Němečtí politici přicházejí s rozsáhlým plánem na reformu veřejnoprávních médií, který má za cíl přizpůsobit tradiční systém požadavkům digitální éry a zefektivnit jeho fungování. Více než stostránkový dokument vypracovala společná mediální komise německých spolkových zemí.
Návrh vznikal v podobné atmosféře jako u nás. Každá německá domácnost musí platit příspěvek na veřejnoprávní vysílání ve výši 18,36 eura, a to bez ohledu na to, jestli vůbec má nějaký přijímač. Poplatky však nerostou automaticky. Finanční nároky médií posuzuje nezávislá komise KEF, a pokud uzná, že jsou oprávněné, mohou se poplatky zvýšit.
Má to ale háček – na zvýšení poplatků se musí jednomyslně shodnout všech šestnáct spolkových zemí. Právě zemské parlamenty v Německu schvalují právní podmínky fungování a financování médií veřejné služby. A zatímco bývalé východoněmecké státy nebo Bavorsko nechtějí o zvyšování poplatků ani slyšet, politici v západní části Německa volí smířlivější tón.
„Zvýšení poplatků v současné době nepovažuji za obhajitelné a nevidím pro něj většinovou podporu,“ prohlásil v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung sasko-anhaltský premiér Reiner Haseloff (CDU). „Buď přijdou reformy i rozhodnutí o poplatcích, nebo nebude nic. To musí mít všichni zúčastnění jasně na paměti,“ vzkazuje naopak Carsten Brosda, hamburský ministr kultury za sociální demokracii.
Teoreticky by se měl poplatek za veřejnoprávní média zvýšit od 1. ledna 2025. Komise KEF doporučila, ať se zvýší o 58 centů na 18,94 eura měsíčně. Spolkové země by se tím měly řídit, ale už jednou si postavily hlavu a veřejnoprávní média se musela obrátit na ústavní soud. Ten v červenci 2021 rozhodl, že finanční nároky jsou oprávněné, a nařídil zvýšení poplatku.
Premiéři spolkových zemí si chtějí financování i konečnou podobu reforem vyříkat na dalším setkání koncem října v Lipsku. Pracovní verzi změn představili na konci září a do konce minulého týdne je mohla připomínkovat veřejnost. Přišlo neuvěřitelných patnáct tisíc reakcí.
Komisi spolkových zemí tradičně předsedá premiér Porýní-Falce, kterým je aktuálně sociální demokrat Alexander Schweitzer. Pracovní verzi mediální reformy komentoval slovy, že by se veřejnoprávní vysílání mělo stát „digitálnějším, odolnějším vůči výzvám budoucnosti, ale také efektivnějším a hospodárnějším“. Saský ministerský předseda Michael Kretschmer (CDU) zdůraznil, že je důležité dbát na náklady a efektivitu.
Politiky dráždí, jak moc se rozšířila nabídka veřejnoprávních médií v uplynulých letech. Pověsti ARD a ZDF neprospěly také různé personální skandály, štědré mzdy a manažerské benefity. Jenže systém médií veřejné služby je v Německu tradičně velmi složitý i kvůli historickým okolnostem. V poválečném uspořádání šlo mimo jiné o to, aby centrální vláda už nikdy nemohla ovládnout všechny informační zdroje.
Ve spolkových zemích dnes funguje devět regionálních vysílatelů, kteří provozují rozhlasové stanice, televizní programy a webové stránky. Společně tvoří zastřešující organizaci ARD a podílejí se na celostátním televizním programu Das Erste. Do skupiny veřejnoprávních stanic patří ještě druhý celostátní program ZDF se svými odvozenými tematickými kanály a rozhlas Deutschlandradio.
Podle premiérů spolkových zemí by měla veřejnoprávní média projít odtučňovací kúrou. Jen rozhlasových stanic je teď víc než šedesát. Dohoda o reformě předpokládá, že jednotliví zemští vysílatelé budou mít v základu čtyři rozhlasové programy. Navíc by bylo povoleno jedno další rozhlasové vysílání na každých šest milionů obyvatel, které vysílatel pokrývá.
Například západoněmecký rozhlas a televize WDR by mohl v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko vysílat celkem na šesti rozhlasových okruzích, protože pokrývá téměř 18 milionů lidí. Severoněmecký rozhlas a televize NDR, který je zodpovědný za Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, Šlesvicko-Holštýnsko a Hamburk, by měl k dispozici dokonce osm kanálů.
Na základě těchto propočtů by mělo skončit minimálně šestnáct existujících rozhlasových stanic napříč všemi organizacemi, které patří pod ARD. Například v Bavorsku teď vysílá deset rozhlasových stanic, po reformě by jich nejspíš zůstalo šest. U celostátního rozhlasu se žádné změny nepředpokládají. Nadále by měl mít hlavní okruh Deutschlandfunk, kulturní program Deutschlandfunk Kultur a digitální stanici pro mládež Deutschlandfunk Nova.
Úspory se mají týkat také známých televizních stanic. Satelitní program 3sat, který vzniká ve spolupráci německých, rakouských a švýcarských veřejnoprávních vysílatelů, by se mohl sloučit s německo-francouzským kulturním kanálem Arte. Museli by na to ale přistoupit zahraniční partneři.
Spojit by se mohly také zpravodajské stanice Tagesschau24, ZDFinfo a Phoenix. Konsolidovat by se měla i nabídka pro děti a mládež, tedy dětská televize KiKA, internetový portál pro mladé Funk a televizní stanice ZDFneo a ARD One. Hlavní programy (Das Erste, ZDF a regionální televize typu WDR) se měnit nemají.
Všechny tyto úvahy vycházejí z toho, že politici naznačili oblasti, kde by měla nabídka zeštíhlit. Nemluvili o osudu konkrétních stanic, spolkové vlády nechtějí mluvit veřejnoprávním médiím do dramaturgie. Bude na vysílatelích, jestli tematické kanály zruší, spojí, nebo převedou na internet. To je odpovědnost manažerů. Ti mají souběžně splnit zadání, že nabídka má zůstat rozmanitá a nadále oslovovat různé cílové skupiny. Očekává se těsnější spolupráce všech veřejnoprávních organizací, které mají sdílet své výrobní, technické a personální kapacity.
Snížení počtu tradičních lineárních stanic má uvolnit prostředky na digitální služby. Také zde je ale naznačena hranice, online portály nemají konkurovat soukromým zpravodajským webům. Online obsah by proto měl po reformě dávat důraz na zvuk nebo video, podle toho, jestli vznikl v televizi, nebo rádiu. Doprovodné články by nabízely jen stručné shrnutí. Důrazněji se má dbát na pravidlo, že obsah musí nejdřív odvysílat rozhlasová nebo televizní stanice, teprve pak může být na internetu.
Měl by se také snížit celkový počet digitálních distribučních kanálů, jako jsou aplikace, videotéky a archivy rozhlasových pořadů. Zůstat mají jen ty „nutné“, opět bez konkrétního určení. Bez ohledu na politickou dohodu se už ARD rozhodla, že od roku 2025 zjednoduší přístup k audioarchivům zemských vysílatelů. Ti dnes provozují 41 různých aplikací, od nového roku místo nich bude jeden společný audioportál se zprávami, hudbou a podcasty.
Další povinnosti by platily pro vysílání sportovních přenosů. Sportovní nabídka má kromě populárních zápasů pokrývat i takové druhy sportu a sportovní události, které mají společenský význam, ale nejsou komerčně zajímavé. Veřejnoprávní vysílatelé mají v této věci připravit společnou strategii a rozdělit si kompetence.
Reformovaná smlouva o veřejnoprávním vysílání by měla zakotvit také obecnou zásadu úspornosti a efektivního hospodaření. Před každou větší investicí by musela vzniknout studie rentability, tedy co takový projekt reálně přinese. Celkově by se měla zvýšit průhlednost hospodaření, aby bylo možné posoudit vynaložené náklady.
Mediální reforma je kompromis a z politické scény proto zaznívají pochyby, jestli budou změny skutečně tak zásadní. Už citovaný sasko-anhaltský premiér za CDU Rainer Haseloff návrh komentoval: „Zní to všechno hezky, ale nestačí to.“
Komise KEF spočítala, že by se současný poplatek za veřejnoprávní média mohl dokonce snížit, to by však politici museli souhlasit s úpravou jeho struktury. Poplatek totiž dnes obsahuje i vedlejší položky, které přímo nesouvisí se službou ARD, ZDF a Deutschlandfunku. Z těchto odvodů jsou financované například zemské mediální rady, které dohlížejí i na soukromá média. Dílčí příspěvek jde na provoz orchestrů a sborů. Pokud by se tyto odvody vyškrtly a jejich financování se vyřešilo jinak, mohl by poplatek klesnout skoro o dvě eura měsíčně (přesně 1,87 eura).
Od veřejnoprávních médií zaznívá vůči mediální reformě kritika. Mimo jiné kritizují záměr osekat online obsah a podmínit ho prvotním odvysíláním v rádiu nebo televizi. Takový přístup podle nich ohrozí informační servis v mimořádných situacích, například během teroristických útoků nebo přírodních katastrof. Místo online reportáží s rychlým zorientováním čtenářů v aktuálním dění by musely internetové redakce kouskovat zvuky a videa. ARD a ZDF se nelíbí ani otálení politiků ohledně poplatků nebo případné rušení kanálů.
Pokud se premiéři spolkových zemí domluví na finální podobě mediální reformy, postoupí dokument do další fáze schvalování. Budou ho muset odsouhlasit parlamenty ve všech šestnácti spolkových státech. Předpokládá se, že by reforma začala platit v létě 2025.