Na lednové New Media Inspiration 2013 jsem dostal po přednášce o roli sociálních sítích v prezidentské kampani otázku, jak vnímám u kandidátů v druhém kole šance na to, že po zvolení svou komunikaci v sociálních sítích zachovají a budeme tak mít prezidenta, který bude komunikovat přímo s fanoušky na sociálních sítích. Jak to dopadlo a co se děje v zahraničí?
Nedělám si iluze, že by na Facebook stránce Obamy, Schwarzenberga, Zemana nebo jiných komunikoval přímo samotný politik. Přesto však vnímám situaci, kdy jim každý uživatel může na Facebooku nebo přes Twitter položit dotaz, jako určitý posun v komunikaci zvolených zástupců lidu. Minimálně to ve mně vzbuzuje pocit větší přístupnosti dané osoby, stejně jako je tomu u celebrit, kapel či sportovců. A právě na zlepšení své přístupnosti běžným občanům by měli politici (nejspíš nejen ti čeští) výrazně zapracovat, obzvláště v době, kdy celosvětově mají problém s vysvětlováním kroků, kterými se snaží krotit aktuální ekonomickou a společenskou situaci ve světě.
Na NMI jsem vyjádřil značnou pochybnost nad tím, že by Miloš Zeman v případě svého zvolení aktivně využil sociální sítě k další komunikaci se svými voliči a dalšími občany České republiky. Více jsem v tomhle věřil Karlovi Schwarzenbergovi. Jak dopadly volby, všichni víme. A jak dopadá komunikace obou protikandidátů z druhého kola dva měsíce po volbách?
Prezident dolních deseti milionů zatím na svých virtuálních padesát tisíc kašle. Poslední update předvolební stránky je z 19. února, kdy Nejvyšší soud odmítl všechny stížnosti na volby. Nutno ovšem přiznat, že 28. ledna tým Miloše Zemana založil novou stránku, Miloš Zeman – prezident České republiky, která sice 10. února zveřejnila podobu oficiálního portrétu, od té doby ovšem mlčí. A nereaguje ani na dotazy. Vtipné mimochodem je, že stránka si zvolila username PREZIDENTCR, což za 5 či 10 let nejspíš přinese vtipné problémy. Pokud tedy bude Facebook ještě existovat ;)
Zklamal ovšem i Karel Schwarzenberg, přestože se neodmlčel úplně. Pouze jeden příspěvek za únor a aktuálně čtyři březnové dávají docela zapomenout na předvolební smršť.
Ani on na příspěvky na Zdi nereaguje. V Česku se ostatně není čemu divit. Úřad vlády sice má účet na Twitteru i stránku na Facebooku, využívá je ale jako odkladiště tiskových zpráv a článků s výstupy vládního PR. Další komunikace s fanoušky veškerá žádná. Firmy dnes již začínají chápat, že sociální média nejsou jednosměrnou komunikací. Někdo by to ale měl naučit politiky.
Obvykle tolik oslavované americké vzory bohužel nejsou v tomto případě ideální ukázkou. Například Facebook Page Bílého domu nemá povolené publikování příspěvků fanoušků na Zeď, ani zasílání přímých zpráv stránce. A do debat pod svými příspěvky se také nijak nezapojuje. Pro opačný příklad ale nemusíme chodit tak daleko. Aktivní je na Twitteru polský ministr zahraničí Sikorski, který nejenže tweetuje a retweetuje informace o své práci, ale také reaguje na cizí tweety a vstupuje do diskuzí.
V době, kdy i katolická církev pochopila význam sociálních sítí a papež je aktivní na Twitteru, bych od méně konzervativních institucí a politiků čekal rychlejší přijetí pravidel komunikace v novém prostředí a jejich využití. Vždyť jak jinak mohou aktivovat část populace, u které si stěžují na nezájem o politiku a věci veřejné? A jak jinak obejít média, na jejichž jednostrannost si tak stěžují? Tím, že budou otevřenější a využijí možnosti přímé komunikace přímo s občany.
Ne každý o to jistě bude mít zájem, ale pokud mají nová média přinášet demokratizaci společnosti, mělo by jedním z rysů být také to, že nám umožní přístup k našim voleným zástupcům.
ČLÁNKY DO MAILU