Podle statistiky v Navrcholu nás jen něco pod devět procent čtenářů Lupy čte prostřednictvím dial-upu. Chápu, že zbylých 91 procent těžko zaujme další litanie o tom, že se dá (nebo nedá) v neděli a večer volat zadarmo. K této věci proto jen stručně: ať už si ČTÚ myslí cokoliv, nevěřím tomu, že by Český Telecom svým zákazníkům naúčtoval za dotčené hovory plnou cenu jen proto, že se v nich místo mluveného slova ozývalo pískání modemů. Mlha, do které se – jako vždy profesionálně – zahalil tiskový mluvčí Českého Telecomu Vladan Crha, spíše naznačuje, že se Český Telecom spoléhá na to, že to většina lidí zkrátka neudělá (ať už z neznalosti či ze strachu, jak to s účtováním dopadne), čímž se problém vyřeší sám. Kdybych patřil k oněm devíti procentům na dial-upu, na just bych to zkusil – a v nejhorším případě vás pak zásobil historkami o reklamacích, stížnostech a žalobách. Těžko to však mohu s klidným srdcem doporučit ostatním; určité riziko vyššího telefonního účtu tu přeci jen je.
Český Telecom však venkoncem můžeme nechat stranou: jediným důvodem, proč všichni operátoři zavádějí nejrůznější balíčky a tarifní programy, je matení spotřebitele v mezích zákona. Pokud bych si zákazník mohl vybrat ze tří cen za minutu volání, bylo by příliš jednoduché zjistit, co je pro něj výhodné a co ne. Balíčkování mu situaci zkomplikuje, takže z něj operátor ve výsledku vytáhne víc peněz. V tomto případě se do toho zamotal i Internet, což jen vylepšuje celkový efekt. Pokud to ale tak či onak dělají všichni, můžeme – s trochou nadsázky – Českému Telecomu leda pogratulovat, jak mu to vyšlo.
Pochopit však nedovedu postoj ČTÚ, podle něhož poskytování Internetu na standardních (geografických) číslech odporuje číslovacímu plánu. Jeho předseda David Stádník nám minulý týden ještě nepřímo poděkoval za zveřejnění přehledu ISP, kteří tak činí: to se to budou rozdávat pokutičky. Internet je prý zkrátka speciální služba, pro kterou číslovací plán vyhrazuje zvláštní čísla, a nikam jinam nepatří.
Aby bylo jasno: nevadí mi samotný fakt, že se předseda ČTÚ postavil proti „zneužití“ balíčků pro připojení k Internetu; ČTÚ tu nakonec není kvůli tomu, aby každou skulinou uřezával ceny operátorů pro zákazníky. Vadí mi však způsob, kterým se tak stalo.
Tak především, číslovací plán vskutku pro „Přístup k síti Internet“ vyhrazuje speciální řadu telefonních čísel. Opravdu to znamená, že na žádných jiných číslech se Internet poskytovat nesmí? Zakáže tedy ČTÚ nabízet Internet i mobilním operátorům, jejichž zákazníci HSCSD (ale i GPRS) volají na čísla v jejich síti (a s jejich prefixem)? Musí všichni, kdo mají doma na své standardní telefonní lince připojen řádně homologovaný a přihlášený modem, vypnout příjem příchozích hovorů, aby neporušili plán? Jsou BBSky – pravda, dnes již nikoliv masový jev – nelegální?
Druhá otázka se týká samotné povahy číslovacího plánu. Řečeno právní řečí, jedná se o „opatření“, k jehož vydání je ČTÚ výslovně zmocněno telekomunikačním zákonem. Z dikce jeho ustanovení je zjevné, že má jít především o technicko-organizační akt, který umožní „hospodařit“ s dostupnými čísly. ČTÚ se však nyní na číslovací plán odvolává, když chce třetím osobám – zákazníkům telekomunikačních operátorů – znemožnit poskytování jejich služeb na standardních číslech. Znamená to, že těmto třetím osobám – nejen poskytovatelům připojení, ale vlastně komukoliv, kdo má třeba jen pro vlastní účely v kanceláři přístup do sítě po telefonu – ukládá povinnosti, resp. zakazuje určité chování. Podle ústavy však každý občan může činit cokoliv, co není zákonem zakázáno, resp. mu povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Tváří tvář tomuto ústavnímu pravidlu nemohou úvahy o obecné závaznosti tabulky s prefixy v číslovacím plánu obstát.
Třetí výhrada se týká způsobu vynucování tohoto pravidla. ČTÚ podle některých zpráv hodlá za přístup k Internetu na standardních telefonních číslech pokutovat i telekomunikační operátory, v jejichž síti se přístupový bod objeví. K připojení modemu však od operátora nic zvláštního nepotřebuji, stačí mi standardní linka. Jediný způsob, jak se operátor může vyhnout pokutě, je tedy neustálá prevence. Čti: nepřetržitý monitoring využití telefonních linek a povahy provozu na nich, ve spojení s rychlými zásahy proti „neoprávněnému užití“. Nepřipadá vám to přitažené za vlasy?
Za čtvrté a naposledy: ČTÚ by mělo respektovat historii. Speciální čísla pro Internet nevznikla sama o sobě, ba ani kvůli tomu, že by se nějaká moudrá hlava rozhodla zavést do toho zmatku s čísly systém. Ve skutečnosti se tak stalo v přímé souvislosti s tarifem Internet99, ke kterému byl v roce 1998 Český Telecom dotlačen iniciativou (a stotisícovou peticí) Internet proti Monopolu. Odlišná čísla byla podmínkou pro zvláštní, z hlediska uživatelů výhodnější tarifikaci. Původní tarify však nebyly levnější za všech okolností: lépe vycházela dlouhá volání, naopak krátká spojení byla dražší než standardní hovory. Nejen z tohoto důvodu proto většina poskytovatelů zachovala i stávající čísla a nechala zákazníky, ať si vyberou. To je dnes už sice zbytečné, ale některé důvody pro užití běžných čísel zůstávají: například možnost přístupu ze zahraničí (na speciální čísla se odtamtud nedovoláte) či z mobilních telefonů. Až doposud to nikomu, tedy ani ČTÚ, nepřišlo divné, přestože současný číslovací plán platí již od roku 2000.
Tak nevím. Podle Patricka Zandla je v ČR vždy správné to nelogické řešení, ergo mají odpůrci „internetového paušálu“ pravdu. Pro mne je tohle příliš silná káva i na ta česká specifika. Ale možná se nám to všechno jenom zdálo a nakonec se ukáže, že to tak ČTÚ vlastně nemyslel, výrok jeho předsedy byl zkreslený (znáte novináře…), na web se stanovisko dostalo omylem a vlastně se nic neděje. Kéž by.
Update: Na tuto glosu reaguje na Marigoldu Patrick Zandl a zajímavě vysvětluje, jak se vlastně „Přístup k Internetu“ v číslovacím plánu objevil.
ČLÁNKY DO MAILU