V úterý vyšel na Lupě můj článek Strasti a slasti autorů weblogů, který je výsledkem původního záměru napsat materiál o tom, co motivuje autory weblogů k blogování. Co jim weblog přináší a co jim naopak bere. Pro tento účel jsem obeslal šest nejzajímavějších (alespoň pro mne) autorů weblogů desetibodovou anketou vlastní výroby, ze které jsem doufal odpovědi na tyto otázky získat. Psaní článku se mi však vymklo z rukou v tom smyslu, že ve snaze vtěsnat co nejvíce informací do co nejmenšího prostoru se úplně vytratila osobitost jednotlivých bloggerů (co si budeme povídat, nebylo to zkrátka nic moc…). Dva dny mě hryzalo svědomí, že se tyto unikátní materiály krčí nezpracované v souboru ZIP na konci mého článku, až jsme se včera večer já a CZACCENT rozhodli vyrobit tuhle potvoru o 16 tisících znacích, která však stojí za přečtení od začátku až do konce. Takže – redakčně nekráceno:
1. Kdy a jak se ve Vaší hlavě zrodil nápad dělat weblog?
2. Co Vás motivuje k jeho psaní, proč to děláte?
3. Proč se Vás weblog jmenuje, jak se jmenuje?
4. Kolik času denně věnujete blogování?
5. Není nutnost relativně pravidelného psaní stresující?
6. Co Vám na blogování přináší největší radost?
7. Hledáte pro weblog cíleně obsah, nebo se „hledá sám“?
8. Jaká je budoucnost weblogů? Stanou se komerčními?
9. Co od svého weblogu očekáváte?
10. Jakou návštěvnost Váš weblog má denně?
Daniel Dočekal (Pooh.cz)
1) Po opuštění Českého Telecomu. Seděli jsme s Kiwi, Mahulenou a Kostějem v obýváku u televize a došli k názoru, že se potřebujeme někde vyřádit. V září jsem zaregistroval doménu, zaplatil si hosting u Servery.cz a během pár dní to spustil.
2) Chuť, odreagování, zábava a tak podobně. A pochopitelně tohle nezávazné osobní psaní slouží i pro psaní klasické, sbírají se tím témata a informace. A určitě taky to, že jsem už aspoň deset let dennodenní grafoman.
3) Pooh.cz je zkratka od Pravidelný Občasník Originálního Humoru, ale jinak to má pochopitelně vztah k mé přezdívce, Medvídek Pů. Tahle doména byla volná a líbila se mi. Ale asi by bylo správné dodat, že Pooh.cz jako takový není blog, říkáme tomu „blog of blogs“ – blogů je to několik, dohromady se z toho skládá celý Pooh.cz.
4) To je různé, někdy deset minut, někdy hodinu, někdy tři – více času je potřeba věnovat pokud člověk potřebuje něco programovat – Pooh.cz běží na mém vlastním software.
5) Není, protože to není nutnost a už vůbec to nemusí být pravidelné. To je právě výhodou oproti stresující nutnosti každý den vydat dostatek článků, protože něco funguje jako „časopis“. Tohle ne. Když si něco neblognu já, určitě něco blogne někdo z dalších lidí, co na Pooh.cz mají své domečky. A těch lidí je každý měsíc o několik víc a vznikla z toho velmi originální a správná komunita.
6) Odreagování, možnost ukázat návštěvníkům něco zajímavého nebo jim sdělit něco užitečného. A možná taky to, že se pár dalších lidí má kde vyřádit.
7) Obsah se hledá sám. Každý z bloggerů na Pooh.cz má své oblíbené oblasti. A není problém při sledování těch svých najít věci zajímavé i pro další lidi. A pochopitelně tipy na články a blogposty přicházejí často mailem. Výsledkem je pak zajímavý mix témat.
8) Vůbec bych to neřešil. Co je „komerční“? Že to přináší peníze? Nebo že by za to bloggeři měli platit? Všechno nějak přináší peníze, přímo nebo nepřímo. A všichni platíme za vlastní blogging – telefonní poplatky, čas atd. Co se budoucnosti týče? Mám neodbytný pocit, že právě forma bloggingu, krátké blogposty obsahující podstatné informace, jsou pro Internet podstatně užitečnější než klasické zpracovávání do dlouhých článků.
9) Nic extra. Že bude fajn komunitou, kde se lidé v něm vyřádí a lidé, co ho čtou, najdou každý den něco, za co by stálo tam znovu přijít. Žádný „podnikatelský“ záměr tu není, zatím. A ani není důvod ho hledat.
10) Stabilně okolo dvou tisíc unikátních návštěvníků denně. A pokud se povedou témata, tak i dvojnásobek. Měsíčně je to skoro čtyřicet tisíc návštěvníků.
Marek Prokop (Sova v síti)
1) Asi tak dva až tři dny před tím, než jsem s tím opravdu začal. První zápis ve weblogu Sovy v síti je datován 29. března 2002.
2) Jako konzultant v tak dynamickém oboru, jakým je webdesign a internetový marketing, musím neustále sledovat novinky a studovat odborné zdroje. Kdybych si nevedl weblog veřejně, musel bych si vést zápisky jen pro sebe. Dřív jsem to dělal pomocí jakéhosi jednoduchého desktopového programu, ale forma weblogu se ukázala praktičtější. Zapadá to navíc do koncepce Sovy v síti a jejich cílů.
3) Weblog se tak jmenuje proto, že je součástí Sovy v síti, která původně vznikla jako emailový ezin již začátkem roku 2001. Název Sova v síti je výsledkem poměrně komplikovaného řetězce racionálních úvah a bohužel nemohu v tomto směru posloužit žádnou poetickou historkou.
4) Rozdělme to na dvě části. Studiu zdrojů, jejichž část se pak ve weblogu odrazí, věnuji tak dvě až tři hodiny denně. Samotné psaní toho, co je ve weblogu vidět, mi trvá přibližně půl hodiny denně. Pokud nenastane nějaký mimořádný stav, chodí to tak sedm dní v týdnu, resp. asi 355 dní v roce.
5) Nikdy mi to nepřišlo stresující, ovšem nemusím psát opravdu každý den. Někdy den dva vynechám, někdy zase napíšu za jeden den příspěvků příliš mnoho a rozložím je na několik dalších dní.
6) Je to součást mojí práce, takže o tom asi uvažuji trochu jinak. Fakt ale je, že často mi něco v souvislosti s blogováním radost udělá – třeba se mi podaří dobře vystihnout myšlenku, nebo mi napíše nějak čtenář o tom, co se mu ve weblogu líbilo, nebo nějaký významný zahraniční webdesigner (ale třeba i bezvýznamný český blogger; ono je to jedno) odkáže na moji práci atd.
7) Hledám cíleně obsah pro sebe, abych měl co studovat, o čem přemýšlet, čím se inspirovat, poučit atd. Zlomek toho se dostane do weblogu, protože většina informací, na které narazím, nestojí, alespoň z mého pohledu, za pozornost.
8) Ale weblogy už dávno jsou komerční a zřejmě takové byly odjakživa, alespoň ty zahraniční, co sleduji, určitě. Weblog jednoho z praotců zakladatelů, Jeffreye Zeldmana, plní čistě komerční cíle už od roku 1995–6. Komerční je i Sova v síti – poslední dva roky je základem mé obchodní strategie. Troufám si dokonce říci, že v současnosti jsou weblogy vůbec nejlepším nástrojem internetového marketingu malých firem a nezávislých konzultantů. Dokonce i běžní zaměstnanci jimi dokáží vytáhnout svou hodnotu pro zaměstnavatele pěkně vysoko. Jejich budoucnost může ohrozit jen to, až lidé najdou něco ještě účinnějšího.
9) Přesně to, co mi přináší – zdroj informací pro mne samého (sám v něm něco hledám minimálně jednou denně) a veřejnou prezentaci mé práce.
10) Neměřím návštěvnost weblogu samostatně. Veřejně přístupnou statistiku celé české části Sovy v síti naleznete na TopListu. Podle ní návštěvnost kolísá mezi 400–500 návštěvami denně. Shlédnutých stran je něco přes 1500 denně (za duben celkem 47.142), z toho na weblog jich připadá asi 60 procent (za duben 27.957). Unikátních IP adres bylo za duben 5458, denní hodnoty nesleduji. Snad vás potěší, že Lupa je momentálně druhý největší referrer Sovy. V dubnu Sově poslala 804 lidi, což je 8,63 procenta (první je Google s 1137 návštěvníky).
Petr Staníček (Pixylophone)
1) Líhlo se to už dávno, ale teprve Blogger (to, že to najednou šlo snadno) byl hlavním impulsem. Takže jsem se patrně svezl na hlavní vlně prvotního zájmu o Blogger.
2) Asi dvě věci. Jednak snaha ventilovat některé postřehy a názory na veřejnosti (což je asi totéž jako grafomanství) a druhak si říkám, že jestli zrovna vím něco nového o webdesignu, byla by škoda si to nechávat pro sebe. A vlastně je to užitečné i pro mne – protože je tam jistá zpětná odezva, takže i dostanu po papuli, když plácnu nějakou blbost.
3) Momentálně se ještě nijak nejmenuje. Je to srandovní, zrovna včera mi to začalo trochu vadit a dělám na tom – už brzy se můj blog bude jmenovat „Pixylophone“. Proč? Protože mi to přišlo jako dobrý nápad. Proto.
4) Jen jak je chuť a potřeba. Od nuly do hodiny, dvou. Pakliže by se do blogovaní mělo počítat (což by se asi mělo – vlastní psaní příspěvku je na pár minut) ale i vyřizování reakci, pročítání zdrojů, získávání informací a vymýšlení témat, pak každý bloguje prakticky permanentně.
5) Je. Proto si s tím nelámu hlavu. Když nemám vůbec chuť a/nebo témata, nenapíšu nic i několik dní. Kdybych měl být na blogu nějak závislý, kdybych byl nějak nucen denně NĚCO napsat, asi bych to přestal dělat.
6) Když se dozvím, že můj odborný příspěvek někomu pomohl, nebo ten neodborný někoho pobavil či potěšil.
7) Cíleně nic nehledám. Je to spíš takové odpadiště – když cítím, že zrovna mám něco, co tam napsat, napíšu to. Když nic takového nemám, nenapíšu nic.
8) Nevím. Některé asi ano. Můj určitě ne.
9) Nic.
10) Řádově několik set lidí, pokud vím. Ale příliš to nesleduji, takže nevím přesně. Ani mě to moc nezajímá.
Ivan Straka (Gentleman.cz)
1) Nápad, jak už to bývá, nebyl z mé hlavy, ale přišla na to jedna čtenářka knižního vydání „deníčků“ vycházejících svého času v Softwarových novinách. Letos ten web bude mít páté výročí (někdy koncem června). Inspiroval jsem se částečně Neviditelným psem, částečně jsem tím vlastně získával témata pro psaní zmíněných deníčků.
2) Je to svým způsobem i jakási exhibice a šťouralství.
3) Jméno webu je tedy jasné – vzniklo z titulů oněch knih, na jejichž základě jsem získal přezdívku Gentleman, a ve spojení s deníčkem to dostalo takový ptákovinový význam.
4) Stojí mě to tak asi dvě hodiny denně.
5) Stresující to částečně bylo dřív, ale teď mám v podstatě rozpracovanou zásobu minimálně na týden a několik stovek rozpracovaných, už neaktuálních článků čeká, až se něčím zaktualizují.
6) Největší radost mám, když něco čtenáře zaujme, protože to je skoro vždycky úplně něco jiného, než čekám.
7) Obsah je v podstatě dán četbou novin, sledováním TV a mými zážitky.
8) Nemyslím, že by se blogy staly někdy komerčními, asi by se musel změnit obsah, což by ten web vlastně změnilo. Něco jako Neviditelný pes se zřejmě už opakovat nebude.
9) Já od něj v podstatě neočekávám nic, takže nemůžu být nemile překvapen, jen potěšen. :-) Baví mě, a až nebude, nebo až nebude bavit lidi, tak skončím, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.
10) Návštěvnost se v poslední době zdvojnásobila, teď mám za týden šest tisíc přístupů, což je přes tisíc denně, protože v sobotu a neděli nevycházím, takže čtenost o víkendu je menší.
ČLÁNKY DO MAILU