„Vyplatí se ještě dnes něco takového budovat?“ To je otázka, které se při vstupu do sídla společnosti Redbus Interhouse zřejmě neubráníte. Její nezávislé kolokační centrum zabírá čtyři patra a 2.147 metrů čtverečných (pouze datová plocha) bývalého karlínského továrního komplexu, který katalánský architekt Ricardo Bofill se svým ateliérem Taller de Arquitectura přebudoval na CORSO Karlín, jednu z nejatraktivnějších kancelářských lokalit v Praze (jež mj. získala cenu PRO ARCH 2001). S bezpečností kartou procházíte pod dohledem pohybových, tepelných a kouřových detektorů kolem stojanů baterií, dieselových generátorů a zásobníků nafty a myslíte na všechna ta poloprázdná (v lepším případě…) cybercentra a telehousy. Má takto naddimenzovaný projekt – největší v České republice – vůbec nějaký smysl?
Jeho historie je poněkud spletitá. U zrodu stojí současný ředitel Boris Bělousov, který je čtenářům Lupy znám především ve spojitosti s myšlenkou komerčního peeringového střediska Gemma IX či iniciativou Bojkot II. To jeho napadlo, že by v České republice mohlo něco podobného existovat. Vypracoval tedy byznys plán, s nímž se obrátil na rizikové investory, ale příliš nepochodil. Nakonec uspěl u společnosti Redbus Interhouse, součásti skupiny Redbus Group (jejíž portfolio sahá od investičních aktivit až po stroje na vyhledávaní nášlapných min). Redbus Interhouse v současnosti provozuje devět kolokačních center v pěti zemích a letos má přibýt dalších 13 lokalit. Česká pobočka měla být společným počinem firem Gemma a Redbus, ale s navýšením rozpočtu Gemma z projektu vypadla a v současnosti pouze externě zajišťuje některé záležitosti (včetně Borise Bělousova).
Kolokační centrum Redbus Interhouse je investicí ve výši 300 milionů korun a počítá se s návratností do tří roků. O tom, že to společnost myslí vážně, svědčí i nájemní smlouva v CORSO Karlín, která byla podepsána na 25 let (15 + 5 + 5). Jak tedy vypadá kolokační centrum za více než čtvrt miliardy? Budova má příkon 6 MW ze dvou nezávislých směrů, který je jištěn akumulátory s výdrží sedm minut a třemi záložními generátory 2.000 kW, které jsou jako většina ostatních systémů v konfiguraci N+1 (tj. dva stačí na zvládnutí výpadku, jeden je záložní). Dále jsou zde nainstalovány dva nezávislé chladící okruhy a všude narazíte na bomby s hasícím prostředkem FM200 (nepoškozuje zařízení) a spoustu bezpečnostních zařízení (VESDA, CCTV monitoring vnitřních a vnějších prostor, čipové karty atd.). Můj subjektivní dojem byl: naddimenzované, megalomanské. :-)
Čím se Redbus Interhouse odlišuje od ostatních kolokačních center na českém trhu je, že neposkytuje žádnou konektivitu. Jako zákazník zde platíte pouze za prostor a služby (včetně možnosti pronajmout si vlastní kancelář či „trezor“ pro server s citlivými daty a nonstop servis techniků pracujících na směny). Paleta produktů je poměrně široká – začíná na schránce pro jeden server za přibližně 1.000 korun měsíčně a končí uzamykatelným prostorem postaveným podle požadavku zákazníka. Smlouvu na konektivitu budete muset uzavřít s jedním z poskytovatelů internetového připojení (ISP), kteří budou mít v Redbus Interhouse svůj PoP (Point of Presence). V současnosti jsou to Český Telecom a Pragonet, z nichž oba mají do Redbus Interhouse vedeny dvě trasy. S ostatními se jedná a příliv se očekává v okamžiku, kdy přijdou první velcí zákazníci.
Pokud jde o zákazníky, podle obchodního ředitele Petra Diviše by je měla z 60 procent tvořit zahraniční klientela, která má umístěny servery v „západních“ kolokačních centrech Redbus Interhouse – odtud pramení onen optimismus ohledně rychlé návratnosti investic. Pokud by to byla pravda, byl by to jistě impuls pro českou ekonomiku i ostatní ISP. Aliatel a GTS se sice nechali slyšet, že zákazník pro ně začíná až u STM-1, ale domnívám se, že kdyby se do Redbus Interhouse začaly stěhovat kupříkladu banky, neváhala by většina ISP hnát optiku přes celou Prahu. Právě pro banky by mohl být v budoucnosti Redbus Interhouse zajímavý, protože zde mohou mít hardware na jednom místě a nemusely by spoléhat na jediného ISP. Díky této konkurenci je podle Borise Bělousova v již fungujících kolokačních centrech Redbus Interhouse koupit 1 Mb/s za sympatických 175 eur (tj. asi 5.250 korun).
Tato myšlenka není nikterak nová. O něco podobného se kdysi snažila Mobil Media v rámci svého projektu Bend X. Pokud vás naštve poskytovatel internetového připojení A, jednoduše podepíšete smlouvu s poskytovatelem připojení B, zavoláte do Redbus Interhouse, zde vám přepojí kabely a jedete dál. Například eBanka má v současnosti připojení od Internet OnLine, GTS (resp. KPNQwest), Pragonetu a Jet2Web (i když pokud mě paměť neklame, nachází se servery z důvodu bezpečnosti pouze ve dvou lokalitách). Určitý prostor by se zde mohl otevřít rovněž pro peeringové středisko NIX.CZ, protože spousta členů volá po PoP na nezávislé půdě (v součastné době je jeden u Českých radiokomunikací a druhý u GTS). U Redbus Interhouse má svůj PoP umístěn například Xchange Point nebo LINX (The London Internet Exchange).
ČLÁNKY DO MAILU