Britové našli kličku, která umožňuje masivní sledování uživatelů Internetu

Skutečnost, že nejen Američané, ale i Britové sbírají ve velkém data z Facebooku či Googlu, je známá minimálně od loňského roku, kdy došlo k medializaci programu PRISM. Z informací, které se dostaly na veřejnost díky bývalému spolupracovníkovi NSA Edwardu Snowdenovi, mimo jiné vyplynulo, že Američané poskytli přístup do systému PRISM také Britům a dalším spojencům.

Britská tajná služba GCHQ měla přístup do PRISM nejméně od července 2010. Umožnilo jí to obcházet běžný zákonný postup, kdy je nutné o data žádat americké ministerstvo spravedlnosti. Jen mezi květnem 2011 a 2012 vypracovali britští analytici na základě PRISM 197 bezpečnostních zpráv

Později ale vyšlo najevo, že rozsah špiclování, které britské tajné služby na Internetu provádí, dosahuje mnohem větších rozměrů. Podle organizací věnujících se ochraně soukromí odposlouchávají tajné služby v podstatě každého britského uživatele Facebooku, Twitteru, YouTube, Googlu či dalších oblíbených internetových služeb.

Představitelé tajných služeb na této praxi nevidí nic závadného, natož pak nezákonného. Kritici si dlouho lámali hlavu nad tím, jak je možné, že tajné služby mohou bezmezně odposlouchávat internetové uživatele, když podle britských zákonů je odposlouchávání možné povolit jen v konkrétních případech, kdy je doloženo podezření z páchání trestné činnosti.

Světlo do celé záležitosti vnesla až detailní zpráva Charlese Farra, šéfa Úřadu pro bezpečnost a boj proti terorismu, která byla zveřejněna tento týden (PDF, 1,7 MB). Vyplývá z ní, že tajné služby zahrnují komunikaci přes Facebook či Twitter, e-maily posílané přes Gmail nebo hledání přes Google mezi tzv. zahraniční komunikaci, na kterou se vztahují, co se týče odposlechů, mnohem volnější pravidla. Farr totiž tvrdí, že se jedná o služby využívající „webové platformy umístěné v USA.“

Na základě této konstrukce mohou tajné služby volně odposlouchávat například komunikaci mezi dvěma Brity, kteří se aktuálně nachází na území Spojeného království, aniž by k tomu potřebovaly svolení soudu.

Zdroj: Privacy International