Tendr na dodávku satelitní komunikace pro vojenské jednotky Armády ČR působící v zahraničních misích, o kterém jsme na Lupě nedávno informovali, stále nebyl vyhodnocen. Dál se ale množí informace, že by mohl být vypsán na míru neprůhledné IT společnosti GiTy. Ministerstvo obrany původní veřejnou soutěž raději zrušilo, protože hrozilo, že by ji kvůli stížnosti mohl zastavit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Druhý pokus čeká na vyhodnocení. Pro kontext doporučujeme pročíst původní text.
V soutěži se vyskytují dva hlavní varovné signály. Zaprvé: GiTy je firma s nejasným skutečným majitelem a finanční kondicí, přičemž stopy končí na Kypru a v Belize. A zadruhé: náčelník Agentury komunikačních a informačních systémů (AKIS) spadající pod Ministerstvo obrany Jan Jelínek dříve působil v armádě se stávajícím předsedou představenstva společnosti GiTy, kterým je David Janoušek. Pracovali ve stejném provozu telekomunikační sítě. Obrana střet zájmů vyloučila.
Ministerstvo obrany uvádí, že vítěz soutěže stále nebyl vybrán. Někteří členové Vojenského útvaru 3255 (AKIS), kteří nechtějí být jmenováni, ale Lupě řekli, že dostali informaci o tom, že se technologie od současného dodavatele INTV, který se o zakázku opět uchází, budou vracet a že novým dodavatelem bude právě GiTy.
Jak je možné, že členové útvaru takto mluví, a jak získali informace, že má zakázku vyhrát GiTy, i když nebyl tendr vyhodnocen? Resort obrany prostřednictvím mluvčí Simony Cigánkové odpověděl takto: „Veřejná zakázka s názvem Telekomunikační služby – satelitní služby přenosu dat (dále jen VZ) je rozdělena na pět částí. Ani v jedné z částí VZ dosud nebylo odesláno oznámení o výběru dodavatele. VZ v současné době prochází schvalovacím procesem v rámci Kolegia ministryně obrany. Dokud není tento schvalovací proces ukončen, jsou jakékoliv spekulace ohledně potenciálních vítězů jednotlivých částí VZ naprosto bezpředmětné.“
Babička na Floridě
Společnost GiTy v den vydání původního článku na Lupě vytvořila notářský zápis, který se následně objevil v obchodním rejstříku. Zápis dokládá, že jediným akcionářem GiTy je akciová společnost ZerrynnX Capitol Base. Dál je ale vše při starém. ZerrynnX Capital Base ovládá londýnská Whyte Finance Ltd. sídlící na adrese, kde operuje dalších více než pět set firem. Dál stopa vede na Kypr k „profesionálnímu řediteli“ spravujícímu několik dalších firem.
Jako nepřímý skutečný majitel je nadále veden Radomír Kolařík. Údaj o skutečném majiteli společnosti GiTy je do evidence skutečných majitelů zapsán podle již neúčinného zákona. Podle oslovených právníků společnost neprovedla úpravu zápisu podle zákona nového, patrně z důvodu, že by dle tohoto nového zákona musela zveřejnit podíl skutečného majitele na společnosti. V kuloárech se ohledně skutečných majitelů skloňují známá jména z politicko-byznysového prostředí, informaci je ale těžké ověřit.
V historii GiTy lze pozorovat zajímavé transakce. Například v roce 2009 si společnost půjčila 50 milionů korun od podniku Weidenfield Investments LLC tehdy zapsaném na Floridě. Půjčka zřejmě proběhla v hotovosti, údajně o bankovním převodu nejsou k dispozici. Manažerkou v té době byla jistá Magda Ferreira narozená v roce 1938, bylo jí tedy 71 let. Floridská firma byla uzavřena dva roky po provedené půjčce.
Technický rozbor
Lupa také níže publikuje několik bodů, které podle konkurenčního zájemce o provozování systému, společnosti INTV, mají dokazovat, že původní a zrušená zakázka byla napsána na míru GiTy. Autorem je technický ředitel INTV Petr Vecek, který je dle svých slov tyto informace v případě nutnosti připraven obhajovat u soudu:
Specifikace napsaná na technologii jedné jisté firmy, jejíž pracovníci se rok předem chvástali, jak to „mají v kapse“. Zadavatel specifikoval konkrétní parametry – typy modulací, symbolové rychlosti modemu, které musí satelitní terminál splňovat. Opakuji „musí“. Přitom stanovil i požadavek na modulaci BPSK, která vzhledem k požadovaným službám (přenosová rychlost terminálu až 8 Mbit/s) a tzv. symbolové rychlosti modemu 7,5 MSps nemohla být s touto modulací dosažena. Navíc, parametr modulace BPSK byl jen na uploadu, byla tedy nepoužitelná při komunikaci dvou modemů mezi sebou, jak vyplývalo z obecných požadavků na typy topologií a jednotnou technologii. Ten druhý by ji totiž nedokázal dekódovat. Ukázali, že tomu prostě nerozumí. Hlavně ale Zadavatel specifikoval naprosto konkrétní typ technologie a modemu, což je v rozporu s předmětem veřejné zakázky, který byl na služby, a ne na konkrétní zařízení. Při námitkách a dotazech ostatních uchazečů se Zadavatel snažil lhát, že tyto parametry splňují i jiné technologie. To jsme mu vyvrátili dodáním srovnávací tabulky parametrů modemů různých výrobců. Nakonec tedy musel danou část specifikace zrušit. Pro informaci – Zadavatel se marně snažil prosadit modem firmy iDirect. Tento modem neumí práci v topologii MESH single hop. K tomu by musel být doplněn vícekanálovým přijímačem. Ten zase nemá možnost dekódovat AES-256, takže tato kombinace nesplňuje požadavek na síť MESH, kterou armáda ČR využívala v misích v Afghánistánu někdy od roku 2009. Jak se s neschopností preferované technologie splnit požadavek na šifrované spojení v MESH Zadavatel nakonec vypořádal? Jednoduše – zrušil požadavek na topologii MESH, byť jeho vlastní technologie MILSATCOM tuto topologii hravě zvládá, stejně jako jiné moderní satelitní systémy. Jen ne ten, který provozuje jím preferovaný uchazeč.
Překrucování topologií ve prospěch preferované firmy a její technologie. Na jedné mé prezentaci – bylo to v Lipníku na konferenci spojovacího vojska v roce 2019 – jsem mj. uvedl názor, resp. požadavek generála US Army ve funkci vrchního velitele pro spojení na spojařskou techniku. V budoucnu už má být spojení pouze typu MESH – tedy každý s každým nejkratší cestou. Důvod je prostý – pří výpadku uzlového bodu ostatní terminály fungují dále a mají spojení. Jak již bylo uvedeno, takto fungovaly sítě VSAT armádních misí v Afghánistánu. Tzv. sítě bez stanice HUB. V současnosti to nové technologie umožňují bez problému. Ne tak technologie Zadavatelem preferovaného uchazeče. Proto jsme se dozvěděli, že topologie MESH je jen jakousi „nástavbou“ nad topologií HVĚZDA, kterou jím preferovaný uchazeč umí jako jedinou. K tomu Zadavatel vytvořil cenové tabulky, pro ostatní uchazeče krajně nesrozumitelné, které vyhovovaly pouze té jedné „správné“ technologii a byly nepoužitelné pro ostatní technologie využívající technologie MESH bez stanice HUB, využívající jiný než TDMA přístup k přenosovému médiu. (Pozn. TDMA i MF-TDMA – tedy časový multiplex – má nejhorší spektrální účinnost ve srovnání s přístupem SCPC, FDMA, Mx-DMA jiných technologií). Zadavatel odmítal použít parametry jako CIR – no to není nikdy v zájmu obchodní politiky založené na velkém sdílení a je ve vazbě na ten nešťastný ping. Vymyslel ale cenový parametr „zpětný kanál“. Bez toho, aby stanovil jeho kapacitu, počet terminálů na kanálu. Parametr nepoužitelný pro jiné technologie. Poukazovali jsme na fakt, že při absenci parametrů tohoto kanálu není vůbec předem jasné, kolik bude armáda za spojení platit, protože poskytovatel si může hrát s počty kanálů tak, jak mu to bude obchodně vyhovovat. Podle současné smlouvy Objednatel zná na roky předem přesně cenu za spoj podle topologie, geografické oblasti a přenosové rychlosti. Nově se Zadavatel snažil vytvořit cenovou tabulku, která nedává informaci o ceně za spojení, ale dává možnost jednomu z uchazečů vydělávat tam, kde jiní nemohou. Celkově tedy v neprospěch Armády i daňového poplatníka. Když ne ve prospěch Armády, v čí prospěch asi?
Přihnutí specifikace pomocí výkonů vysílačů satelitních terminálů. Zadavatel, opět v rozporu s předmětem Veřejné zakázky, stanovil, že uchazeč má podat cenovou nabídku na anténu osazenou vysílačem o výkonu 6 W nebo 16 W. Opět stanovoval konkrétní hw, místo toho, aby v souladu s předmětem veřejné zakázky specifikoval pouze služby. Na naši kritiku, že s takovým vysílačem není možné udělat spojení na požadovaném geografickém pokrytí (až do vzdálenosti 10 000 km, což vyžaduje použití satelitů s širokým pokrytím, a tedy nízkým G/T a EIRP), a rychlosti až 8 Mbit/s, Zadavatel odpověděl, že si tam můžeme dát silnější vysílač. Dobrá finta. Vysílač o výkonu 6 W nebo 16 W je samozřejmě mnohem levnější než výkonový vysílač, který by splňoval zadání. Poctivý dodavatel tedy nabídne drahý hw a nemá šanci, když kritériem je nejnižší nabídková cena. Ale tím podvod nekončí! Dodali jsme výpočty takového spojení pro topologii MESH a oblast Afghánistánu, abychom demonstrovali potřebné výkony. Výpočty nebyly naše, byly od provozovatele satelitu pro reálné použití. Ve výsledku Zadavatel sdělil, že když to nebude vycházet, nemusí být rychlost až 8 Mbit/s, ale musí být aspoň 256 kbit/s. Tedy 32× nižší! Takže podvodník s výkonem vysílače 6 W a nejnižší nabídkovou cenou nebude muset respektovat obecnou specifikaci na požadované služby. On už se s Objednatelem (což je shodou okolností ten z komise Zadavatele, který dodal technickou specifikaci) přece nějak dohodne. Jde jen o to podat nejnižší nabídkovou cenu.
Lež o prostoru zasazení některých spojů za účelem zvýhodnění uchazeče používajícího levný satelit, který ale nemá potřebné pokrytí pro Evropu. Zadavatel, aby zvýhodnil jím preferovaného uchazeče, vymyslel do cenových tabulek cenu za přenosovou rychlost pro pokrytí pouze ČR. Argumentovali jsme, že takové služby nejsou využívány. Žádná provozovaná satelitní síť nebo spoj není pouze v rámci ČR. K našemu velkému překvapení Zadavatel lhal, že terminály tzv. spojů 5 jsou pouze na území ČR. Jako kdyby objednatel nevěděl, že to se týká pouze dvou letišť a jednoho pracoviště (v průběhu tendru zrušeného) a že naopak terminály této sítě jsou používány při vojenských cvičeních v rámci NATO – v Polsku, v Norsku, Německu, v současnosti i trvale v Pobaltí a na Slovensku. Navíc to bylo technicky nesmyslné, protože otevřené výběrové řízení připouštělo účast i zahraničních uchazečů, kteří by měli stanici HUB na svém území, a nemohlo by tedy v žádném případě jít pouze o pokrytí ČR. Ale Zadavateli šlo opět pouze o získání výhody v cenových tabulkách pro jeho favorita, ne o konečný odběr služeb. Pak by to prostě bylo dražší, toto nejlevnější pokrytí by bylo nepoužitelné. Podvod na poctivé dodavatele i na daňového poplatníka.
Malá lež nebo spíše blamáž a známka ze zeměpisu. Zadavatel prezentoval jakési mapy, aby uchazečům ukázal, které státy spadají do Evropy, které do Afriky, které na Blízký a Střední východ. Dozvěděli jsme se, že Island do Evropy nepatří. Proč, no asi proto, protože jím vybraný uchazeč tam nemá satelitní pokrytí a musel by postavit další anténu a objednat satelitní kapacitu. Jenže tu by pak asi nemohl „efektivně sdílet“ (synonymum pro okrádání). Na Island létají pomáhat s ostrahou vzdušného prostoru naši letci z letiště Čáslav, jak každý ví. Zadavatel rozhodl, že Island bude v oblasti do 10 000 km. Hlavně, že mapa Evropy obsahovala všechny země ex-SSSR. Tam se určitě naše armáda brzy vypraví. Mimochodem, do odlehlé „evropské části Ruska“ to je dál než na ten Island. Hezké bylo, že Zadavatel také situoval Egypt na mapu Blízkého východu, i když ho měl současně i na mapě Afriky. Nedokázal uchazečům vysvětlit, proč to je výhoda zrovna u Egypta (kam naše armáda sotva bude vyslána), a proč to tedy neplatí i pro ostatní státy, ale trval na svém. Možná tenkrát nebyl ve škole, je těžké přiznat chybu. Na mapě BSV chyběla značná část Afghánistánu, nejdůležitějšího místa pro zahraniční mise Armády ČR v posledních dvaceti letech. To by snad plk. Ing. Gšt. vědět mohl. Nakonec aspoň tohle po našich připomínkách opravil.
Ping přes satelit aneb Zadavatel versus fyzika. Krásné téma. Geostacionární satelit je ve výšce zhruba 36 tisíc km nad rovníkem. Z ČR jsou použitelné, viditelné, satelity z pozic max. 60° na Západ nebo na Východ. Tím se pohybuje vzdálenost satelitního terminálu od satelitu v rozmezí 36 až 40 tisíc km. Z ČR cca 38,3 až 40 tisíc km. Celková vzdálenost satelitního skoku je pak dvojnásobek a cesta pro ping další dvojnásobek. Max. 160 tisíc km. Elektromagnetické vlnění se pohybuje rychlostí světla ve volném prostoru. Obecně vzato 300 tisíc km/sec. Pak tuto vzdálenost ping překoná za cca 533 ms. K tomu je třeba připočítat nějaký čas na kódování a dekódovaní signálu. Každá současná technologie to zvládá rychle, a ping tak nikdy nepřesáhne 600 ms na volném kanálu (nemusí tedy čekat v bufferu modemu, až na něho přijde řada). V současnosti používané spoje VSAT to hravě stíhají – ping se většinou na volném kanálu pohybuje mezi 540 a 570 ms. Armádou vlastněná technologie MILSATCOM to stíhá také. Dokonce i technologie Zadavatelem preferované uchazeče to podle výrobce stíhá do 600 ms. Zadavatel ale trval na svém, že ping musí být do 750 ms. To je při hlasovém spojení již dobře znát, těch 150 ms navíc. Ale proč, když technologii stačí těch max. 600 ms. No asi proto, že jím preferovaný uchazeč rád používá satelitní pásmo zaplacené jedním zákazníkem i pro spoje jiného zákazníka (to je to efektivní sdílení). Pak má stanice HUB honičku to obsloužit, když spoje nemají svoje vyhrazené přenosové pásmo. To je typické pro satelitní připojení k internetu, kdy je úzký satelitní kanál sdílen desítkami terminálů. Ale armáda si vždy objednává svoje vlastní přenosové pásmo, nechce ho sdílet s jiným zákazníkem. Jenže to by klesal poskytovateli zisk … je proto třeba mít někoho v komisi Zadavatele, kdo zařídí ping do 750 ms. Na naši kritiku a vysvětlování Zadavatel odpověděl, že 750 ms se týká celé trasy až k přípojnému bodu a že navýšil ping o 150 ms i kvůli šifrování. (Zadavatel se rozhodl navýšit hodnotu zpoždění na nezatíženém kanálu o 150 ms oproti předchozím zadávacím řízením i z důvodu nasazení šifrování kanálu a připojení k centrálnímu předávacímu rozhraní. Kde bude docházet ke zpoždění, je irelevantní, maximální hodnota byla určena a platí pro všechny potenciální účastníky zadávacího řízení.) Dva nesmysly a dvě hlouposti v jednom. Technická specifikace totiž stanovila odezvu na ping pouze přes satelitní spoj, nikoli ještě po kabelu kolem celé zeměkoule. Těch 150 ms navíc by totiž při rychlosti světla v optickém kabelu 200 tisíc km/s představovalo 30 tisíc km optického kabelu. Jde o ping, takže jen polovinu. Stanice poskytovatele by tedy musela být 15 tisíc km daleko od přípojného bodu do armádní sítě. Ty jsou dva, oba kupodivu v ČR, žádný v Austrálii nebo v Patagonii, kam by to mohlo být tak daleko. Ohledně šifrování – přídavné zpoždění je u satelitního spoje těžko měřitelné, protože je jen několik málo milisekund. Opět velmi překvapující argumentace od inženýra vojenských spojařů (právník tuto odpověď jistě nepsal). Jakou musí mít motivaci, aby takto hluboce klesl?
Další lež měla jen zahladit tu předchozí o nutnosti ping do 750 ms. Jako další důvod uvedl, že (Zadavatel upozorňuje tazatele, že dle aktuálních měření prováděných na stávajících spojích vykazuje hodnota RTT velkou variabilitu zpoždění, a z tohoto důvodu zadavatel do zadávací dokumentace zařadil nově parametr Jitter). No Jitter není důvod pro navýšení zpoždění o 150 ms, ale hlavně zde Zadavatel opět a zcela vědomě a prokazatelně lhal a změnu parametru, který je opětovně přizpůsoben určitému Uchazeči, se snaží zdůvodnit nepravdivým tvrzením, které poškozuje stávajícího Poskytovatele služeb. Na naši žádost o sdělení, kdy takové měření proběhlo a za jakých podmínek (musí být na volném kanálu), jsme odpověď nedostali. Vylhat by to bylo velmi složité a musel by k tomu přinutit některého technika. V čí prospěch takto lhal?
Uvedeny jsou jen některé důkazy o porušování zákona ze strany Zadavatele v průběhu veřejné zakázky. Celkově ale bylo k 78 dotazům podáno celkem 207 podotázek, na které Uchazeč očekával jasnou a konkrétní odpověď Zadavatele. Srozumitelně bylo odpovězeno celkem 107 podotázek (52 %), zamítavě (případně v rozporu se zákonem) bylo odpovězeno 70 podotázek (34 %), nejasně bylo odpovězeno 30 podotázek (14 %). Výše uvedený přehled, a zejména vysoké procento zamítavých a nejasných odpovědí (byť jejich hodnocení a zařazení bylo provedeno Stěžovatelem) může být jasným důkazem toho, že výběrové řízení neproběhlo zcela bez problémů a dle představ Zadavatele. Lze se důvodně domnívat, že části specifikace i odpovědi na námitky uchazečů ani nebyly tvořeny Zadavatelem, ale jedním konkrétním uchazečem. Zadavatel sám nemá takové znalosti, aby mohl vytvořit specifikaci „na míru“ jedné konkrétní technologii a jejímu provozovateli.
ČLÁNKY DO MAILU