Ilustrace: Nenad Vitas
Situace se všeobecným denním zpravodajstvím na českém Internetu se po jistou dobu zdála poměrně stabilizovaná. Tabulkám návštěvnosti vévodí Novinky (patřící Seznamu) spolu se zpravodajstvím iDnes (vydavatelství Mafra), daleko v odstupu následovaní pelotonem soupeřů smíšeného původu – zprávami portálů (kupodivu např. Zprávy na Tiscali za měsíc navštíví více čtenářů než bulvární Blesk) i mediálních domů. Portály si rychle zvykly, že bez zpravodajství nemají velkou šanci v soutěži o udržení uživatelů i počtu zhlédnutých stránek, velké tištěné deníky stejně rychle poznaly, že bez internetové verze jsou tak říkajíc „poloviční.“
Spolupráce obou stran je pro všechny výhodná, a konvergence tak dále posiluje. Právo má „svoje“ Novinky, MF Dnes zase iDnes, Lidové noviny původně vsadily na krytí větším partnerem – na Centru byly dva roky, během kterých poměrně dobře „vrostly“ do portálu, který jim vodil čtenáře. Se změnou své papírové verze získaly větší ambice, které už Centrum přesáhly, a Centru tak rázem vznikl problém, jak se se ztrátou téměř půl milionu unikátních návštěvníků za měsíc vypořádat. Je samozřejmě otázka, kolik z onoho půlmilionu skutečně chodilo jen na Lidovky, a kolik jich tedy Centru reálně ubude. Stejně tak se lze ptát, jestli se portál skutečně bez zpravodajství neobejde a jak důležitou část by z něj mělo tvořit.
Ať už jsou naše soukromé odpovědi na tyto otázky jakékoliv, jisté je, že v Centru odpověděli na první „ano“ a na druhou nejspíš „velmi důležitou“. Podle zprávy časopisu Týden se jim pro novou podobu zpravodajství podařilo získat známá jména z Hospodářských novin (HN) – Sabinu Slonkovou, Davida Macháčka, Jakuba Ungera i bývalého šéfredaktora Romana Galla. Potvrzení od zmíněných se získat nepodařilo, nicméně nasvědčovaly by tomu i jiné skutečnosti, včetně inzerátového náboru nových redaktorů v HN.
Takový přechod z tisku do čistě internetového média není zrovna obvyklý, a tak není divu, že spoustu komentátorů napadla otázka „proč to vlastně dělají?“ Dostali od Centra skutečně o tolik lepší nabídku? Pokud ano, kde na to Centrum chce vzít? A udrží se návštěvnost internetového zpravodajství bez podpory tištěného jména?
Osobně si myslím, že pokud bylo motivací Centra pouhé získání „velkých jmen“, šláplo tak trochu vedle. Velkou část lidí jména žurnalistů vůbec nezajímají a už vůbec se nechovají tak, že by je vyhledávali a „chodili“ za nimi napříč médii. Tím spíš to platí u internautů, navyklých skákat z adresy na adresu a často chápajících zpravodajství na portálech jen jako milé zpestření hlavních služeb (e-mail, vyhledávání).
Centrum však jistě takhle krátkozraké nebylo. Podle kusých zpráv z centra (tentokrát s malým „c“) dění má jít o projekt, jaký zatím český Internet neviděl. Jiné hlasy mluví rovnou o „českém CNN“ – to už bych ale připisoval spíše předstartovnímu povyku než realitě. Ignorovat rozdíly mezi možnostmi globální zpravodajské televize a zpravodajskou sekcí jednoho českého portálu by už nebylo ani tak troufalé, jako spíš komické. Co tedy skutečně může v následujících týdnech přijít?
Jedna z odpovědí se nabízí při úvahách o hrazení nákladů takového projektu – placený obsah. Na českém Internetu se zatím na první větší pokus o zpoplatnění všeobecného zpravodajství jenom čeká a všeobecně se zároveň soudí, že k němu nejspíš nikdy nedojde. Proč by lidé platili za něco, co mají hned na několika dalších rozích zadarmo? Známá jména? To by patrně nestačilo. Navíc tu stále chybí i použitelné způsoby platby.
Jsou tu však ještě další možnosti. Centrum by mohlo nabízet zpravodajství jen uživatelům svého freemailu. Anebo ještě přitvrdit: čtenáři by si zprávy kupovali za kredity, které jim portál připisuje za používání pošty. Doposud si je většina uživatelů schovávala pro rozšiřování velikosti schránky, avšak co s nimi, když nyní mají všichni 1 GB, že. Co se týče unikátnosti zpráv, je tu také možnost pojmout je formátem blogů a svézt se tak na vlně obliby „osobního vztahu“ mezi autorem a čtenářem. Ostatně, že blogovat umí, si třeba Sabina Slonková už stihla úspěšně vyzkoušet.
Ať už Centrum a jeho noví zaměstnanci uspějí či ne, jedno je jisté: čeká je nemalá pozornost a stohy dalších komentářů. Ty už budou zkrátka jen buď obdivné, nebo štiplavé.
P.S.: S glosami Františka Fuky se na Lupě budete setkávat opět od příštího týdne. Je totiž těsně po stěhování a sotva si stihl opatřit základní životní potřeby.