Zastánci jejího „řízeného zpravodajství“, kdy reportéři netočí, co se stalo, ale to, co jim nařídí vedení televize, se tím rádi ohánějí. Prý v tom není politika, jde čistě o peníze. Televize jen vycítila nálady veřejnosti, která chce negativní zvěsti o uprchlících slyšet, tak jim je dáme, bude se na nás dívat víc lidí, lepší divácká čísla znamenají větší zájem inzerentů, tedy lepší byznys. Nic víc.
To je asi nejpopulárnější interpretace bezprecedentního počinu této televize, ale zároveň ta nejvíc chybná – hned z několika důvodů.Zaprvé: abych mohl po někom chtít peníze, musím mít kvalitní produkt, za který mi někdo ty peníze dá. Prodávám-li zprávy, musí jít o zprávy. Když na tetrapak napíšu, že jde o „mlíko“, není možné, abych v něm prodával vodu. „It’s the news, stupid“ a lež není zpráva.
Propaganda jako podvod na divácích
Účelová práce se zdroji je propaganda, nikoli zpravodajství. Tím, že tahle televize svou propagandu za zpravodajství vydává, uvádí diváka v omyl. Přitom vůbec nejde o téma, ale o princip, který platí univerzálně. Schválně si zkuste místo aktuálního tématu dosadit cokoli jiného. Představte si třeba, že by vedení této televize redaktorům nařídilo o Karlu Gottovi říkat, že se jeho léčba vlastně nevyvíjí moc dobře a že brzy umře. Konečně stanice, která nám říká pravdu!
Všechna ostatní média v čele s ČT jako vždycky lžou a cpou nám, že se mistr uzdravuje, jen tahle TV nám říká, jak to skutečně je! Nesmysl? Podle zmíněné komerční televize ne. Není pochyb o tom, že i tohle si svého diváka najde. Lze ale pochybovat o jeho kupní síle a o tom, že by televize s takovými diváky byla zajímavá pro inzerenty.A zadruhé: spolu s pověstí svého zpravodajství tato televize hazarduje i se svou značkou a pověstí. A to už pro ni může být hodně drahé.
Co tomu řeknou zadavatelé?
Nedávno jsem dělal tendr na zakázku pro jednoho velkého nadnárodního inzerenta. Součástí výběrového řízení bylo i několik desítek otázek, které se týkaly společenské role firmy, v níž pracuji. Kolik zaměstnáváte mužů a kolik žen? Kolik u vás pracuje znevýhodněných (rozuměj hendikepovaných) lidí? Kolik lidí z minorit? Jakou proporci celkového počtu zaměstnanců tvoří? Jaké máte vlastní programy CSR? Jaké procento vašeho obratu věnujete na charitativní účely? Kolik národností tvoří váš pracovní kolektiv? Kolik času věnují vaši zaměstnanci neziskovým aktivitám? A tak podobně.
Odpovědi na tyto otázky byly pro úspěch v tendru klíčové.Přejde léto a tento inzerent se bude rozhodovat, do jakých médií nasype miliony svého reklamního rozpočtu na rok 2017. Už teď vím, že televize, o které tady mluvíme, to nebude. Bylo by to zcela v rozporu s jeho korporátním manuálem. Právě proto, že mu jde čistě o byznys, nechce a nesmí se ani náznakem zaplétat do politiky a propagovat své produkty v médiu, které dopředu nařizuje svým redaktorům, jak mají jejich „zprávy“ vyznívat. Mohl by tím ohrozit i svou vlastní reputaci.
Podobná pravidla má většina velkých korporací. Do jaké míry je v případě této televize budou uplatňovat, uvidíme až napřesrok. Do té doby má mediální skupina ještě pár měsíců času na to, aby si uvědomila, do jakého finančního průšvihu se hazardováním se svým nejdražším produktem řítí. Protože it’s the economy, stupid.