Ten nápad už mi v hlavě leží delší dobu a určitě mi jeho obrysy někdo někde napověděl. Po několikerém opakování jsem ho ale postupně přijal za svůj a vlastně věřím, že dříve nebo později na něj dojde. Stejně jako dnes platí majitelé rozhlasových a televizních přijímačů koncesionářský poplatek, budou dříve nebo později platit za internetovou přípojku. Zní vám to jako sci-fi nebo dokonce jako špatný nápad? Vždyť Maďaři kvůli dani z internetu dokonce vyšli do ulic a premiér Viktor Orbán musel od záměru ustoupit.
Ovšem daň a koncesionářský poplatek sice zní stejně a vlastně i vypadá, ale v důsledku by získané výnosy měly místo sanování chátrající státní pokladny putovat na konto tvůrců obsahu, jako je tomu v případě České televize a Českého rozhlasu. A kdo by zařídil přerozdělení takto získaných prostředků? Dostáváme se k další oblíbené figuře internetové komunity, správci autorských práv.
Ani anonymizéry vám nepomůžou…
Stejně jako rozděluje autorský svaz peníze zapojeným interpretům na základě playlistů, které odevzdávají třeba rozhlasové stanice, věděli by poskytovatelé internetového připojení, co přesně jste skrze svou přípojku zkonzumovali a jak tedy mají rozdělit váš měsíční poplatek. A nepomohou ani anonymizéry a proxy servery, ty vaši identitu ochrání před navštívenými servery, váš poskytovatel internetu ale moc dobře ví, co na svém přístroji sledujete.
V souvislosti se stoupajícím počtem používání ad-blockerů, jejichž využití se na odborných serverech pohybuje kolem třiceti procent a v průměru dělá asi dvanáct procent uživatelů internetu, budou podobná řešení stále poptávanější. Současná infrastruktura samozřejmě neumožňuje úplný přesun audiovizuálních služeb na internet, jak s oblibou zmiňovali vystupující na konferenci Digimedia 2016, navíc už tři sta tisíc diváků IPTV přenosu hokejového utkání české reprezentace stačí, aby služba vykazovala výpadky.
Báječní muži a ženy s kamerou
Podle mnoha analýz bude množství videoobsahu zkonzumovaného skrze internetové připojení neustále růst. Jeho uživatelé nejsou zvyklí za něj platit a budoucnost tak nabízí de facto jen dvě možnosti – buď zvolit nějakou formu zpoplatnění, nebo rezignovat na profesionální tvorbu obsahu a přenechat jej nadšeným amatérům. Profesionální tvorba by pak zůstala doménou uzavřených VoD služeb, kabelových a satelitních operátorů a dalších platforem.
V této souvislosti mě nepřestává fascinovat, jak málo skutečně zajímavého amatérsky vytvářeného videoobsahu (nemluvím teď o tom, co si většina asi nejen pánů pod názvem amatérská videa vybaví) reálně vzniká. Navíc dnes, kdy má každý v kapse videokameru a telefon, jehož software umožňuje minimálně primitivní střihovou úpravu natočeného materiálu. Co by za to dala třeba generace nové české vlny, která na každý svůj schválený projekt dostala přesně odpočítané množství filmového materiálu.
Hledá se filmový tvůrce
Víte snad aktuálně o někom, kdo v Čechách vytváří amatérské filmy, hodné tohoto substantiva? Matně mě napadají filmové pokusy rappera Řezníka Život není krásný a Jehovova pomsta, ale za prvé, i když respektuji jeho inteligenci, nemám Řezníkovu tvorbu vůbec rád (což je jenom můj problém), a za druhé ty výtvory jsou opravdu spíše amatérské než filmy. Alespoň se snaží. Jinak opravdu o podobné snaze nevím a to mě upřímně děsí. V momentě, kdy by mohl natáčet filmy takřka kdokoliv, to reálně nikdo nedělá.
Míč tak nadále zůstává na polovině hřiště, které zoufale brání profesionální tvůrci obsahu (ať už se bavíme o hudbě, filmu, nebo televizi). Těm se ale pod rukama rozpadá, resp. některým už rozpadl, distribuční model. A často označovaným viníkem bývá právě internet. Mohlo by jeho zpoplatnění napomoci reálnějšímu ohodnocení kvalitního a z logiky věci i sledovaného, což samozřejmě nebývá jedno a to samé, ale spravedlivější kritérium zatím asi neexistuje, obsahu? Věřím, že mohlo a pak bych těch pár stovek měsíčně i rád oželel.
ČLÁNKY DO MAILU