Sdružení CESNET je vnímáno jako zavedené akademické prostředí pracující na řadě projektů a výzkumů. Organizace se ale snaží získat přesah i mimo běžný akademický svět. Na jeho základech vznikla například brněnská společnost Invea-Tech a projekt vývoje 400Gb „síťové karty“. Takzvaný spin-off vznikl i z projektu v Praze, který rovněž souvisí s přenosem dat.
Oddělení Technologie pro síťové aplikace v rámci CESNETu před pár týdny završilo dlouhé byrokratické tažení. Tým kolem doktora Svena Ubika finálně získal evropský patent pro technologii umožňující příjem obrazu přes počítačovou síť s minimálním přidaným zpožděním.
CESNET na tento projekt získal už třetí patent. Ten v Česku šel rychle a stačil na něj rok. Ve Spojených státech to trvalo roky tři a v Evropě se pak proces protáhl na čtyři a půl roku. Je to hodně, ale Sven Ubik k tomu přistupuje spíše se zenovým klidem. „Přiměje vás to přemýšlet, zda jsou výsledky vašeho výzkumu dlouhodobá věc, nebo jenom něco, co hned vyprchá,“ říká pro Lupu.
Přenosy s malým zpožděním
Vynález jeho týmu pochází od tří původců s tím, že se na projektu podíleli celkem čtyři lidé. Skupina se v CESNETu původně zabývala vývojem hardwaru pro monitoring sítí, který měl sledovat například odchylky paketů a provádět pasivní pozorování.
Větev bezpečnostního monitoringu se zužitkovala v Brně právě při zakládání Invea-Tech. Druhá větev kolem Ubika pak zjistila, že se probíhající vývoj dá použít na přenos videa. Výsledkem je černá „krabička“ se vstupy a výstupy (síť, kamery, projektory a podobně), která se zapojí do sítě a která pak dokáže přenášet video až ve 4K rozlišení na velké vzdálenosti s přidaným zpožděním do pěti milisekund.
„Při přenosu videa je největší zpoždění na koncovém bodu, kde je často malá vyrovnávací paměť,“ vysvětluje Ubik. Patentovaný vynález CESNETu tyto a další problémy umí obejít. Vysílače a přijímače jsou běžně řízeny oscilátory, které se po čase začnou „rozjíždět“. Česká technologie využívá digitálně laděné oscilátory a hlídání stavu obrazu. Veškerá logika se řídí skrze programovatelné FPGA čipy.
Trik je také v tom, že se během přenosu používá nekomprimované video. „Pokud chcete dosáhnout co nejmenšího zpoždění, musí to být bez komprese,“ říká Ubik. To s sebou ale samozřejmě nese požadavky na kapacitu datových linek – technologie pro přenos vyžaduje (dle rozlišení) jednotky Gb/s. Lze využít také komprese JPEG2000, a tak požadavky na šířku pásma snížit.
V CESNETu nicméně zároveň pracují na novém druhu komprese, která dokáže najít rozumný kompromis mezi velikostí komprese a přidaným zpožděním, které se má opět dostat do pěti milisekund. Chystá se také projekt, v rámci kterého se otestují objemné přenosy videa skrze LTE sítě.
Samostatný podnik čerpající z licence
Celý tento koncept je určený především pro náročnější projekty a takzvané kritické aplikace. Pomocí patentované technologie například v minulosti proběhl přenos koncertu vážné hudby mezi Prahou a Londýnem s tím, že umělci na obou koncích byli schopní díky nízkému zpoždění spolupracovat. Možnosti využití jsou širší – dají se třeba přenášet operace, lékařské konference, vědecké vizualizace a tak dále.
V praxi to probíhá tak, že se „krabičky“ na obou koncích připojí do sítě. Na jednom konci přenosu se pak připojí na kamery a na druhém na výstupní zařízení. Zjevným úzkým hrdlem může být optická či jiná datová trasa mezi tím, i to ale v dnešní době přestává být problém.
Podobně jako v případě Invea-Tech, i tato technologie se snaží získat místo na trhu skrze samostatnou společnost. Ta se jmenuje Infivision a popisované produkty nabízí na základě patentu, který si od CESNETu za poplatky licencuje. Rodina produktů se jmenuje 4K Gateway a nabízí tři varianty využívající HD a 4K rozlišení, k dispozici je také 3D technologie.
Ubikův tým nicméně v Infivision nefiguruje a dál se soustředí na akademické bádání a hledání nových typů aplikací pro rychlé sítě. CESNET každopádně chce nadále kulturu spin-offů rozvíjet. Ubik chce také přilákat více mladých lidí k více „hardcore“ technologiím. Společně se sousední ČVUT (fakulty elektrotechniky a informačních technologií) rozjel projekt SAGElab s podtitulem „síťová multimediální laboratoř“.
Ta se zabývá sítěmi, multimédii i virtuální realitou a mimo jiné zadává studentům bakalářské i disertační práce. „Čas od času se objeví zajímavý student, který ještě není zaháčkovaný někde jinde. Ale shánět takové lidi je dost náročné,“ zakončuje Ubik.