Když od 1. ledna 2004 došlo ke zvýšení DPH u telekomunikačních služeb jejich přeřazením ze snížené sazby do sazby základní, bylo to mnohdy vnímáno jako „zvůle“ sám proti sobě: stát zdražil telekomunikace, software a informační technologie obecně. A to navzdory deklaracím, jak jsou právě tyto oblasti důležité a jak je třeba podporovat jejich rozvoj. Aniž bych chtěl jakkoli zlehčovat dopady této morové rány, není tento pohled úplně přesný.
Požadavek na zařazení telekomunikačních služeb (i softwaru) do základní sazby DPH vychází z požadavků EU, do které jsme mezitím vstoupili a dlouho dopředu se zavázali přijmout její pravidla. O požadavcích ohledně telekomunikačních služeb jsme věděli od začátku a měli jsme tedy několik možností:
- pokusit se vyjednat individuální výjimku. O to jsme se možná snažili v počátečních fázích přístupových jednání, ale v závěrečných fázích už nikoli – zřejmě po poznání, že nemáme šanci na úspěch. Kam až mé informace sahají, žádné z přistupujících zemí se to nepodařilo.
- požadavky EU přijmout,
- požadavkům EU se vzepřít a prosadit si jiné řešení, bez získání výjimky či jiné formy souhlasu Unie.
Pro třetí variantu se nakonec rozhodlo Polsko, které si těsně před vstupem do EU odsouhlasilo úplné osvobození od DPH – byť jen pro internetové služby (připojení k Internetu) a hardware (počítače, modemy, tiskárny, skenery), a pouze pro domácnosti, školy a nepodnikatelské subjekty. Bude jistě zajímavé sledovat, zda to Polsko „ustojí“.
V Čechách jsme tak odvážní jako v Polsku nebyli, a tak jsme zvolili druhou variantu. Není tedy správné vyčítat naší vládě, poslancům a senátorům, že si zvýšení DPH vymysleli oni. Jinou otázkou samozřejmě je způsob, jakým jsme na požadavky EU přistoupili – jako kdybychom byli rádi, že zrovna v této oblasti musíme Unii vyhovět, stůj co stůj. Takže nakonec jsme si ještě sami přisadili (zvýšením DPH v předstihu před vstupem do EU) a příliš se nezatěžovali hledáním nějakých „protiopatření“, která by alespoň částečně kompenzovala dopady a pokusila se nějak jinak stimulovat rozvoj telekomunikací, Internetu, broadbandu a souvisejících věcí.
Signály z ministerstva informatiky o snahách dosáhnout alespoň možnosti odpočtu DPH z připojení k Internetu a z pořízení domácího počítače (iniciativa HOME PC) zněly značně vzdáleně a slabě, stejně jako zmínky ministra Mlynáře o záměru otevřít na půdě EU debatu o přeřazení Internetu do snížené sazby, nyní již pro všechny členské země EU.
Právě tento záměr, tedy usilovat o snížení DPH již na půdě EU jako členská země, však nyní začíná nabývat poněkud reálnější kontury. Ministerstvu informatiky se totiž podařilo prosadit příslušný požadavek do oficiálního stanoviska ČR, které již odsouhlasila vláda a které je nyní závazné pro naše vyjednavače v rámci pracovní skupiny Rady EU pro daňové otázky. Ta již nějakou dobu jedná o případných změnách v celé koncepci sazeb DPH, a jelikož původní návrhy na novelizaci „daňové“ Šesté směrnice 77/388/EHS neprošly, navrhlo současné irské předsednictví „začít odznovu“: vypracovalo několik zásadních otázek, ke kterým měly všechny členské země (nyní již včetně ČR) vypracovat své stanovisko. To je právě to, co vláda odsouhlasila (přesněji: vzala na vědomí), svým usnesením č. 309 z 31. března 2004, „k pozici České republiky k vývoji v oblasti sazeb daně z přidané hodnoty v Evropské unii – mandátu pro jednání Pracovní skupiny Rady pro daňové otázky“.
Součástí návrhu irského předsednictví je i možnost ustanovit nové procedury pro přijímání výjimek pro potřeby zařazení do nižší sazby DPH. Takovéto výjimky by musely být odsouhlaseny všemi členskými zeměmi, a pokud návrhu správně rozumím, týkaly by se pak také všech členských zemí, a ne pouze toho, kdo žádost o výjimku předkládá.
Konkrétní pozice ČR je taková, že tento mechanismus bude podporovat, a pokud bude zaveden, ČR deklaruje, že jej hodlá využít
ve věci uplatňování snížené sazby daně na širokopásmové komunikační služby, ekologicky šetrné výrobky a vyjednání poskytnutí časově omezené výjimky na uplatnění snížené sazby DPH na dětské pleny.
Nejedná se tedy o celou oblast telekomunikací (včetně např. TV služeb apod.), ale jen o oblast broadbandu – kterou ostatně i sama Evropská unie vehementně prosazuje jako svou velkou prioritu. Ani to jí ale nebrání v zatěžování této vysoce prioritní oblasti základní (a nikoli sníženou) sazbou DPH.
Odsouhlasení pozice a záměru ČR samozřejmě ještě neznamená, že se záměr podaří a k přeřazení broadbandu od nižší sazby DPH skutečně dojde. Je to jen první malý krůček na cestě, která bude jistě velmi dlouhá, spletitá a plná protikladů a protichůdných stanovisek (deklarací potřebnosti broadbandu vs. snah získat co nejvíce daňových výnosů). Povede územím, ve kterém se dosud až tak moc neorientujeme, které je plné všelijakých nástrah a iracionalit, územím, kde existují různá latentní i méně latentní pnutí, kde mocně dují větry lobbyismu a kde nemusí mít moc pochopení pro naše potřeby. Pokud na této cestě zůstaneme sami, moc daleko nedojdeme. Šanci asi máme, jen když někoho potkáme a on se k nám přidá. Tak už to asi v té báječné Evropě chodí . . .
ČLÁNKY DO MAILU