Český telekomunikační úřad zavedl již v roce 2006 užitečnou praxi: začal vydávat pravidelnou měsíční monitorovací zprávu. V ní ze svého pohledu rekapituluje dění na tuzemském trhu elektronických komunikací a informuje o svých aktivitách i stanoviscích, stejně jako o relevantním dění v zahraničí, například v rámci EU. Celkově tak jde o velmi užitečnou možnost, skrze kterou může náš regulátor skládat účty ze své práce a zainteresovaná veřejnost se může dozvědět něco o tom, co a jak regulátor dělá a jaká má stanoviska.
Kromě toho bývají součástí měsíčních monitorovacích zpráv i různé přehledy a statistiky, v každé zprávě zaměřené na jinou oblast. V zatím poslední monitorovací zprávě, vydané tento týden a vztažené k prosinci právě skončeného roku 2007, jde o oblast datových služeb – od ADSL přes kabelové připojení až po připojení mobilní. Podívejme se tedy podrobněji na to, jak náš regulátor tuto oblast hodnotí. Zajímavé to může být zejména z toho pohledu, že ČTÚ právě v tuto dobu pracuje na novém hodnocení velkoobchodního relevantního trhu s broadbandem (dříve trhu č. 12, nyní číslo 5). Jeho nynější závěry a pohledy tak mohou naznačit něco i o tom, jak asi dopadne zmíněná analýza.
Přeprodávané ADSL: rozdíly jsou malé
Regulátor si nejprve všímá toho, jak se změnil trh „přeprodávaného ADSL“ po zvýšení objemových limitů na velkoobchodní úrovni. K 1. červenci 2007 totiž Telefónica O2 Czech Republic zvedla ve své velkoobchodní nabídce objemové limity a současně snížila cenu za nadlimitní data (z původních 35 korun za 1 GB na 15 korun). Například u nejnižší nabídky (2 Mbit/s) se limit zvedl z dosavadních 3 na 12 GB, podrobněji viz můj článek v rámci seriálu Stalo se (Stalo se: Telefónica s novým vedením a s vyššími limity).
Změny na velkoobchodní úrovni se následně promítly i do maloobchodních cen pro koncové uživatele, pochopitelně jak u dominanta (TO2 CR), tak i u alternativních operátorů. I regulátor si ale všiml toho, že právě TO2 CR nezvýšil u svých maloobchodních služeb objemové limity tak, jak to udělal na velkoobchodní úrovni – a nechal tím prostor svým konkurentům, aby jej v tomto ohledu překonali. Například u nejpoužívanější (nejnižší) služby regulátor konstatoval, že
Nejvyšší cenu 475 korun s DPH má za službu 2 Mbit/s (O2 Internet ADSL 2048) společnost Telefónica O2, která zároveň oproti společnostem Radiokomunikace (Classic ADSL Standard 2048/128), Czech On Line (Volný Internet 2M) i GTS Novera (Novera DSL Fun 2048/128) poskytuje službu s nižším datovým limitem 10 GB (oproti 12 GB u zmiňovaných společností). Za nejnižší cenu 415 korun s DPH poskytuje připojení o rychlosti 2 Mbit/s společnost Czech On Line.
Vše názorně ukazuje i následující graf, převzatý z popisované prosincové monitorovací zprávy (TA je zde Telekom Austria Czech Republic, bývalý Czech OnLine).
ADSL na bázi LLU: podstatně větší rozdíly
Ovšem i regulátor našel podstatně větší rozdíly mezi inkumbentem a alternativci tam, kde mohou být nabídky alternativců založeny na využití mechanismu zpřístupnění místních smyček.
Nižší ceny za služby maloobchodního přístupu k síti Internet prostřednictvím ADSL technologie bez uplatňování datových limitů a přístupu k veřejné telefonní síti poskytují alternativní operátoři na základě zpřístupněných účastnických vedení (LLU).
A pro srovnání zde použil „oblečené ADSL i s cenou oděvů“, neboli to, co zákazník musí skutečně platit: tedy nejen samotné ADSL (zde konkrétně bez limitů), ale i pevnou telefonní linku, resp. hlasový tarif. Výsledek pak dopadl pro inkumbenta dost nepříjemně: je skoro dvakrát tak drahý než jeho konkurenti.
Právě u tohoto zjištění, názorně ilustrovaného obrázkem, bych se rád na chvíli zastavil. Ukazuje totiž, jak předražené je „povinné double play“ v podobě kombinace ADSL bez limitů a pevného hlasu od našeho inkumbenta. V případě samotného ADSL s limity to není až tak vidět, ale když si k ADSL bez limitů ještě povinně přidáme – díky absenci nahého ADSL – ještě i hlas, začne to rázem bít do očí.
Pro přesnost je vhodné dodat, že výsledný (a hodně markantní) rozdíl způsobuje právě to, že jde o ADSL přípojky bez objemových limitů. Alternativci totiž dokáží odstranit objemové limity za relativně malou přirážku k ceně, zatímco u inkumbenta to vyjde podstatně dráže. Na rychlosti 2 Mbit/s jde o rozdíl ve výši 595 korun mezi neomezenou službou Extreme (za 1070 korun) a službou s limitem 10 GB, za 475 korun.
Klíčové je zde samozřejmě to, že jde o přípojky, které alternativci budují díky mechanismu zpřístupněných smyček (LLU), kde mají nesrovnatelně více prostoru k vlastní tvorbě cen a dalších podmínek. Pravdou také je, že ceny za LLU jsou regulovány, a tedy direktivně stanoveny regulátorem. Mohl by tedy zaznít protiargument, že takto zregulované ceny jsou pod úrovní skutečných nákladů, a právě to dává prostor alternativcům být podstatně levnější. Jenže za dnešních podmínek stanovování regulace a při všech možných opravných prostředcích, to nevypadá pravděpodobně. A ani jsem nezaznamenal, že by se TO2 CR proti výši regulovaných cen za zpřístupnění místních smyček nějak zásadněji ohrazovala, třeba soudním napadnutím příslušného rozhodnutí o ceně.
Jen bych na uvedeném srovnání opravil částku, uvedenou u TACR. Oněch 699 korun je totiž za službu Volný Internet Extra, což je (objemově neomezené) nahé ADSL, a tedy bez hlasu. Srovnatelná s ostatními je až služba Volný Internet Komplet 2M za 429 korun, plus 339 korun za pevnou linku, celkem 768 korun – což se dobře shoduje se 768 korun za službu Novera Duo Expres od GTS Novery, a 772 korun za služby Premium ADSL 2M Voice od Českých Radiokomunikací (vše včetně DPH). A naopak kontrastuje s cenou 1070 korun za službu O2 Internet ADSL 2M Extreme (aby byla bez limitů) a paušálu 403 korun za O2 Standard.
Pevný Internet od kabelových a mobilních operátorů
Měsíční monitorovací zpráva ČTÚ si vůbec nevšímá cen internetového připojení realizovaného na bázi WiFi či FTTx a některých dalších variant (FWA apod.). U WiFi nejspíše kvůli tomu, že o nich ani sám ČTÚ nemá přehled, a u ostatních nejspíše proto, že je považuje za minoritní. Ostatně, sám ve své zprávě hovoří o vývoji cen vybraných služeb elektronických komunikací
.
Čeho si regulátor všímá, jsou ceny kabelového připojení. Zde ale nic zajímavého nepřináší, protože bere v úvahu jen jednoho poskytovatele (UPC) a bez dalšího konstatuje pouze to, že právě u UPC došlo v průběhu roku 2007 k odstranění objemových limitů.
O něco zajímavější je to u ADSL od mobilních operátorů. Budeme si muset nově zvyknout, že ADSL dnes přináší již všichni tři naši mobilní operátoři, a určitě nebudou v tomto ohledu jen příštipkařit. Vodafone nabízí své ADSL již od září, v rámci své konvergované služby OneNet. Nicméně právě kvůli tomu, že jde o službu konvergovanou a určenou pro firmy, není v jejím rámci ADSL samostatným produktem, se samostatnými cenami – a tak jej ani ČTÚ ve své monitorovací zprávě nezahrnuje do srovnání. A tak vlastně srovnává nabídku „fixně-mobilního“ TO2 CR pouze s nabídkou ADSL od T-Mobile.
Ale zde ani ČTÚ nenašel žádný viditelný rozdíl mezi nabídkami obou subjektů. Jak už jsem psal v jednom z prvních letošních článků (Na kolik přijde nahé ADSL?), ceny T-Mobile se od těch od TO2 CR liší snad jen o zaokrouhlení na celé koruny. Tedy kromě toho, že TO2 CR nemá v nabídce variantu s 6 megabity za sekundu.
Mobilní Internet
Čeho si monitorovací zpráva regulátora naopak všímá podrobněji, jsou ceny mobilního připojení k Internetu. Ale ani zde není výsledek úplně „bez kazu“, zejména pokud jde o rychlosti užité při srovnání.
V praxi totiž existuje celá řada rychlostí, které se vzájemně liší i dosti zásadně. Zejména:
- Teoretická maximální rychlost, které je možné dosáhnout v optimálních podmínkách při zcela nezatížené síti. Například technologie CDMA 2000 1×EV-DO, Rev. A má takovéto maximum 3,1 Mbit/s.
- Nastavená maximální rychlost: uměle nastavené maximum, které technickými prostředky vytvořil operátor (obvykle z obchodních důvodů). Například TO2 CR u svých služeb na bázi CDMA 2000 1×EV-DO nastavuje takovouto maximální rychlost na 1Mbit/s (u služeb O2 Internet Mobil 1024), 512 Kbit/s (u služeb O2 Internet Mobil 512) atd. Podobně T-Mobile se svými službami Internet 4G.
- Očekávaná rychlost: takovouto rychlost uvádí sám poskytovatel služby jako očekávanou, aniž by ji ale jakkoli sám omezoval (technickými prostředky). Vzniká jako důsledek reálných podmínek, počtu uživatelů atd. Například U:fon očekává, že jeho služba Fofr Internet (na bázi CDMA 2000 1×EV-DO, Rev. A) dosahuje rychlostí 400 až 700 kbit/s.
- Skutečně dosahovaná rychlost: tuto rychlost hlásí průzkumy, vycházející z výsledků měření na různých speedmeterech (a jsou publikovány např. zde na Lupě).
V praxi pak výše uvedené rychlosti tvoří postupně klesající škálu (nejvyšší je teoretické maximum, nejnižší bývá skutečně dosahovaná rychlost). Hlavně ale: srovnávat jednotlivé služby podle různých typů rychlostí mi nepřijde vůbec správné, protože nejsou dostatečně souměřitelné. Přesto to regulátor ve svém srovnání mobilního připojení činí. Konkrétně U:fonovu službu Fofr Internet prezentuje jako službu s rychlostí 3,1 Mbit/s (tedy podle teoretické maximální rychlosti) a srovnává ji se službami O2 Internet Mobil a Internet 4G od T-Mobile, které jsou dokonce různě odstupňovány podle operátorem nastavené maximální rychlosti. A díky tomu je U:fonův Fofr Internet prezentován jako podstatně rychlejší než tyto dvě skupiny služeb. To neodpovídá ani tomu, co deklaruje sám U:fon (jako očekávanou rychlost), ani jak vypadají skutečně dosahované rychlosti. Obdobně i pro nejnižší U:fonovy služby, na bázi starší technologie CDMA 1×RTT, které mají teoretické maximum 153 kbit/s, a sám U:fon je prezentuje jako služby s očekávanou rychlostí 30 až 60 kbit/s. Viz následující obrázky:
ČLÁNKY DO MAILU