Názor k článku Bazar s použitými e-knihami Tom Kabinet má skončit kvůli pirátským kopiím od dino - Hm, jednak z mých slov vyvozujete myšlenky, jež...

Hm, jednak z mých slov vyvozujete myšlenky, jež z nich podle mě neplynou, jednak stavíte falešná dilemata. Ale budiž, zkusím se s tím nějak vypořádat. Předně odmítám výběr mezi "bylo to hobby" a "chtěla si zajistit slušné živobytí", podle mě ji psaní Pottera bavilo a zároveň doufala, že ji uživí. Ovšem co jsou to ty "slušné peníze"? Zkusme myšlenkový experiment, řekněme, že bych přišel za Rowlingovou v roce 1995 a řekl, že od ní koupím veškerá práva na Harryho Pottera za deset milionů liber. Co by udělala ta rozvedená nezaměstnaná matka? Myslíte, že by řekla "No, zní to sice lákavě, ale to bych byla blbá, možná ho rok dva neudám, ale do dvaceti let ze mě udělá (dolarovou) miliardářku."?

Jistě, je to nefér, protože odpověď by mohla poskytnout jen Rowlingová z roku 1995. Ovšem pokud jste ochoten alespoň uvažovat o tom, že existuje nějaká řádově nižší částka než současné Rowlingové jmění, která by pro ni naplnila onen pojem "slušných peněz za Pottera", znamená to, že Pottera nepsala s tím, že z ní udělá miliardářku, a že kdyby žila ve světě, kde se ze spisovatelů miliardáři nestávají, nepociťovala by to jako křivdu či omezení. Ono pohádkové bohatství totiž není reálným cílem jednotlivce (a málokdo o něm aspoň sní v tom smyslu, že miliarda je výrazně lepší než sto milionů), ale je vedlejším produktem současného zábavního průmyslu, který z některých jedinců ty superhvězdy prostě udělá (aniž by bylo nutně zdůvodnitelné a tedy předem odhadnutelné z kterých, "systému" na tom nezáleží).

Že v těch nakladatelstvích, která Pottera odmítla, padaly hlavy, tomu bych věřil, mýtus o možnosti predikce úspěchu je v korporátní sféře tak zažraný, že pár vyhazovů na oltář jeho udržení ani nestojí za řeč.

O Riding the Bullet sice něco vím, ale zřejmě ne zrovna to, proč jste toto dílo zmínil. Kde se mohu dočíst o souvislosti s modelem "napsal jsem/hodlám napsat knihu a zveřejním ji a zároveň dám k volnému užití, pokud se na ni sejde tato částka"? To šlo o nějaké plánované pokračování? Samotné toto dílo totiž dle mých informací má historii, v níž souvislost s mým modelem nevidím.

A pak je tu možná ještě jedno nedorozumění. I kdyby to třeba před řekněme deseti lety Kingovi nevyšlo, není to pro mě důkaz nesmyslnosti základní myšlenky (technický rozvoj stále probíhá, vztah lidí k internetu a jeho využívání se mění, s tím vznikají nové služby a nové modely, přičemž některé z nich dnes funkční by třeba v době vydání Riding the Bullet nefungovaly - dnes má "každý druhý" v kapse mobilní internet na zařízení o výkonu "pár" let starého stolního počítače, v roce 2000 nebyl samozřejmostí ani internet v domácnosti (a to hovořím o situaci celosvětové)). Takže pokud něco před lety nefungovalo, je to podnět pro zamyšlení, proč to nefungovalo, co by bylo potřeba, aby to fungovalo, a zda je možno vysledovat trend, který by do stavu "mohlo by fungovat" vedl.

To, co navrhuju, je model pro budoucnost. Neříkám "svrhněme přes noc systém a nastolme jiný". Přemýšlím, jak by bylo možno upravit koncept "autorských práv", aby se na jedné straně autoři uživili (přičemž osobně nepokládám za nutné, aby mohl generovat spisovatele miliardáře, dokonce mi to přijde "špatné", já tomu říkám zachování lidských rozměrů, Vy to nazvěte třeba závistí, na tom nesejde), a na straně druhé byla vymahatelná vzhledem k úrovni technické vyspělosti společnosti. Dnešní prostředky jsou pro mě dost děsivé, ACTA umožňující úředníkům mi na hranicích prohledat veškerá elektronická zařízení, protože co kdyby tam bylo nějaké upirátěné dílo, plus všeobecné šmírování internetu se stejným záměrem, to mi přijde nedůstojné, nebezpečné a konečně i nákladné (momentální myšlenka - dejme na jednu hromadu veškeré prostředky vynaložené na snahu chránit autorská práva a na druhou pak únik zisku autorů, kterému se tím podařilo zabránit, kolik je třeba vzít z eráru, aby se zabránilo úniku jedné koruny z kapsy autora?). Jinak řečeno, otázka pro mě zní, existuje s přihlédnutím k technickému pokroku model, v němž by mohla vznikat "hodnotná" (ať už to znamená cokoliv) autorská díla, aniž by pro zajištění jeho fungování bylo třeba udělat ze světa orwellovskou noční můru?

A má odpověď zní, že existuje hranice, na níž lze postavit "celnici", totiž hranice mezi myšlenkou a činem. Myšlenkou je představa díla či dílo napsané do šuplíku (zde jde sice už o soukromý čin, ale stále o myšlenku z hlediska společnosti), čin je dílo zveřejněné. Ve fázi myšlenky má nad ní autor absolutní kontrolu, ve fázi činu je jakákoliv kontrola nákladná (a její vymáhání koliduje s jinými právy (potenciálních) konzumentů). Poplatek za překročení hranice mezi myšlenkou a činem je tudíž levnou a přirozenou možností "monetizace myšlenky".

Pokud máte stále obavy o zajištění "slušných peněz" pro autora, je možné uvažovat o hybridním modelu. Pokud někomu stačí e-book, tak dobře, to pokryje onen "celní poplatek". Chce ale někdo papírovou knihu (třeba proto, že darovat ji je přece jen pocitově jinde než obdarovanému poslat e-book mailem, že se na e-book autor těžko vlastnoručně podepíše či že fanoušek prostě chce mít na polici nad postelí celou potterovskou heptalogii)? No tak si zaplatí (a autor z toho dostane svůj desátek). Chcete podle toho udělat film? Jasně, kolik procent je pro mě? Penály, sešity, figurky, přívěsky na klíče s Potterem? Jistě, kolik nabídnete?

Jinak řečeno, nešel by na knihy v nějaké formě aplikovat princip "pro nekomerční užití zdarma, pro komerční za prachy" či "základní verze (e-book) zdarma, rozšířená (papírová kniha) za prachy" užívané u aplikací? V tomto případě by to bylo "virtuální zdarma, hmotné za peníze". A že je divné, aby autor nevydělával primárně na obsahu knihy, ale doplňkových aktivitách? No, divné možná, ale je to nutně špatně? Když můžou existovat softwarové firmy nabízející svůj produkt zdarma a žijící z poskytování placené podpory...

Ale abych to nějak shrnul, nyní můžu odpovědět na Vaše úvodní otázky. Jsem neskutečně naivní? Téměř jistě ano, ovšem nejsem si jist, v jakých ohledech a jak moc. Naivní je možná očekávat, že si tento můj braindump přečtete, přenesete se přes svůj odlišný světonázor a zkusíte věcně odpovědět na konkrétní body (ale stejně si budu myslet, že třeba ano). Naivita není jednorozměrná škála, lze ji měřit v mnoha dimenzích.

Snažím se záměrně provokovat? Ano i ne. Jsem člověk, kterému často není jasné to, co "je přece jasné každému", a nepovažuje za evidentní to, co "přece každý ví/vidí". Proto když se někde veřejně vyjádřím, někoho to pravděpodobně bude provokovat. Ale záměr to není, proto ne. A proč ano? Protože bych se mohl prostě nevyjadřovat, ale já se vyjadřuji a to záměrně. A proč? Protože ač mám názory mnohdy řekněme netradiční, netrvám na tom (protože si tím nejsem jist), že jsou správné (ať už to znamená cokoliv). Proto je potřebuju konfrontovat s odlišnými, testovat argumenty, hledat protiargumenty... Takže ve výsledku ano, snažím se záměrně provokovat, snažím se totiž vyprovokovat reakci, která by mě nějak obohatila, někam posunula.