Hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil nedávno připomněl, jak vypadá čínský technologický cyklus. Vláda nejdříve donutí zahraniční firmy skrze joint-venture umístit továrny v Číně, což podpoří levnou prací a přístupem na obří trh. Země následně pomocí akvizic, špionáže a reverzního inženýrství získá technologie, na čemž postaví vlastní podniky. Ty pak vytlačí nadnárodní firmy z domácího trhu. A následně čínské firmy za mohutné státní podpory rozjedou expanzi do zahraničí a začnou tam výrazně konkurovat a podkopávat ceny.
Tento cyklus se opakuje v řadě oblastí včetně například telekomunikací. Teď hrozí, že Čína získá silnou pozici v polovodičích. I to je důvod, proč Spojené státy na zemi uvalují rozsáhlé sankce. Už teď čínští výrobci tlačí dolu cenu paměťových čipů a prosazují se v mikrokontrolérech, což není dobrá zpráva zejména pro Evropu.
Nadávat na čínské metody moc nedává smysl. Podobný postup v rozvojové fázi volily například Jižní Korea a Japonsko. Když jsem Číňany s jejich přístupem ke kopírování několikrát konfrontoval, nechápali to (nebo se tak alespoň tvářili). Dle jejich vnímání světa má být inspirování se poctou. A pokud chceme být nadále lepší, máme prý prostě rychleji inovovat a být dravci. Čínský cyklus doposud fungoval a Čína nemá důvod z něj ustupovat, byť se nám to eticky nelíbí.
Postcovidový krok zpět
Ovšem co je klíčové, je další bod, který v popisovaném čínském cyklu chybí. Jde o inovace, výzkum a vývoj, jenž jsou čínské firmy a organizace schopné nad ukradenými technologiemi rychle budovat. Tam už se pouhé kopírování zlomí a začíná přidaná hodnota a opravdová konkurence. Navíc se strategickými kroky, kdy Čína například v podstatě kolonizovala Afriku, aby měla přístup k surovinám pro podporu svého průmyslu se solární energetikou a elektroauty, tedy největšího strašáka dnešní Evropy.
Během covidu se očekávalo, že Čína padne na kolena. Země i přes sebevědomá prohlášení nezvládala s nemocí bojovat a výrazně si poničila ekonomiku a vyhrožováním i mezinárodní vztahy. Vláda také zaklekla na silný domácí technologický sektor a donutila Alibabu, Tencent a spol. ohnout hřbet před všemocnou státostranou. Výsledkem kromě jiného bylo masivní propouštění a utlumená spotřeba domácností.
Centrální plánovači zareagovali tím, že v podstatě udělali krok vzad a začali opět posilovat výrobu a průmysl místo softwaru či e-commerce. Propaganda rovněž tlačí do mladých lidí, mezi nimiž je vysoká nezaměstnanost, aby se vrátili na venkov a hledali příležitost tam, třeba v zavádění moderních technologií do zemědělství.
A vznikly nové strategické oblasti, do kterých proudí státní a soukromý kapitál (často se slévá v jedno) a také mohutná nefinanční vládní podpora. Primárně jde o čipy, bez nichž nejde nic. I proto jsem se potýkal s čínským polovodičovým špionem.
Jedním z prioritních oborů je robotika. Čínské ministerstvo pro průmysl a informační technologie (MIIT) deklarovalo, že Čína chce do roku 2025 hrát hlavní roli v dodávkách klíčových komponent do robotiky a následně se stát hlavním producentem humanoidních strojů. Čína tak alespoň dle současného vývoje bude hlavním vyzyvatelem USA.
Jak přiznávají sami Číňané, jakmile vláda vytyčí nějaký směr, všichni se jím rozeběhnou, protože je to dovoleno a objeví se tam hromady peněz, a napnou obrovské úsilí k naplnění cílů. Často se neefektivně utratí zbytečně mnoho prostředků, ale výsledky se časem dostaví. A když je vytyčený směr špatný… tak za to samozřejmě neomylná vláda nemůže.
Nástup humanoidů
V Číně tak lze vidět velké množství investic do robotických firem. S některými jsem měl možnost se potkat. Jde třeba o známou značku Unitree, která zatím od investorů vybrala 166 milionů dolarů. Kromě jiného přispěla skupina CITIC, kterou díky Zemanovi a Tvrdíkovi známe i v Česku. „Rád dělám roboty,“ řekl skromně Chen Li, spoluzakladatel Unitree. Firma spolupracuje i s univerzitami v USA a publikuje zajímavé technické papery (zde a zde).
Čínský podnik má několik typů robotů, přičemž série „psích“ strojů značně připomíná modely od Boston Dynamics. Na dálku ovládané či samostatně operující asistenty lze osadit rozšířeními a podle toho je využívat – například hasiči je posílají do těžko přístupných míst.
Jak vypadají roboti Unitree Go2:
Další kategorií Unitree jsou humanoidi, tedy stroje připomínající lidi. Levnější model G1 vyjde na 16 tisíc dolarů, dražší H1 na 90 tisíc dolarů. „Mojí myšlenkou je, že humanoidi půjdou nasadit v továrnách či skladech. Budou moci přenášet těžké objekty, vstupovat do míst s radiací, pracovat v nebezpečném prostředí, testovat produkty a podobně,“ shrnul Li.
Viditelným humanoidním producentem je také Fourier Intelligence s investicí skoro sto milionů dolarů. Firma nedávno oznámila model GR-2 s vyměnitelnou baterií pro rychlou obnovu „šťávy“ a SDK pro vlastní softwarový vývoj. Aktivní je se svým humanoidem CyberOne firma Xiaomi u nás dobře známá díky chytrým telefonům.
Jak vypadají humanoidi Unitree G1:
Další zajímavou společností je Leju Robotics, která zatím posbírala 50 milionů dolarů, mimo jiné od Tencentu. Leju vyrábí robůtky pro hraní a vzdělávání, ale také pojízdné boxy, a hlavně humanoidy podobné těm od Unitree. Výkonný ředitel Lin Chang se rozmluvil trochu více a naznačil, kde je potenciál Číny v této oblasti. Zde je dobré dávat pozor a poznačit si, jak země k celému konceptu přistupuje strategicky v rámci propojení mnoha oblastí.
Dlouhodobá hra
Zaprvé, humanoidi od Leju se testují i jako možní sci-fi asistenti do domácností. Stroj aktuálně unese asi 10 kilogramů, takže kromě jiného zvládne vzít koš s prádlem nebo vyndat myčku. Zatím to může znít jako zbytečný nesmysl, Leju ovšem spolupracuje s další čínskou firmou Haier, která i na český trh dodává pračky, lednice, vinotéky, sušičky, kuchyňské spotřebiče nebo myčky nádobí. To znamená, že robot může úzce komunikovat s touto elektronikou, což mu usnadňuje interoperabilitu, porozumění těmto strojům, navigaci a tak dále. Už to není mašina hozená do neznámého prostředí, ale je navázaná na další komunikující spotřebiče.
Konektivita je další věc. Roboti mají vlastní výpočetní a senzorické jednotky pro lokální odbavování operací, ale stále je lepší je mít připojené i do bezdrátové sítě a cloudu pro náročnější úlohy či aktualizace. Zde Leju spolupracuje s domácími telekomunikačními producenty typu Huawei nebo lokálními operátory (Leju mimochodem na AI výpočty nepoužívá čipy Nvidia, ale domácí alternativu Ascend).
Jak vypadá humanoid Fourier GR-1:
„Při připojení robota do sítě je pro nás velice důležitá nízká odezva. Pokud by byla co nejblíže nule, můžeme řadu věcí delegovat na síť a cloud a tím roboty zjednodušit a zlevnit,“ nastínil Chang. Není pochyb o tom, že senzory vybavený čínský robot napojený na čínský back-end spustí na Západě řadu výstražných kontrolek.
A další ukázka čínské kooperace. Humanoidní robot od Leju nyní vydrží asi dvě hodiny na baterii. Čína je v současné době bateriovou velmocí a firmy typu Leju s baterkáři úzce spolupracují na dalším rozvoji a větší výdrži. Na to je kladen velký důraz.
Ubtech je další čínskou humanoidní firmou s investicemi 820 milionů dolarů. Model Walker S1 už byl (zatím v omezené míře) nasazen do továren rovněž čínské firmy BYD zaměřené na elektroauta. Robota testují také Geely, Dongfeng, Foxconn nebo západní automobilky Audi a Volkswagen. Walker měří 172 centimetrů, unese 15 kilogramů a umí operovat samostatně. Je velkým konkurentem pro humanoida Optimus od Tesly.
Nad tímto koncepčním přístupem celého ekosystému je opravdu nutné se zamyslet. V Evropě sice v budoucnu můžeme vůči čínským technologiím vydávat stále nová bezpečnostní varování a zavádět další a další cla (což je v některých případech vzhledem k chování Číny v pořádku), bez vlastního výzkumu, vývoje a výroby ale nebudeme mít reálné alternativy a ochranářské metody budou to jediné, co nám zbyde. Čínu už jsme několikrát podcenili a vždy jen mávli rukou s tím, že jen kopíruje, nerespektuje pravidla a prodává šunty. Dnes ale kromě jiného máme v centru Prahy obchod DJI a čínské drony jsou de facto standard.
Sázka na STEM
Humanoidi pracující jako naše osobní služky v domácnostech sice dnes mohou znít jako hloupost a nesmyslný use case (robovysavače se ale také prosadily), to ale není zase tak důležité. Když se dělá pokrok v určité oblasti, často se původní představy o jeho využití liší od finálního nasazení. Možná zde nebudou robotičtí sluhové, ale vynalezené technologie se uplatní jinde a jinak – podobně, jako se technologie z vojenského užití časem přenesou do běžného života. Důležité je něco takového mít.
Varováním budiž i to, jak Čína přistupuje ke vzdělání. V historii, politice a dalších soft vědách se na tamních univerzitách sice kvůli komunistické cenzuře pravdy nedoberete, země se ale soustředí na technické obory STEM. Asijská mocnost každý rok „vytvoří“ dvakrát více držitelů titulu Ph.D. než USA. Nadále také funguje vysílání čínských studentů na nejlepší západní školy a jejich lákání zpět.
Čína má kromě DJI, Unitree, Ubtechu nebo Leju řadu dalších robotických firem jako Rokae (209 milionů dolarů), Mech-Mind (272 milionů dolarů), JAKA Robotics, Han's Robot (116 milionů dolarů), Siasun, Megvii a mnoho dalších.
Čína do robotiky investuje delší dobu, zaměřovala se hlavně na různá ramena použitelná v průmyslu. Velký vstup do oboru se odehrál po akvizici původně německé firmy Kuka. Odběratelé čínských průmyslových robotů jsou ale primárně z Číny a kvalita výrobků jednotlivých firem se výrazně liší. Jako vždy nemusí být nejnižší cena to nejlepší možné řešení. S nástupem další generace čínské robotiky lze každopádně očekávat zajímavé časy a další divoký boj na technologické scéně.
Čína produkuje i autonomní dopravní vozítka typu Neolix:
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete dostávat exkluzivní tištěný speciál Lupa 3.0?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU