádění výluk systému s dopadem na jeho nedostupnost pro uživatele a to především pro následující úkony: aktualizace jeho programového, technického a jiného souvisejícího vybavení včetně aktualizace portálů, formulářů, migrace dat, aktualizace AGW, eDirectory, serverů, firewallů, switchů, datových polí, HCAP nebo ostatních infrastrukturních zařízení a to i při přechodu mezi verzemi, bez provádění výluk systému s dopadem na jeho nedostupnost pro uživatele prostřednictvím webových portálů a služeb, které systém v Řádném a plném provozu (definovaný pojem) poskytuje.

Nepůjde ale o nějaké absolutní vyloučení nedostupnosti datových schránek, protože nadále bude existovat možnost mimořádných výluk:

Provozovatel je oprávněn provádět výluky na zajištění mimořádných bezpečnostních opatření, jež budou realizovány dle dohody smluvních stran pouze za podmínek a v rozsahu dle jejich dosavadní smluvní praxe. V odůvodněných případech, např. pro takové změny ISDS, které nelze realizovat v Bezodstávkovém provozu, může Provozovatel požádat o uskutečnění mimořádné provozní výluky;

V jedné z příloh ke smlouvě mezi Českou poštou (coby Objednatelem) a společností O2 IT Services (coby Poskytovatelem) lze nalézt i upřesnění toho, jako mohou mimořádné výluky vypadat:

Mimořádné plánované výluky ISDS může Poskytovatel plánovat tak, aby co nejméně zasahovaly do provozu ISDS, tzn. zpravidla v době od soboty 12:00 hod. do neděle 24:00 hod. Je povinen dobu nedostupnosti služeb ISDS pro koncové uživatele maximálně zkrátit, přičemž maximální doba nedostupnosti v rámci jedné výluky je 16 hodin. Maximální počet mimořádných plánovaných výluk za kalendářní rok je omezen na 2, a na celkovou maximální dobu nedostupnosti služeb ISDS pro koncové uživatele v rámci mimořádných plánovaných výluk na 32 hodin.

Kromě plánovaných výluk je Poskytovatel oprávněn provádět neplánované výluky na zajištění mimořádných bezpečnostních opatření, které budou prováděny na základě dohody obou smluvních stran ve zvláštním režimu a v maximálně zkráceném termínu.

Takže až na ona „mimořádná bezpečnostní opatření“ by nás již neměly potkat více jak 2 výluky za rok, v maximální souhrnné délce 32 hodin. Pro srovnání: bez oné třídenní výluky na konci roku (v délce 72 hodin) proběhlo v roce 2022 dalších celkem 6 plánovaných výluk, v souhrnné délce 159 hodin.

Kolik stojí datové schránky

Pojďme nyní k tomu, kolik datové schránky stojí. Tedy přesněji, kolik na ně dává náš stát. A ještě přesněji, kolik za ně České poště platí samotné Ministerstvo vnitra. Protože další otázkou je pak to, kolik Českou poštu stojí „subdodávka“ od společnosti O2 IT Services, s.r.o.

První rychlou odpověď na tyto otázky dávají následující dva obrázky, ukazující celkové „ohodnocení“ příslušných závazků, zveřejněných v registru smluv. První obrázek vypovídá o tom, kolik až může dostat Česká pošta od Ministerstva vnitra, a fakticky tak ze státního rozpočtu.

Autor: Jiří Peterka

Za nedávno skončené „pětiletí“ to tedy byly cca 3 miliardy (v cenách včetně DPH), zatímco pro nadcházející stejně dlouhé období to je již 5 miliard Kč. Tedy výrazně více. Další obrázek vypovídá obdobně o vztazích mezi Českou poštou a jejím subdodavatelem.

Autor: Jiří Peterka

Musíme si ale uvědomit, že jde o určitý strop (maximum), zatímco skutečná cena (která by tento strop neměla překročit) bude závislá na dalších faktorech. Navíc jde o sumu, která zahrnuje dvě hlavní části:

• provoz datových schránek: zde bude výsledná cena závislá na počtu (zpřístupněných) datových schránek a na počtu skutečně přenesených datových zpráv, a
• rozvoj datových schránek (čímž se myslí jejich úpravy dle vývoje v oblasti práva, přidávání nových funkcionalit apod.): zde bude výsledná cena závislá hlavně na tom, co si stát (resp. vnitro) skutečně objedná a k jakým změnám dojde. Možnosti si popíšeme dále.

Kolik stály datové schránky v předchozích letech, jsem naposledy rozebíral zde na Lupě v červenci 2019, u příležitosti 10. výročí jejich spuštění. Výsledné zjištění bylo takové, že za období od poloviny roku 2009 do konce roku 2012 se jednalo o 2,924 miliardy Kč, a za období let 2013 až 2017 o 2,5 miliardy Kč. Celkem tedy za 8 a půl roku necelých 5,5 miliardy (bez DPH). Jednalo se o provoz i rozvoj.

Přitom do roku 2012 byl samotný provoz datových schránek zpoplatněn především „objemově“, když největší část výsledné ceny tvořila cena za skutečně přenesené datové zprávy. V letech 2013 až 2017 se přešlo na čistě paušální zpoplatnění, ve výši 0,5 miliardy Kč ročně (vše bez DPH).

Od roku 2018 se znovu vrátilo „kombinované“ zpoplatnění provozu, s pravidelným měsíčním paušálem plus cenou za každou jednotlivou datovou zprávu. Jak se obě složky dosud vyvíjely v letech 2018 až 2022, ukazuje následující tabulka:

V součtu pak tyto údaje vcelku korespondují s částkou cca 8 miliard, vztaženou k druhé polovině roku 2021 (a tedy zahrnující 12 let provozu a zřejmě i rozvoje datových schránek), o které se zmiňuje tehdejší náměstek ministra vnitra Jaroslav Strouhal.

Pro nadcházející období let 2023 až 2027 by podle zveřejněné smlouvy mezi Ministerstvem vnitra a Českou poštou měl být dvousložkový model zpoplatnění provozu zachován. Ovšem s poměrně významným „rebalancováním“: výrazným poklesem ceny za skutečně přenesené datové zprávy a naopak významným zvýšením měsíčního paušálu. Výsledkem je tak podstatně menší závislost výsledné ceny na počtu skutečně přenesených datových zpráv (u kterého lze předpokládat významný nárůst, vzhledem k aktuálnímu zřizování datových schránek těm, kteří je dosud nemají).

Samotná cena za jednu přenesenou datovou zprávu přitom již nebude jednotná a nezávislá na velikosti zprávy, jak tomu bylo doposud, ale bude naopak významně závislá na její velikosti. Jak, ukazuje následující tabulka:

Jak je z této tabulky patrné, již se počítá s připravovanými „velkoobjemovými“ datovými zprávami, které ale budou také „velkoryse“ zpoplatněny. Souvisí to nejspíše s jejich technickým řešením, které si popíšeme, až to bude aktuální. Naproti tomu cena za zprávy dosavadních standardních velikostí (do 20 MB) výrazně klesne, v průměru o celý jeden řád. Pro úplnost si ještě dodejme, že jde o ceny za „veřejnoprávní“ datové zprávy (stále bez DPH). Ceny poštovních datových zpráv si sjednává Česká pošta přímo se svým dodavatelem (a koncovým uživatelům si za ně aktuálně účtuje 10 Kč vč. DPH).

Výslednou „objemovou“ složku ceny za provoz, danou počtem skutečně přenesených (veřejnoprávních) datových zpráv, lze ale jen odhadovat, i vzhledem k její závislosti na velikosti přenášených zpráv. Velmi orientačně, pokud bychom pro kalendářní rok 2023 odhadli počet přenesených datových zpráv na 150 milionů (v roce 2022 to bylo cca 130 milionů) a jako jednotkovou cenu zvolili tu pro zprávy o velikosti od 1 do 20 MB, vycházelo by to za celý rok na cca 34 milionů. Což je významně méně než v předchozích letech.

Na druhou stranu paušální složka v letech 2023 až 2027 významně vzroste a změní se i její konstrukce. Nebude se měnit v čase (tak jako doposud), ale nově bude závislá na poměru mezi (veřejnoprávními) a poštovními datovými zprávami a v určité míře i na počtu zřízených datových schránek. Při současném počtu poštovních datových zpráv (do 1 % všech datových zpráv) ale není vliv obou těchto veličin až tak velký, takže výsledný paušál lze lépe odhadnout. Orientačně na necelých 60 milionů Kč měsíčně, resp. 720 milionů Kč ročně. Za pět let pak 3,6 miliardy Kč (vše bez DPH).

Autor: Jiří Peterka

To je naopak významně více než v předchozích letech. V součtu s cenou za skutečně přenesené datové zprávy se to ročně blíží skoro dvojnásobku toho, co stál provoz datových schránek v nedávno skončeném roce 2022 (cca 400 vs. cca 754 milionů Kč).

Ještě ale jeden důležitý dodatek: smluvní strany (MV ČR i Česká pošta) oznámily záměr uzavření zde popisované smlouvy na období 2023 až 2027 Evropské komisi. Tato smlouva tak nyní „čeká“ na výrok Komise ohledně slučitelnosti veřejné podpory, která má být na základě této smlouvy poskytována, s pravidly vnitřního trhu. Obsahuje i konkrétní ustanovení pro případ, že by Komise měla připomínky či její výrok byl negativní:

V případě, že Evropská komise vydá rozhodnutí, ve kterém konstatuje, že Smlouva zakládá (představuje) veřejnou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem a/nebo případně nařídí vrácení již neoprávněně vyplacené veřejné podpory, zavazují se Strany společně jednat a dohodnout se na změně této Smlouvy prostřednictvím dodatku, kterým by byly zohledněny skutečnosti uvedené v rozhodnutí Evropské komise a Smlouva by byla změněna tak, aby nezakládala (nepředstavovala) veřejnou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem.

Co čekat od dalšího rozvoje datových schránek?

Připomeňme si znovu, že celkové „ohodnocení“, uváděné u minulé i aktuální smlouvy mezi Ministerstvem vnitra a Českou poštou, zahrnuje jak provoz datových schránek, tak i jejich rozvoj. A pokud jsme v předchozím textu dospěli k orientačnímu odhadu ceny za provoz ve výši cca 3,6 miliardy Kč, do uváděné celkové výše 4,132 mld. Kč bez DPH (za pět let) zbývá ještě přes půl miliardy – a to by mělo připadnout právě na onen rozvoj. Neboli na změny a další vylepšování toho, co datové schránky umí a jak fungují. Reálně ale bude záležet na tom, co konkrétně si stát (resp. Ministerstvo vnitra) skutečně objedná.

Pro srovnání: za předchozí pětileté období to podle mých propočtů vychází prakticky stejně. Rozdíl mezi cenou za provoz (cca 2,034 mld. Kč) a celkovou výší (cca 2,537 mld. Kč, vše bez DPH) také představuje něco málo přes půl miliardy (připadající na rozvoj).  

Aktuální smlouva přitom obsahuje určitý náčrt toho, jaké „nové budoucí funkcionality“ by v rámci dalšího rozvoje datových schránek mohly připadat v úvahu (pokud si je vnitro někdy objedná).

Autor: Jiří Peterka

První z pěti návrhů by umožňoval, aby datové zprávy nebyly mazány po 90 dnech od svého doručení, ale zůstávaly v nich po neomezenou dobu. Ale jen ve schránkách (nepodnikajících) fyzických osob (DS FO) a podnikajících fyzických osob zřízených na žádost (pozor, jednalo by se jen o nový typ DS PFO_REQ určený např. pro OSVČ bez IČO, a nikoli o DS PFO zřizované „ze zákona“ lidem s IČO).

Připomeňme si, že obdobný návrh zazněl již při přípravě tzv. digitální ústavy (dnešního zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby) a posléze se objevil i u zákona DEPO (dnešního zákona č. 261/2021 Sb.). Ale ani v jednom neprošel. A osobně neočekávám, že by si vnitro objednalo tuto (novou budoucí) funkčnost, aniž by k tomu mělo oporu v právní úpravě (tj. aniž by byla změněna současná právní úprava a následně i vyhláška č. 194/2009 Sb., která dobu uložení určuje).

Druhému z návrhů rozumím tak, aby se přes API datových schránek (a tedy např. z aplikací, jako je Datovka) dalo dělat vše, co se dá dělat i skrze klientský portál. Tedy například veškeré konfigurační nastavování. A také přihlašování pomocí identity občana (což je prostřední bod třetího návrhu).

Zruší se konečně přístupové údaje?

Třetí návrh se týká záměru, který vnitro avizovalo již dříve (a popisoval jsem jej např. zde na Lupě v roce 2020). Jde o záměr odstavit vlastní identitní prostor datových schránek a využívat již jen ten „národní“. Jinými slovy: zrušit přihlašování pomocí přístupových údajů (tj. jménem a heslem) a přejít výhradně na přihlašování „přes NIA“, pomocí identity občana.

Samy datové schránky dnes radí uživatelům přejít na bezpečnější přihlašování. Za sebe si dovolím dodat názor, že nízká míra bezpečnosti přihlašování pomocí jména a hesla je v zásadním rozporu s tím, jak zásadní a závažné právní úkony lze provádět pomocí datových schránek. Zde, v popisu možných „nových budoucích funkcionalit“, je uváděn ještě jeden, docela významný argument: že přístupové údaje nejsou prostředkem pro identifikaci dle příslušného zákona (č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci). Tudíž se s nimi nedají naplnit požadavky na přihlašování, které tento zákon vznáší.

Nejprve ale bude nutné vyřešit to, že někteří uživatelé stále nemají možnost přihlašovat se bezpečnějším způsobem: např. cizinci, kteří nejsou zapsaní v ROBu. Dále ti, kteří s datovými schránkami pracují prostřednictvím aplikací.

A vhodné by bylo nějak vyřešit i další problém, který by býval velmi aktuální, pokud by bývalo zůstalo u zřizování datových schránek (nepodnikajících) fyzických osob při prvním přihlášení přes NIA: lidem, kteří se v rámci plnění svých pracovních či služebních povinností přihlásí pomocí své „osobní“ identity občana, by se bývala zřídila (jejich osobní) datová schránka. Jinými slovy: plnění jejich pracovních či služebních povinností by pro ně mělo určité „osobní“ důsledky – a bylo by vhodné najít takové řešení, které by takovéto důsledky nemělo.

Malá odbočka k rozesílání přístupových údajů

K problematice přihlašování pomocí přístupových údajů si dovolím jeden aktuální postřeh: v současné době je zřizováno (ze zákona) na 2,2 milionu nových datových schránek a je to spojeno s postupem, který jde proti výše popisovému záměru: utlumit používání vlastního adresového prostoru datových schránek a přístupových údajů. Přístupové údaje k nově zřizovaným datovým schránkám jsou dnes vystavovány ještě většímu počtu fyzických osob, než je oněch 2,2 milionu (protože DS PO mají obvykle více oprávněných osob), a jsou jim dopravovány buď do jejich „osobní“ datové schránky (DS FO), pokud ji mají, nebo klasickou listovní poštou, v obálce se žlutým pruhem.  

Přitom vlastní identitou občana disponuje ještě mnohem více fyzických osob (mělo by to být cca 5,5 milionu). Takže je docela pravděpodobné, že ten, komu přijdou nově vystavené přístupové údaje, má svou vlastní identitu občana (tj. alespoň jeden kvalifikovaný prostředek elektronické identifikace), pomocí které se do nově zřízené zřízené datové schránky může přihlásit – a přístupové údaje tak nutně nepotřebuje. Navíc, jakmile se poprvé přihlásí, je vyzván k volbě toho, zda chce možnost přihlašování jménem a heslem zachovat.

Autor: Jiří Peterka

Na druhé straně rozumím argumentu, že doručení přístupových údajů je vlastně upozorněním na zřízení datové schránky a také nezbytným „stanovením“ okamžiku, od kterého běží 15 denní lhůta na zpřístupnění datové schránky (pokud se do ní uživatel nepřihlásí dříve). Stejně tak určitě existují lidé, kteří přístupové údaje potřebují, protože svou identitu občana nemají.

Ale i tak bych očekával, že v dokumentu, kterým jsou přístupové údaje distribuovány, bude nějak hodně výrazně uvedeno něco ve smyslu: tady sice máte (počáteční) přístupové údaje, ale pokud máte svou identitu občana, raději použijte tu a jméno a heslo nepoužívejte vůbec, protože to je málo bezpečné. Nic takového ale v dokumentu není. Jen strohé konstatování, že se lze přihlásit buď pomocí přístupových údajů, nebo pomocí identity občana.

Autor: Jiří Peterka

Autor: Jiří Peterka

Když už jsme u obsahu onoho rozesílaného dokumentu, který vidíte na předchozích dvou obrázcích: není zde ani zmínka o tom, že zřízení datové schránky „ze zákona“ přináší povinnost podávat daňové přiznání již jen elektronicky. Naopak je zde uvedeno, že když podáváte daňové přiznání přes datovou schránku (ve skutečnosti to může být i jinak elektronicky), máte na to více času. Ale pokud stále platí § 136 odst. 2 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, podává se daňové přiznání obecně do 3 měsíců od konce zdaňovacího období a v případě jeho elektronického podání do 4 měsíců. Poplatník tak (alespoň podle mých propočtů :)) má jen o 1 měsíc více času, a ne o 2 měsíce, jak uvádí dokument (červeně na druhém z obou posledních obrázků). 

No a o tom, že by datová schránka byla „registrována pro“ někoho konkrétního (a nikoli „zřízena“ někomu konkrétnímu, kdo se stává jejím držitelem), už raději pomlčím. Stejně jako o nějakých překlepech (třeba „o blížící se konci platnosti“) či o tom, že osobně bych asi neuměl otevřít internetovou stránku, na které tak sveřepě trvá naše národní legislativa a mluví o ní i tento dokument. Otevřít umím jen tu webovou, prostřednictvím (webového) prohlížeče, alias browseru.

K čemu to bude?

Zpět ale k „novým budoucím funkcionalitám“ datových schránek: u čtvrtého návrhu – s požadavkem na časový zámek, který by odemkl datovou zprávu až k nějakému konkrétnímu časovému okamžiku (zřejmě: pozdějšímu, než je doručení) – mne napadají jen dosti specifické možnosti využití. Například rozesílání nějakého důležitého oznámení, které má být učiněno/zveřejněno až k nějakému konkrétnímu datu pozdějšímu datu. Ale je to v datových schránkách opravdu tolik potřebné? I ve srovnání s těmi výše popisovanými?

To s pátým návrhem mám osobně velký problém. Začíná totiž premisou, která není pravdivá:

Pokud nějaké právní jednání vyžaduje podpis více osob oprávněných jednat za právnickou osobu, nelze jej učinit cestou datových schránek.

Ve skutečnosti tomu nic nebrání, pokud to někdo chce udělat standardním způsobem: tak, že oněch více osob řádně (elektronicky) podepíše příslušný dokument a pak jej skrze datovou schránku odešle. Úplně stejně, jako kdyby ho posílali elektronickou poštou, nebo v listinné podobě tradiční poštou, kurýrem apod.

Co v datových schránkách skutečně nejde, je snaha udělat to nestandardně – tak, aby se oněch více osob nemuselo elektronicky podepsat a mohla být využita tzv. fikce podpisu.

Řešení, které je navrhováno:

ISDS umožní záznam projevu vůle více uživatelů postupně a teprve pak umožní odeslat zprávu včetně záznamu o provedení úkonu – záznamu projevu vůle více osob oprávněných jednat za právnickou osobu,

by u paralely s kurýrem odpovídalo tomu, že by kurýr obešel všechny příslušné osoby, vyptal se jich na jejich souhlas, pak o jejich stanovisku sepsal své vlastní dobrozdání a to připojil k dokumentu, který by dopravil příjemci. A ten by s takto „(ne)podepsaným“ dokumentem měl pracovat úplně stejně jako s řádně podepsaným.

Pokud vám to přijde šílené a nesmyslné, nejste sami. Mimochodem: kromě zakotvení v právní úpravě by to vyžadovalo naučit všechny podatelny a spisové služby orgánů veřejné moci pracovat s takto „(ne)podepsanými“ dokumenty. Nehledě na to, kolik by stála samotná implementace nové funkcionality v samotných datových schránkách (v rámci jejich rozvoje).

Nebylo by rozumnější, jednodušší i levnější zůstat u standardního řešení: u toho, že dokumenty se podepisují, a to jak ty listinné, tak i ty elektronické? A ne dále rozšiřovat výjimku (v podobě fikce podpisu, právě a pouze v datových schránkách), která někomu může usnadnit práci, ale současně přináší řadu nástrah a komplikací? Mimo jiné kvůli tomu, že v datových schránkách rozhodně neplatí často zmiňovaný mýtus, že „o původu dokumentu a jeho odesilateli je jasno“.

A mimochodem: stát se s podnikajícími fyzickými osobami ani s „osobami oprávněnými jednat za právnické osoby“ zrovna nemazlí: neptá se jich, zda jsou dostatečně informačně gramotní na to, aby dokázali pracovat s datovou schránkou, a rovnou jim ji zřizuje. Proč se potom tolik obává toho, že „osoby oprávněné jednat za právnické osoby“ nebudou schopny se řádně elektronicky podepsat, a hledá pro ně neuvěřitelně krkolomnou (a také složitou a drahou) alternativu?

K tomu si dovolím dodat, že smlouva mezi Ministerstvem vnitra a Českou poštou obsahuje jedno zajímavé ustanovení pro případ, že by Správce (ministerstvo) požadoval po Provozovateli (České poště) něco „ne úplně rozumného“:

7.1 Provozovatel je po celou dobu trvání Smlouvy povinen:

7.1.5 písemně upozornit Správce na zřejmou nevhodnost jeho pokynů, jejichž následkem může dojít k negativnímu dopadu na provoz ISDS nebo plnění této Smlouvy, případně vzniknout újma nebo nesoulad s právními předpisy. Pokud Správce navzdory tomuto upozornění trvá na svých pokynech, Provozovatel neodpovídá za jakoukoli újmu či jiný negativní dopad vzniklé v této příčinné souvislosti.