Docela by mě zajímalo, zda to tvůrci, včetně kreativní producentky ČT, tak plánovali, nebo zda film v této šíleně xenofobní podobě vznikl jaksi samovolně a nikdo si neuvědomil, co vlastně zobrazuje. Na Cenách české filmové kritiky získala “Cesta ven” ocenění za nejlepší film roku, nejlepší režii, scénář, herecký výkon v hlavní ženské roli.
Příběh? O příběhu se dá hovořit stěží, spíš je to takový dokumentární nebo polodokumentární záznam “reality” ze života našich romských spoluobčanů. Pan Werich by řekl něco jako „No, to nemusím koukat na film, to se můžu podívat z okna…“ Ovšem z okna na romském sídlišti.
Romové podle tohoto rasistického filmu žijí ve špíně, mají štěnice, kradou, berou drogy, pokoušejí se vraždit, tančí a většině z nich je všechno jedno. Nějak bude, v nejhorším půjdou pracovat. Řvou na sebe i na gádža, vydírají a okrádají se mezi sebou a když jim někdo z gádžů chce pomoct a přátelit se s nimi (blondýna kamarádící se s Žanetou), okradou ho také a dokonce na něj i fyzicky útočí (Rom u zastávky tramvaje vrhající se po blondýně jako zvíře). Jediné, co opakují, je, že za komunistů bylo líp, protože měli všechno zadarmo – elektriku, vodu, dopravu… všechno.
Z filmu místy – jakoby nenápadně – vyplývá, že za všechno to utrpení Romů mohou vlastně gádžové, protože jim nevyplácejí dávky, nechtějí jim zajistit bydlení zadarmo, nepouštějí je na diskotéky pro gádža, nechávají je žít ve špinavých ubytovnách, odmítají jim dávat práci. Jenže film sám uznává – je to v něm řečeno – že je těžké dávat práci někomu, kdo má jen základní vzdělání a nic víc. Jenže i na těch špinavých ubytovnách, jak se ve filmu objeví, dluží Romové za nájem a ničí zařízení, pomalovávají zdi a přinášejí tam hmyz. Jenže na tu diskotéku nevpustí hlavní hrdinku proto, že její romský kamarád – nebo snad příbuzný – udělá u vchodu skandál a vyhrožuje, že v tom bude pokračovat, pokud Žaneta půjde dovnitř. Jenže proč by Romové měli mít bydlení zadarmo, když gádžové platit musejí? Jenže ty dávky jim nevyplácejí proto, že nejsou schopni plnit ani základní povinnosti těch, kteří je pobírají – tedy přijít si pro ně včas.
Samotný “příběh” vypráví o mladé, svobodné romské matce, která se snaží opustit své prostředí, několikrát z něj odejde a vždy se znovu vrátí. Protože ten život, když je člověk Rom, je vlastně úplně bezvýchodný. Protože Rom nemá v Čechách sebemenší naději. A proč ji nemá? Na to film, zřejmě nechtěně (ale to nevím), odpovídá: Romové se prostě nejsou schopni přizpůsobit životu v normální, demokratické společnosti. Nadále pokračují ve svém způsobu života. Pozoruhodný je závěr filmu. Žaneta jede se svým přítelem a dalšími Romy do Německa za prací. Někde, již v Německu, všichni vystoupí z auta a muži močí. Žaneta o čemsi uvažuje. Čert ví o čem? Třeba o tom, v jak pitomém filmu to hrála…
Nepochopitelné je to, kolik a jakých cen film nasbíral, a to, že je navržen na další na Českém lvu. Jako příběh je to o ničem. Jako rasistický pohled na Romy je to velice výmluvné. Tak proč film dostává ceny? Jenom proto, že je to o Romech a navenek se to tváří sociálně? Každý normální člověk, když se na film podívá, musí si říct: Tak takhle oni žijí? No, to vážně nemá cenu jim pomáhat. Čímž chci říct, že film má právě opačný účinek, než byl asi ten původně zamýšlený. Pomáhat porozumění mezi většinovou společností a romskou menšinou. Ani koproducentka z ČT si toho nevšimla. Stejně tak ti, kteří schválili uvolnění peněz z rozpočtu veřejnoprávní televize na tento špatný a škodlivý film. Uškodili Romům.
Scénář a režie: P. Václav,
Kamera: Š. Kučera.
Producent: Moloko film, Cinema Defacto a ČT – tvůrčí producentská skupina K. Ondřejkové
ČLÁNKY DO MAILU