Stejně, jako v případě klasického televizního vysílání, můžeme rozdělit tento problém na rovinu výrobní a rovinu distribuční. Distribuční rovina je zaměřena na nahrazení úlohy Českých Radiokomunikací, které se starají o šíření signálu po území ČR.
Pro splnění úlohy distribuční je třeba pouze převaděč z analogového signálu na signál digitální a distribuční server pro účely vysílání, umístěný na patřičně dimenzované páteřní síti. Po hardwarové a softwarové stránce problém není, jelikož pro vysílání existují i „krabicová řešení“, nejčastěji založená na distribučních systémech Windows Media (známý také jako NetShow) od společnosti Microsoft nebo technologii společnosti Real Networks (Real Video). Pro velké množství diváků však existují problémy s designem připojené sítě, protože kapacita klasických síťových médií může být rychle vyčerpaná (do 10 Mb/s ethernetu se vejde cca 125 současně běžících streamů o slušné kvalitě – 80 Kb/s). Přestože existují metody, jak tyto potřeby snížit, jednu z nejúčinnějších – „multicasting“ (posílání dat na více adres najednou jedním „paketem“) – u nás podporuje pouze síť TEN-155 CZ. Nicméně i tyto problémy je jistě možné ve spolupráci s daným ISP vyřešit.
Role výrobní je ovšem podstatně náročnější na peníze. Podobně, jako v klasické televizi, je třeba vyrábět pořady, což stojí nejen čas za pronájem techniky, ale také platy lidí, kteří se na vysílání podílejí. Kromě klasických televizí sem patří jejich servisní organizace nebo jakékoliv jiné subjekty, které mají dostatek audiovizuálního materiálu. Sem mohou spadat například Univerzity (u nás např. AMU, JAMU), které vychovávají umělce. Naplnit slušně program televize z vlastní produkce (neboť můžete zapomenout, že by Vám zahraniční mediální koncerny povolily vysílat jejich pořady v rámci „normální“ licence) je dost velký oříšek (hlavně finanční).
Kdo jsou tedy subjekty, které v tuto chvíli vysílají na českém Internetu?
V první řadě jsou zde dva z celostátních kanálů terestrické televize. Nabídka obou z nich je ovšem velmi chudá a těžiště vysílání leží v hlavní zpravodajské relaci. Zatímco vysílání České televize technicky zabezpečuje společnost Visual Connection a vysílání běží ze sítě KPNQwest (EUNET), pro TV Nova tutéž funkci plní společnost AGC, vysílající ze sítě Contactelu. Není bez zajímavosti, že ČT vysílala původně ze sítě CESNET, která na Contactel přešla v rámci prodeje, nicméně před několika týdny byl vysílací server přestěhován. Jak ČT, tak Nova disponují velmi solidním zázemím (pro vlastní produkci) při výrobě pořadů pro klasické vysílání, na druhou stranu jde o společnosti dostatečně velké a svázané se starým světem médií, jejichž vztah k Internetu je limitován hlavně právníky, případně osobními ambicemi jejich top managementu (což je jistě škoda).
Z čistě internetových projektů je třeba zmínit čtyři.
Prvním je TV Visual, provozovaná Visual Connection, která vysílá střídavě od Invexu 98. Vysílání je nárazové a soustřeďuje se na akce spjaté s počítačovou (Invex) či audiovizuální (Interkamera) oblastí, případně s produkcí partnerských firem Visual Connection (např. pořad Zavináč). Čas od času doplní nabídku nějaká specialita, jakou bylo například vysílání zatmění slunce v roce 1999.
Projekt TV24 představoval určitý protipól TV Visual, nicméně v této době se jeho stránky jeví zcela mrtvými.
Naproti tomu Atlas po počátečním zaváhání usilovně pracuje na svém vysílacím centru. Jak je již u Atlasu zvykem, používá pro vysílání technologie Microsoftu (Windows Media – NetShow). Vyjma přenosů z uvádění nových produktů Microsoftu se Atlas soustřeďuje na nepočítačovou oblast světa. Přestože Miss Internet je ještě na okraji branže, přenos golfového turnaje už nemá s počítači příliš společného.
Z dalších projektů stojí za zmínku FFFilm Františka Fuky, který je částečně provozován pod značkou Seznamu. Jedná se o recenze nových filmů spolu s jejich ukázkami. F_F nicméně rezignoval na použití streamovaných médií a ukázky je třeba před přehráním celé stáhnout. Je s podivem, že Seznam na vysílání Atlasu nezareagoval účinněji.
Nyní se ovšem vraťme k našemu problému s MIA. Pokud si MIA představíme jako technologickou firmu, není s jejím vysíláním problém. Zabezpečovala by distribuční stránku věci – nezapomínejme, že je vlastněna Českým Telecomem a dovést datový okruh odkudkoliv kamkoliv by pro jejího vlastníka neměl být problém. S ohledem na překapitalizovanost Českého Telecomu by ani finanční hledisko nemuselo být limitující. Suma sumárum, distribuční část by bylo možné rozeběhnout v řádu dní. To ovšem neplatí jen pro MIA, ale pro většinu technologicky vyspělých internetových firem.
S obsahovou částí je to podstatně horší. MIA, a pokud je veřejně známo, ani žádná ze spřátelených firem, nevlastní kapacity pro výrobu audiovizuálního obsahu. Takové kapacity, kromě o několik řádů vyšších požadavků na finance, potřebují čas na výstavbu a v ČR se nic neutají. Na tuto možnost je tudíž nutno pohlížet s notnou dávkou skepticismu.
Existují i zajímavější kandidáti na vysílání internetové televize. Jedním z nich je MAFRA, která kromě svého serveru iDNES dodává i zpravodajský servis TV3, jež by se ráda už kvůli image podívala za hranice Prahy a východních Čech. Nezapomínejme také na stále státní ČTK, která nemá o obsah (pravda, agenturní) nouzi a také má internetové České Noviny. Dalším v řadě může být ČNTS, která v očekávání rozjezdu klasické televize může na internetovém vysílání udělat „hladovou zeď“ pro znovunajaté profesionály.
Možností je tedy spousta a varianta, že vysílatelem bude MIA, má více než rovnocenné alternativy.
Upřesnění:
30. srpna 2000 – tiskovým prohlášením společnosti M.I.A. v anotaci článku není míněno vydání tiskové zprávy, ale prohlášení Daniela Dočekala, které poskytl Českým novinám. Prohlášení bylo poskytnuto na základě dotazu Českých novin, které reagovaly na předchozí falešné e-maily, jež byly rozeslány neznámým pachatelem do redakcí několika českých periodik. Více v článku Českých novin.
ČLÁNKY DO MAILU