Provozovatelé diskusních fór, úložišť dat (například fotek), ale i online média, která provozují diskuse pod články – těch všech se (mimo jiné) dotýká nová regulace Akt o digitálních službách (DSA), která v únoru vstoupila v plnou účinnost. Nové povinnosti jsou odstupňovány podle velikosti služby, některé ale dopadají i na relativně malé weby. V Česku zatím nebude dodržování DSA formálně nikdo kontrolovat nebo za jeho porušení dávat pokuty, je to ale jen přechodný stav.
DSA se týká všech služeb, které jsou tzv. zprostředkovatelskými službami – zjednodušeně se dá říct, že pracují s uživatelskými daty. Nařízení je rozděluje do tří kategorií: služby prostého přenosu, služby ukládání do mezipaměti a služby hostingové.
Tzv. hostingové služby ale nařízení nechápe v úzkém slova smyslu, v jakém jej obvykle používáme v Česku. Nejde jen o webhostingové služby, poskytující prostor pro webové stránky, ale v podstatě o jakoukoli službu, která umožňuje ukládání uživatelského obsahu – tedy také různá diskusní fóra, weby s diskusemi pod články, úložiště, sociální sítě a další. Právě kategorii hostingových služeb se budeme věnovat v tomto článku.
U hostingových služeb DSA rozlišuje ještě dvě podkategorie: online platformy a velmi velké online platformy a internetové vyhledávače. Online platformy nařízení definuje jako „hostingové služby, které na žádost příjemce služby ukládají a veřejně šíří informace“ a dává jim některé povinnosti navíc. Je tak poměrně důležité vědět, jestli je služba „jen“ hostingová, nebo se kvalifikuje i do kategorie online platforem. Jak si popíšeme níže, nemusí to být úplně zřejmé.
Kdo odpovídá za obsah
Nařízení se hodně věnuje odpovědnosti za obsah, který uživatelé na nějaký web nahrají. U hostingových služeb zachovává dva důležité principy:
- dává provozovateli možnost vyhnout se odpovědnosti za data uživatele, pokud o nezákonném obsahu neví nebo proti němu zasáhne, jakmile se o něm dozvěděl (třeba z nahlášení uživatelů)
- zakazuje dávat provozovatelům webů povinnost preventivně monitorovat data uživatelů a aktivně v nich hledat případný nezákonný obsah
V praxi to není žádná změna, tato pravidla platí pro online služby s uživatelským obsahem už dnes. Nový je výslovný zákaz povinných tzv. upload filtrů.
DSA zavádí tzv. příkazy k přijetí opatření proti nezákonnému obsahu, které může vydat jakýkoli správní úřad nebo soud v EU. Provozovatelé webů na něj musí obratem reagovat a popsat, jestli a jak příkaz provedli. Nezákonný obsah nařízení definuje jako „jakékoli informace, které samy o sobě nebo ve vztahu k určité činnosti, včetně prodeje zboží nebo poskytování služeb, nejsou v souladu s právem Unie nebo právem některého členského státu, které je v souladu s právem Unie, bez ohledu na přesný předmět či povahu tohoto práva“.
Úřady a soudy také podle DSA mohou po provozovatelích požadovat informace o uživatelích, pokud jde o informace nezbytné a přiměřené „… k určení toho, zda příjemci zprostředkovatelských služeb dodržují platné právo Unie nebo vnitrostátní právo, které je v souladu s právem Unie“. I na tyto požadavky musí provozovatelé obratem reagovat.
K novým povinnostem patří i úprava smluvních podmínek, které podle DSA musí obsahovat také „informace o veškerých zásadách, postupech, opatřeních a nástrojích používaných za účelem moderování obsahu, včetně rozhodování založeného na algoritmech a lidského přezkumu“.
Větší služby také musí vydávat aspoň jednou za rok zprávy (ve strojově čitelném formátu) o veškerém moderovaném obsahu, kde informují o počtech obdržených příkazů (k zásahu proti nezákonnému obsahu i k poskytnutí informací), o oznámeních nezákonného obsahu, která jim poslali uživatelé, i o obsahu, který moderovali z vlastní úvahy. Tato povinnost neplatí pro tzv. mikropodniky a malé služby – tedy firmy s méně než 50 zaměstnanci a ročním obratem pod 10 milionů eur.
Diskuse pod články
Hostingové služby mají podle DSA povinnost zavést jednoduchou a uživatelsky přívětivou možnost oznamovat případný nezákonný obsah. Řada služeb to už dnes umožňuje, takže to pro ně patrně není novinka. Nová je ale povinnost poslat nahlašovateli potvrzení o přijatém oznámení (pokud zadal například e-mailovou adresu) a také povinnost informovat jej o tom, jestli a jak proti nahlášenému obsahu zasáhne.
„Řada provozovatelů sice již dříve zavedla takový systém dobrovolně, nicméně DSA na něj klade více požadavků, např. ohledně informování o rozhodnutích o odstranění diskuzních příspěvků a jiných opatřeních vůči nim, jejich odůvodňování a podobně,“ vysvětluje právník a ředitel právního úseku vydavatelství Mafra Vladan Rámiš.
Provozovatelé diskuzí budou muset navíc vypracovávat podrobné roční zprávy s obsahem, jež stanoví Evropská komise svým prováděcím nařízením (aktuálně je k dispozici jeho návrh a Komise, zdá se, bude požadovat řadu informací v poměrně vysokém detailu), budou proto muset všechna upozornění na závadný obsah a reakce na ně (včetně rozhodnutí o moderování obsahu, které přijmou sami v rámci vlastní kontroly) pečlivě evidovat. Nově zaváděných povinností je však více.
Pokud se provozovatel rozhodne proti nějakému uživatelského obsahu ve své službě zasáhnout (omezí jeho viditelnost, přiřadí horší pozici ve vyhledávání, znemožní přístup k obsahu nebo jej úplně smaže, omezí peněžní platby, pozastaví nebo zruší uživatelský účet nebo uživateli pozastaví nebo ukončí poskytování služby), má povinnost mu podat odůvodnění (pokud ovšem na něj má kontakt). Odůvodňovat nemusí jen zásah proti „klamavému obchodnímu obsahu ve velkém objemu“.
V odůvodnění musí provozovatel popsat, jak proti obsahu zasáhl, proč to udělal, jestli zasáhl z vlastní iniciativy, nebo na základě oznámení a zda při rozhodování použil nějaké automatické řešení. Musí také uživateli dát informace o možnostech nápravy a případného odvolání.
Pro provozovatele online platforem pak platí další povinnosti – musí třeba mít interní systém pro vyřizování stížností a musí umožňovat mimosoudní řešení sporů. Tady je dobré se zastavit u otázky, které služby pod pojem online platforem spadají. Podle definice DSA je online platformou „hostingová služba, která na žádost příjemce služby ukládá a veřejně šíří informace“. To je dost široká definice, pod kterou by mohla spadat řada služeb. Existují ale jistá omezení. Podle jednoho online platformou není služba, pro kterou je ukládání a šíření uživatelských informací „… nepodstatným a pouze pomocným prvkem jiné služby nebo nepodstatnou funkcí hlavní služby a z objektivních a technických důvodů ji nelze používat bez této jiné služby a integrace tohoto prvku nebo této funkce do této jiné služby není prostředkem k obcházení použitelnosti tohoto nařízení“.
V recitálu 13 najdeme konkrétní vysvětlení: „Takový prvek může představovat například sekce pro komentáře v internetových novinách, je-li zřejmé, že se jedná o vedlejší prvek hlavní služby představované vydáváním novin v rámci redakční odpovědnosti vydavatele. Naproti tomu ukládání komentářů na sociální síti by mělo být považováno za službu online platformy, je-li zřejmé, že se nejedná o nepodstatný prvek nabízené služby, a to i když je vedlejší ve vztahu ke zveřejňování příspěvků příjemců služby. Pro účely tohoto nařízení by služby cloud computingu nebo internetové hostingové služby neměly být považovány za online platformu, pokud veřejné šíření konkrétních informací představuje nepodstatný a vedlejší prvek nebo nepodstatnou funkci těchto služeb.“
Například online média s komentáři pod články by tak do kategorie online platforem spadat neměla, samostatná diskusí fóra už ano. Záleží ale také na jejich velikosti: pod online platformy nespadají mikropodniky a malé služby – tedy firmy s méně než 50 zaměstnanci a ročním obratem pod 10 milionů eur.
Zatím bez kontrol
Akt o digitálních službách začal platit postupně – nejdříve se musely některými ustanoveními začít řídit tzv. velmi velké platformy: sociální sítě typu Facebook, X (Twitter) nebo TikTok, velké vyhledávače a podobně. Od 17. února je ale nařízení účinné pro všechny firmy, které pod něj spadají. V Česku to má ale háček.
Nad dodržováním nařízení mají v jednotlivých členských státech bdít tzv. koordinátoři digitálních služeb. U nás to mají být Český telekomunikační úřad (ČTÚ) a v některých ohledech také Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ). Jenže Česko nestihlo včas přijmout příslušný zákon, takže žádného koordinátora oficiálně nemáme. ČTÚ tak ještě nemůže provádět kontroly, řešit stížnosti uživatelů nebo na základě DSA udělovat pokuty. Úřad tak bude zatím fungovat spíše jako rádce, který bude na případné nesoulady s nařízením upozorňovat, pořádat workshopy a vytvářet průvodce.
Návrh zákona o digitální ekonomice, který má ČTÚ dát veškeré pravomoci vycházejících z DSA, loni na podzim prošel připomínkovým řízením, jehož vypořádání Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo teprve na konci února. Optimistický odhad, kdy by mohl začít platit, je konec letošního nebo začátek příštího roku.
Máme tedy v Česku skoro rok na přípravu. Provozovatelé regulovaných online služeb ale nejsou zcela nepostižitelní. Vzhledem k tomu, že DSA je nařízením, které platí na celém území EU, mohli by se uživatelé případně domáhat náhrady škody za jeho porušení u soudů.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete dostávat exkluzivní tištěný speciál Lupa 3.0?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU