Jak jste se dostala k vybírání peněz?
Po bakalářském studiu jsem si nebyla opravdu jistá tím, co chci dělat. Trochu jsem uvažovala o medicíně, protože ráda pomáhám lidem, ale po krátké stáži v nemocnici mi to už tím pravým pro mě nepřipadalo — jsem ráda kolem života a energie.
Odešla jsem pak do New Yorku a pracovala tam ve finančnictví. Říkala jsem si, že chci‑li změnit svět, anebo jak to chodí v obchodě, musím mu nejprve porozumět; zejména chci‑li mít vlastní společnost a být sama sobě šéfem, protože to byl vlastně můj prvotní záměr, jelikož moji rodiče oba pracovali pro sebe, a viděla jsem, kolik pružnosti jim to poskytovalo, a že jim to usnadnilo mít rodinu a děti.
Ve finančnictví to bylo dost tvrdé; je to takové pro každého. Sice se toho hodně učíte, ale je to spousta náročné práce a pracuje se dlouho.
Jednou mě pozvali na jedno setkání, jmenovalo se to „Hollywood meets Wall Street“, a já tam šla s tím, že tam potkám nějaké slavné herce a že to bude takové povyražení po práci v kanceláři, ale právě tam vše začalo.
Danae Ringelmann, spoluzakladatelka a COO společnosti Indiegogo
Tam jsem poznala, v jak neutěšeném stavu bylo financování nezávislých projektů. Najednou všichni chtěli mluvit se mnou, protože já byla přece z banky, já tam představovala peníze. Snažila jsem se jim vysvětlit, že jsem jen 23letá analytička, že o žádných penězích nerozhoduji, že jsem tam přišla jen proto, abych potkala nějaké slavné tváře.
Ale o dva dny později mi došel scénář od filmaře, který točil filmy po celý svůj život a bylo mu o padesát více než mně, a prosil mě o peníze. Se vší svou filmařskou zkušeností prosil mě o peníze jen proto, že jsem pracovala v bance. V tu chvíli mi došlo, že něco je opravdu špatně.
Tak jsem začala spolupracovat s několika filmaři a divadelními producenty na tom, jak by se jim dalo pomoci získávat peníze. Že jsem už věděla něco o finančnictví, brala jsem to jako svou povinnost pomoci. Uspořádala jsem předčítání hry od Arthura Millera. Bylo to nedlouho po jedenáctém září a ta hra byla o rasovém profilování, takže námětem opravdu výbušná.
Chtěli jsme prostě naplnit hlediště, nechat herce přečíst hru a dostat tam nějaké investory, aby viděli podle reakcí hlediště, zda by do toho dali peníze. Všechno šlo podle plánu až do chvíle, kdy měli vypsat šek, a oni řekli, že hra byla sice výborná, ale protože mají jiné záměry, financovat to nebudou.
Takže publiku se to líbilo, hercům se to líbilo, chtěli to hrát, ale nebyly na to peníze.
Tak jsem šla znovu do školy, s myšlenkou na podnikatelský záměr umožnit vybírání peněz, které by fungovalo tak, aby ti, kteří chtějí, aby se něco uskutečnilo, na to také mohli přispět. Všude jsem o tom mluvila, a jednou mě někde slyšel Eric Schell, a ten přivedl ještě třetího, Slavu Rubina, který už předtím také zkoušel vybírání peněz. Všichni jsme sdíleli rozčarování z toho, jak je to těžké. Eric po večerech sháněl peníze pro divadelní společnost, zatímco přes den pracoval v pravidelném zaměstnání, a Slava se snažil uspořádat charitativní akci na podporu výzkumu léčby rakoviny, protože jeho otec zemřel na rakovinu, když byl Slava ještě malý.
Slava se mě zeptal, proč jsem sakra šla na obchodní školu po pěkném zaměstnání na Wall Street, a já mu řekla, že hledám způsob, jak podnikatelsky rozjet vybírání dobrovolných příspěvků, a on mi odpověděl, že jestli chci tohle, tak to mám udělat online, protože internet je z dostupných platforem nejvíce meritokratický.
Dali jsme se tedy všichni tři dohromady, a nejprve jsme se zabývali myšlenkou online investování do podílů na podnikání, ale usoudili jsme, že do toho jít nemůžeme — buď by to bylo nezákonné, a kdybychom měli všem zákonům a předpisům vyhovět, bylo by to příliš nákladné a stálo by to příliš mnoho úsilí. Rozhodli jsme se tedy nejprve udělat obecné vybírání peněz bez nároku na podíl na zisku, s tím, že k investování se když tak vrátíme o nějaké roky později. Nejprve jsme jen chtěli ověřit mechaniku a dynamiku vybírání peněz skrze sociální síť a sociální média, a to je ve zkratce Indiegogo.
Tři týdny nato jsme založili společnost a po roce, v lednu 2008, jsme spustili Indiegogo.com. Od té doby rosteme a jsme celosvětově největší platformou na online vybírání peněz. Máme stovky konkurentů a každý se nás snaží napodobit, ale je opravdu vzrušující sledovat, jak se díky tomu rozvíjí celé nové odvětví. A přijdou nové iterace s financováním obchodních podílů, a všechno možné.
Bylo těžké vyladit pojetí Indiegogo?
Věděli jsme, že budeme potřebovat alespoň dva roky na to, abychom poznali, zda jsme to skutečně trefili správně. Pamatuji, jak Slava pořád opakoval, že po první dva roky nebudeme vědět, jestli to opravdu děláme dobře.
Zajímavé je, že funkčnost Indiegogo se od spuštění nezměnila. Je stále stejná jako na počátku. Ale služba vypadá úplně jinak, prvky jsou jinak rozmístěny. Odráží to skutečnost, že nikdo z nás tří neměl zkušenost s UX a s grafickým návrhem. Na první podobě Indiegogo to určitě bylo znát.
Ale funkčnost je pořád stejná: můžete představit svůj záměr, dát tam video, stanovit si, kolik chcete vybrat, můžete nabídnout odměny dárcům — to jsme si sami vymysleli, jako náhradu za to, že podíl na zisku nabízet nešlo. Prostě jsme přemýšleli o tom, jak to udělat, aby lidé mohli za své příspěvky něco také obdržet.
Pak jsme se rozhodli nabízet rozdílné úrovně odměn za různě vysoké příspěvky. Ale až naši zákazníci, uživatelé Indiegogo, nás poučili o tom, co opravdu působí, a co ne. Kolik odměn působí nejlépe nebo jaká by měla být nejnižší a nejvyšší výše příspěvku za nějakou odměnu. Posledních pět let procházíme všechna data a snažíme se v nich najít, co opravdu zabírá.
Iterovali jsme hodně, především pokud jde o vzhled, ale funkčnost se nezměnila. Základní uživatelská zkušenost s Indiegogo se vlastně za těch pět let vůbec nezměnila.
Jak pohlížíte na ty, kdo vás kopírují?
Konkurence je dobrá. Jsme rádi, že ostatní napodobují Indiegogo, protože co když někdo přijde na nějakou funkci, která to všechno ještě zlepší? To by bylo úžasné, a třeba bychom jim potom nabídli partnerství, nebo spojení, kdo ví? Jestliže se to někomu povede opravdu výborně, určitě s nimi budeme chtít mluvit.
Ve světě startupů není konkurence stejná jako ve světě velkých společností, jako třeba mezi Coca‑Colou a Pepsi. Mezi nimi je to tvrdé, oni se jen přetahují o procentní body tržního podílu. Ale když jako startup vytváříte úplně nový obor, pak ani nikdo neví, jak velký ten trh může být, a konkurenti vám pomáhají jej zvětšovat. Nemáte ani tušení, kam se dostanete za rok nebo za dva. Třeba budete spolupracovat jako partneři.
Rozhodně je skvělé, že se o veřejné vybírání pokouší tolik lidí. Znamená to, že se jim náš model líbí. Dokonce někteří naši konkurenti vybírali na vlastní rozjezd přes Indiegogo!
Nikdo však opravdu nedělá to, co děláme my. Jsme největší a globální platforma, jsme dostupní komukoli na světě. U nás si může založit kampaň kdokoli odkudkoli. Potřebuje na to jen bankovní účet nebo účet u PayPalu. Celosvětově jsme zdaleka nejotevřenější, a tím nejdemokratičtější.
Nikdo vám nebude schvalovat přihlášku, nikdo nebude posuzovat vaši kampaň, nebudeme vás vlastním názorem omezovat v projektech a nebudete na nás muset čekat. Když budete mít dnes nápad, můžete dnes začít vybírat peníze.
Vytvořili jsme tedy velice otevřené hřiště, na kterém ovšem neuspěje každý, ale každý na něm má rovnou příležitost. O vašem úspěchu rozhodne to, jak tvrdě na něm budete pracovat a nakolik pro svůj projekt získáte podporu od druhých.
Nerozhoduje, zda se znáte se zakladateli Indiegogo, nebo zda znáte někoho, kdo spravuje úvodní stránku… Vytrvale dostáváme e‑maily: Hej, když vám pošlu cupcakes, dáte mi projekt na úvodní stránku? Ne, Indiegogo je meritokracie. A zajišťujeme to tak, že jsme postavili infrastrukturu hodně řízenou daty. Každá kampaň má vlastní gogofaktor, počítaný podle neveřejného algoritmu, který měří aktivitu s kampaní spojenou. Čím aktivnější kampaň, tím je na Indiegogo lépe umístěná a lépe objevitelná. Každý si svůj úspěch může a musí zasloužit.
Dokonce nám e‑mailovali někteří, kterým kampaň nevyšla, že to pro ně byla neuvěřitelně pozitivní zkušenost, protože díky tomu zjistili, že jejich nápad se nelíbí a neměli by pro něj zákazníky, nebo že ho nenabízeli správným způsobem, a že se přitom hodně naučili, a že to zkusí znovu a jinak.
Jak rychle rostete? A jak roste celý trh?
Netušíme, jak velký je celý trh. Nezaměřujeme se příliš na čísla ostatních, soustředíme se především na to, abychom se sami zlepšovali a naplňovali očekávání našich zákazníků.
Rosteme rychle. Čísla neprozrazujeme, jen říkáme, že každý jednotlivý týden převedeme miliony dolarů. [A Indiegogo si z vybraných peněz bere čtyři procenta.]
Říci dále mohu to, že tým Indiegogo jsme rozšířili na více než padesát lidí; ještě na začátku roku nás přitom bylo osmnáct. A je to na podporu škálování Indiegogo, na vylepšení UX, na to, aby financování chodilo co nejlépe, aby lidé mohli vybírat co nejvíce peněz, aby dokázali oslovovat co nejvíce lidí.
A také na podporu značky Indiegogo. V mnoha oborech se lidé potýkají s financováním, a možná by jim Indiegogo pomohlo — měli by se na ně podívat a vyzkoušet je. Potřebujeme zajistit, aby o něm všichni věděli. Do růstu Indiegogo vkládáme nyní hodně úsilí. Proto teď možná trochu chraptím. :-)
V České republice jsou nejméně dva podobné místní weby. Nezdají se moc úspěšnými. Může to být tím, že náš trh je na to malý? Jak velký musí být, aby se dařilo úspěšně vybírat?
Veřejné financování je globální. Kampaň na podporu založení muzea Nikoly Tesly vybrala 1,3 milionu dolarů, a přitom dárci pocházeli z více než šedesáti zemí. Veřejné vybírání peněz není omezeno hranicemi. Uvidíme, zda uspějí nějaké výběrčí platformy omezené na jedinou zemi; zda vůbec přežijí. Protože dárci v základu přispívají na všechno. A žijeme v propojeném světě, jsme propojeni internetem, sociálními médii a můžeme platit online. Není hranic.
Má přirozenou příčinu, proč například v pražských kamenných obchodech nenakupuje mnoho Němců, ale online? Proto jsme postavili platformu globální. Přijali jsme skutečnost, že dárci jsou všude, a že vlastníci kampaní — naši zákazníci — jsou všude.
Je těžké říci, proč určitá platforma neuspěla nebo uspěla. My říkáme, že je velice snadné postavit výběrčí web, ale poměrně obtížné vybudovat skutečnou výběrčí platformu, protože jde o mnohem více než o jedničky a nuly. Když se podíváte na funkce Indiegogo a na vzhled, dá se to napodobit dost snadno. Schopný vývojář si to může celé rozebrat a postavit kopii. Web Indiegogo neobsahuje mnoho původního duševního vlastnictví.
Ale těžké je vybudovat infrastrukturu na podporu spokojenosti zákazníků. Tím myslím náš tým, který podporuje a vzdělává naše uživatele 24 hodin denně. A když se na něco zeptáte, odpovědí vám do 24 hodin.
Je těžké vybudovat platební infrastrukturu, která dokáže převádět peníze po světě. A je těžké vybudovat infrastrukturu na obranu proti podvodům, aby šlo udržet platformu otevřenou, protože snahy o zneužití se objeví, ale my dokážeme leccos stáhnout rychle a automatizovaně. Naši lidé nemusí prohlížet každou jednotlivou kampaň.
Je těžké vybudovat tohle vše, co se odehrává za vlastním webem, ale postavit frontend — to je snadné. A možná to někdy nedochází těm, kteří nás napodobují. Snad si myslí, že jen spustí web, který bude místem, kde se lidé budou domlouvat na podpoře svých projektů. Ale je to mnohem těžší.
My jsme se první rok pěkně natrápili. Nikdo ani nevěděl, o co se snažíme, ještě se ani běžně neříkalo „crowd funding“, neustále jsme lidem museli vysvětlovat pojetí vybírání peněz skrze sociální síť každého. A neměli jsme konkurenci, takže jsme se neměli s kým porovnávat. Byl to docela osamělý boj. Stále jsme rostli, a věděli jsme, že nejsme dokonalí, ale neměli jsme ještě ani dostatek dat na to, abychom věděli, co působí a co nepůsobí. Bylo to určitě těžké. Ale prošli jsme tím úspěšně, a jsem za to ráda, a nyní jsou před námi odlišné výzvy.
Česká mentalita by mohla svádět k tomu, jen založit kampaň, a pak čekat, co přijde…
My lidem vysvětlujeme, že vybírání peněz je i velkým cvičením v marketingu. Děláte vlastně obojí najednou. Musíte totiž lidi pro svůj projekt nadchnout. Úplně stejně, jako když se setkáváte s investory. Musíte lidi přesvědčit o svém snu, vizi, záměru, a o tom, proč je důležité jej uskutečnit.
Ale návratnost vloženého času a úsilí je mnohem vyšší, protože mnohem nižší jsou překážky k přesvědčení lidí. Když se bavíte s investory, snažíte se získat jednoho nebo dva lidi pro to, aby vám poskytli dost peněz — možná stovky tisíc, možná milióny dolarů. Při veřejném vybírání se snažíte lidi přesvědčit, aby vám poskytli třeba pět, deset nebo sto dolarů, a pro ně je mnohem snazší na to kývnout, a ve výsledku z toho může být zajímavá částka.
A když už lidi přesvědčujete, aby vám přispěli, rovnou si zároveň budujete základnu příznivců — stovky lidí, kteří o vašem projektu už vědí. Vaši příznivci jsou vašimi nejlepšími marketéry. Už jsou přesvědčení, jelikož přispěli. Spoustě lidí to nejprve nedojde, ale pak si uvědomí, že veřejný výběr peněz je vlastně brzký začátek marketingu.
A je to také příležitost něco se od těch příznivců dozvědět. Jsou zákazníci, kteří se teprve učí, co vlastně chtějí, jejich projekt se teprve utváří. Je to efektivnější, než nejprve přesvědčit investora, pak teprve získat feedback od lidí, a s ním se vrátit za investorem.
Pokud si někdo myslí, že jen vyvěsí projekt, a peníze prostě přijdou, pak bych o takovém člověku vůbec pochybovala jako o podnikateli obecně. Tak nechodí na světě nic. Kdyby bylo vše tak snadné, pak by nebylo zapotřebí Indiegogo, nepotřebovali bychom investory, a peníze by možná rostly na stromech…
Lidi vzděláváme, aby byli aktivní, a oni zjišťují, že je samé to posílí. Protože přispěvatelé je podpoří i morálně, a napojí je na jiné lidi, se kterými by se vlastníci kampaně jinak nesetkali. Získají tak nejen peníze, a vše do sebe zapadne.
Tři klíče k úspěchu na Indiegogo jsou: výborné představení záměru, vlastní aktivita, a získání příznivců, kterým bude na vašem záměru opravdu záležet.
Musíte udělat to video. Lidé s videem vyberou o 114 % více než bez videa. A musíte nabídnout odměny — něco, o čem si myslíte, že o to lidé budou stát. Ponechali jsme to pružné: i když už kampaň běží, a lidé nemají o nabídnuté odměny zájem, můžete je vyměnit, nabídnout jiné.
Musíte do kampaně vložit úsilí. Nestačí dát tam špatný obrázek a čekat. Musíte zapojit svou síť na Facebooku, na Twitteru. Výhodou využívání webu, jako je Indiegogo, je, že vložené úsilí znásobí, protože jakmile lidé přijdou na vaši stránku na Indiegogo, vyzve je to, aby o vaší kampani tweetovali, aby ji oni sdíleli na Facebooku. Tak se rozšíří okruh lidí, kteří se o vás dozvědí. Ale začít musíte ve vlastním okruhu.
A musí o váš nápad někdo stát. Dám hloupý příklad: Pustíte‑li se, řekněme, do nabídky židlí z papíru, ale nikdo je nebude chtít, protože ty židle nevydrží, musíte rozpoznat, že o váš nápad nikdo nestojí. Ale možná vám lidé řeknou, že by raději chtěli židle ze dřeva, a vy podle toho svůj záměr změníte.
Stává se, že lidé slíbí odměny, vyberou peníze, a potom nedodají?
Může se to stát. Každý přispěvatel má však právo komunikovat s vlastníkem kampaně, žádat vysvětlení. Ale dost působí to, že když někdo vybírá peníze online, žádá tím vlastně celý svět. S tím je spojen neuvěřitelný pocit závazku. Ten lidi nutí k tomu, aby si cíle stanovovali střízlivě, protože nikdo nechce zklamat. Přinejmenším nikdo nepodvodný.
Průhlednost platformy Indiegogo tedy ve skutečnosti zabraňuje tomu, aby se běžně stávalo, že někdo zklame. A kromě toho také povzbuzujeme dárce k tomu, aby kladli otázky, aby se zajímali. Nikdo nikoho nenutí přispívat. Poskytujeme prostor k otevřenému dialogu mezi dárcem a vlastníkem kampaně. Podněcujeme dárce: ptejte se, pokud se zdá, že by vlastník kampaně nedodal, co slíbil. Přispějte jen tehdy, nemáte‑li pochybnosti o tom, komu přispíváte a nač.
Každý přispívá na vlastní nebezpečí, a když se projekt z nějaké příčiny nepovede, záleží hodně i na tom, jak to pak vlastníci kampaně dárcům sdělí, a povzbuzujeme je k otevřenosti.
Stane se, že nejde všechno podle původního záměru, že něco nedopadne. Na festivalu Burning Man chtěla skupina lidí vypustit obří vznášející se disco kouli. Takže na to vybrali peníze, a všechno šlo dobře, vyrobili tu kouli, přijeli s ní na Burning Man, a nemohli ji pustit pro silný vítr, takže vlastně neuspěli, ale protože po celou dobu dobře komunikovali se svými příznivci a opravdu se snažili, nikdo se na ně nezlobil. Dárci chápali, že tvůrci té disco koule udělali, co mohli.
Jak velkému dílu projektů se nepodaří vybrat dost peněz?
Na Indiegogo je dvojí možnost, jak vybírat peníze. Buď si stanovíte, že určitá částka se vybrat musí, anebo nastavíte kampaň jako pružnou: i když se vybere méně, stejně dostanete, co se vybere, a tato možnost je využívána častěji. Můžete tedy na projekt využít, co se vybralo, uskutečnit třeba alespoň část, a pak se vrátit a udělat novou kampaň.
Někdy si nejsou vlastníci kampaně jisti tím, kolik by šlo vybrat. Prostě jen zvolí nějaké bezpečné číslo. A když si někdo stanoví cíl deset tisíc dolarů, a vybere osm tisíc, my v Indiegogo to vůbec nepovažujeme za neúspěch. Myslíme si, že je úžasné, že se podařilo vybrat osm tisíc.
Ale u kampaní s pevným cílem je možné mluvit o neúspěchu, protože vlastník takové kampaně nedostane nic, když nedosáhne stanovené částky.
Mohu k tomu říci už jen tolik, že oba druhy kampaní si vedou celkově dobře a že my se soustředíme především na to, abychom lidem pomohli vybrat co nejvíce.
Nyní máte v betě překlad do němčiny. Jak je důležité poskytovat uživatelské rozhraní v jiných jazycích? Nebude to bránit mezinárodní spolupráci? Protože pokud je vše v angličtině a každý musí Indiegogo užívat v angličtině, pak je snadné vybírat peníze globálně, ale dostanou‑li lidé verze v místních jazycích, nebude to na překážku?
Na jednu stranu jsme globální, jsme ve více než dvou stech zemí, ale hodně stojíme o to, abychom zajistili, že zkušenost každého bude optimální. To znamená i podívat se na to, jak jeho zkušenost optimalizovat lokálně. Vaše otázka je výborná a je to něco, čím se právě hodně zabýváme.
Kde je Indiegogo mimo USA nejoblíbenější?
Naše největší trhy mimo USA jsou UK, Kanada, Německo, několik dalších evropských zemí, začínáme růst i v Asii a v Jižní Americe, ale zatím máme nejvíce uživatelů stále v Americe severní a v západní Evropě.
Povšimla jste si nějakých rozdílů v národní povaze?
Ano, je to úžasné a jsem tím nadšená. Je to součástí naší práce na lokalizaci. Je však těžké říci něco opravdu určitého. Vnímám kulturní rozdíly mezi lidmi, když s nimi mluvím, ale jak se projevují na Indiegogo, to nedokáži říci s jistotou.
Minulý měsíc jsme spustili v Německu partnerství s nadací na podporu podnikání a s Googlem, a součástí toho byla opravdu pěkná soutěž, ve které podnikatele nejprve proškolila ta nadace, a oni potom měli jít na Indiegogo a vytvořit na něm kampaň. Na vítěznou kampaň čekal dorovnávací příspěvek až do výše €10 000. A pěkné na tom je to, že o vítězi rozhodl gogofaktor. Ne žádná porota svými zaujatými názory. Ta soutěž byla opravdu demokratická.
A povšimla jsem si při tom, že Němci mají poněkud větší potřebu cítit se plně připraveni, než se do něčeho pustí. Když jsme je školili, kladli mnoho opravdu dobrých otázek, kterými nás podněcovali ke zdokonalení našeho školení.
V Británii jsou hodně podnikaví, máme bláznivé kampaně jak z Londýna, tak z celé země, a jednou z našich největších kampaní byl jeden podnikatel z městečka na severu Anglie, který vybral 160 000 dolarů na to, aby vlastními silami mohl ve své garáži vyvinout 3D tiskárnu.
Irsko je velmi filantropické, štědré, mají široká srdce a spoustu milých kampaní, často na neziskové účely, ale i v Irsku bují živá podnikatelská scéna.
A vy Češi jste na Indiegogo už léta. Vím o několika opravdu milých kampaních. Jedna je tým Čechů, kteří cestují po světě a dokumentují to, a vybrali na to peníze na Indiegogo, a pak je jeden Venezuelan, který chce natočit hraný film o tom, jak tři Venezuelané přijeli do Česka, aby učili Čechy serenádu. Trailer je opravdu roztomilý, a doufám, že vyberou co nejvíce a že se to bude líbit.
Já se opravdu ráda setkávám se zákazníky po celém světě. Nápady a vášeň jsou totiž univerzální, a Indiegogo je odpoutává, dává lidem s nápady a zápalem příležitost uplatnit je a uskutečnit. Proto mě tolik baví dělat Indiegogo.
Ještě se vraťme k oblasti sbírání kapitálu výměnou za podíl na firmě…
Je‑li možná návratnost takové investice, je to prozatím nezákonné. Proto na kampaně na Indiegogo lidé přispívají výměnou za odměny. Odměnou může být cokoli zákonné, třeba i jen poděkování, ale zatím nejde online nabízet jakoukoli formu podílu na zisku. Na to by se pohlíželo jako na „veřejnou nabídku úpisu“, a při tom musíte projít určitými kroky předepsanými zákonem, musíte zveřejnit všechna rizika a zapsat se u komise pro cenné papíry (SEC).
To je příliš nákladné. Jestliže chcete vybrat, řekněme, třicet tisíc dolarů na to, abyste si otevřeli restauraci, nemůžete vynaložit padesát až sto tisíc na veřejný úpis.
Prozatím tedy nejde online vyhlásit: vybírám peníze na svou společnost, můžete do ní vložit peníze a získat na ní podíl. Ale díky úspěchu Indiegogo a díky tvrdé práci vlivných lidí s vášní pro demokratizaci vybírání peněz, jako jsme my, byl schválen zákon Jobs, který mění zákony o cenných papírech pocházející z let 1933 a 1934, jež zakazovaly nabízet něco veřejně bez odhalení rizik.
Nový zákon umožní lidem investovat do určité výše online, a společnostem nabízet podíly online — také do určité výše. Teprve nad ni by musely projít všemi dosavadními požadavky.
Myslím, že je to úžasné. Zákony o cenných papírech z let 1933 a 1934 byly sice zavedeny proto, aby ochránily neodborné investory, například osamělé vdovy, ale nyní působí tak, že investování omezují na lidi bohaté a na velké společnosti. Bohatí mohou investovat do slibných nápadů a velké firmy mohou vybírat peníze veřejným úpisem, ale malé společnosti i investoři nemají k těmto možnostem přístup.
To je na té změně zákona dobré — že lidé získají lepší přístup k financování podnikání. Přitom ducha zákona to stále zachovává, lidi to stále chrání, jelikož zákon omezuje částky, které lze takto investovat nebo vybírat, a soukromý investor tak nebude moci přijít o mnoho.
Zákon byl schválen před půl rokem, ale teď jej prochází úřad SEC, který na jeho dodržování bude dohlížet a bude jej prosazovat. Musí stanovit prováděcí předpisy.
Kdy se tak stane?
Myslím, že cílem je počátek roku 2013, ale může se to trochu zdržet. Myslím, že svět nyní čeká, jaký mu Amerika dá příklad. Pro nás v Indiegogo je to vzrušující, protože když jsme Indiegogo spouštěli, chtěli jsme původně udělat právě tohle, ale zákonně to nešlo. Tenkrát jsme tu myšlenku odložili a řekli jsme si, že několik let počkáme, a nakonec Bílý dům dříve oslovil nás.
Připravujete Indiegogo na tyto nové možnosti?
Čekáme na to, jak ty prováděcí předpisy budou vypadat. Jakkoli to 100% podporujeme, a jeden z našich zákazníků byl na pódiu s prezidentem Obamou, když ten zákon podepisoval, a my jsme také byli při tom, v Růžové zahradě Bílého domu, a dívali se, jak prezident zákon podepisuje — byla to pro nás významná chvíle. Přesto si počkáme na prováděcí předpisy. Nechceme dělat obchodní rozhodnutí, dokud nevíme, jakých předpisů se budeme muset držet, co budeme muset nahlašovat, a tak podobně.
Snažíme se ovlivňovat SEC a pomáhat jim tím, co jsme se za pět let provozu Indiegogo naučili o tom, co lidi motivuje, co ne, a také jak se chráníme proti podvodům.
Spolupracujete se SEC oficiálně?
To ne, jenom si telefonujeme, říkáme jim své zkušenosti do té míry, do které je můžeme sdělit, aniž prozradíme, co říci nemůžeme. Jde prostě o to, jak se lidé chovají, co hrozí, co nehrozí, co by se mělo dovolit, co ne, a jak by ty předpisy měly vypadat.
Možnost investovat do společností by určitě byl nový zajímavý podnět, na druhou stranu, mnoho našich zákazníků si vybralo Indiegogo právě proto, že se nemusí vzdát podílu. Takže nikdo doopravdy neví, jestli tohle investování do podílů vůbec bude tak významné, nebo ne.
Ale i bez něj je ještě spousta příležitostí, kolem dárcovství se vyvíjí celý ekosystém a je úžasné to sledovat. Už jsme viděli pekárny a kavárny vybírat peníze, filmaře a fotografy, charity a občanská sdružení, loni jsme měli dokonce první veřejně financované miminko, které se nedávno narodilo. Ten pár si nemohl dovolit umělé oplodnění, tak na ně vybral peníze na Indiegogo. Máme lidi, kteří za vybrané peníze cestují, a prostě tolik úžasných příběhů.
Kde se vidíte za tři až pět let?
Šťastná, a více vyspalá. A společnost Indiegogo — ta bude za tři až pět let úplně jiná než dnes, jako je dnes tolik jiná než před třemi lety. Naším cílem je demokratizace získávání peněz, takže budeme ještě více přístupní ještě více lidem v jejich každodenních životech, aby mohli vybírat peníze i přispívat, kdekoli jsou.
Zatím jsme pořád jen webovou stránkou. Ještě jsme se ani nevydali na mobily. Tím směrem se zcela zřejmě vydat potřebujeme, a to je jen jeden příklad. Budeme mnohem více dostupní.
Jsme už ve dvou stech zemí, jsme dostupní každému na internetu, ale stále jsou lidé, na které nejsme schopni dosáhnout. Budeme v tom smyslu hledat další cesty. Moc mě to baví, protože ráda vyprávím ty úžasné příběhy. Každý týden někdo vybírá peníze na něco bláznivějšího a úžasnějšího. Možná budu za tři až pět let vyprávět o člověku, který vybírá peníze na cestu na Měsíc, kdo ví?
ČLÁNKY DO MAILU