Psaní o technologiích už mne přivedlo na různá místa. Ovšem o tom, že se kvůli němu někdy podívám na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS), jsem nikdy nesnil. Když se z hlavní haly univerzity s fotografiemi slavných absolventů (třeba Petr Vichnar) vydáte po schodech nahoru, brzy se po pravé straně objeví dveře s nápisem Laboratoř virtuální reality. Dějí se v ní zajímavé věci.
Faktem samozřejmě je, že se technologické novinky a různé progresivní metody ve sportu používají už dlouho. Celá oblast navíc akceleruje s tím, jak se díky takzvaným wearables a chytrým aplikacím tyto prvky stále více dostávají i k amatérským sportovcům a fanouškům vlastního zdraví.
Každopádně to, co se děje na pražské univerzitě, je prozatím neprobádaná oblast. „Nějaké přibližně podobné projekty existují, ale zdaleka nejsou tak pokročilé, jako ten náš. Dalo by se říci, že jsme světový unikát,“ popisuje pro Lupu Tomáš Perič, který na FTVS působí jako profesor, dlouhodobě se věnuje sportovní přípravě dětí a aktivní je mimo jiné v Mezinárodní federaci ledního hokeje (IIHF).
Zájem z NHL
Perič figuruje v začínající české společnosti Sense Arena, která se na provozu zdejší VR laboratoře podílí. Profesor Perič patří mezi směsici profesí, které v běžném technologickém startupu obvykle nebývají k vidění. Součástí týmu je například Filip Pešán, který trénuje extraligové mužstvo Bílí Tygři Liberec nebo českou reprezentaci do 20 let. Jakub Hort je zase doktorem zabývajícím se neurologií.
Jak vypadá hokejový výcvik ve virtuální realitě? Podívejte se:
Společně vytvářejí systém, který ve virtuální realitě (VR) umožňuje trénink mladých hokejových hráčů. Kdo si někdy vyzkoušel například jednoduché sportovní hříčky s technologií Kinect připojenou k Xboxu nebo základní VR tituly, zde možná přestane číst. Sense Arena je ovšem úplně jiná liga.
Na letošním veletrhu CES v Las Vegas se na českou technologii stály fronty a autoři nyní do Států vyráží znovu. Zájem projevily NHL týmy Colorado Avalanche, Detroit Red Wings a Dallas Stars. „Jméno českého hokeje nám otevírá vrátka,“ pokyvuje Bohdan (Bob) Tetiva, který Sense Arenu založil a šéfuje jí.
Místo chráničů počítač na zádech
Pak už mi nasazuje VR hokejovou výbavu. Důležitým prvkem je takzvané backpack PC. Jde o přenosný počítač ve formě batohu. K němu se připojují VR brýle HTC Vive. Tato sestava má tu výhodu, že k VR headsetu nevedou otravné kabely a je možné se tak volně pohybovat.
Pravděpodobně jde o dočasné řešení, než se plně rozvine bezdrátové VR. Backpack PC bude využívat také VR atrakce Golem v Praze a čeští tvůrci VR brýlí VRgineers zase na sestavě spolupracují s Nvidií a HP Inc.
Další součástí výbavy je hokejka. Oproti běžné verzi pro led je mírně upravena. Podobně jako ovladače k herním konzolím zvládá force feedback a na základě vibrací dává zpětnou vazbu. Díky tomu lze dost věrně simulovat interakci s pukem, i když trénující hráč hraje pouze se vzduchem. Na hokejce je připevněný senzor Vive Tracker, který dokáže její pohyb přesně přenést do VR.
Pak už je třeba mít k dispozici plochu o rozměrech 4 × 4 metry a sestavu senzorů, které na ní sledují pohyb. Poté je možné Sense Arenu nastartovat a začít využívat některé z řady předpřipravených cvičení. Do jejich výběru už nikdo kromě hráče nemusí zasahovat. Menu je udělané tak, že lze jednotlivé položky vybírat pohledem – zaměřením se na daný prvek.
První cvičení na rozehřátí je jednoduché. Na hráče ze dvou směrů chodí přihrávky od spoluhráčů a je třeba co nejrychleji a nejpřesněji střílet na branku. Přenos do virtuálního světa je společně se soustředěním na trénink výborný. Vše se odehrává na stadionu a tím, že držíte skutečnou hokejku s vibracemi, a navíc ze sluchátek v headsetu jde realistický zvuk, vůbec nevnímáte reálný svět „tam venku“. Přihlížející sledují neobratnou postavu parodující sport. Dění ve VR mohou alespoň ve 2D sledovat na obrazovce.
O hráči víme všechno
Další tréninkové scénáře postupně přidávají větší komplexitu. Je třeba si přihrávat se spoluhráči, kontrolovat obránce a rychle se rozhodovat. Trénink se může soustředit na okamžitou střelbu z přihrávky, nahrávání zpoza branky mezi obránci, přihrávky do jízdy a tak dále. Samozřejmě chybí pocit z bruslení, základní situace ale Sense Arena vykresluje pohlcujícím způsobem. Po několika desítkách minut se také dostaví pot – jde o poměrně intenzivní pohyb.
V přenesení na VR stadion je nadále co vylepšovat. Systém stále naráží na hardwarové limity současných headsetů. Rozlišení ještě není nejjemnější a také FOV (field of view) ztěžuje práci s periferním viděním. To je problematické zejména v situacích, kdy se obránci dotahují z boku a je třeba číst situaci a rychle se rozhodovat.
Software pohánějící Sense Arenu nevykresluje pouze dění na hřišti. Jeho velká část se zabývá statistikami, vizualizací dat a analýzou výkonů hráče. Na konci každého cvičení je například možné vidět, kam mířily střely, jakou měly rychlost, jaká byla rychlost reakce, procento úspěšnosti a podobně. S tím pak pracují trenéři a poradci. Mohou se zaměřit na dané oblasti a hráče podle toho rozvíjet.
Na nasbírané údaje se také lze dívat z dlouhodobé perspektivy – jak hráči dlouhodobě řeší dané problémy nebo jak se zlepšují. Sledovat lze i údaje o tom, jak se hráči dívají na puk a jak se rozhlíží, což běžně trenér nevidí. A vše ještě bude možné porovnávat s výsledky na ledě. Hráči také mají svůj profil a je možné se porovnávat s ostatními.
Není to náhrada za led
Sense Arena je v současné době určená pro začínající hráče ve věku od 10 do 12 let, pracuje se ale také na dalších věkových skupinách. „Rozvíjíme tři hlavní oblasti dovedností. Jsou to mentální a kognitivní funkce mozku, motorické schopnosti, řetězení pohybů a oddělení pohybů spodku a vršku těla a pak je to ještě hokejové myšlení, tedy hockey sense,“ popisuje Perič. „Hráči jsou odmalička učeni rozhodovacím stromům. Hokej není chaos, je to systém. Když se hra rozseká do jednotlivých mikrosegmentů, je možné z toho sestavit rovnici.“
Sense Arena nemá nahradit tradiční trénink a hru na stadionu, případně někde na rybníku. To není jejím smyslem. Jde o to tyto aktivity doplnit. Hráči nemohou být na ledě pořád, mimo jiné z toho důvodu, že jde o drahou záležitost. Přesné situace navíc ani na ledě nelze trénovat tak často – je běžné, že někdo nějakou část pokazí. „Při tréninku je těžké se na ledě dostat do mezních situací. V rámci Sense Areny je hráč dokáže zažít vícekrát,“ navazuje Perič.
Sportovní profesor aktuálně dokončuje první studii, která má ukázat reálná čísla, jak se mladí hokejisté při zapojení tréninku ve VR zlepšují. Předběžně to vypadá, že VR skupina se oproti té tradiční dokáže v některých situacích zlepšit o 10 až 15 procent.
Další budou basketbal a lakros
Česká společnost chystá dodávky hokejového VR systému na trh koncem druhého kvartálu letošního roku. V prvé řadě chce cílit na hokejové týmy a tréninková centra, do budoucna se ale nabízí i potenciál ve zjednodušených verzích pro domácnosti. Profesionální verze má vyjít na 1000 až 1500 dolarů měsíčně, ta domácí pak na 100 dolarů měsíčně.
Firma pracuje také na dalších funkcích. Potenciálně zajímavě se jeví propojení více hráčů s VR headsety na jednom ledě. Díky tomu by šlo dobře trénovat spolupráci, a to teoreticky i na dálku. Sense Arena se rovněž chce rozšířit do dalších sportů. „Uvažujeme o basketbalu nebo ve Státech populárním lakrosu,“ plánuje Tetiva.
Bohdan Tetiva je jedním z lidí, kteří stojí za pražskou digitální agenturou BRAINZ a její odnoží BRAINZ VR (náš rozhovor s šéfem Robinem Pulterou). Nyní se stoprocentně věnuje Sense Areně, která má vedle poradního sboru prozatím šest lidí na plný úvazek.
Firma odstartovala teprve v dubnu loňského roku. Projekt je zatím zainvestovaný z vlastních peněz jeho zakladatelů, hledá nicméně investora, který by pomohl s expanzí na americký trh. FTVS se společností spolupracuje jako smluvní partner. Zajišťuje vědecké pozadí, výzkum nebo testování. Samotný software se pak vyvíjí v enginu Unity.
ČLÁNKY DO MAILU