BELCOM '02: jaký je eLearning v Čechách?

eLearning je moderní klíčové slovo, pod kterým si lidé představují řadu různých věcí. Je to záležitost podložená vyspělými ICT technologiemi, ale primárně jde o nový způsob výuky. Takový, který nevyžaduje fyzickou přítomnost učitele (označovanou nově jako face-to-face) a spoléhá se na jiné alternativy. Nejčastěji se jedná o různé formy tzv. distančního vzdělávání (na dálku), ale ani to nemusí být podmínkou (eLearning má smysl i lokálně, například díky možnosti „obsloužit“ větší počet současně studujících než face-to-face, či kvůli schopnosti poskytnout novou kvalitu). Velmi časté je ztotožňování eLearningu s tzv. online výukou, při níž existuje online spojení mezi učitelem a studujícím a je tudíž možná i jejich vzájemná interakce. V širším slova smyslu je ale do eLearningu zařazováno veškeré „elektronické vzdělávání“, včetně toho, jenž probíhá offline způsobem. Jde například o samostudium z nejrůznějších kurzů na CD apod.

Nejpodstatnější je ale to, co eLearning dokáže poskytnout – umožňuje dělat něco lépe a efektivněji než dříve, dokáže řešit něčí problém, překonávat nějaké bariéry apod. Velmi obecně lze říci, že dovoluje:

• rozšířit okruh „příjemců výuky“ – o lidi, kteří by se jinak nemohli vzdělávat např. kvůli nedostatku času, nemožnosti docházet do školy apod.
• poskytovat výuku efektivněji (laciněji)
• obohatit výuku o novou kvalitu – například díky využití multimédií, různých simulátorů apod.

Na druhé straně má eLearning i svá úskalí či přímo negativa. No a právě o tom, co eLearning je, co přináší a jaké problémy má, a hlavně jak podpořit jeho rozvoj a zavádění na univerzitách a ve firmách v České republice, byla jednodenní konference BELCOM (Building Effective Learning Communities). Její v pořadí již druhý ročník se konal toto pondělí v Praze, na půdě zdejšího Českého vysokého učení technického (ČVUT).

Jaký je současný stav?

Konference BELCOM byla výbornou příležitostí ke zmapování současného stavu eLearningu a souvisejících aktivit na našich vysokých školách. Z těch nejvýznamnějších akademického zaměření, které zde byly prezentovány, bych rád zmínil tyto:

• projekt Virtuální univerzity, který je společným dílem tří fakult ze severu Moravy (Ekonomické fakulty VŠB-TUO Ostrava, Přírodovědecké fakulty OU Ostrava a Obchodně-podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Karviné). Psalo se o něm v médiích již v lednu t.r. (viz zde) jako o projektu, jenž by měl časem nabízet studium po Internetu. Z prezentace na BELCOM ale vyplynulo to, že cílem je zatím spíše zavedení kombinovaného studia (spojujícího prezenční a distanční formy) a že čistě dálkové studium je vhodné jen pro specifické obory (například pro MBA či další vzdělávání pracovníků univerzit a fakult). Zatím sice ještě nebyly žádné formy kombinovaného či čistě dálkového studia akreditovány, ale i tak jsou zmiňované tři fakulty na cestě k budoucímu eLearningu v oblasti vysokoškolského studia zřejmě nejdále.
• eLearningový portál, který připravuje sdružení CESNET. Má ambice stát se národním „HUBem“ zastřešujícím akademické eLearningové aktivity v České republice a koordinovat je, což vcelku dobře koreluje s posláním samotného CESNETu (který si společně založily vysoké školy a jenž jim také poskytuje síťovou konektivitu). Prozatím je možné shlédnout pracovní beta verzi a teprve od července by měla fungovat verze plná.
• ČVUT On-line, což jsou WWW stránky, které na pražském ČVUT vytváří zdejší Oddělení veřejných informačních služeb (z něhož se rekrutovali pořadatelé BELCOM). Toto středisko se zabývá metodikou eLearningu, a mj. připravilo příručku Základy online výuky a eLearning, s úvodem do problematiky. Současně poskytuje praktická školení k systému WebCT, jenž je jedním z nejpoužívanějších řešení pro eLearning (ČVUT zakoupilo jeho serverovou licenci a v jejím rámci nabízí i ostatním vysokým školám možnost provozovat jejich eLearningové kurzy na serveru ČVUT).

Na konferenci pak byly prezentovány i eLearningové aktivity dalších univerzit, např. Fakulty informatiky a managementu Univerzity Hradec Králové, kde se chystá další ročník soutěže eLearningových kurzů (jako doprovodná akce TechFilmu), či naší nejmladší Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (podrobnosti viz příspěvky z konference, dostupné zde).

eLearning však rozhodně není pouze záležitostí škol. O tom, že se může uplatnit i v privátním sektoru, svědčily na BELCOM dva další příspěvky. První byl o řešení v Českém Telecomu, které dostalo název Virtuální univerzita Českého Telecomu. Nejde však o žádnou veřejnou školu, nýbrž o vnitrofiremní vzdělávání. Firma si spočítala, že pro potřebnou výuku svých pracovníků se jí vyplatí nasadit eLearning, a tak to udělala. Celý projekt je v provozu od září loňského roku a podílí se významnou měrou na vzdělávání všech zaměstnanců Českého Telecomu (jde o privátní systém, který není z vně společnosti přístupný).

Jiným příkladem úspěšného eLearningového řešení z privátního sektoru je Cisco Networking Academy (CNA). Jde o vzdělávání odborníků na síťové technologie, řešené již výhradně formou distančního vzdělávání, přičemž student navštěvuje akademii pouze v případě konzultací a praktických cvičení. V ČR je v provozu regionální CNA, provozovaná společně firmou Cisco a sdružením CESNET. Podrobnosti zde.

Kde jsou největší problémy

Velmi zajímavé bylo hodnocení možností a perspektiv eLearningu od akademických funkcionářů (sešlo se zde mnoho prorektorů a dalších lidí s pravomocemi a také odpovědností za výuku). Z diskusí s nimi i dalšími účastníky konference jsem si odnesl přesvědčení, že se od eLearningu na našich vysokých školách očekává zejména přínos v oblasti racionalizace výuky (jejího zlevnění), zatímco efekt „většího zpřístupnění“ (možnost výuky pro více studentů) zatím akademické funkcionáře tolik neláká. Větší perspektivy v eLearningu se přitom přisuzují poněkud paradoxně humanitním oborům – paradoxně proto, že zde učitelé i žáci nejspíše mají menší vlastní motivaci k využívání moderních ICT než u technických oborů. Ale i to je relativní, a tak zřejmě převažuje druhá stránka, kterou je snazší převod výuky do elektronické formy (díky větší absenci různých praktických cvičení, experimentů, pokusů apod.).

Dalším problémem je akreditace výuky, která z nějaké části využívá eLearning, aby totiž její „výstup“ měl stejnou hodnotu jako klasické formy studia. Cílem je, aby bylo v zásadě jedno, jakou formou student studoval, a jeho diplom, titul či jiná forma výsledku studia měly stejnou hodnotu. To ale záleží na tom, jak budou eLearning akceptovat akreditační instituce (primárně tedy MŠMT).

V neposlední řadě je potíží eLearningu i jeho náročnost na tvorbu a realizaci kurzů. Jak bylo v průběhu konference mnohokráte zdůrazňováno, kvalitní eLearningové kurzy nemohou být nějakou bokovkou, vytvořenou jedním člověkem kdesi v jeho volném čase na bázi nadšení z věci samotné. Jejich příprava by měla být týmovou záležitostí, za spolupráce pedagogů znalých vyučované látky, lidí rozumějících technologiím, webmasterů, grafiků, animátorů a dalších profesí. Pro samotnou výuku pak jsou zapotřebí zkušení instruktoři (schopnost vést on-line výuku rozhodně nekoresponduje se schopností učit tradičním způsobem). No a všechny tyto lidi je také třeba adekvátně zaplatit…

Největší eLearning v Čechách?

V souvislosti s eLearningem považuji za vhodné zmínit se o tom, že tyto aktivity se nutně týkají i středních a základních škol, včetně projektů SIPVZ. Právě zde by v rámci projektu PII měl být vybudován rozsáhlý vzdělávací portál, který by poskytoval školám služby (a jejich dostupnost byla dokonce jedním z hlavních argumentů pro budování tolik kritizovaného školského intranetu). Žádný zástupce realizátorů však na konferenci nevystoupil, a v diskusi na tiskovce ke konferenci jsem se dozvěděl, že například CESNET i ČVUT již dříve nabízely svou pomoc a zkušenosti v oblasti eLearningu i pro projekt PII – ale nebyl o ně zájem.

Úplně na závěr ještě jeden postřeh, vztahující se k eLearningu. Na půdě Úřadu pro veřejné informační systémy (ÚVIS) jsem byl spolu s dalšími novináři již dříve informován o tom, že do konce tohoto roku by měli být všichni zaměstnanci veřejné správy vyškoleni v ICT a měli by získat „řidičák na počítač“ (certifikát ECDL). Šlo by o řešení distanční formou, za použití ECDL kurzů firmy Langmaster (a ÚVIS prý dojednává potřebnou licenci pro celou veřejnou správu). Pokud to je pravda, bylo by to asi zdaleka největší nasazení eLearningu v českých zeměpisných šířkách. Žádné podrobnosti o této „velkoakci“ však nemám.