Připomeneme-li si, v Peterkově článku zmiňovaný zvláštní nepoměr mezi intenzitou reklamní kampaně na ADSL a přidružené služby a mraky technických omezení při realizaci objednávky, nutně se vkrádá otázka, zda a pro jak velkou část populace mohou operátoři inzerovaných 16 Mbit/s dostát.
Vlastnosti ADSL2+ a teorie vs. praxe
Je 16 Mbit/s ADSL skutečně masově rozšířitelné? Jedním z dobrých důvodů, proč o tom úspěšně pochybovat je prostý fakt, že na hustotě ústředen se prakticky nic nezměnilo. Budeme alespoň moci počítat se změnami v dosavadních u nás platných omezeních vzdálenosti od ústředny pro jednotlivé rychlosti? Vzdálenostní tabulka se nijak nezmění, dostupnost reálných rychlostí se bude i nadále zjišťovat případ od případu. Proměření linky je individuální a operátor si je ověřuje přes aplikaci CheckDSLAM,
ujišťuje Martin Žabka, tiskový mluvčí společnosti Telefonica O2 Czech Republic, a.s.
Pro uvedení čtenářů věci neznalých do kontextu: dosavadní praxe byla taková, že se před samotným zřízením služby provedlo takzvané technické šetření, které by mělo s určitou mírou tolerance zjistit skutečné parametry na telefonní lince, pro kterou bylo dané připojení objednáváno. Teprve v závislosti na výsledku a bez ohledu na původní „předobjednávku“ bylo následně se zákazníkem domluveno zřízení konkrétní (reálné) verze služby, nejčastěji se jednalo o 4 Mbit/s variantu. Pokud byla původně objednána rychlejší verze a linka na ni v praxi nestačila, byla zákazníkovi nabídnuta pomalejší a levnější varianta, ten pak zpravidla po všech peripetiích, které tomuto výsledku předcházely, na nabídku zpravidla kývl. Tato svým způsobem poněkud svérázná praktika vedla u zákazníků k množstvím někdy docela úsměvných nedorozumění, technici společnosti O2 by zajisté mohli vyprávět a je dost možné, že se velkou měrou podepsala také na poměrně prudce klesající oblibě této technologie.
Čím bylo ovšem umožněno ono nenadálé a nečekané prudké zrychlení ve velkoobchodní nabídce Telefóniky? Leží snad dnes všude mnohem lépe odstíněné rozvody, změnila se technologie, která je dnes spolehlivější? Podle Žabky zřejmě ano, neboť na otázku, čím bylo umožněno navýšení rychlosti a co vedlo k tak radikální změně velkoobchodní nabídky, odpovídá: Tento náš krok vyplynul z průzkumu potřeb zákazníků a připravenosti technologie
.
Došlo ale opravdu k technologickým změnám a pokud ano, tak k jakým? Na straně zákazníka určitě nikoli, tedy odmyslíme-li si fakt, že se dnes již neinstalují původní ADSL ani ADSL2 modemy, které omezovaly svoji práci na spektrum 140 kHz-1,1 MHz. Ono ostatně z hlediska vzdáleností není nasazení současných ADSL2+ modemů žádná velká výhra, dokonce je tomu možná spíše naopak. To, že modem využívá plnou šíři spektra (140 kHz – 2,2 MHz), sice umožňuje oproti jeho předchůdcům pracovat s výrazně vyššími rychlostmi (i když pouze dopředně), ale vzhledem k vyšším kmitočtům kouzlo funguje pouze u o to kratších vzdáleností. Z hlediska diagnostiky kvality vedení a odolnosti vůči rušení je navíc mezi ADSL2 a ADSL2+ rozdíl pouze minimální. Pro další informace stačí nahlédnout do specifikace ITU G.992.5.
Orientační graf závislosti rychlostí (v Mbit/s) na délce linky (v km) pro ADSL, ADSL2+ a optické VDSL. (zdroj: Wikipedie)
V praxi to vypadá následovně, zatímco v roce 2004 uváděl tehdejší Českým Telecom pro ADSL následující maximální délky vedení:
- pro rychlost 1024/256 kbit/s tři kilometry,
- pro rychlost 512/128 kbit/s max. vzdálenost 3,4 km a
- pro rychlost 256/64 kbit/s činí 3,8 km k ústředně,
Ano, je to tak, nasazení vyšších rychlostí za pomoci ADSL2+ si mnohdy vyžádalo zkracování vzdáleností, často v něm ovšem sehrály roli i jiné technické faktory než jen čistá fyzická délka kabelů. Alespoň se to tak jeví při konfrontaci se specifikací, která je u ADSL2+ co se týče vzdáleností ve vztahu k dosavadním nabízeným rychlostem poměrně velkorysá. Až do 6 Mbit/s totiž teoreticky dostačuje vzdálenost do 3,5 kilometrů od multiplexoru (DSLAMu). Dosavadní maximální nabízená rychlost pro retailové klienty, tedy oněch pověstných 8 Mbit/s (u Telefoniky 8192 kbit/s dopředně a 512 kbit/s zpětně), počítá teoreticky se vzdáleností do 3 km. U nově avizované maximální rychlosti 16 Mbit/s klesá teoretická vzdálenost na 2 km. U rychlosti 20 Mbit/s, což je přibližně 5 MB před limitem technologie, klesá maximální vzdálenost na 1200 metrů. Reálná praxe v českých podmínkách je ovšem někde úplně jinde, neboť vzdálenost od DSLAMu je v praxi jen velmi pomocné orientační kritérium. Reálně bych tedy počítal spíše se vzdálenostmi 1,5 km pro spolehlivé 16 Mbit/s a lehce pod ony tři kilometry pro 8 Mbit/s, za podmínky dostatečně kvalitního vedení.
Další omezení ADSL
Největší (teoretickou) nevýhodou ADSL technologie je sice pochopitelně ona výše zmiňovaná vzdálenost zákazníka od ústředny, ta je brána podle délky vedení místní smyčky a za povolený dosah prostě technicky službu dost dobře poskytovat nelze. Reálné vzdálenosti, které ještě zaručují tu či onu rychlost, jsou však (alespoň v Čechách) ještě daleko pod teoretickými povolenými vzdálenostmi. Proč se tomu tak děje? Jde jen o jakousi bezpečnostní rezervu, nebo za to může zastaralá infrastruktura v podobě vybavení ústředen a stárnoucí a špatně izolované kabeláže? Vzrůstající vzdálenost jednak snižuje šířku pásma, ale jde také o něco jiného. Problém spočívá v tom, jak vůbec koncová ADSL zařízení pracují, díky vysokým frekvencím je přenášený signál (vlivem povrchového jevu a dalších faktorů) značně utlumený, přesto je třeba, aby byl zpracován v širokém dynamickém rozsahu a co nejméně zašuměný.
Svým způsobem důležitější než samotný problém vzdálenosti je tedy útlum signálu vyvolaný dalšími faktory. Na útlumu se sice vzdálenost podílí nemalou měrou, ale zároveň hodně souvisí s někdy přehlíženou kvalitou kabeláže a celkovém provedení příslušného vedení (ergo místní smyčky). Svůj vliv mohou sehrát i „sousední dráty“, které se projevují na úrovni přeslechů. Mezi ty významnější vnější faktory, které ovlivňují spolehlivost a kvalitu služby, patří stáří vedení, provedení vnitřních rozvodů, externí elektromagnetické vlivy a rušení. Na straně zákazníka to pak může být typ koncového zařízení a verze použitého firmware modemu,
říká Žabka. K těmto vlivům by určitě bylo ještě záhodno připočítat různé nepředvídatelné negativní externality, jako jsou časté výpadky proudu nebo bouřky. Operátoři pak mohou kvalitu služby dále ovlivňovat na sítové vrstvě. Kvalitu služby můžeme do určité míry regulovat správnou dimenzací páteřního okruhu, vhodným řízením max. rychlosti, výší FUP, prioritizací jednotlivých datových protokolů mezi sebou. Ovšem například míra agregace zůstává vždy stejná a řídí se na základě wholesale nabídky,
říká Martina Kemrová ze společnosti T-Mobile Czech Republic. Vliv na reálnou kapacitu má pochopitelně také agregace na páteřní části celého okruhu.
Odpovědi na otázku, kolik procent současných uživatelů bude moci ve finále reálně využívat oněch proklamovaných 16 Mbit/s z nové velkoobchodní nabídky, zatím operátoři příliš prozrazovat nechtějí. Telefónica O2 prý tuto informaci zatím k dispozici nemá a odhadovat si v tuto chvíli příliš netroufá. Martina Kemrová z T-Mobilu tvrdí, že by se toto číslo mohlo pohybovat někde kolem 30 procent současných uživatelů.
ČLÁNKY DO MAILU