1. to už více jak 10 let není pravda
2. pravda to nebyla ani před těmi cirka 10 lety.
To byl Třeštíkův předmět, který byl stejně děsný jako Třeštík sám, ale
- svářet vás tam neučili - jenom vám něco řekli o technologii sváření (tedy pokud jste si sám dobrovolně nezapsal zcela volitelný předmět sváření)
- trhat materiály vás tam nikdo neučil. Pouze se tam letmo obecně probralo, namáhání materiálu včetně jedné (vyučujícím vedené) předváděčce s trhacím strojem
- výkresy se tam učili především číst - čas věnování aktivnímu kreslení byl zanedbatelný.
Holt jste nastoupil na ELEKTROTECHNICKOU fakultu a dostal jste společný základ se všemi elektrotechniky. Pro některé budoucí ITáky to byla ztráta času, pro některé to bylo užitečné.
Zrovna tento článek je ale o oboru na fakultě strojní (ale chápu, je to jedna univerzita). A tento článek zmiňuje Průmysl 4.0. A mohu vás ujistit, že právě v tom Průmyslu 4.0 je právě čistý ITák (bez technického zázemí) dost neštěstí :-)
K obecnému vzdělávání tu máme střední školy. Naopak smyslem univerzit je připravit budoucí odborníky, kteří budou schopni vymyslet, naprogramovat nebo jinak stvořit produkt, konkurenceschopný v globálním měřítku. Pokud část studia zaplácnete irelevantními věcmi, snížíte potenciál studentů. Zbytek předmětů pak na sebe tolik nenavazuje, neboť na předměty jdoucí do hloubky už nezbývá čas. Tím rozmělníte pozornost studentů, snížíte kvalitu výuky i pravděpodobnost, že budou schopni přijít s něčím převratným a rychle ovládnout trh.
Třeba mě na studiu vadila přítomnost velké týmové semestrálky roztažené třeba přes dva semestry, kdy musí člověk jít do hloubky a hodně se toho naučí i mimo samotné programování. Tak to prý mají na MFF UK -- napíšou de facto vlastní OS. Mně na tohle škola nepřipravila a když jsem se pustil do dosti rozsáhlé diplomové práce (ano, byl jsem tak trochu megaloman), tak by oheň na střeše. A třeba testování bylo za mně studijním plánem úspěšně ignorováno, teď je to prý lepší.
Berte to tak, že celá ČR má tolik obyvatel, kolik leckteré město na světě, přitom soupeříte s lidmi z USA, Číny, Francie a prostě celého světa. My si nemůžeme dovolit strategii "nás mňógo", kterou aplikuji třeba takoví Rusové nebo Čínané -- sázku na kvantitu při nízké kvalitě, kdy jeden ze stovek miliónů lidí nakonec tu Nobelovku dostane jen díky statistice.
Máte pravdu, je nás málo. Proto u nás taky bude bráno absolutně málo špičkových studentů i pedagogů. Jistě, motivace, píle a vhodná strategie mohou napomoci tomu, aby to relativně vzato bylo více než jinde, ovšem tu absolutní malost tím nepřekonáte.
Jinak řečeno, můžete si plánovat, co by jak naše univerzity měly dělat, jenže dokud neřeknete, kdo by to měl zajistit (a to ne koncepčně, ale každodenní prací) a jak ho k tomu donutit (protože těch možností, jak se mít lépe s menším úsilím, je už příliš mnoho), tak akorát píšete scénář pro film z alternativní reality.