Jste přesvědčen, že třeba Finmag je tím, co se pod v článku debatovaným pojmem content marketing míní?
Podle mě to totiž tak není, Finmag je ve své podstatě naprosto samostatně fungující tématický server, kde v podstatě o partners.cz na titulní stránce najdete jen malý odkaz nahoře a tu a tam možná něco málo nepřímého linkování. Ale aby to spadalo do content marketing strategií zmiňovaných třeba na v článku odkazovaném effectix.com se mi moc nezdá.
Asi tuším, co chtěl autor říct, ale moc netuším, proč by měl být "content marketing" synonymem pro "špatný obsah". Mě jako uživateli webu je zcela ukradené, jestli článek vyprodukovala mašinerie agentury a nebo bloger Franta Vomáčka. Oba mají potenciál udělat super článek i naprosto strašnou hrůzu. Celé je to o tom, jestli se ten nahoře (nemyslím Boha, ale Google) naučí rozlišovat dobrý vs. špatný a tomu přizpůsobí výsledky hledání.
A poznámka: téměř v každé stránce internetu má dnes Google kousek svého JavaScriptu (analytics, adsense, …) a není pro něj problém sledovat, jak se uživatelé chovají při otevření stránky. Zavírají po 4 vteřinách stránku? Pomalu scrollují dolů a zavírají po 4 minutách? Vrací se na tu stránku stejní lidé opakovaně? … Jsem přesvědčený, že nástroje na oddělení zrna a plev máme a přístup, který rozlišuje agenturní text vs. neagenturní je v principu asi špatná cesta.
P.S.: nepracuju v žádné agentuře a content marketingem se neživím
Tři příklady content marketingu v Česku:
Magnus od J&T a Yinachi (http://www.side2.cz/magnus-01)
Finmag.cz od Partners (http://finmag.penize.cz/)
MuživČesku.cz od kluků z Le Premier (http://www.muzivcesku.cz/)
Lepší než lecjaký "nezávislý" redakční obsah.
Jak se v tomto případě určuje "statisticky reprezentativní vzorek"? Mluvíme přece o kvalitě. Píšete, že Finmag i Muži v Česku působí, že je autoři rádi píšou a přitom že rozumí tomu, o čem píšou. A přitom jsou to firemní weby. Tedy content marketing, jeho ideální příklad.
Magnus si zkuste sehnat tištěný, opravdu doporučuju. Třeba jejich monotematické číslo o Japonsku je prostě něco, co v "normálních", "neagenturních" časopisech v Česku nikdy nenajdete. Mimo jiné proto, že banka na takový magazín má víc peněz, a proto i fundovanější, pečlivější autory.
No druhá část teorie je hezká, ale analytics a předpokládám, že i adsense měří na základě interakce tudíž nepozná jestli si stránku zavřel za 4 sekundy, nebo 4 minuty pokud se nestane žádná další změna (načtení stránky).
Samozřejmě ale souhlasím, že je nutné podle chování uživatelů rozlišit kvalitní obsah.
Metodicky je popisovaná strategie a postup samozřejmě správný. Na trhu je ale situace jiná a problém je hlavně v edukaci klientů, kterým toto někdo musí "nalejt" do hlavy.
Malý klient (1-5 zam) finančně nechce řešit pořádnou edukaci, natož aby někdo z firmy interně psal dobrý článek. Kvalitního copywritera v ceně 1000-1500 Kč/článek nezaplatí a to zejména z důvodů :1) copywriter nezná obor klienta - píše stejně blábol 2) podklady pro copywritera musí připravovat klient = drahocený čas. A pokud zaplatí tak copywriter málokdy zajistí distribuci článků na správné místo. (Zejména na cizím webu/portálu, nedejbože pak backlink.)
Střední firma už je schopna poslat interně zaměstnance na školení, ale přiznejme si, že kvalita školení a to zejména praktické ukázky, návody, příklady z praxe, ukázka efektivity z praxe na těchto školeních chybí. A to včetně všech TOP jmen v rámci českého SEM rybníčku.
Takže : klient je v pasti = tuší, že něco dělat by měl, ale dělá to buď špatně nebo platí polovičatá řešení.
Dobrý den, pane Miklíku,
rozumím vám. V mnohém máte pravdu. Vydavatelé (klienti) jsou lidé a tak často usilují o krátkodobý úspěch svých médií a zaměřují se na kvantitu, nikoliv kvalitu. Mají své šéfy, mají své hypotéky a svá lidská omezení. Pokud se content marketing stane předmětem algoritmu a vršení prázdných textů ve jménu návštěvnosti stránek, dopadne stejně jako PR, které měří počet publikovaných článků a přepočítavá je na reklamní hodnotu. Smutné.
Firemní obsah by měl být v první řadě relevantní a čtivý, jinak žádný dlouhodobý cíl nesplní. Proto jsou úspěšné projekty jako ČiliChili (www.cilichili.cz z 800 000 návštěvami měsíčně a 40 % „Mluví o tom“ na FB), Magnus (J&T, konkuruje Živlu, takovou produkci a monotematičnost by si komerční médium nemohlo dovolit), Šťáva (ČEZ, která prokazatelně brání odchodu zákazníků a prodává nové produkty) nebo Muži v Česku (Jakub Lohniský, který dnes také díky blogu dělá 30 milionový obrat), Das Auto. Magazín (VW). Všechny tyto projekty znám dopodrobna, včetně cílů, realizačních týmu a výsledků. Vím, že se zaměřují na dlouhodobé kvalitativní cíle a pravidelně měří přínos svému vydavateli. Mají totiž osvícené vydavatele. Fungují.
Ano, je pravda, že to jsou vyjímky potvrzující pravidlo. Úroveň velké části firemních médií v Čechách je průměrná. Ostatně jako v celé marketingové komunikaci. Kolik je pěkných televizních reklam? A billboardů? Na kolik bannerů kliknou zákazníci? Za vším, i za content marketingem, je třeba hledat peníze. Peníze firem, které chtějí nové zákazníky. Peníze agentur, které jim média vydávají, i když pochybují o jejich kvalitě. Peníze pro lidi, kteří zaplevelují internet články.
Varujete před zaplevelením internetu bezduchým obsahem ze strany firem. Ano, k tomu dojde. Jediný, kdo tomu může zabránit je sám vyhledávač. Vědí o vyhledávání a sledování obsahu více, než dost.
Martin Vymětal, Vydávám firemní média 13 let ve firmě www.bpublishing.cz.
Ahoj, Ondřeji, nerad jmenuješ ČiliChili (www.cilichili.cz)? :-)
Já jsem přesvědčen, pokud se udělá důkladná analýza uživatelů a bude definován správný cíl komunikace, potom bude možné psát kvalitní a cílené texty. Mnohem lepší a efektivnější, než produkovali SEO firmy dodnes. Rozhodně, pokud se to správně uchopí, je to krok kupředu.
Přečetl jsem ten článek 2x a nevím co tím chtěl autor říci.
Zkoušeli jste někdy požádat klienta o článek? Já ano, a buď mi ho nedodal, nebo to byla slátanina. Ale budu korektní, takže cca v 5% případu se to povede.
Content marketing je z mého pohledu důležitá disciplína. Je potřeba ji řešit s klientem, ale upřímně, většinou samotná realizace spadne na někoho jiného.
Freelanceri, kteří mají pocit, že jsou nejchytřejší, nejčestnější a nejsvědomitější jsou zhoubou zdravého rozumu.
A jsou to typické příklady (statisticky reprezentativní vzorek)? Nebo pár jehel z kupky sena? Tomu prvnímu nerozumím a ani se mi to nelíbí (je to na mě moc "cool"), ale pokud jde o Finmag a asi i Muže v Česku, přijde mi, že jde přesně o splnění toho předpokladu "že autor chtěl psát sám od sebe a o něčem, co ho baví a/nebo o čem něco opravdu ví."