Když jsem nedávno čekal na Náměstí republiky na tramvaj a přemýšlel nad tím, jak pojmout štědrodenní glosu, do výhledu mi přišli dva bezdomovci. První držel v jedné ruce asi třícentimetrový krajíc chleba a v druhé měl celé své jmění – tašku se všemi svými věcmi. Ale žádný mobil, žádné PDA, žádný notebook ani platební karta. Koukalo mu z ní jen pár hadrů. Hádal bych asi správně, kdybych řekl, že určitě nemá ani vlastní emailovou schránku. Je úplně offline.
Druhý bezdomovec, který na tom byl podobně, zahlédl na zemi ještě doutnající skoro celou cigaretu. Se zvoláním „hele, ještě celý retko“ se pro ni sehnul. Následně ji přiložil k ústům a lačně z ní potáhnul. Říkal jsem si, co se mu asi honí hlavou? Určitě zažíval krátký okamžik štěstí.
Za pár vteřin jsem se přistihl při tom, že mu trochu závidím. On nemusí řešit problémy se spamem, s nekompatibilním Internet Explorerem a je mu úplně jedno, jestli je Firefox lepší než Maxthon. Nemusí plánovat, nemusí za nic ručit, nekazí si oči u monitoru a je stále mezi lidmi. Vůbec neřeší, jestli budou internetové domény s háčky a čárkami, a už vůbec ho nezajímá, co dělá vláda pro Internet a jak rychle by se mohl k Internetu připojit, kdyby k tomu měl prostředky. Ví, že když přijde v osm hodin na určité místo, dostane tam chleba a polévku. Když bude mít štěstí, najde si to svoje retko, a netrápí se tím, co bude za týden, natož pak za měsíc.
Nechtěl bych s ním měnit a pochybuji, že by někdo z nás po něčem takovém toužil. Ale rozhodně by nás to mělo donutit k zamyšlení nad bezvýznamností některých problémů, které se v odborných internetových médiích propírají a kvůli kterým se někteří aktéři těchto půtek nebojí pohádat až do krve. A to přitom často jenom proto, že mají dostatek času na malichernosti. A ony to malichernosti většinou jsou. Zvláště v porovnání s tím, co řeší jiní lidé, kteří mohou za své jediné štěstí považovat nález jedné nedokouřené cigarety.
Ale to není samozřejmě to nejdůležitější. Přeji nejen těm dvěma „offline“ pánům z Náměstí republiky, ale též vám všem ostatním, abyste, pokud je to možné, alespoň na Štědrý den a oba svátky vánoční mohli být se svými blízkými a nemuseli zbytečně ztrácet čas u klávesnice a myši.
Počítače a Internet tu budou i za mnoho let, ale ti, které máte rádi, už tu být nemusí.
Přeji krásné a klidné Vánoce!
ČLÁNKY DO MAILU