Předpokládaný souhlas je zajímavý institut. Řada lidí jej má spojený se základní školou a „dobrovolným“ vstupem do Pionýra, ti méně šťastní poté s odvodovou komisí, kterou byli pro svůj výborný zdravotní stav přiděleni k výsadkovému vojsku. V obou případech jste mohli nabídku s díky odmítnout, ale vaši hostitelé se většinou urazili. Nejvíce je však tento výraz znám z diskuse o odběru tkání za účelem transplantace. Je zde obecně přijímán předpokládaný souhlas. Tedy skutečnost, že pokud by byl pacient za života dotazován, že by s odnětím tkání k záchraně života jiného souhlasil. Respektuje se však, že pokud pacient za života projevil nesouhlas s odběrem tkání k transplantaci, odběr se provést nesmí.
Ještě dále však na poli předpokládaného souhlasu zašel server Czechware, který obeslal 100.000 uživatelů Internetu svým bulletinem, který doplňuje pasáží: „V souladu se zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění zákona č. 138/2002 Sb., dovolujeme si Vás požádat o vyjádření souhlasu se zasíláním bulletinů ze strany naší společnosti. (…) V případě, že neobdržíme uvedený email do 30ti kalendářních dnů ode dne odeslání tohoto emailu, budeme to považovat za Váš souhlas se zasíláním bulletinů.“ Zní to asi stejně absurdně, jako kdybyste se v již zmíněné nemocnici za života probudili s vyoperovanou ledvinou a upozorněním, že pokud si do oběda nebudete písemně stěžovat, odeberou vám další orgány.
Počínání Czechware je sice v souladu se směrnicí Evropské unie: „Without prejudice to Directive 97/7/EC and Directive 97/66/EC, Member States shall take measures to ensure that service providers undertaking unsolicited commercial communications by electronic mail consult regularly and respect the opt-out registers in which natural persons not wishing to receive such commercial communications can register themselves.“* Ta se však na Českou republiku nevztahuje a myslím, že nesmyslnost této legislativy je na první pohled zřejmá. Denně dostávám desítky spammů, z nichž většina má opt-out, tedy možnost nechat se napříště ze seznamu adresátů vyřadit, ale to bych celý den nedělal nic jiného.
Nicméně Česká republika se pyšní tím, že má ze všech (nejen) evropských zemí zdaleka nejdrsnější právní úpravu této problematiky. Zde si naštěstí nikdo s žádným opt-in nebo opt-out hlavu nelámal a všechno reklamní smetí se hodilo do jednoho pytle. V paragrafu 2, bod 1, písmeno e se uvádí: „Zakazuje se (…) šíření nevyžádané reklamy, pokud vede k výdajům adresáta nebo pokud adresáta obtěžuje.“ Jinými slovy to znamená, že pod tuto formulaci slze vměstnat téměř cokoli a bulletin serveru Czechware by zde zaujal čestné místo, neb kunovická firma Taxamatic v něm dokonce nabízí prodej reklamního prostoru. Jeho autor nebyl k zastižení, takže jsem se nemohl zeptat ani na původ oněch 100.000 emailových adres.
Uplatňování zákona však bohužel vypadá dosti bezzubě. Jeho prosazování v praxi mají totiž na starosti úředníci živnostenských úřadů. Zde sice člověk může podat podnět, ale šance domoci se práva je minimální. Zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že živnostenský zákon je s přibližnou frekvencí jednou za dva měsíce nejčastěji novelizovaným zákonem vůbec, takže úředníci mají na práci jiné věci než spam. Když jsem volal na okresní úřad do Uherského Hradiště, kam Kunovice spadají, abych zjistil svoje případné šance, bylo mi řečeno, že věc se musí probrat, sepsat, prozkoumat, prošetřit a pak se teprve rozhodne, zda je úřední zásah ospravedlnitelný. Nabídku na osobní schůzku jsem coby Pražák odmítl.
* Na četné žádosti v diskusích uvádím tentokráte i oficiální český překlad, ovšem předem upozorňuji, že jeho autorovi unikla podstata problému, takže je zcela nesmyslný:
„Aniž je dotčena směrnice 97/7/ES a směrnice 97/66/ES, přijmou členské státy opatření, aby zaručily, že poskytovatelé služeb, kteří zasílají nevyžádaná obchodní sdělení elektronickou poštou, budou pravidelně konzultovat seznamy, do nichž se mohou zapisovat fyzické osoby, které si nepřejí, aby jim byly takové informace zasílány, a že poskytovatelé služeb budou tento seznam respektovat.“
ČLÁNKY DO MAILU