„Memorandum zavazuje správce národní domény ke spolupráci se státem a na druhou stranu mu dává jistotu, že pokud bude svoji práci vykonávat dobře, stát nebude usilovat o převedení správy Internetu a domény .cz na jiný subjekt,“
uvádí ministryně informatiky Dana Bérová.
Zajímavá citace. Ponechme stranou představu o převedení správy „Internetu“ do rukou státu, protože to opravdu vypadá jako science-fiction a spíše to bude malé přeřeknutí jedné z mála sympatických tváří v současné vládě. Snahy o převedení správy domény .cz do správy státu tu nicméně vždy byly. Na jedné straně logická snaha, na druhé straně snaha ostře kritizovaná – pravděpodobně oprávněně – řadou odborníků. Schopnosti státu organizovat cokoliv takového vždy byly (a budou) cílem (oprávněné) kritiky. Právě oznámené řešení tak může být nepochybně dobrou správou. Může totiž zajistit klid v otázce toho, zda stát bude ovládat něco, co je příliš živelné a příliš nezávislé.
CZ.NIC (www.nic.cz) může klidně spát rovněž. Podepsané memorandum, byť významné teoreticky jenom do nejbližších voleb, mu dává dostatečné záruky v otázce dalšího provozování národní domény. Na druhou stranu na něj klade určité nové nároky – ministryně Dana Bérová totiž mimo jiné také říká: „Internet se stal pro stát nenahraditelným prostředkem komunikace, proto chceme jeho správce zahrnout do kritické infrastruktury státu, jejíž součástí jsou už dnes třeba mobilní operátoři.“
CZ.NIC by totiž v návaznosti na podepsané memorandum měl vytvořit plán řešení krizových situací, který bude pravidelně konzultovat s Ministerstvem informatiky – tak, aby v případě krizových stavů zajistil provoz internetu a domény .cz. Nádavkem mu stát zajistí i přístup do uzavřených oblastí či prostředky ze státních hmotných rezerv a bude odpovídajícím způsobem spolupracovat (blíže nespecifikováno, mimochodem). Každopádně má CZ.NIC v případě krizových situací šanci na finanční i hmotné prostředky z rezerv státu a podle poněkud nejistého vyjádření na tiskové konferenci by součástí memoranda neměly být žádné dohody o finančním plnění.
Přiznávám, není mi příliš jasné, jak bude CZ.NIC zajišťovat provoz Internetu. Je možné, že pod pojmem „Internet“ má stát na mysli zajištění vlastního Internetu, který propojuje úřady státní správy a který by, teoreticky, měl být dostatečně oddělen a zálohován od ostatního „běžného“ Internetu. V každém případě vidím CZ.NIC jako subjekt pouze schopný zajistit provoz doménových serverů zajišťujících existenci domény .cz – ostatní záležitosti, tj. Internet jako takový, dokáže ovlivnit pouze částečně – ve hře je příliš mnoho subjektů. Z tohoto pohledu je podepsané memorandum spíše záležitostí úspěšného lobbyingu CZ.NICu, který tak získal „významný“ státní kontrakt. A asi budeme muset počkat pár měsíců, do voleb, abychom zhodnotili, jaké další úrovně tento lobbying zahrnoval.
Vztahy mezi státem a správcem národní domény jsou ve světě upravovány rozdílně – dle očekávání od naprosté nezávislosti až po přímé vlastnictví národní domény státem – nově nastolené české řešení odpovídá řešení v Nizozemí. CZ.NIC, v České republice zajišťující provoz domény .cz, je sdružením soukromých firem – je důležité se zmínit i o tom, že podpisem memoranda získá ministerstvo informatiky nejméně jedno místo v řídícím orgánu sdružení. Co slovo „nejméně“ znamená, je otázka.
CZ.NIC dnes registruje téměř 250.000 domén s .cz koncovkou a využívá k tomu hostingových center v České republice i v zahraničí. Je zajímavé vědět, že CZ.NIC usiluje i o provozování zálohovacího systému pro provoz .eu v rámci vlastních hostingových aktivit zde v Praze.
Upravení vztahu mezi tímto sdružením soukromých firem a státem v otázce fungování základů české národní domény je určitě vítaným krokem – ať už pohledu nastolení jasného vztahu státu vůči doméně .cz, nebo z pohledu výhodného pro CZ.NIC.
Soud, který řeší spory o domény .eu, sídlí v Praze a tento týden vydal své první rozhodnutí.
Rozhodčí soud při Hospodářské komoře a Agrární komoře v Praze (www.adreu.eurid.eu) rozhoduje spory v souvislostmi s registracemi domén .eu – ke dnešnímu dni přijal 120 sporů (z nichž je 90 aktivních), které se většinou týkají první, přednostní fáze registrace domén (probíhala od 7. prosince 2005 do 6. dubna 2006), a řeší tak vlastně námitky proti přidělení určité .eu domény EURIdem. Novější spory se týkají případného nekalosoutěžního jednání a zpravidla již nejsou (a nebudou) namířeny proti EURidu – ve všech případech soud využívá 125 nezávislých rozhodů z celé Evropské unie (19 rozhodců z České republiky) za vydatné pomocí online platformy poskytující podporu pro všech dvacet úředních jazyků Evropské unie. A pochopitelně řeší spory podávané celosvětově.
V pondělí 18. dubna vydal soud první rozhodnutí ve věci podání z 9. února, dlužno podotknout, že zamítavé – šlo o spor vedený proti sdružení EURid (detaily viz web, zástupkyně Rozhodčího soudu nepovažovala za vhodné na tiskové konferenci sdělit jakékoliv detaily) ohledně otázky přidělení určité .eu domény. Je důležité dodat, že řízení Rozhodčího soudu je jednoinstanční a nepřipouští odvolání – stále je ale možné se obrátit na obecný soud. V takovémto případě bude rozhodnutí Rozhodčího soudu pozastaveno do rozhodnutí soudu obecného. Rozhodčí soud přitom spory rozhoduje do 30 dnů od odeslání odpovědi na žalobu. Pokud přemýšlíte nad prakticky dvouměsíční lhůtou u prvního sporu, považujte ji za zhruba průměrnou dobu – v porovnání s rychlostí obecných soudů jde o rychlost takřka závratnou.
Rozhodčí soud také, na základě úspěšnosti své práce v této oblasti, dostal přidělenu adresu www.adr.eu. Předpokládá se, že počet doménových sporů ve věci .eu domén bude prozatím narůstat – po první fázi, kdy šlo hlavně o spory vůči EURidu, začnou již výše zmíněné spory týkající se dvou samostatných stran.
ČLÁNKY DO MAILU