Předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Karel Neuwirt na stránkách této instituce komentuje i další problémy spojené se zaváděním biometrických prvků do nových cestovních pasů a hlavní komplikace zdůraznil mimo jiné také v pořadu České televize Události, komentáře – viz internetové vysílání ČT ze dne 16. června 2005. Poukazuje na fakt, že využití radiofrekvenčních čipů RFID s sebou přináší možnost přečtení bez kontaktu se čtecím zařízením a bez vědomí držitele pasu. Více o této technologii se můžete dočíst v našem starším dvoudílném článku RFID. Budoucnost. Realita (první díl, druhý díl).
Opustíme-li nyní poměrně úzkou skupinu použití otisků prstů v nových cestovních pasech, lze nahlédnout ještě několik problémů, které se týkají plošného rozšíření některé biometriky. Otisky prstů, geometrie ruky nebo například zkoumání vzoru krevního řečiště ruky jsou všechno zástupci kontaktních technik v tom slova smyslu, že uživatel musí vložit ruku do čtecího zařízení, aby byl sejmut odpovídající vzorek. Existují však také bezkontaktní techniky, mezi které patří například rozpoznání obličeje. Ty odpůrcům biometrik dávají do ruky argumenty možného sledování pohybu člověka bez jeho vědomí. Postarší, nicméně zajímavý článek o pozitivním využití rozpoznání obličeje k vyhledání zločinců v davu si můžete přečíst na serveru SecuritySolutions.com – Looking for faces in the Super Bowl crowd.
Pokud se má některá technologie v praxi dobře a široce uplatnit, je vhodné ji standardizovat. Výborný příklad poskytuje svět kryptografie, jmenujme třebas DES, AES či DSA. Také ve světě biometrických systémů již byly podniknuty kroky vedoucí ke sjednocení jednotlivých technik. Jmenujme například CBEFF (Common Biometric Exchange File Format), kde probíhá kromě standardizace formátu dat přenášených mezi různými systémy i zjednodušení softwarové a hardwarové integrace. Z dalších jmenujme například BioAPI či INCITS/M1 – Biometrics.
Administrativa podporující využití biometrických systémů by dále samozřejmě měla myslet i na to, co s lidmi, kteří vybranou biometrikou nedisponují. Bývá uváděno, že za použití libovolné biometriky přibližně jedno až tři procenta (v závislosti na zvolené technologii a oblasti nasazení) uživatelů nemůže daný vzorek spolehlivě poskytnout. To nemusí být problém v případě identifikace nebo ověřování identity zaměstnanců některé menší či větší společnosti, nicméně masovější rozšíření musí tento zádrhel administrativně řešit. Východiskem může být například i použití takzvaných multimodálních systémů, kde dochází ke snímání několika charakteristik zároveň.
Na závěr článku ještě pro úplnost uveďme stručný přehled některých ostatních hlavních biometrik:
-
Duhovka. Při bližším zkoumání duhovky lidského oka můžete rozeznat některé zřetelně viditelné znaky, které vytvářejí dostatečně unikátní vzorek. Tyto znaky jsou čtecím zařízením nejprve vyfotografovány a odpovídající extrakční algoritmus z nich poté vytvoří adekvátní šablonu. Na obrázku můžete vidět výsledek pořizování čtyř snímků autorova oka ve fázi registrace:
- Sítnice. Tato biometrická technika zkoumá okolí slepé skvrny lidského oka a je považována za nejpřesnější techniku vůbec. Bohužel ji však charakterizují i vyšší pořizovací náklady a vlastní snímání údajně není pro uživatele vůbec příjemné.
- Geometrie ruky. Alfu a omegu této technologie tvoří předpoklad, že žádní dva vybraní jedinci nemají stejný tvar ruky a tento je v čase takřka neměnný. Měří se například šířka prstů, jejich délka nebo šířka dlaně. Výhodou je kromě jiného ignorování časově proměnných parametrů (např. špína nebo drobné poranění v případě otisků prstů), na druhou stranu však někteří uživatelé mohou mít problém se správným umístěním ruky do čtecího zařízení.
- Dynamika stisku kláves. Jedná se o jednu z nejznámějších biometrik aplikovaných v oblasti počítačů, dochází při ní například k měření doby trvání stlačení klávesy, prodlevy mezi stisky jednotlivých kláves apod. Výhodou je i možnost kontinuální verifikace, kdy mohou být data vyhodnocována v celém průběhu práce na počítači. Pro vyzkoušení této techniky můžete využít například demoverzi softwaru BioPassword.
- Dynamika podpisu. Oproti klasickému porovnání „psaného“ podpisu se ani tak neměří, co je psáno, ale spíše jak je to psáno – tedy tlak speciálního pera na podložku, délka trvání jednotlivých tahů atd. U řady lidí se bohužel jejich vlastní styl podepisování často liší.
- Verifikace hlasu. Například po telefonu jsme schopni do určité míry rozpoznat známého člověka na druhém konci linky a podobně jsou na tom také softwarová řešení provádějící ověřování identity mluvčího. Tvar ústní dutiny (a nejen ten) dokáže formovat zvuk tak, že systém rozpozná mluvícího uživatele. Největší výhodou jsou nízké hardwarové nároky, protože jako vstupní zařízení může dobře posloužit pouhopouhý mikrofon.
ČLÁNKY DO MAILU