Ještě před pár lety byla satelitní navigace přes GSP luxusní záležitostí přístupnou nejdražším automobilům nebo navigačním zařízením stojícím spíše více desetitisíců korun. Jak šla léta, ceny čipů s podporou GPS šly dolů, nahoru jejich citlivost i okolní výbava. Dnes jsou GPS čipy součástí i velmi levných mobilních telefonů a spolu s možností být stále online se otevírají dříve netušené obzory.
Jeden příklad za všechny: FBI si zadala vývoj software vyhodnocujícího rizika teroristického útoku a vytipovávajícího osoby „zvláštního zájmu“. Jak software funguje? Speciální crawler prochází veškeré možné sociální sítě a destiluje z nich polohy pro jednotlivé uživatele a zároveň páruje uživatele mezi jednotlivými sítěmi. Je schopen s jistou mírou pravděpodobnosti zjistit, že účet uživatele Tangero na Twitteru a Patrick.Zandl na Facebooku i Foursquare či patrickzandl na Picase je účet téže fyzické osoby. A z EXIF informací ve fotkách nebo GPS souřadnicích v příspěvcích na Twitteru (u GPS telefonů jsou jejich součástí) a dalších podobných lokačních podkladů tento software usoudí, zda se trasy tohoto člověka příliš nápadně nekříží s lokacemi, které FBI vyhodnotila jako zajímavé pro teroristy nebo zda se neprotínají s lokacemi pobytu teroristů. Data do systému dodává i FBI ze staromódního sledování, nespoléhá se jen na to, co o sobě nabonzují sami uživatelé – zdá se, že někteří teroristé nemají čas checknout se do Facebook Places při ukládání náloží, takže je třeba systém doplnit různými daty. Systém má za sebou prý své výsledky – a prý také i v začátku pár nepříjemností, když FBI vyslýchala arabské turisty, kteří prostě jen jezdili po atraktivních místech. Kolik je na tom ale pravdy, se samozřejmě neví.
Dopravní informace
Jenže nemusíte být zpravodajská služba, aby vás „těžba dat“ z GPS přístrojů připojených online do Internetu zajímala. Typickým příkladem jsou dopravní informace. Koncepty online monitoringu dopravní situace pomocí mobilních telefonů jsou staré řadu let, doposud ale bylo příliš obtížné je nasadit. Tehdy ještě minimálně v GSM/UMTS sítích bylo nutné počítat s podporou na straně operátora a lokalizaci provádět pomocí sítě, nyní se ale GPSky stávají součástí všech běžných mobilů a sbírat lokační data lze v reálném čase. K čemu to? Spojením lokační polohy, času a tedy i znalosti rychlosti pohybu spolu s mapovými podklady lze usuzovat na hustotu dopravy. Lze sledovat, jakou rychlostí se pohybují vozidla například na dálnici D1 tím, že se načítají data z GPS v mobilních telefonech. Statistickým chybám ve sběru dat daných třeba tím, že řidič zastaví z jiného důvodu než omezení na silnici (tankuje atd.) se předchází agregací data a vyloučením extrémů. Snižováním rychlosti lze usoudit, že řidiči tak činí nikoliv dobrovolně, ale z důvodu omezení na silnici a lze před tím ostatní řidiče varovat. Lze také spočítat podle dat jiných řidičů jedoucích po jiných trasách, zda se vyplatí kongesci na silnici objet, nebo trpělivě vystát. A to jsou služby, které jsou zajímavé.
S podobnou technologií vyrukoval před rokem TomTom, výrobce autonavigací. Jeho služba IQroutes nefunguje v reálném čase, pouze na základně historických dat, což ji poněkud devalvuje, neumožňuje tak reagovat na okamžitou situaci. Služba IQroutes ukládá anonymně rychlostní data z průjezdu jednotlivých tras a posílá je při nejbližší příležitosti (připojení GPS k PC na Internetu) na servery TomTomu, kde se vyhodnocuje, v jakých denních dobách jsou které cesty nejvýhodnější pro dosažení cíle. Při kalkulaci trasy se posléze zohlední, zda jedete ve špičce a nebude lepší zvolit delší, ale volnější trasu. V kombinaci s dopravním zpravodajstvím HD Traffic Live to v oblastech jeho pokrytí dává už docela slušné výsledky, v Česku si zatím příliš nepomůžete. Právě tohle je důvod, proč se zapojení GPS navigací do Internetu považuje obecně za další důležitý vývojový krok pro autonavigace.
IQroutes vás upozorní, jakou časovou rezervu si máte dát. Na tuhle trasu budete potřebovat zřejmě o deset minut navíc.
Jinak na to jde služba Waze. Jejího klienta si nainstalujete do telefonu s GPS a ten pak online reportuje na server, kudy a jak rychle projíždíte. To umožňuje Waze vytvářet online podklady k dopravní situaci, ovšem za předpokladu, že je v oblasti dostatek uživatelů. V Česku je jich jen několik desítek, takže data jsou spíše informativní.
Podobná služba funguje přes rok u Google Map. Uživatelé s nainstalovaným klientem podporujícím službu Moje Poloha (My Location) odesílají do Google jak svou polohu, tak rychlost pohybu a Google v místech, kde takových dat má dostatek, vytváří vrstvu dopravní situace pro mapy. V Česku služba nefunguje, ale v jiných zemích se podle ní můžete dobře zorientovat a to samozřejmě nejenom na počítači, ale i v mobilu. Podobná služba na mapách Seznamu je vytvářena podle dopravních hlášení institucí, které se tím zabývají, nikoliv podle dat uživatelů, poskytuje tedy spíše předpoklad situace než skutečnou informaci o situaci, což je dáno kvalitou vstupních dat. Jen pro pořádek dodáváme, že funkci sledování a zasílání polohy lze u služby vypnout, nemusíte svá data poskytovat.
Okamžitá dopravní situace na Google Maps používá data vydestilovaná od uživatelů
Dopravní informace dnes umí přijímat celá řada autonavigací, zatím ale na bázi vysílání přes RDS, tedy komunikace funguje jen směrem ke GPS, ona sama data neodesílá. Tyto dopravní informace jsou sestavovány z hlášení oprav a zácp na silnici a zejména v Česku je jejich spolehlivost rozporuplná.
Chytré itineráře
Chystáte se někam cestovat? Asi by se vám v neznámé lokaci hodil dobrý itinerář, doporučení, co a kde navštívit. Jenže udržovat taková doporučení stojí spoustu práce, každý rok se musí vydávat nové, prostě to není jednoduchý business. Chytré hlavy napadlo zkusit to jinak, a tak vznikla teorie (zatím jen teorie) chytrých itinerářů. Ty se sestavují automaticky analýzou výletů turistů, pasují se ke známým GPS lokacím uvedeným například ve Wikipedii jako pamětihodnosti a zohledňují i to, zda a jak dlouho se v lokaci dotyčný uživatel zdržel. Oblasti tedy nedoporučují jen turisté, ale také obyvatelé města, přičemž se ukazuje, že je vhodné mezi těmito skupinami rozlišovat. Ne všechno, co je zajímavé pro obyvatele, je zajímavé pro turisty. V čínském Pekingu, kde systém v praxi ověřovali vědci zaměstnaní v Microsoftu, se ukázalo, že oblíbenou lokalitou obyvatel je smetiště nebo škola či místní úřady, což nebylo přesně to, co by zajímalo turisty.
Jak se vytváří chytrý itinerář
Důležité je, že i mezi turisty jsou rozdíly. Někdo přijel za kulturou, někdo za zábavou, někoho zajímá architektura moderní, jiné zase starobylá. I to by mohl umět chytrý itinerář zachytit a doporučit vám trasy po pamětihodnostech, které zajímají právě vás. A před každou lokací by vám mohl nabídnout nejenom podrobné informace, ale i slevu či platbu platební kartou za služby v místě. Ano, na lokalizaci se musí vydělávat.
A co „indoor“ navigace
Potíží GPS navigace je vstup do stíněných prostor, kam nepronikne signál GPS. Přitom i takové prostory jsou rozsáhlé a často je potřeba se v nich nějak navigovat. Jedním z progresivních přístupů je využít senzorů vestavěných do mobilu, počítat kroky, změny směru a pak například donavigovat majitele mobilu zpět k automobilu v podzemní garáži nebo ke správnému regálu v obchodním domě. Vznikly již experimentální systémy tohoto druhu a zdá se, že ani tady nepůjde o slepý směr vývoje, protože naučit poznat, zda dnešní chytrý telefon s uživatelem skočil deset metrů do hloubky nebo sjel výtahem, už není tak těžké.
Jsou i jiné varianty, například šířící se RFID a NFC, bezdrátová krátkovzdálenostní komunikace. Ceny štítků s RFID klesají, čtečky se pomalu tlačí do mobilních telefonů a bude tedy možné vybavit takovou bezdrátovou identifikací jednotlivé provozovny, čímž uživatelé získají ověřenou možnost „čeknout se“ do svých oblíbených lokačních sítí a bez zásahu obsluhy podniku získat i informace. Pravda ovšem je, že o podobou funkci soupeří RFID štítky s QR kódy a s lokalizací přes samotné GPS.
Budoucnost, peníze
Systémy sebešpehování, dobrovolného sledování uživatelů, jsou zatím spíše hračky, někdy dokonce jde přímo skutečně o hry, to například, když využívají rozšířenou realitu. Existují koncepty her, kdy soupeři pobíhají po městě a v případě, když se přiblíží k „nepříteli“, což zjistí GPS v mobilech hráčů, mobil zavrní. Vyndáte jej, díváte se na něj, kamera snímá okolí a promítá jej na displej, ale místo postavy skutečného protihráče ji nahradí nestvůrou. Stačí stisknout tlačítko a strefit se. Pokud se bojíte, co to provede s psychikou nevinných dětí, buďte v klidu, střelba z revolveru žádné body do hry nepřinese, musí se střílet mobilem. Většímu rozšíření podobných konceptů brání jen to, že dostatečně výkonné a funkcemi vybavené telefony jsou zatím jen v tom nejdražším segmentu, jisté ale je, že za chvíli půjde o běžné telefony – a pak se podobné hry pravděpodobně rozšíří.
V propojení lokace polohy a dalších databází je na Internetu pole neorané. Google například už pro české mapy spustil párování uživateli nahraných fotek se StreetView v mapách. Pokud se přepnete do StreetView, uvidíte v něm tečky detailů scén, které chytré algoritmy rozpoznaly jako shodné podle tvaru a podle GPS polohy v EXIF informaci. Klikem na tečku si vyvoláte fotografii, takže pokud se vám zdá, že ve StreetView je Týnský chrám příliš mdlý, můžete si prohlédnout detaily a další fotky hned v prohlížeči.
Když ÚOOU namíchne Google, může vyhledávací gigant nechat nafotit StreetView své uživatele. Skoro… Takto vypadá fotka Týnského chrámu jako detail z náhledu StreetView.
Pravda také je, že v tom žádné peníze nejsou. Zatím. Ještě před pěti lety jsme pochybovali o tom, co může firmám přinést zveřejňování map zdarma na Internetu, natož v mobilech. Nyní už je vidět světlo na konci tunelu. Například pro TomTom je funkce IQroutes výhoda v boji s levnými asijskými navigacemi, je přidanou hodnotou. Na mapách zase běží inzerce vztažená k místu. Lokační reklama, sen marketérů, je na dosah. O ni se ještě strhne rvačka.
ČLÁNKY DO MAILU