Vydávání novin na internetu jakožto obor podnikání je dosud vázáno především na příjmy z reklamy. Snaha získávat peníze od čtenářů nepřinesla zatím jednoznačný průlom, který by zásadně proměnil celé odvětví. Zaznamenáváme jen úspěchy dílčí a skromné.
Odvětví se přitom nemůže spoléhat dlouhodobě jen na reklamu, protože nad tou visí hrozba prudce zrychlujícího nárůstu jejího blokování. Je třeba hledat příjmy, kde se dá.
Nizozemská firma Blendle BV se neprohlašuje za spasitele novin, objevila však způsob, jak získat peníze od těch, kteří dosud neplatili.
Plaťte jen za to, co vás zaujme
Blendle je vlastně čtečka. Prvotním vzorem obchodního modelu byl hudební obchod iTunes. Blendle vytvořili jeho zakladatelé, Alexander Klöpping a Marten Blankesteijn, pro ty, kdo se nechtějí vázat předplatným k určitému médiu a nechtějí se všude znovu registrovat, ale jsou ochotní zaplatit pár drobných za to, co je skutečně zaujalo, zejména bude-li zaplacení hodně snadné. Mimoto se Blendle zavděčí těm, kteří nemají rádi reklamu (v Blendlu není).
Zakladatelé trvali na tom, že do Blendlu dostanou všechny významné noviny a časopisy v Holandsku. Prý je přemlouvali přes dva roky. Obecně je Alexander Klöpping přesvědčen, že kritickou masou je získání 60–70 % tisku v dané zemi.
Dali si záležet na hladké uživatelské zkušenosti. Už sama registrace je rychlá a snadná: zadat musíte jen platný e‑mail a zeptají se vás ještě na jméno a příjmení.
Do začátku vám připíší kredit 2,50 €. Jednotlivé články stojí přitom zhruba mezi 0,15 € a 0,89 €. Vydavatelé si určují cenu sami (patrně z rozsahu 0,10–0,90 €). Třicet procent z tržby si ponechá Blendle, zbytek jde vydavateli.
Listovat můžete náhledy článků smíšených podle vašich zájmů nebo po náhledech stran jednotlivých novin a časopisů. Lze sledovat určité zájmy, klíčová slova nebo autory, a Blendle obsahuje i prvky komunitního doporučování a sdílení. Zaměstnává také redaktory, kteří za Blendle doporučují obsah.
Za článek zaplatíte prostě tím, že si jej otevřete ke čtení. Předem vidíte, kolik bude stát, a jeho úvod. A jestliže vás zklamal? Zavřete‑li ho do deseti vteřin, peníze se vůbec neodečtou. Jinak máte 24 hodin na to, abyste si nechali zaplacenou částku připsat zpět. Stačí kliknout na konci článku na ikonu a označit jednu z možností v dotazníku, proč se vám článek nelíbil.
Blendle uvádí, že této možnosti využívají čtenáři celkově v méně než pěti případech ze sta; pouze u bulvárních článků stoupá podíl až k 50 %.
Zmiňují, že na možnost vratky se vztahuje „férové užití“, aniž ho jakkoli upřesňují, mimo povšechné vysvětlení, že toho prostě nemůžete využívat pořád.
Zmínky obdobného budování důvěry zákazníků v to, že nepřijdou o peníze, nebudou-li spokojeni, podněcují Čechy obvykle k výkřikům, že „to by v Česku nikdy fungovat nemohlo“. Tuto domněnku však vyvrací například zkušenost Air Bank, jež dovoluje klientům vracet si poplatky.
Blendle prý naučil mladé Holanďany platit za noviny
Blendle je doposud dostupný jen v holandštině, s obsahem převážně holandským, jen s několika mezinárodně známými a čtenými tituly v angličtině: Wall Street Journal, Washington Post a The Economist.
Po uzavřené betě spustili ostrý provoz v dubnu 2014. Od té doby získali údajně 400 000 uživatelů. Nizozemsko má necelých 17 milionů obyvatel, ale v Blendle je i několik titulů vlámských a snad lze tedy k cílovému trhu připočíst i několik milionů Vlámů.
Ne všichni si skutečně dobili přidělený kredit. V prvním půlroce zakladatelé zpravidla uváděli, že si ho dobila pětina registrovaných. Nyní tvrdí, že polovina uživatelů si nastavila automatické dobíjení po vyčerpání kreditu. (To nutně nemusí znamenat, že už ho vyčerpali.) Dobíjet lze částkou nejméně 5 € (nebo 10 €, 20 €, 50 €).
Blendle neprozrazuje, kolik už utržil, jen tvrdí, že nizozemským vydavatelům přináší už více peněz než Apple.
Podle Bloombergu odhadovali na podzim 2014 v deníku Volkskrant, že do konce roku jim Blendle přinese 60 000 €.
Zakladatelé Blendlu zdůrazňují, že to jsou peníze navíc – od lidí, kteří by jinak nezaplatili nic. Tvrdí, že dvě třetiny uživatelů jsou ve věku 25–35 let.
Nizozemští vydavatelé se prý původně báli, že by vstupem do Blendlu mohli přijít o dosavadní předplatitele. Obavy se však údajně nepotvrdily. Naopak, i trochu nových předplatitelů získali.
Jestliže čtenář utratí za měsíc na určitém titulu 80 % toho, co by stálo jeho měsíční předplatné, Blendle mu abonmá nabídne. A firma nabízí i integraci do webu vydavatele – v podobě paywallu.
Co se týče zapojení vydavatele do Blendlu, firma láká na to, že to „nic nestojí“: že stačí posílat své stávající PDF nebo XML a že už si s nimi Blendle poradí. Přitom se pokusí digitální podobu co nejvíce přiblížit zavedenému vzhledu každého titulu.
Blendle je už nachystán pro Německo
Firma začínala s dvěma sty tisíci eur úspor svých zakladatelů, dorovnaných dalšími 200 000 € z vládního fondu na podporu médií. V říjnu 2014 ohlásila získání vkladu celkem 3,8 miliónu dolarů od The New York Times Company a od německého Axel Springer, a to na expanzi do zahraničí.
Zaměřili se nejprve na Německo. Německá verze už nyní běží v uzavřené betě (mimoto jsou německé tituly už dostupné v Blendlu holandském) a už je ohlášeno datum veřejného spuštění pro Německo: pondělí 14. září.
Firma přesvědčila v zásadě všechny podstatné německé vydavatele, takže od půlky září bude moci mediální svět sledovat, jak se Blendle uchytí a osvědčí na největším trhu v EU.
Kam se vydá dále? Nejspíše do Francie, pak možná do Španělska, do Itálie a na sever. Snad i do Británie. Teprve potom možná do Polska. Tou dobou už by mohl být natolik osvědčen, že povšimne-li si České republiky, už tu nebude musit tolik přemlouvat.
Američtí čtenáři si nejspíše také počkají, jelikož tamní trh je pro Blendle zatím příliš velkým soustem.
Ohlédnutí za Pianem
Piano – národní paywall pro všechen hlavní slovenský tisk – se zdálo být výborným nápadem (ne ovšem těm, kteří jsou přesvědčeni, že lidé nikdy nebudou platit za nic, zač nezbytně nemusí).
A přece se jako národní paywall rozklížilo a rozpadlo a slouží nyní z velkých slovenských deníků už jen SME, zatímco ostatní se vrátily k řešením vlastním. V zahraničí nyní firma nabízí prostě jednotlivé paywally.
Možná to způsobilo to zdánlivě nevinné pravidlo, že jednotné předplatné se rozdělovalo podle času stráveného na zapojených webech, přitom si každý určil, co pod Piano zamkne a co ne. To snad podněcovalo zamknout pod Piano co nejvíce, i to, co za předplatné nestálo, a menší deníky pak mohly nabýt dojmu, že doplácejí na SME.
Blendle upozorňuje na jednu zásadní zkušenost: zpoplatnění základního zpravodajství u čtenářů neuspěje. Ať převezmete zprávu agenturní, nebo zpracujete totéž po svém, jde-li si stejné informace přečíst jinde a zadarmo, lidé za ně nezaplatí. Jsou ochotni platit jen za útvary původní a jedinečné: za analýzy, komentáře, rozhovory, pojednání, sloupky nebo fejetony.