Poskytovatelé rychlého Internetu se principiálně velmi liší. Provozovatelé telekomunikačních sítí nasazují ADSL. Činí tak v podstatě dost neradi, protože tím přesouvají své zákazníky z oblasti lukrativních pronajatých linek i vytáčeného přístupu, a to za cenu pouze mírného zvýšení obratu v relativním porovnání s vynakládanými prostředky na modernizaci místních sítí. Ale o DSL má zájem i konkurence. Takže nastává známá přetahovaná: ze strany silných stávajících provozovatelů jde o to, jak znemožnit přístup ke svým sítím, ze strany zodpovědného regulátora o to, jak prosadit konkurenci. Protože je však zodpovědných a důsledných regulátorů stále povážlivě málo, nějak se to s tím otevíráním místních sítí zatím moc nedaří!
Vedle DSL jsou tu kabeloví provozovatelé, kteří mají velmi odlišný režim – nejsou provozovateli telekomunikačních sítí. Zapomenout nelze ani na celou řadu dalších menších či větších poskytovatelských firem, které nabízejí jiné technologie rychlého přístupu k Internetu v přímé konkurenci ke kabelovým přípojkám nebo DSL (pokud taková v daném místě existuje), nebo nabízejí alternativní řešení tam, kde jiné možnosti nejsou (to se týká především bezdrátových připojení).
Jak je na tom Evropská unie
EU má v průměru 6 % domácností, které využívají širokopásmové připojení. Vedoucími zeměmi jsou podle zprávy OECD z října 2001 Švédsko (3.), Nizozemí (5.), Rakousko (6.) a Dánsko (7.), následují další země Beneluxu. Zhruba v témže pořadí zemí klesá podíl kabelových přípojek ve prospěch DSL. Česká republika byla v oblasti širokopásmového přístupu k Internetu hodnocena jako 21. v pořadí.
Celkem bylo na konci roku 2001 ve světě 18 miliónů DSL přípojek; pro zajímavost, 6 miliónů z tohoto počtu připadá na Jižní Koreu a více než miliónový nárůst se předpokládá i v tomto roce. Kabelové přípojky do loňského roku převažovaly, ale DSL se přeci jen pomalu ujímá vlády.
Postoj k širokopásmovým službám v Evropské komisi dnes už není tak nekriticky pozitivní jako v době popularizace informační dálnice (komisař Bangemann, 1994), protože se ukazuje, že ne každý občan nebo domácnost v Evropě je schopna širokopásmový přístup využít.
Souvislost s deregulací
Potřebnost změn (de)regulace v této oblasti souvisí s nutností věnovat se nejen hlasovým službám, ale konečně také službám datovým v souvislosti s rozšířením Internetu. Tlak na telekomunikační provozovatele a regulace cen za místní volání a propojovací poplatky jsou pokládány za jeden z důvodů jejich neochoty vynakládat další investice na budování širokopásmových sítí.
V Evropě roste tlak na rozvoj platforem pro širokopásmový přístup k Internetu (technologie, služby), který vyžaduje nárůst konkurence a skutečné uvolnění místních smyček (local loop unbundling, LLU). To ale nebude stačit, zejména pokud regulační orgány zůstávají nedůsledné vůči stávajícím téměř monopolním provozovatelům.
European Competitive Telecoms Association oprávněně kritizuje situaci s uvolňováním místních sítí, protože podle posledních zjištění mají v Evropě konkurenční provozovatelé k dispozici a provozují pouhá 3 procenta z celkových 4 miliónů DSL přípojek. Pro příklad: v Německu, které vede v Evropě v absolutním počtu přípojek DSL (přes 2 milióny), pouze 5 procent přípojek provozují alternativní operátoři. Prozatímní nedůslednost dohlížecích orgánů je vidět také ve Velké Británii, kde do března letošního roku BT ze svých 28 miliónů místních smyček uvolnil pouze 200, ale regulátor ani Evropská komise přesto nijak nezasáhli.
International Telecommunication Users Group (INTUG) kritizuje EC, že svou nedůsledností v dohledu nad uvolňováním místních smyček způsobila oslabení trhu: řada potenciálních konkurentů byla zpožděním a nepříznivými finančními podmínkami odsouzena k zániku. Tím se také zbrzdil nárůst zákazníků, kteří se neměli možnost dobře orientovat na trhu a ztráceli jistotu. Podle posledních zpráv i vedoucí výrobci zařízení hlásí ztráty: například Alcatel ohlásil snížení prodeje zařízení pro DSL o celých 30 % v poslední čtvrtině loňského roku.
Cena a stimulující prvky rozvoje
Evropa zaostává za světovými vedoucími zeměmi v počtu uživatelů širokopásmových služeb – Koreou, Kanadou a USA – nejen v absolutních číslech využití rychlého připojení k Internetu, ale i v indexu porovnávajícím hlavní indikátory širokopásmových služeb: poptávka a dostupnost, cena i dostupná šířka pásma i využití uvolněných místní sítí (Broadband Index společnosti Beaufort International). Podle tohoto indexu ani neuspěly výše uvedené evropské země; za Jižní Koreou, Kanadou a USA následuje Japonsko a teprve potom Evropa v podobě Německa, Itálie, Velké Británie a Francie.
European Information Communications and Consumer Electronics Technology Industry Association (EICTA), jako skupina lobbující za rozvoj informačních služeb, apeluje na vlády za rozvoj širokopásmového přístupu v Evropě. Na rozdíl od USA, kde se lobbující skupiny dožadují ambiciózních čísel s ohledem na penetraci rychlého přístupu k Internetu, EICTA doporučuje rozvojové změny v oblasti sociální a ekonomické, které teprve mají stimulovat zájem o širokopásmové služby.
Z hlediska koncového zákazníka by se měla cena za širokopásmový přístup dostat ze současných 50–60 euro na polovinu. To se ale může projevit jako neekonomické pro provozovatele zejména v regionech s menší hustotou obyvatelstva, pokud nebudou existovat nějaké stimulující mechanizmy například v oblasti daňové politiky.
Reformy v telekomunikacích se dnes už musí dít s ohledem na rozvoj širokopásmových služeb. Počátkem května zákonodárci ve Velké Británii zahájili tlak na regulátora OFTEL (Office of Telecommunications), aby se zkoumaly možnosti oddělení síťového podnikání British Telecom od zbytku společnosti. Toto rozdělení má přispět ke zvýšení konkurence na trhu se širokopásmovými službami. Cílem má být dosažení nižších cen koncových služeb a rozvoj konkurenčního přístupu k sítím. Návrh na rozdělení BT přichází v době, kdy se slaví dvacáté výročí první úspěšné reformy v telekomunikacích na světě – rozděleni gigantu AT&T na Baby Bells – a v době, kdy se opět uvažuje o jejich dalším dělení.
USA – 70% pokrytí
Situace na trhu v USA je samozřejmě jiná než v Evropě: přes 70 % Američanů má k širokopásmovým sítím přístup, ale pouze 11 % z nich jej skutečně využívá. Rozvoj nejen kabelových sítí a DSL souvisí se zjištěním, že se s každým jednoprocentním poklesem ceny za šířku pásma zvýší poptávka o 1,5%. Investice do rychlých, širokopásmových sítí až na úroveň přístupových sítí (poslední míle) se provozovatelům rozhodně vyplatí, pokud chtějí přežít konkurenci na trhu služeb.
Politické snahy o rozšíření nabídky širokopásmových služeb v USA vedly na jedné straně k přípravě nového deregulačního zákona, a jednak k veřejné diskusi FCC (Federal Communications Commission, FCC) o regulaci těchto služeb.
V březnovém článku Širokopásmový přístup k Internetu v USA jsme se zastavili u předkládaného zákona Internet Freedom and Broadband Deployment Act of 2001 (tzv. zákon Tauzin-Dingell, podle jeho předkladatelů). Zákon má podporovat deregulaci a tím konkurenceschopnost subjektů nabízejících širokopásmový přístup, ale ve skutečnosti působí (RBOC, Regional Bell Operating Companies) v neprospěch konkurenčních provozovatelů. Zákon zatím přijat není, ale již jsou tu další pokusy: další zákon v Senátu USA a návrh FCC na stanovení způsobu regulace některých typů rychlého přístupu k Internetu.
Tento týden se dostal do Senátu zákon Broadband Regulatory Parity Act of 2002 (tzv. zákon Breaux-Nickles, podle jeho překladatelů) „zrovnoprávňující“ všechny typy širokopásmových služeb z regulačního hlediska, bez ohledu na způsob jejich poskytování. To by znamenalo, že regulace FCC by byla stejná pro různé použité technologie řešení širokopásmového přístupu: kabelové sítě uzpůsobené pro obousměrný datový přenos, satelitní obousměrný přenos i bezdrátové místní sítě. FCC by měla možnost stanovit, jaká regulační opatření zavést, jaká ponechat a jaká zrušit.
Pozorovatelé ale tvrdí, že zákon velmi pravděpodobně nemá šanci Senátem projít. Pro rozvoj širokopásmového „průmyslu“ je ale podle nich třeba spíše uvolnit regulační omezení než stanovovat přísnější regulační režim, který může spíše omezovat potenciální konkurenční prostředí než přispět k rozvoji konkurenčních technologií a nabídek služeb. Regulace by se měla týkat sítí a nikoli provozovatelů. Není dobré nařizovat provozovatelům, aby se spoléhali na jiné provozovatele v souvislosti s poskytováním služeb stejným zákazníkům.
Regulace FCC
V březnu FCC oznámila svůj záměr regulovat širokopásmové služby poskytované jak prostřednictvím kabelových sítí, tak digitálních přípojek (DSL, Digital Subscriber Line), i prostřednictvím tradičních telekomunikačních sítí. Všechny tyto služby rychlého připojení k Internetu jsou potenciálními informačními službami. Pro datové služby kabelových sítí by klasifikace mezi „informační služby“ znamenala přechod z regulace pro kabelové televize do oblasti regulace telekomunikační. Zejména se bude jednat o tolik citlivém otevření sítí kabelových provozovatelů konkurenčním poskytovatelů přístupu k Internetu.
Vloni musela společnost AOL Time Warner Inc. otevřít své kabelové sítě pro konkurenci v internetových službách jako povinnou podmínku svého rozšíření. Jiné velké kabelové společnosti jako AT&T Broadband, Comcast, Charter Communications Inc. nebo Cox zatím experimentují s umožněním přístupu do svých sítí pro své přímé konkurenty. Zatím se ale obecně kabeloví provozovatelé úspěšně brání této povinnosti otevřeného přístupu.
Přesný dopad návrhu změny regulačního rámce FCC, pokud se schválí služby rychlého přístupu k Internetu jako informační služby, na konkurenceschopnost poskytovatelů přístupu ale není úplně jasný. Podpora konkurenční nabídky širokopásmového přístupu k Internetu má podle FCC vést k lepší kvalitě služeb a nižším cenám. Cílem je nabídnout rychlý přístup k Internetu všem Američanům za předpokladu takové federální regulace, která povede k dalším investicím a inovacím v informačních kabelových službách. Pro poskytovatele a provozovatele samotné, a to na jedné straně stávající (téměř monopolní) a na straně druhé nastupující konkurenty, je otázka postavena takto: zda přinutit stávající provozovatele otevřít přístup k jejich sítím pro konkurenci.
TechNet, skupina zástupců výrobců a provozovatelů, žádá nastavení takové národní politiky, která by zajistila do roku 2010 přístup rychlostí 100 Mbit/s pro 100 miliónů amerických domácností. USA je vedle Itálie poslední zemí z G7, která nemá vypracovanou národní politiku širokopásmového přístupu (přesto je v celosvětové statistice OECD na čtvrtém místě – za Koreou, Kanadou a Švédskem).
OECD ještě jednou
OECD nejen zpracovává statistiky rychlého přístupu k Internetu, ale také se aktivně zapojuje s cílem jeho celosvětového rozvoje. OECD bude o širokopásmovém přístupu jednat na Telecommunications Working Party (TISP) se zástupci mnoha sdružení včetně uživatelů telekomunikací (INTUG, International Telecommunication Users Group) na počátku června. Na pořadu jednání bude mj. zkoumání důvodů a možností řešení finančních problémů mnoha provozovatelů širokopásmového přístupu. Cílem bude nejen dotknout se technických a regulačních záležitostí, ale i těch ostatních, které se mohou na první pohled jevit jako okrajové a přesto mít podstatný vliv na mnohé neúspěchy v oblasti efektivnosti nabídky rychlého přístupu k Internetu.
ČLÁNKY DO MAILU